Rusové se začínají tajně připravovat na masovou mobilizaci a staví odvodní stanice. Putin válku schválně prodlužuje

Sedmnáct mobilizačních pracovníků ze šesti regionů jižního Ruska, Krymu a okupovaných částí Donbasu se 17. a 18. června 2025 sešlo ve Volgogradu, Volžském a Střední Achtubě, aby si nacvičili fungování odvodní infrastruktury: od opověštění občanů přes sběrná místa až po dokumentační odbavení. Zprávu o akci zveřejnil telegramový kanál Administrace Voložského. Během hodin zmizela. Vysvětlení smazání se nepodařilo dohledat. Téměř ve stejný den, 18. června, Rosgvardija v Penze potvrdila meziresortní razii zaměřenou na muže mimo vojenskou evidenci. Dvě události ve dvou vzdálených regionech, obě namířené ke stejnému cíli: připravit aparát, který umí rychle dostat lidi do armády.

Co se ve Volgogradu skutečně nacvičovalo

Termín „odvodní stanice“ zní abstraktně, ale ruská legislativa ho definuje velmi konkrétně. Vládní nařízení č. 852 popisuje celý řetězec mobilizačního odvodu: opověšťovací štáby v obcích, které mají za úkol kontaktovat a svolat záložníky, sběrná místa, kde se lidé shromáždí a projdou dokumentační kontrolou, a konečně předání do vojenských útvarů. Metodické materiály pro místní samosprávy výslovně říkají, že tento aparát se buduje už v míru, aby byl v případě prezidentského rozhodnutí o mobilizaci okamžitě funkční.

Právě tohle se ve Volgogradské oblasti nacvičovalo. Účastníci přijeli z Astrachaňské a Rostovské oblasti, z Kalmykie, z anektovaného Krymu i z okupovaných částí Doněcké a Luhanské oblasti. Nejde tedy o lokální záležitost jednoho regionu. Jde o meziregionální sdílení postupů, které naznačuje systémový záměr: sjednotit mobilizační mechanismus napříč jižním Ruskem a okupovanými územími tak, aby fungoval koordinovaně a rychle.

Penzské razie: kontrola evidence, nebo nátlak na kontrakt?

Paralelně s volgogradským cvičením proběhla v Penze akce jiného druhu. Rosgvardija oficiálně oznámila, že její příslušníci společně s policií a vojenskými komisariáty zkontrolovali osmdesát řidičů a devíti mužům mimo vojenskou evidenci doručili povolávky přímo na místě. Úřady zároveň avizovaly, že podobné akce budou pokračovat „na systémové bázi ve všech okresech oblasti“.

Oficiální verze mluví o kontrole evidenční kázně. Svědci a ochránci práv ale popisují něco jiného: tlak na podpis kontraktu s armádou přímo při předvedení ke komisariátu. Rádio Svoboda shromáždilo svědectví z Penzy, která ukazují na silně asymetrickou situaci: muž zadržený při silniční kontrole se ocitne před komisí, kde je vyzván k „dobrovolnému“ vstupu do služby. Právníci přitom upozorňují, že u armádních kontraktů uzavřených v době platnosti mobilizačních opatření neexistuje spolehlivá garance snadného odchodu ze služby. Formálně dobrovolný krok se tak v praxi mění v jednosměrku.

Tři vrstvy, které se nesmí zaměňovat

Příběh z Volgogradu a Penzy je srozumitelný teprve tehdy, když rozlišíme tři různé mechanismy, které Moskva používá souběžně:

• Zákonná mobilizace vyžaduje prezidentský dekret, má stanovený počet povolaných a spouští celý řetězec opověštění, sběru a odvodu. Naposledy ji Putin vyhlásil v září 2022 jako „částečnou mobilizaci“.
• Mobilizační cvičení v míru je nácvik infrastruktury bez formálního povolávání lidí. Přesně to proběhlo ve Volgogradské oblasti. Právně nejde o mobilizaci, prakticky jde o přípravu na ni.
• Nábor přes kontrakty pod nátlakem je na papíře dobrovolný vstup do armády, v praxi doprovázený raziemi, kontrolami a tlakem na podpis. Tohle běží v Penze a podle dostupných informací i jinde.

V červnu 2025 neexistuje nový prezidentský dekret ani veřejně oznámené číslo povolaných. Kreml zatím nesáhl po otevřené mobilizační vlně jako v roce 2022. Buduje ale aparát, který by ji uměl spustit rychleji a koordinovaněji než tehdy, a mezitím doplňuje řady armády tichým tlakem na kontrakty.

Proč Putin nemá zájem válku ukončit

Dne 4. června 2025 Putin veřejně odmítl plné příměří. Jeho argument zněl jasně: pauza v bojích by Ukrajině umožnila další mobilizaci, přísun západních zbraní a přípravu útoků. O tři dny později Institut pro studium války (ISW) ve svém hodnocení konstatoval, že Rusko nemá zájem o smysluplná jednání a vytváří informační podmínky pro protahování nebo možné rozšíření konfliktu.

Podle Putinových vlastních slov a hodnocení ISW Moskva spíš zdržuje konec války, než aby k němu směřovala. Logika je z ruského pohledu čitelná: dokud Kreml věří, že dokáže Ukrajinu a Západ vyčerpat dřív, než se vyčerpá sám, nemá důvod přistoupit na kompromis. Mobilizační cvičení, razie a nábor přes kontrakty do tohoto obrazu zapadají; nejsou přípravou na mír, ale na válku, která má trvat tak dlouho, jak bude potřeba.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Delší válka znamená delší tlak na evropskou obranu, zásobování Ukrajiny a stabilitu východního křídla NATO. Český ministr zahraničí Jan Lipavský už 5. května 2025 konstatoval, že Rusko odmítá příměří a dál bombarduje ukrajinská města, proto je nutné držet sankční tlak a pokračovat v dodávkách munice. Na evropské úrovni šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová po jednání Rady EU 23. června uvedla, že Rusko zvyšuje frekvenci i intenzitu útoků; ministři zároveň řešili vojenskou pomoc Ukrajině a přípravu osmnáctého sankčního balíku.

Případná nová mobilizační vlna by sama o sobě neznamenala strategický průlom na frontě; ISW dál upozorňuje na vysoké ruské ztráty a omezenou schopnost dosahovat větších operačních úspěchů. Znamenala by ale, že Moskva dokáže válku vést ještě déle, doplňovat ztráty a udržovat tlak na celé frontové linii. Pro Ukrajinu i její spojence by se tím zhoršil především časový horizont.

Nejsilnější signál z druhé poloviny června 2025 není jeden smazaný příspěvek na Telegramu. Je to kombinace tří věcí najednou: nacvičená mobilizační logistika ve Volgogradu, systematické razie v Penze a Putinovo veřejné odmítání příměří. Každá z nich by sama o sobě mohla být rutina. Dohromady vykreslují obraz státu, který se nepřipravuje na mír.