Rusové těžce přiznávají: „5. armáda uvízla v partyzánském masovém mlýnku. Místo ofenzivy bojuje o život“

Když velení skupiny vojsk „Vostok“ naplánovalo soustředěný úder od Huljaipole směrem na západ, počítalo s tím, že 5. armáda dokáže nahromadit dostatečnou údernou masu, prorazit ukrajinské opevnění a otevřít cestu k obchvatu Orechova z východu. Jenže realita záporožské fronty na jaře a v létě 2026 vypadá úplně jinak. Už 10. května analytici ISW konstatovali, že 5. armáda nedokáže na místě soustředit víc než malé skupiny a nedosahuje ani blízkých cílů. O měsíc později, 26. června, Kremlu blízký ruský milblogger citovaný ISW připustil, že se situace západně od Orechova pro Rusy zhoršuje. Přiznání nepřišlo z oficiálního ministerstva obrany, přišlo z prostoru, který Kreml jinak využívá k budování morálky. A právě proto je tak výmluvné.

Vlnové útoky místo průlomu

Formulace „partyzánský masový mlýnek“ není oficiální vojenský termín, ale přesně vystihuje to, co se na ose Huljaipole–Orechov děje. Ukrajinské drony, přesné údery na zásobovací trasy a protiútoky na bocích znemožňují Rusům soustředit větší útočnou formaci. Výsledek? Boje se štěpí do desítek izolovaných střetů malých pěších skupin v lesních pásech a mezi opěrnými body.

Mluvčí ukrajinských sil obrany jihu Vladyslav Vološyn 14. května popsal, co to v praxi znamená: Rusové nasazují pěchotu ve vlnách, rotují jednotky a tlačí vpřed skupinky po několika mužích. Není to manévr. Je to drahé mletí lidí, které přináší minimální teritoriální zisk. „Partyzánský“ zde neznamená klasické partyzány, znamená rozpad organizovaného boje do autonomních kontaktů, kde velitelství ztrácí přehled a jednotky improvizují. „Masový mlýnek“ pak sedí na jednoduchou rovnici: vysoké ztráty, téměř nulový postup.

Nesplněné úkoly a nouzové doplňování

Konkrétní čísla ukazují hloubku problému. Podle Ukrinformu Vološyn 15. května uvedl, že 5. armáda nesplnila úkol obsadit Verchňu Tersu a Vozdvyživku do stanoveného termínu 15. května 2026. Utrpěla ztráty a dostala nouzové doplnění o 320 vojáků. Tři stovky mužů pro celou armádu, která měla prorazit frontu. To není posilování, to je záplatování děr.

Současně ukrajinská strana 14. května oznámila, že postup 5. armády zastavila. Armáda určená k ofenzivě tak musí zároveň útočit, doplňovat vykrvácené jednotky a chránit vlastní boky. „Boj o život“ zde neznamená zánik celého útvaru, znamená stav, kdy formace určená k průlomu nedokáže ani udržet tempo, ani zabezpečit vlastní zásobování.

Logistika pod palbou

Potíže 5. armády nejsou izolovaná epizoda. Zapadají do širší ukrajinské kampaně proti ruské logistice na jihu. Už v březnu Meduza popsala ukrajinský průnik 10 až 15 kilometrů do ruského týlu u Novohryhorivky a Novoivanivky, který mířil ke klíčové silnici Velyka Novosilka–Huljaipole, tepně zásobování pro 5. i 36. armádu. Neoficiální kanál Voin DV, považovaný za hlas skupiny „Vostok“, sice tvrdil, že výsadek byl později zničen, ale samotné přiznání průniku do týlu mluví za vše.

A jde to dál. Robert Brovdi, velitel ukrajinských dronových operací přezdívaný „Maďar“, v červnovém rozhovoru pro Reuters uvedl, že provoz na hlavní zásobovací trase k okupovanému Krymu klesl o více než dvě třetiny. ISW 26. června varoval, že Ukrajinci stále víc ohrožují logistický uzel Vasylivka. Ruská 5. armáda tak nejenže nemůže prorazit vpřed, nemůže si být jistá ani tím, co má za zády.

Proč to neznamená konec ruské kampaně, ale ani její úspěch

Bylo by chybou číst potíže jedné armády na jedné ose jako kolaps celého ruského letního tažení. ISW 12. června hodnotil jako hlavní ruské úsilí jaro–léto 2026 směr na Kostjantynivku v Doněcké oblasti, kde Moskva drží minimálně jednu vševojskovou armádu a armádní sbor. Na záporožské frontě navíc Rusko udržuje vysokou koncentraci sil; generál Syrskyj v červnu uváděl přes 71 tisíc ruských vojáků na oleksandrivském směru a podobný počet na huljapolském a orichivském.

Jenže právě v tom je paradox. Rusko má na jihu síly, ale nedokáže je efektivně využít. Skupina „Dněpr“ s 58. vševojskovou armádou byla už v březnu podle analytiků „prakticky zastavena“ u Orechova. Na konci května sice velení uvolnilo výsadkový útočný prapor z rezerv na orichivský směr, ale šlo o reaktivní záplatování, ne o strategický přísun. Zálohy existují, jsou ale roztažené a vázané na příliš mnoha místech.

Orechov měl být sevřen z východu i západu. Místo kleští vznikly dva otupené hroty, z nichž ani jeden neproráží. Pro ruské velení to znamená, že na jihu nemá operační úspěch, kterým by podepřelo maximalistické územní nároky u jakéhokoli jednacího stolu. Pro Ukrajinu to znamená, že dokáže ruskou osu dusit, ale důkaz o kapacitě na vlastní rozsáhlou ofenzivu zatím chybí.

Válka na záporožské frontě se tak znovu mění v soutěž logistiky a lidských rezerv. A 5. armáda je právě teď její nejviditelnější obětí.