Ruští fanatici chtěli zdiskreditovat Ukrajinu. Vlastní čtenáři se rozzuřili a obrátili proti Putinovi

Alexandr Chodakovskij, bývalý velitel brigády Vostok takzvané Doněcké lidové republiky a dnes jeden z nejsledovanějších proruských komentátorů na Telegramu, chtěl jedním příspěvkem ukázat, že Kyjev prohrává válku o vlastní lidi. Vyjmenoval nucené odvody na ulicích, tisíce dezertérů, úprk mužů za hranice a údajnou mobilizaci žen. Jenže zvolil motivy tak univerzální, že jeho vlastní proválečné publikum okamžitě přeneslo každý bod na Rusko. Místo diskreditace Ukrajiny se v komentářích rozjela palba na kremelský způsob vedení války.

Propagandista s dosahem tří set tisíc lidí

Telegramový kanál Chodakovského není okrajový účet frustrovaného veterána. S přibližně 316 tisíci odběrateli patří k uzlovým bodům takzvaného z-prostředí, sítě proruských vojenských blogerů, kteří komentují válku z pozice radikálnějších než oficiální Kreml. Chodakovskij v ní funguje jako hlas „fronty“, člověk, který může říkat věci, které se z Moskvy říkat nesmějí. A právě to se mu vymstilo.

V inkriminovaném příspěvku rozebral ukrajinskou mobilizaci jako důkaz, že „svatá válka“ Kyjeva selhává. Argumentoval čtyřmi body: odchytávání mužů na ulicích, rostoucí počet zběhů, masový odchod mužů v branném věku do zahraničí a debatu o nasazení žen na frontu. Závěr? Ukrajinská propaganda už nezabírá, lidi je třeba do války „zahánět a lákat“.

Co je pravda a co manipulace

Část tvrzení Chodakovského má reálný základ. Ukrajina od roku 2024 skutečně zpřísnila mobilizační pravidla, kabinet ministrů rozšířil povinnosti, snížil věkovou hranici a zavedl elektronické předvolání. Ministerstvo obrany v květnu 2026 vydalo normativní dokument řešící vojáky, kteří svévolně opustili jednotku, což potvrzuje, že problém dezercí existuje i v oficiální agendě. A podle Eurostatu bylo k 31. květnu 2026 v EU pod dočasnou ochranou 4,38 milionu lidí z Ukrajiny, z toho necelá třetina dospělí muži.

Jenže Chodakovskij na tato data nabalil manipulativní nadstavbu. Tvrzení o mobilizaci žen ukrajinské Centrum pro boj s dezinformacemi výslovně označuje za ruský fake. A z toho, že Kyjev hledá nové personální nástroje, včetně kontraktů s jasnou délkou služby a finančními pobídkami, nelze automaticky odvozovat „selhání propagandy“. Spíš to ukazuje, že Ukrajina na čtvrtý rok války přizpůsobuje systém realitě, místo aby ji popírala.

Bumerang, který Kreml nečekal

Problém pro Chodakovského nastal ve chvíli, kdy jeho čtenáři začali číst pozorně. Každý z jeho čtyř bodů má totiž přímou ruskou paralelu:

• Odchytávání na ulicích? Rusko se plošné mobilizaci vyhýbá právě proto, že ta z podzimu 2022 vyvolala paniku a masový exodus. Kreml místo ní doplňuje stavy přes finanční pobídky, vězně a cizince, jak popisuje AP.
• Dezertéři a zběhové? V proruských z-kanálech se opakovaně objevují stížnosti, že mobilizovaní „hnijí v zákopech“ bez rotace, zatímco vedení slibuje střídání, které nepřichází.
• Úprk mužů za hranice? AP v září 2026 popisuje nové vlny odchodů Rusů do zahraničí kvůli obavám z další mobilizace.
• Propaganda už nezabírá? Podle červnového průzkumu Levada Center podpora kroků ruské armády klesla na 67 % a podíl těch, kdo je nepodporují, skokově vzrostl na 24 %, o osm procentních bodů za jediný měsíc. Dvě třetiny respondentů zároveň preferují přechod k mírovým jednáním.

V proruském telegramovém prostředí se na tyto paralely okamžitě navázaly požadavky, aby mobilizace byla „všeobecná“ i pro generály, politiky a mediální elity. Kritika mířila na kremelský systém vedení války, na to, že břemeno nesou obyčejní muži, zatímco ti, kdo válku řídí, zůstávají mimo dosah front.

Únava, která nemá stranu

Případ Chodakovského ilustruje širší jev: ruská válečná propaganda funguje nejlépe v abstrakci. Dokud mluví o „denacifikaci“, „ochraně ruského světa“ nebo „NATO u hranic“, drží si publikum. Jakmile přejde k popisu toho, co válka dělá s konkrétními muži (strach, bolest, hon na lidi, ochablá víra v oficiální slova), čtenář si paralelu domyslí sám.

Data to potvrzují. Podpora války není v Rusku jednolitá: Kennan Institute s odkazem na Levadu uvádí 78 % podpory v Moskvě, ale jen 67 % celostátně. U mladých do 25 let klesá na 50 %. ABC News v srpnu 2026 popsala, že válku začínají zpochybňovat i někteří dosavadní Putinovi příznivci. Nejde o většinový zlom, ale o erozi loajality, která Kremlu komplikuje každý další krok, od náboru po financování.

Co to znamená pro Evropu

Únava ruského publika sama o sobě bezpečnostní riziko nesnižuje. Závěry Evropské rady z 18. června 2026 výslovně spojují ruskou válku s přímým ohrožením bezpečnosti členských států, včetně incidentů s drony na území Unie. Pro Česko z toho plyne jednoduchý závěr: unavené Rusko nepřestává být hrozbou. Spíš se mění v nervóznějšího, dražšího a organizačně složitějšího protivníka, který válku vede stále chaotičtěji, a jehož vlastní propagandisté mu přitom podkopávají půdu pod nohama, aniž by to zamýšleli.

Chodakovskij chtěl dokázat, že Ukrajina nemá dost lidí na válku. Dokázal hlavně to, že po čtyřech letech konfliktu už ani proruské publikum nespolkne příběh o cizím utrpení, aniž by v něm vidělo vlastní odraz.