Satelitní snímky potvrzují: Ukrajinci zničili vzácný ruský lodní Su-33, který existuje jen v pár desítkách kusů

V noci z 8. na 9. září 2026 zasáhl ukrajinský útočný dron FP-2 letiště Vityazevo v Krasnodarském kraji. O dva dny později zveřejnil analytický projekt CyberBoroshno satelitní snímek, na kterém je vidět bagr odklízející zbytky letounu. Rozpoznatelné křídlo, geolokační souřadnice i tvar trosek ukazují na jedno: zničený Suchoj Su-33, palubní stíhač, jehož výroba skončila před více než čtvrtstoletím a jehož každý kus je pro ruské námořní letectvo prakticky nenahraditelný.

Co přesně satelit zachytil

Satelitní záběry nezachycují okamžik výbuchu. Ukazují jeho následek, poúderový stav stojánky, na které leží rozbitý drak letounu, a těžkou techniku, která trosky odstraňuje. Podle popisu CyberBoroshno odpovídají souřadnice místa (45.0006273, 37.337279) vojenskému sektoru letiště Vityazevo. Sekundární zdroj UNIAN doplnil, že na snímku je rozeznatelné křídlo stroje.

Původní tvrzení o zásahu přišlo od velitele speciální brigády bezpilotních systémů Roberta Brovdiho, který na Telegramu uvedl, že kromě Su-33 byly zasaženy i vrtulník Mi-8 a radarové systémy. Satelitní snímek pak posloužil jako nezávislé vizuální potvrzení, nikoli propagandistické prohlášení, ale ověřitelný důkaz.

Proč je každý ztracený Su-33 nevratnou ranou

Su-33 je námořní verze legendárního Su-27, upravená pro provoz z paluby letadlové lodi Admiral Kuzněcov. Oproti pozemnímu „flankeru“ má:

• skládací křídla a přední vodorovné plochy pro úsporu místa na palubě,
• zesílený podvozek schopný absorbovat tvrdá přistání na lodi,
• brzdící hák pro zachycení zadržovacího lana.

Právě tato specializace z něj dělá extrémně vzácný stroj. V devadesátých letech vzniklo pouhých 26 kusů a výrobní linka se zavřela v roce 1999. Podle odhadu Defense Express mělo Rusko na začátku roku 2026 ve službě nejvýše 17 těchto strojů. Po potvrzeném zničení jednoho kusu jich zbývá přibližně šestnáct, nebo méně, protože šest letounů tohoto typu Rusko ztratilo ještě před válkou při nehodách a haváriích.

Obnovit výrobu není reálné. Ruský průmysl nemá kapacity, přípravky ani subdodavatelské řetězce pro typ, který se přestal vyrábět před více než čtvrtstoletím.

Vityazevo: podruhé za tři týdny

Zářijový úder nebyl první. Už 23. srpna 2026 ukrajinský generální štáb oznámil, že na témže letišti poškodil Su-33, MiG-29 i průzkumný dron Orion. Rusové zjevně nestihli, nebo nedokázali, vybudovat kryté úkryty pro stíhače. Defense Express výslovně upozornil na absenci chráněných stání ve Vityazevu.

Ukrajina tak na stejné trase našla průchodné okno obranou základny opakovaně. Dron FP-2, který útok provedl, je podle výrobce Fire Point konstruován pro ničení statických i pohyblivých cílů ve dne i v noci, s nosností do 105 kilogramů a pracovním dosahem do 200 kilometrů. Odolává elektronickému rušení, což je vlastnost, která při průniku hluboko do ruského týlu rozhoduje.

Ruské palubní letectvo ztrácí smysl

Ztráta jednoho Su-33 sama o sobě nezmění průběh vzdušné války nad Ukrajinou. Ale pro ruské námořní letectvo je disproporčně bolestivá. Koncem roku 2023 byly Su-33 i MiG-29K staženy z přímé vazby na Kuzněcov a převedeny do smíšeného leteckého sboru Severní flotily. Piloti pro palubní provoz stárnou a noví se prakticky necvičí. Samotná letadlová loď Admiral Kuzněcov, jediný ruský letadlový nosič, je podle analýzy USNI z roku 2025 kandidátem na zakonzervování, prodej, nebo rovnou sešrotování.

Rusko tak přichází o letouny k lodi, která možná nikdy znovu nevypluje. A každý zničený kus ten konec přibližuje.

Co to znamená v širším měřítku

Útok na Vityazevo zapadá do masivní vlny. Ruské ministerstvo obrany téhož dne tvrdilo, že nad jedenácti regiony a okupovaným Krymem zachytilo 596 ukrajinských dronů. I kdyby bylo číslo nadsazené, ilustruje rozsah tlaku, kterému ruská protivzdušná obrana čelí. A právě v tom je jádro problému: Rusko musí bránit desítky letišť, skladů a velitelství rozptýlených po obrovském území. Ukrajina si může vybrat, kam udeří, a tentokrát si vybrala cíl, který nelze vyrobit znovu.

Stíhačka za stovky milionů korun leží v troskách na stojánce bez přístřešku, odklízená bagrem. Pro druhou údajně nejsilnější armádu světa je to obraz, který mluví sám za sebe.

iZdroj fotografie: CyberBoroshno