Socha Lenina je pryč, Ukrajinci ji chtějí nahradit hrdinou Mazepou. Rusové se mohou pominout: „Je to zrádce“

Dne 8. prosince 2013, v mrazu Euromajdanu, strhli demonstranti z podstavce sochu Vladimira Iljiče Lenina. Byl to první pád v řetězu, který Ukrajinci dodnes nazývají „leninopád“, celostátní vlna odstraňování sovětských monumentů. Místo na křižovatce Ševčenkova bulváru a Chreščatyku od té doby zůstávalo prázdné, v městských dokumentech vedené suše jako „postament od památníku Lenina“. Třináct let čekalo na nový význam. Ten přišel 28. června 2026, kdy prezident Volodymyr Zelenskyj při oslavách Dne ústavy prohlásil: tam, kde Lenin padl, bude pevně stát Mazepa.

Hetman, který se vzepřel carovi

Ivan Mazepa byl hetmanem Ukrajiny v letech 1687 až 1709, mecenáš, stavitel chrámů, patron Kyjevsko-pečerské lávry a jedna z nejvýraznějších politických postav pozdní kozácké éry. Když car Petr I. začal systematicky oklešťovat autonomii Hetmanátu, Mazepa se rozhodl jednat. V severní válce přešel na stranu švédského krále Karla XII. Bitva u Poltavy v roce 1709 skončila porážkou švédsko-kozáckého spojenectví a pro Mazepu exilem, ve kterém záhy zemřel.

Pro ruský imperiální narativ se stal archetypem zrady. Ruská pravoslavná církev ho anathematizovala, a podle některých ruských církevních zdrojů tato klatba nebyla dodnes zrušena. Petrova propaganda ho systematicky očerňovala, sovětská historiografie v tom pokračovala. Jenže právě proto se Mazepa stal pro ukrajinskou paměť symbolem opačným: mužem, který se pokusil vymanit Ukrajinu z moskevské kontroly. Jak shrnuje Encyclopedia of Ukraine, po staletích ruské diskreditace zůstal symbolem ukrajinské nezávislostní tradice.

Státní projekt, ne spontánní nápad

Důležité je rozlišit tři věci, které se v přepisech často směšují. Zaprvé: 28. června 2026 byla v Kyjevsko-pečerské lávře odhalena Mazepova busta, vycházející z historického portrétu z roku 1706. To je pietní akt na místě, které Mazepa sám pomáhal budovat. Zadruhé: Zelenskyj ve stejný den oznámil záměr postavit plnohodnotný pomník v centru Kyjeva, na prázdném podstavci po Leninovi. A zatřetí: na stejné lokalitě už od jara 2026 běžel městský projekt starosty Vitalije Kličky, který tam plánoval bezbariérový veřejný prostor s fontánou a zelení.

Prezidentská iniciativa tedy nevzniká na prázdném stole. Vstupuje do již rozjeté komunální koncepce a posouvá ji z urbanistické roviny do roviny státně-symbolické.

3. července 2026 se v Úřadu prezidenta konala první koordinační porada. Zúčastnili se předseda parlamentu Ruslan Stefančuk, vicepremiérka a ministryně kultury Tetjana Berežná, starosta Kličko, Iryna Vereščuková a zástupci městské správy i ministerstva kultury. Výsledek porady je jasný v tom, co má přijít, i v tom, co zatím chybí: má být přijato vládní usnesení, vypsána architektonická soutěž, uspořádána veřejná slyšení a kulaté stoly. Rozpočet ani závazný termín dokončení zatím zveřejněny nebyly. Realisticky vzato, pokud městský projekt fontány na stejném místě počítal s horizontem dokončení až v příštím roce, je odhalení pomníku Mazepy v roce 2026 nepravděpodobné. Spíš 2027 a později.

Proč se Rusko může pominout

Reakce z prokremelského prostředí na sebe nenechala čekat. Už den po Zelenského oznámení, 29. června 2026, označil Vladimir Rogov v ruské vládní Rossijské gazetě mazepovský kult v Kyjevě za „kult zrady“. Přímé oficiální vyjádření Kremlu nebo ruského ministerstva zahraničí se k začátku července 2026 dohledat nepodařilo, ale ostrost Rogovovy reakce naznačuje, kam vítr fouká.

A není divu. Nejde jen o sochu. Jde o to, že Ukrajina bere postavu, kterou ruský imperiální výklad dějin po tři staletí používá jako odstrašující příklad, a staví ji na piedestal. Doslova. Na místo, kde předtím stál zakladatel sovětského státu. Ukrajinský institut národní paměti to rámuje jako „bourání imperiálních mýtů“ a návrat ukrajinské tisícileté historie tam, kam patří. Pro Moskvu je to provokace na několika úrovních najednou: historické, náboženské i politické.

Tahle dynamika nám není cizí

Pro Čechy není tahle dynamika úplně cizí. Praha 6 v dubnu 2020 odstranila sochu maršála Koněva a na jejím místě vypsala soutěž na nový památník, interaktivní pomník Pražského povstání. Stejná městská část v roce 2022 pojmenovala ulici Ukrajinských hrdinů a Skakunův most. Na státní úrovni Česko přepracovává paměť totalitní minulosti jiným způsobem, exhumacemi politických vězňů v šachtových hrobech ďáblického hřbitova.

Princip je ale stejný: veřejný prostor není neutrální. Každá socha, každý název ulice, každý prázdný podstavec něco říká. Kyjev se třináct let díval na prázdné místo po Leninovi. Teď se rozhodl, že na něm bude stát muž, který se postavil Moskvě, a zaplatil za to životem.

Prázdný podstavec na Ševčenkově bulváru přestal být jen stopou po sovětské minulosti. Stal se bojištěm o to, kdo smí vyprávět ukrajinské dějiny.