Švédsko zveřejnilo utajované dokumenty o incidentu z roku 1981 se sovětskou ponorkou S-363. Krize byla zbytečná

Večer 27. října 1981 najela sovětská ponorka S-363 třídy Whiskey, ve Švédsku známá jako U137, na skalní útes u ostrůvku Torumskär, hluboko uvnitř chráněného vojenského prostoru nedaleko námořní základny Karlskrona. Následovalo deset dnů, během nichž se neutrální skandinávská země ocitla na hraně ozbrojeného střetu se supervelmocí. Švédský premiér Thorbjörn Fälldin veřejně oznámil, že na palubě jsou s vysokou pravděpodobností jaderné zbraně. Sovětská záchranná flotila se přiblížila k hranici švédských teritoriálních vod a její příslušníci speciálních sil měli údajně rozkaz vniknout dovnitř a ponorku násilně vyprostit. Pobřežní dělostřelectvo aktivovalo procedury vyhrazené pro válečný stav. Teprve 6. listopadu ponorka odplula. Příběh se stal symbolem sovětské agresivity a švédské odhodlanosti. Jenže nově odtajněné dokumenty naznačují, že ten příběh měl od začátku trhlinu.

Co přesně Švédsko odtajnilo

Kompletní veřejný inventář spisů neexistuje, ani švédská média ho nedostala. Podle reportáže SVT z 14. května 2026 ale Försvarsmakten zrušila utajení u většiny dokumentace k U137. Už koncem dubna 2026 Marinmuseum v Karlskroně propagovalo přednášku, která výslovně mluvila o „nově odtajněném rozsáhlém materiálu“ a slibovala „zcela nový obraz“ události.

Mezi doloženě využívanými prameny figurují:

• švédské válečné deníky z inkriminovaných dnů,
• osobní deník vrchního velitele ozbrojených sil (ÖB) Lennarta Ljunga,
• Ljungova souhrnná zpráva vládě ze 4. listopadu 1981,
• materiály švédské signální zpravodajské služby FRA.

Právní rámec odtajnění je prozaický. Švédský zákon stanoví maximální standardní hranici utajení informací k totální obraně na 40 let. Událost je z roku 1981, základní lhůta tedy uplynula kolem roku 2021. Proč Försvarsmakten utajení formálně zrušila až v poslední době, oficiálně nikdo nevysvětlil.

Tři vrstvy jednoho příběhu

Klíčové na celé kauze není to, zda sovětská ponorka byla ve švédských vodách. Byla, fyzicky uvízlá na skále, obklopená švédskými plavidly, s posádkou, kterou bylo možné vyslechnout. To je nesporné. Sporná je otázka úmyslu, a právě ta formovala celou krizi.

Oficiální výklad z roku 1995 byl jednoznačný: komise konstatovala, že při tehdejších navigačních a viditelnostních podmínkách musel být průnik úmyslný.

Vyšetřování z roku 2001 (SOU 2001:85) už bylo opatrnější. Zaznamenalo zásadní indicii: signální zpravodajství FRA zachytilo, že sovětské velení zpočátku hledalo ponorku v jejím patrolovacím prostoru východně od Bornholmu, tedy stovky kilometrů od Karlskrony. Pokud Moskva sama nevěděla, kde ponorka je, těžko mohla její průnik do švédských vod naplánovat. Vyšetřování zároveň výslovně napsalo, že rozhodnutí ÖB Ljunga jednat za předpokladu úmyslného průniku „udalo tón celé krizi“.

Nová fredholmovská interpretace jde ještě dál. Historik Michael Fredholm, bývalý analytik FRA, tvrdí, že švédské velení velmi brzy uzamklo verzi o záměrné sovětské provokaci a tím vyrobilo „konflikt, který neexistoval“, tedy ne že by k porušení suverenity nedošlo, ale že eskalace do tvrdé diplomaticko-vojenské krize nemusela mít takovou podobu.

Proč se první výklad tak snadno zafixoval

Kontext podzimu 1981 leccos vysvětluje. Sovětský svaz právě dokončoval rozsáhlé cvičení Zapad-81, napětí mezi bloky rostlo a Švédsko mělo čerstvé zkušenosti s neidentifikovanými podmořskými kontakty ve svých vodách. Když se na skále u Karlskrony objevila skutečná sovětská ponorka, zapadla dokonale do existujícího narativu.

Jaderná dimenze krizi ještě přiostřila. Technici švédského obranného výzkumného ústavu FOA provedli měření a dospěli k závěru, že na palubě jsou s vysokou pravděpodobností nukleární hlavice. Premiér Fälldin to 5. listopadu oznámil veřejně. V tu chvíli už nešlo o lokální navigační nehodu, šlo o jadernou zbraň na území neutrálního státu.

Sovětská strana po celou dobu i v pozdějších expertních rozhovorech z let 1992–1994 trvala na verzi navigační chyby. Tvrdila, že rozhodující byla poškozená radiová zaměřovací technika, nikoli gyrokompas. Švédská strana to odmítala. Ale indicie z FRA, které naznačovaly, že Moskva o poloze ponorky skutečně nevěděla, se do veřejného obrazu tehdy plně nepropsaly.

Co z toho plyne pro dnešek

Bylo by snadné číst odtajnění jako signál, že Švédsko měkčí postoj k Rusku. Opak je pravda. Švédsko vstoupilo do NATO 7. března 2024, podílí se na aliančním plánování a odstrašení v Baltském regionu a v roce 2025 podepsalo memorandum o posílení ochrany podmořské infrastruktury v Baltském moři.

Relevance příběhu U137 není v tom, že by zpochybňoval dnešní ruskou hrozbu. Česká Bezpečnostní strategie z roku 2023 označuje Rusko za zásadní hrozbu a říká, že ohrožení spojence je ohrožením i České republiky. Pointa je jinde. Rozdíl mezi „porušením suverenity“ a „úmyslem porušit ji“ se může zdát akademický, ale v říjnu 1981 ten rozdíl rozhodoval o tom, zda pobřežní baterie vystřelí. Podle nás je to nejsilnější lekce celého příběhu: i oprávněně napjatý bezpečnostní rámec potřebuje prostor pro revizi první interpretace, jinak se z incidentu stane krize a z krize málem válka.

Čtyřicet pět let stará ponorka na švédské skále dnes připomíná, že nejnebezpečnější moment krize nemusí být ten, kdy protivník jedná, ale ten, kdy si vlastní strana příliš rychle řekne, že ví proč.