Ukrajinci rozpoutali armagedon. Stovky dronů letěly na Moskvu a zasahovaly vše, co se jim naskytlo

Moskevský starosta Sergej Sobjanin začal počítat drony krátce po setmění a skončil až za svítání. Mezi večerem 6. července a šestou hodinou ranní 7. července směřovalo na Moskevský region více než 430 bezpilotních prostředků. Šestatřicet z nich ruská protivzdušná obrana podle jeho slov zničila až na podletu k samotnému hlavnímu městu, tedy v okamžiku, kdy už metropole ležela na dohled. Moskevská letiště přešla do koordinovaného režimu odbavování, běžný provoz se zastavil. A zatímco Kreml uklidňoval, že obrana funguje, Volodymyr Zelenskyj už seděl v letadle do Ankary, kde ho čekal summit NATO a jednání, na nichž potřeboval přesně tento druh argumentu.

Noc, která překonala všechny dosavadní rekordy

Čísla mluví sama za sebe. Ruské ministerstvo obrany do osmi hodin ráno 7. července napočítalo celkem 452 zachycených či zničených dronů nad celým Ruskem, Krymem a přilehlými moři, od Azovského po Černé. Moskevský region pohltil drtivou většinu z nich. Pro srovnání: pouhé tři dny předtím, 4. července, Sobjanin hlásil přes 200 dronů směrem na region a 62 zničených na přístupu k městu. V červnu agentura TASS připomínala předchozí rekord „nad 190″ zničených mimo Moskvu. Skok na více než 430 během jediné noci je tedy dvojnásobek toho, co Moskva zažila jen o pár dní dříve.

Samotné centrum Moskvy podle otevřených ruských zdrojů neutrpělo velké potvrzené zásahy. Žádný obraz hořícího Kremlu. Přesto slovo „armagedon“ není přehnané: stačí si představit noční oblohu nad dvanáctimilionovou metropolí, kde protivzdušná obrana pracuje nepřetržitě osm hodin a desítky dronů pronikají až na bezprostřední přiblížení k městu. Válka vstoupila do provozu hlavního města způsobem, který nelze zamést pod koberec.

Drony nezasahovaly jen Moskvu

Ukrajinský generální štáb téže noci přiznal zásahy na celou síť cílů hluboko v ruském a okupovaném zázemí. Šíře typů zasažených objektů ukazuje, proč drony „zasahovaly vše, co se jim naskytlo“:

• Vojensko-průmyslové podniky: závod Kremnij EL v Brjansku (výroba elektronických součástek) a Brjanský chemický závod v Selcu.
• Palivová infrastruktura: palivová základna letiště Bělgorod.
• Logistické uzly: dva železniční mosty na Krymu, sklady v okolí Volnovachy a Jasynuvaty.

Moskva tedy byla hlavním psychologickým cílem, symbolem toho, že ruské zázemí není nedotknutelné. Ale skutečný vojenský efekt se odehrával i stovky kilometrů jinde, na místech, kde se zásobuje a vyzbrojuje ruská armáda.

Odveta za Kyjev, signál pro Ankaru

Útok nepřišel z prázdna. V noci na 6. července Rusko předvedlo masivní kombinovaný úder na Kyjev. Bilance byla krutá: nejprve 11 mrtvých a 46 zraněných, později kyjevská radnice čísla zvýšila na 19 mrtvých a 76 zraněných. Zasaženy byly obytné výškové domy nejméně ve čtyřech městských částech: Podil, Darnycia, Holosijiv a Oboloň. Auta, sklady, nebytové objekty. Civilní infrastruktura.

Ukrajinská odpověď přišla následující noc. A přišla v okamžiku, kdy se v Ankaře 7. července zahajoval summit NATO. Zelenskyj na něm neměl plnohodnotný lídrský slot v hlavním jednání Severoatlantické rady, vystoupil jen s krátkými poznámkami po boku generálního tajemníka Marka Rutteho na Fóru obranného průmyslu. Rada NATO–Ukrajina zasedala pouze na úrovni ministrů zahraničí. Tím spíš potřeboval, aby téma hlubokých úderů a protivzdušné obrany rezonovalo samo od sebe. Více než 430 dronů nad Moskvou to zajistilo spolehlivěji než jakýkoli projev.

Rutte po setkání se Zelenským řekl, že ruské zisky na frontě jsou oproti situaci před čtyřmi až pěti měsíci výrazně menší a že Ukrajina je úspěšnější. Zároveň ale zdůraznil, že klíčovým problémem zůstává protivzdušná obrana. Finální deklarace summitu potvrdila závazek spojenců dodat Ukrajině v roce 2026 vojenské vybavení, pomoc a výcvik za 70 miliard eur a udržet minimálně srovnatelnou úroveň i v roce 2027.

Dronová válka jako průmyslová strategie

Den útoku na Moskvu Zelenskyj v Ankaře podepsal s dánskou premiérkou další takzvaný Drone Deal, už devátou dohodu tohoto typu, přičemž tři z nich vznikly právě 7. července. Dronová válka přestala být improvizací. Proměnila se v průmyslovou a alianční architekturu, kde se podepisují smlouvy, budují výrobní linky a koordinují dodávky. Ukrajina dokáže za jednu noc vyslat stovky bezpilotních prostředků na vzdálenost přesahující tisíc kilometrů, a to opakovaně, v intervalech pouhých dnů.

Ruská protivzdušná obrana podle vlastních čísel většinu cílů zachytila. Jenže samotná nutnost bránit se proti více než 430 dronům za jedinou noc ukazuje obrovské zatížení systému. A každý dron, který protivzdušná obrana sestřelí, stojí Rusko násobně víc než Ukrajinu jeho výroba. Ekonomika opotřebení hraje proti Moskvě.

Co to znamená pro Česko a NATO

Útok na Moskvu neznamená automatický posun k přímé válce NATO s Ruskem. Ankarská deklarace znovu jasně odděluje dvě věci: kolektivní obranu členských států podle článku 5 a podporu Ukrajiny jako partnera. Ukrajina do mechanismu „útok na jednoho je útok na všechny“ nevstupuje. Riziko pro Českou republiku je tedy nepřímé, skrze širší eskalaci, nikoli skrze právní automatismus.

Následující den, 8. července, Zelenskyj v Ankaře jednal i s Donaldem Trumpem. Podle ukrajinského prezidentského webu diskutovali o posílení protivzdušné obrany a o „některých nápadech“, které mají zlepšit ukrajinské pozice. Oznámení nového amerického balíku z jednání nevzešlo. Útok ale naléhavost tématu nepochybně zvýšil.

Moskva už není nedotknutelné zázemí. Je bojištěm, na kterém se válka odehrává každou noc, a kde se rozhoduje nejen o vojenském tlaku, ale i o tom, jak dlouho bude Kreml schopen tvrdit vlastním občanům, že je vše pod kontrolou.