Video: Rusové si mysleli, že na ně útočí pěchota. Byly to roboti, kteří vjeli do zákopů a rozcupovali je

Koncem září 2026 zveřejnil ukrajinský Třetí armádní sbor video, které ukazuje dosud nejdrsnější nasazení pozemních robotů v celé válce. V rámci operace Vivaldi vyslala speciální jednotka NC13 několik bezpilotních pozemních vozidel, malých kamikaze platforem, proti opevněným ruským pozicím v Doněcké oblasti. Každý stroj nesl dvojici granátometů Bullspike. Nejprve pálil na kryty, vytvářel dojem koordinovaného pěchotního útoku, a když obránci reagovali na hrozbu jako na nástup živé síly, roboty vjely přímo do úkrytů a odpálily se. Žádný ukrajinský voják přitom nemusel vstoupit do nejsmrtonosnější zóny boje.

Jak malý stroj oklamal celou obranu

Klíčem k úspěchu nebyla sofistikovaná umělá inteligence ani humanoidní podoba robotů. Byl to stres, omezená viditelnost a prostý fakt, že pozemní přiblížení, palba a tlak na kryt vypadají pro obránce stejně, ať za nimi stojí člověk, nebo stroj. Třetí armádní sbor v oficiálním prohlášení uvedl, že ruští vojáci si mysleli, že čelí celé útočné skupině. Teprve když se platforma přiblížila na bezprostřední vzdálenost a detonovala přímo v úkrytu, bylo pozdě na jakoukoli reakci.

Přesný počet ruských obětí tohoto konkrétního útoku sbor nezveřejnil. Souhrnná čísla celé operace Vivaldi po její třetí fázi ale hovoří o dvou tisících ruských ztrát a více než 250 zajatcích. Epizoda s Bullspike je jen jedním střípkem většího obrazu: ve Vivaldi sbor nasadil i vzdušné vysazení kamikaze robotů více než deset kilometrů do týlu protivníka a později použil bezosádkové obrněné transportéry BTR-60 jako pozemní bomby proti nejsilnějším opevněním.

Tři funkce v jednom levném stroji

Na první pohled vypadá pozemní kamikaze robot jako jednoduchý koncept: přijeď a vybuchni. Jenže NC13 v operaci Vivaldi ukázala něco složitějšího. Jedna platforma plnila současně tři úlohy, které by jinak vyžadovaly celou útočnou skupinu:

• Psychologický tlak – pohyb po zemi a palba z Bullspike vytvořily iluzi pěchotního útoku a donutily obránce reagovat na hrozbu, která neexistovala v lidské podobě.
• Přímá palba – granátomety zasáhly pozice ještě před finální fází, oslabily obranu a odřízly možnost úniku.
• Destrukce krytu – detonace přímo uvnitř úkrytu dokončila práci bez nutnosti posílat dovnitř kohokoliv z masa a kostí.

Právě tahle kombinace je skutečnou novinkou. Letecké FPV drony, které Ukrajina masově používá, dokážou zasáhnout cíl shora, ale fyzicky vjet do zákopu nebo bunkru a působit tam jako útočná skupina, to umí jen pozemní platforma. Nevýhody samozřejmě existují: nižší rychlost, citlivost na terén, překážky a elektronické rušení. NATO JALLC ve svém březnovém white paperu výslovně uvádí, že pozemní roboty letecké systémy doplňují, nikoli nahrazují.

Průmyslové měřítko místo garážové improvizace

NC13 se sama prezentuje jako „první úderná jednotka bezpilotních pozemních systémů na světě“. NATO JALLC k tomu dodává, že toto tvrzení nebylo nezávisle ověřeno, ale zároveň konstatuje, že ukrajinská praxe nasazení UGV v manévru nemá v současných konfliktech obdobu.

Čísla z ukrajinského ministerstva obrany ukazují, že nejde o experiment. Za první tři měsíce roku 2026 provedly ukrajinské pozemní roboty téměř 24 500 misí. K 31. červenci jich bylo přes 66 000. Cíl pro první pololetí činil 25 000 nově kontraktovaných systémů za 11 miliard hřiven. V červnu 2026 navíc Kyjev podepsal s Berlínem dohodu o společné sériové výrobě UGV typu Termit v řádu několika tisíc kusů.

Ambice Třetího sboru jdou ještě dál. Podle reportáže Reuters chce do konce roku nahradit bezpilotními platformami zhruba třetinu frontových vojáků. Současně ale tentýž zdroj přiznává limit: robot nedokáže pročistit budovu nebo zákop tak jako pěší tým. Někdo musí pozici po zteči obsadit a držet.

Co to znamená pro NATO a pro Česko

Aliance už reaguje. NATO v červnu 2026 testovalo na Slovensku součinnost pozemních a vzdušných bezpilotních systémů, dálkově ovládané zbraňové stanice i scénáře degradovaného spojení. JALLC doporučuje kodifikovat pozemní roboty jako „klíčový manévrový prostředek“ a plánovat výpadek komunikace jako standard, ne výjimku.

Česká armáda v tomto kontextu nezůstává stranou. Převzala prototypy průzkumného UGV na bázi TAROS 6×6, VOP CZ představilo čtvrtou generaci této platformy s možností palebné i logistické nástavby a v červnu 2026 otevřela AČR v Lipníku nad Bečvou polygon NATEP UGV pro testování a výcvik operátorů. Veřejně potvrzená dodávka kamikaze UGV ukrajinského typu z Česka na Ukrajinu ale zatím neexistuje.

Šok funguje, ale nebude fungovat věčně

Rusko vyvíjí vlastní pozemní roboty typu Kurýr, byť podle ukrajinských operátorů s kratším dosahem a menší taktickou volností. NATO JALLC upozorňuje, že jakmile se UGV na bojišti rozšíří, protivník se přizpůsobí: elektronickým rušením, minami, překážkami, FPV útoky na samotné roboty. Spojení přes Starlink, které NC13 používá, není nezranitelné.

Právě proto je tempo tak důležité. Ukrajina nepotřebuje jen víc robotů, potřebuje je rychleji, než se ruská obrana naučí je zastavovat. Operace Vivaldi ukázala, že v okamžiku překvapení dokáže levná platforma s dvojicí granátometů nahradit celou útočnou skupinu a přitom nikoho z ní neposlat na smrt. Ten okamžik překvapení ale má expiraci.