Poslední let prvního českého krále vzduchu. František Malkovský hravě překonával západní piloty a dosáhl mezinárodního věhlasu

Byla neděle 8. června roku 1930, Hod Boží svatodušní. Na nově otevíraném letišti v Karlových Varech vrcholil velký letecký den. Všichni diváci netrpělivě čekali na poslední číslo, na vrcholnou akrobacii uznávaného českého Krále vzduchu, štábního kapitána Františka Malkovského. Jeho letoun, červená stíhačka Avia BH-21, přezdívaná Rudý nebo také Červený ďábel, se zahřátým motorem stál na prahu dráhy.

Poslední let v Karlových Varech

František Malkovský se rozloučil s přáteli, sundal vojenskou čepici a nasadil si pilotní kuklu s brýlemi. Nasedl do svého připraveného stroje, zamával přihlížejícím a odstartoval. Vzlétl s naprostou jistotou a elegancí, jak bylo tomuto pilotovi doslova vrozeno. Rychle nastoupal do potřebné výšky a zahájil svoji exhibici. V programu leteckého dne byla nazvána „Předvedení závodní sestavy letecké akrobacie“. Laičtí diváci i jeho letečtí přátelé a piloti uznale pokyvovali hlavami.

Malkovský suverénně odlétal první část své sestavy, která se nápadně podobala té, s níž zvítězil v armádní soutěži v letecké akrobacii v roce 1928, a oficiálně tak získal svůj v tisku velmi oblíbený titul Král vzduchu. Pak svoji sestavu neočekávaně prodloužil o dalších cca deset minut. Z jeho akrobacie podle vzpomínek pamětníků čišela radost z létání. Uváděl diváky do úžasu a jeho přátelé na zemi jen nadšeně a udiveně kroutili hlavami. Takto dlouho Malkovský své akrobatické vystoupení nikdy předtím neprotahoval.

iZdroj fotografie: S vědomím ing. Ivo Pujmana

Konečně skončil poslední figuru, dlouhou vývrtku až k zemi, ze které přecházel plynule do klouzavého letu na přistání. A pak se stalo něco, co nikdo nečekal. Jeho letadlo se prudce propadlo a zamířilo kolmo k zemi. Úřední protokol o tomto okamžiku píše:

„… letec se těsně před přistáním ocitl ve výšce asi 200 metrů ve vrstvě zředěného vzduchu (silně přehřátého – pozn. autora) a letadlo začalo střemhlav klesat. Ani umění takového pilota, jako byl škpt. Malkovský, a jeho pokus o zmírnění pádu klouzavým letem tragédii nezabránilo. Letadlo dopadlo kolmo k zemi, tj. vrtulí se zabořilo do země asi 500 metrů od letiště. Pilot utrpěl smrtelná zranění na hlavě, prsou a končetinách, kterým podlehl. Podle pitevního protokolu byla jeho zranění neslučitelná se životem.

Co se přihodilo, dnes už asi přesně nezjistíme

Později kolovaly fámy o špatném zdravotním stavu Malkovského před startem v Karlových Varech, údajně ho měla postihnout velká rýma a snad i chřipka. Ale podle autentických fotografií z tohoto tragického dne ho žádná viditelná nemoc netrápila. Usměvavý se nechal před svým startem fotografovat spolu se svými přáteli, například s kolegou škpt. Hamšíkem i s jeho ženou. Ani na ostatních fotografiích nemocný nevypadal. A fotografie trosek jeho letounu krátce po havárii potvrzují to, co bylo v protokolu o nehodě napsáno.

Celá příď až ke kabině pilota je na fotografiích zničená, zato trup od kabiny ke kormidlům nevykazuje téměř žádné výrazné poškození. Jedna smutná náhoda, nebo snad jedna jediná nepostřehnutelná chybička, a všechny plány a naděje tohoto mimořádného důstojníka čs. vojenského letectva, uznávaného v celé Evropě, předčasně skončily. Jako pilot létal jen osm let, ale nesmazatelně se zapsal do dějin čs. vojenského letectva. V době jeho skonu mu bylo jen 33 let a měl před sebou velkou a zářivou budoucnost.

iZdroj fotografie: S vědomím ing. Ivo Pujmana

Ing. František Malkovský, štábní kapitán polní pilot letec se narodil 5. prosince 1897 ve vesničce Bystřice u Benešova jako nejstarší ze tří bratrů. Jeho otec byl četnickým strážmistrem. První letecký zážitek ho potkal, když jeho otec zajišťoval pořadatelskou službu u veřejného vzletu Ing. Kašpara. Jako neposedný syn se díky tatínkově autoritě dostal k letadlu, které až přespříliš zblízka zkoumal. Později s úsměvem vzpomínal, jak ho pan Kašpar od letadla vyhnal se slovy „Jdi pryč, kluku, ať se ti nic nestane!“.

V novém státě znovu důstojníkem, konečně u letectva

Později v Praze vystudoval reálnou školu na Malé Straně, kterou ukončil maturitou jako primus třídy. Vzápětí nastoupil ke studiu na ČVUT. Stačil ještě složit jednu státní zkoušku, když vypukla první světová válka a on jako mnoho milionů podobných mladých mužů musel narukovat. Bojoval jako pěšák na italské a ruské frontě, kde byl vážně zraněn. Léčil se pak v nemocnici v Benešově. Po vyléčení odešel na frontu do Albánie, kde sloužil až do konce války.

V novém Československu uniformu nesundal. Hned 1. prosince 1918 jako mladý poručík i v novém státě znovu obnovil svoji vojenskou kariéru. Byl systemizován jako velitel roty, ale získal studijní volno k dokončení ČVUT, což se mu podařilo a v roce 1922 promoval. Přitom se ale v letech 1920–1922 také kdykoli mohl vracel ke svému útvaru, kterým byl Letecký pluk č. 2 v Olomouci. Létání ho tehdy uchvátilo definitivně.

iZdroj fotografie: S vědomím ing. Ivo Pujmana

Proto během náročného vysokoškolského studia stihl ještě absolvovat letecký pozorovatelský kurs v učilišti v Chebu. Zanechal tam vynikající dojem a hned jak to šlo, po jeho promocích si ho v květnu 1922 do Čs. učiliště pro vzduchoplavectvo (jak se tehdy letecká škola v Chebu skutečně jmenovala) od leteckého pluku rychle stáhli.

Stal se z něj instruktor a taktický pobočník velitele celého učiliště! Jmenování polním pozorovatelem z r. 1921 mu ale nestačilo a v prosinci 1922 složil všechny předepsané zkoušky jako pilot. V jeho pilotním výkazu se začaly objevovat zápisy typu: „Start jistý, ve vzduchu až příliš odvážný až neopatrný, velice chápavý, v ovládání stroje výborný, přistání klidné.“

Z pilotního žáka učitelem létání s láskou k letecké akrobacii

Jeho nadřízení v něm jeho talent rychle rozpoznali a postupně mu dovolili projít všemi možnými kursy létání, včetně speciálního tříměsíčního kursu ve Francii. Stal se z něj skvělý učitel létání. Ale také bombardování, letecké střelby, fotogrammetrie a nezapomnělo se ani na jeho pěchotní kvalifikaci. Jako velitel se osvědčil stejně. Jeho inteligence a empatie byly příslovečné. V jeho albu je celá řada fotografií od obyčejných vojáků s věnováním typu „Mému nejlepšímu veliteli…“

Ale stejně tak vzbuzoval úctu a respekt i u nejvyšších důstojníků čs. armády, byl často pověřován například vedením týmů připravujících a vyhodnocujících velká celostátní armádní letecká cvičení. Jeho největší vášní a předmětem obdivu všech jeho známých a kolegů z branže bylo létání – a to speciálně létání akrobatické. V roce 1926 na sebe výrazně upozornil při armádních leteckých závodech. Vyhrál soutěž v akrobacii a vzbudil obdiv pro náročnost, plynulost a ladnost svých akrobatických sestav.

iZdroj fotografie: S vědomím ing. Ivo Pujmana

Od té doby vyhrával, jak se říká, co se dalo. Stala se z něj novodobá celebrita a když v roce 1928 zvítězil v armádních závodech v akrobacii opětovně, za první místo byl oficiálně označen jako Král vzduchu. To bylo pojmenování, které zvláště lahodilo soudobým novinářům, a od té doby už mu v tisku nikdy jinak neřekli. Létání vyšších prvků pilotáže ho uchvacovalo stejně jako jeho zvláštní koníček – řízení parních lokomotiv! V roce 1927 se zapojil do neoficiální soutěže, kdo z československých letců dokáže zaletět více přemetů naráz.

Dne 30. března stačil zvládnout 167 přemetů, 1. dubna pak natočil dokonce 218 přemetů-loopingů za sebou. Velkou neznámou byl tehdy nový akrobatický prvek – obrácený přemet (out-side-loop). Malkovský nejdříve přišel do továrny Avia za konstruktérem stíhačky Avia BH-21, Ing. Hajnem, aby se poradil o tom, jak veliké a jaké namáhání letounu při obráceném loopingu má čekat.

Podle rady pak nechal zesílit svůj speciální letoun, který používal pro předvádění akrobacie na leteckých dnech, Avii BH-21.96. Následně 28. června 1928 tento velmi obtížný akrobatický obrat zvládl, a to dokonce třikrát za sebou. U nás byl první, v Evropě druhý, na světě třetí, kdo to dokázal. Byl ale jediný, který to zvládl na vojenském stíhacím stroji, nikoli na speciálně vyrobeném akrobatickém letounu.

Létal vysokou akrobacii a jeho mezinárodní věhlas rostl

Byl velmi populární ve Švýcarsku, kde jako člen čs. výpravy zanechal velký dojem při leteckých evropských soutěžích v roce 1927. Létal v Curychu ve dnech 19. a 21. srpna jako člen čs. výpravy na letounu Avia BH-22.3 v akrobatické soutěži. Ze všech účastníků měl nejslabší motor, a přitom předvedl podle odborníků nejtěžší a nejlepší akrobatickou sestavu. Přesto nakonec skončil sedmý velmi sporným výrokem jury, což odborníky pobouřilo a promítlo se to i do diskusí v místním tisku.

Díky dojmu z jeho akrobatických vystoupení ve Švýcarsku byl pozván v roce 1927 do Berlína jako jeden z nestranných rozhodčích, kteří měli rozhodnout v soutěži vynikajících akrobatů Doreta a Fiesselera, kdo z nich je lepší. Podrobnosti lze nalézt v časopise Letectví, ročník 1927. V roce 1928 byl angažován továrnou Avia, aby ve Švýcarsku předváděl sportovní letoun Avii BH-11. S úspěchem to zvládl, jeho specifická a velmi efektní akrobacie na tak lehkém letounku s motorem o pouhých 60 k. s. vyvolávala u přihlížejících úžas.

iZdroj fotografie: S vědomím ing. Ivo Pujmana

S letounkem obletěl postupně letecké dny a předvádění ve městech Curych, Bern, Thun, Basilej, Lausanne a Neuchatel a pak se 10. května 1928 vrátil přes Mnichov do Československa. Z jeho příletu se zachoval i filmový pás. Švýcarské noviny o něm psaly jako o „bijou de´l air“ nebo „ein Flugtag an Miniature“ a Švýcaři pak od Avie koupili i licenci na výrobu letadel BH-11. Poslední z nich tam dolétala v roce 1956! Naprosto strhující dojem udělal v Paříži v roce 1929 ve Vincennes.

Tam při oficiálním francouzském armádním leteckém dnu předváděl nový čs. stíhací stroj Avia BH-33, tehdy nakrátko jedno z nejlepších stíhacích letadel na světě. Podle nadšených komentářů ve světovém tisku „na dálku“ jednoznačně „přelétal“ tehdejší hvězdy akrobatického nebe v Evropě, Francouze Doreta a Němce Fiesselera, o kterých na počátku své kariéry prohlašoval, že jsou jeho velkými vzory. To dokázal reálně v přímé konfrontaci vzápětí na soutěži v Jugoslávii (porazil Doreta) a v Řecku (porazil Fiesselera). Tentokrát byly jury objektivní a místní diváci nadšení.

Malá havárie jako varování osudu a pak jen smutný konec

Ne vždy se mu vedlo, například v závodech kolem Malé dohody v roce 1930 musel pro velmi nepříznivé počasí nouzově přistát a svůj soutěžní letoun BH-33E poškodil tak, že nebyl chopen dalšího letu. Ale jeho vystoupení na různých leteckých dnech stále táhla tisíce diváků, jeho „Rudý ďábel“ byl silným magnetem a pro návštěvníky i pořadatele zárukou skvělé letecké podívané.

Tak tomu mělo být i onoho nešťastného 8. června 1930 v Karlových Varech. Odstartoval přesně podle programu v 17:00 hod. Ale už nedokázal přistát. Dne 11. června 1930 byly ostatky pilota Malkovského pohřbeny na hřbitově v Benešově. Hrobka se sochou letce tam stále ještě je.

iZdroj fotografie: S vědomím ing. Ivo Pujmana

Zbytky jeho roztříštěného stroje si rychle rozebrali jeho přátelé i náhodní zájemci, takže v leteckém muzeu ve Kbelích lze nalézt již jen pár kousků rudě zbarvené překližky, z nichž největší část je zbytek boku trupu, na kterém se skví plukovní znak s českým lvem. Kdo navštíví muzeum, může ho spatřit a připomenout si tak našeho prvního Krále vzduchu.

Jak byli mezinárodně uznávaní českoslovenští průkopníci letectví?

Zdroj: autorský komentář Ivo Pujmana