První tanky Mark I vznikly před 107 lety. Posádky v nich čekalo peklo a první nasazení málem skončilo katastrofou

Velká válka se v roce 1915 dostala do patové situace. Obě strany se na západní frontě zakopaly a klasické útoky pěchotou se měnily ve zbytečná krvavá jatka. Bylo potřeba vymyslet nový bojový prostředek, který by bez velkých ztrát dokázal překonat území nikoho a prorazit obranou nepřítele. Ve Velké Británii se začal rodit první sériový tank.

Churchillův Malý Vilík

Paradoxně se o pozemní bojové prostředky začalo jako první zajímat námořnictvo. To mělo ve Francii několik důležitých základen a obávalo se překvapivého útoku německé kavalerie. Proto od začátku války zařazovalo do výzbroje rychlá obrněná auta. S ideou, že by motorové prostředky mohly sloužit i k útoku, přišel první lord admirality Winston Churchill a založil Komisi pro pozemní lodě (Commission for Land Ships). 

Je třeba říci, že námořnictvo bylo pro vývoj tanku lépe vybaveno. A to nejen po technické stránce, ale i po té odborné. Na rozdíl od armády mělo prostě více inženýrů, kteří zvládali práci s velkými stroji. Už v polovině roku 1915 proto světlo světa spatřil Little Willie, pojmenovaný „na počest“ císařova syna.

iZdroj fotografie: Andrew Skudder / Creative commons / CC BY-NC-ND

Dvacetitunové vozidlo bylo postavené na podvozku těžkého dělostřeleckého tahače Foster-Daimler. Malý Vilík prokázal správnost koncepce, i když se v terénu vlekl rychlostí pouhých 3,2 km/h. Pro nové, již bojové, vozidlo byl vyvinut nový pásový podvozek. Pásy se táhly po celém obvodu trupu a na zádi byly pro usnadnění překonání zákopu dvě kola. Výhodou byla obrovská průchodivost terénem. Nevýhodou byla velká složitost, zranitelnost velkých pásů a nemožnost využití střechy pro výsadek nebo věž pro zbraň.

Matka stonožka

Stavba prototypu začala 17. září 1915. Vozidlo bylo oficiálně pojmenováno His Majesty’s Land Ship Centipede (Pozemní loď jeho Veličenstva Stonožka), vojáci mu ale přezdívali Big Willie (Velký Vilík) nebo Mother (Matka). Později se z něj stal Mark I. Aby byla stavba urychlena, byla ke stavbě použity ocelové pláty původně určené na výrobu kotlů.

Velký Vilda měřil 9,9 metru, široký byl 4,5 metru a vysoký 2,5 metru. Jeho hmotnost dosahovala 28 tun. Srdcem „Matky“ byl benzínový šestiválec Foster-Daimler s výkonem 105 koní. Ten „hnal“ pozemní loď kupředu maximální rychlostí 6 kilometrů v hodině. Dojezd stroje byl 35 kilometrů. Toho ovšem (vzhledem k velké poruchovosti) bylo dosaženo málokdy.

iZdroj fotografie: Public Domain

Základní výzbrojí stroje měly být dva kanóny 57 milimetrů umístěné ve dvou sponsonech na bocích. Kanónů však bylo málo, a tak vedle „mužské“ verze vybavené děly vznikla i ženská verze vybavená pouze kulomety. Mužská verze měla čtyři kulomety 7,7 mm Vickers a ženská šest. Pro děla bylo ve stroji 324 granátů a pro kulomety 30 000 nábojů. Pancéřování bylo z válcovaných ocelových plátů a mělo mezi 8–12 milimetry.

Tanky v pekle zákopové války

Celkem bylo vyrobeno 150 tanků (75 od každé verze) a od srpna 1916 se stroje začaly přesouvat do Francie. V rámci utajení byly při převozu označeny jako tanky (tedy anglický nádrže). Tak stroje získaly i jméno. Poprvé byly tanky nasazeny v bitvě o Flers-Courcelette 15. září 1916. Útoku se měla zúčastnit plná stovka tanků, ale nakonec proti pozicím vyjelo 18 strojů. V řadách Němců nastala panika a tanky si razily cestu vpřed.

Bohužel útok nebyl podpořen pěchotou a většina strojů byla zničena nebo zajata. Potvrdilo se, že tanky mají budoucnost. Objevily se ale i problémy. Osmičlenná posádka tanku pracovala v pekle. Ve stroji bylo až 50 °C horko, výfukové plyny unikaly do prostoru pro posádky a ocelové pláty sice zadržely pěchotní munici, ale při nárazu se třepily a zraňovaly členy posádky. Při plynovém útoku si navíc muži museli nasadit masky.

iZdroj fotografie: Freedom’s Falcon / Creative commons / CC BY-NC-ND

Dokonce vznikl i pojem „tankistická nemoc“. Zbylé Mark I byly brzy staženy z fronty. Několik jich bylo posláno na Blízký východ a bojovaly proti Osmanské říši, část byla použita k výcviku a několik jich bylo přestavěno na rádiové vozy. Ty musely před vysíláním zastavit a vytáhnout vysokou anténu. Dodnes se zachoval jak Malý, tak Velký Vilík. Oba tanky jsou ke spatření v tankovém muzeu v Bovingtonu.