O hypersonických raketách Ch-47M2 Kinžal bylo již napsáno mnoho. Jde přitom o jednu z nejznámějších zbraní celé války na Ukrajině, a do ruské armády byla zavedena teprve v prosinci 2017. Vedle ní však existuje ještě jeden raketový systém Kinžal, který pro změnu slouží v ruském námořnictvu, a to už od 80. let minulého století. Jde o systém 3K95 Kinžal a dodnes se nachází na většině velkých ruských plavidlech, kde zastává roli protivzdušné raketové obrany. Mezi jeho chráněnce patří například i jediná ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov.

Sovětská „dýka“ na spojenecká letadla

Stále rychlejší vývoj bojových letounů donutil sovětskou armádu v polovině 70. let 20. století zadat státní společnosti Altair vývoj nového a flexibilního systému protivzdušné obrany. V roce 1983 sjel z výrobní linky pozemní protivzdušný systém 9K330 Tor (v označení NATO jako SA-15 „Gauntlet“), a o dalších 6 let později vznikla i jeho navalizovaná verze 3K95 Kinžal (kód NATO je SA-N-9 „Gauntlet“). Jejím hlavním úkolem byla ochrana velkých námořních plavidel před vzdušnými hrozbami aliančních sil, tehdy zejména před americkými.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Ovšem vzhledem k velikosti a požadavkům bylo možné instalovat 3K95 Kinžal pouze na plavidla, která měla výtlak vyšší než 800 tun. Šlo tedy hlavně o velké fregaty, křižníky a letadlové lodě. Systém využívá raket 9M331 na tuhá paliva a odpalovací zařízení jsou obvykle uspořádána do tzv. vertikálních vypouštěcích systémů (VLS – Vertical Launch System), které umožňují odpal střel z lodního trupu směrem vzhůru. Počet vypouštěcích zařízení na jedné lodi může být různý, jelikož se odvíjí od velikosti a typu plavidla.

Velká síla, ale omezený dosah

Systém 3K95 Kinžal byl na tehdejší dobu velice pokročilý kousek vojenské technologie (ano, i když byl sovětský). Srdcem celé zbraně je radarový set MR-360 Podkat, což je kombinace sledovacích a zaměřovacích radarů s rozpoznávacím systém IFF (Identifikace vlastní/cizí). O vypuštění střel na cíl se pak stará otáčivý odpalovač 3S95, přičemž s jedním radarovým MR-360 Podkat systémem lze ovládat i několik těchto odpalovacích zařízení. V praxi to znamená, že může radarový systém útočit na čtyři cíle až osmi raketami.

I když je teď Černé moře hlavně ruské, Suchoj Su-30 nemusí mít žádnou moc, cíl snadno mine a „domů ho pošle“ i obyčejný MANPADS

Používané rakety 9M331 mají účinný dosah od od 1,5 do 12 kilometrů a mohou dosáhnout výšky až 6 kilometrů, což není ani dnes na takto starý systém špatný výkon, nicméně proti moderním stíhacím letounům neobstojí. Marná není ani reakční doba-aktivace zbraně, zaměření cíle a vypuštění rakety nezabere déle než 24 vteřin. Není úplně jasné, jak moc ruská armáda tuto zbraň na Ukrajině využívá, námořní střety jsou ojedinělé, a po ztrátě křižníku Moskva drží Rusové své velké lodě v uctivé vzdálenosti od ukrajinského pobřeží. Často ale ani to nepomůže.