Ačkoliv se mnohé země v minulosti zavázaly k dodržování některých mezinárodních úmluv a pravidel, ne všechny se toho vždy drží. Často jde přitom o úmluvy, jejichž sepsání bylo inspirováno krutostmi v předchozích válečných konfliktech. A patří k nim i Úmluva o chemických zbraních, takže v momentě, že je vůdci a velitelé přikáží použít, měli by za to nejspíše stanout před trestním tribunálem. Může se ale stát, že obdobné porušování úmluv dané zemi, v tomto případě Rusku, projde, jelikož má obrovský jaderný arzenál.

(Ne)povolená je kazetová munice i slzný plyn

Možné porušování některých úmluv se týká i Ruska. Již na začátku války na Ukrajině se např. ukázalo, že používá kazetovou munici – aby nedošlo k nedorozumění, nikdy se nezavázalo, že nebude – ale stále platí, že ji ženevské konvence zapovídají v obydlených oblastech. I tak ale ruská armáda v dubnu 2022 zaútočila raketou s kazetovou municí na nádraží v Kramatorsku, a její dopad si dle ReliefWeb vyžádal skoro 60 životů. RFERL pak uvádí, že vyšetřování Human Rights Watch dospělo k závěru, že šlo o válečný zločin. A stejně používá Rusko i munici fosforovou.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Kdo by oponoval, že kazetovou munici používá i Ukrajina, má pravdu, ale nikoliv cíleně proti civilistům. Zato ruská armáda, potažmo její velitelé, se dle všeho neštítí sáhnout ani po chemických zbraních. CNN upozornila, že ukrajinští vojáci čelili v zákopech útokům za použití CS plynu, který je jako slzný nasazován třeba při rozhánění davu na demonstracích. Kladete si otázku, proč je proti civilistům v pořádku, ale proti vojákům nikoliv?

Vzácná kazetová dělostřelecká munice poslouží dobře i jako zbraň pro drony, rozebírat ji (ke všemu bruskou) ale nedává smysl

Zakazuje ho totiž úmluva o chemických zbraních, konkrétně v kapitole 5 článku 1 zcela jasně uvádí, že se jednotlivé státy zavazují prostředky používané k potlačení nepokojů v boji nepoužívat. Znění je velmi stručné, ale jasné: „Každý smluvní stát se zavazuje nepoužít látky určené k potlačování nepokojů jako bojové prostředky.“ A jeho použití nelze omluvit ani v případě, kdy je shazován z dronů a až následně odstřelován z děl, následkem čehož kapsle s plynem nejenom bouchnou, ale směs v nich může navíc začít hořet a vojáky upalovat zaživa.

Ani zatykač nemusí být překážkou

Výše zmíněné je dle mého názoru v množství ruských zvěrstev pouze kapkou v moři. Mezinárodní konvence totiž země porušuje i tehdy, kdy útočí na civilní infrastrukturu. Přitom právě ta patří na Ukrajině mezi primární cíle agresora, neboť při jejím zničení dokáže ochromit jednotlivé části země, do nichž rázem přestane proudit elektřina i plyn, ale problémem jsou také zničené silnice apod. A kdokoliv mezinárodní úmluvy, k nimž se zavázal, nectí, může pochopitelně nést následky.

8minutové detailní záběry z Ukrajiny ukazují, jaké jsou následky války ve 21. století. Na 2. světovou sice nemají, ale i tak jsou hrůzné

Za extrémní „humus“ pak osobně považuji, pokud někdo nuceně deportuje děti a umisťuje je do adoptivních rodin. Silně mi to připomíná praktiky nacistického Německa za 2. světové války, které takto odebíralo děti ve velkém třeba v Polsku, aby je následně „vychovalo pro říši“. Kdokoliv je pak za tohle zodpovědný, může si nakonec vysloužit zatykač od Mezinárodního trestního soudu, který ho mimochodem dle TheGuardian vydal v březnu 2023 jak na Vladimira Putina, tak na Marii Aleksejevnu Lvovou-Belovou, což je ruská komisařka pro práva dětí.

Ovšem i když jsou válečné nebo jiné zločiny uznány „humánní částí světa“, bylo by naivní se domnívat, že jakýkoliv diktátorský režim vydá kohokoliv ze svých velitelů. Obzvláště pak v průběhu války. Teoreticky by mohly danou osobu předvést před soud nějaké speciální jednotky, ty ale nesmí na území cizích států bez povolení působit, a hlavně se nikdo nebude pouštět do křížku se zemí, jakou je třeba Rusko, neboť se jedná o jednu ze světových jaderních velmocí.