Nejenom moderní zbraně jsou pro mnohou vojenskou techniku, jejíž hodnota dosahuje běžně několika (desítek) milionů, mimořádně ničivé. Často jí přitom nepomáhá ani pancíř, a v praxi se nejednou ukázalo, že zničit i silně obrněný moderní tank je relativně jednoduché, pakliže k tomu je zvolena ta správná metoda. Sílu pancíře navíc nelze zvyšovat donekonečna, a některé metody ochrany jsou ke všemu hodně drahé nebo velmi náchylné. Někteří vojáci se proto snaží hledat vlastní cesty, jak techniku, ale hlavně své životy, chránit.

Improvizace, ale docela promyšlená

Metody provizorní ochrany nejsou v armádách ničím novým, o nějakou formu se snažili bojovníci už v minulosti třeba tím, že si zhotovili provizorní štít nebo ochranu z kostí. Výjimkou ale není ani současnost, kdy vojáci bývají někdy hodně vynalézaví, a zvláště v konfliktech, kde jim hrozí těžké údery. Setkat se je možné třeba s tím, že jako ochranu použijí kmeny stromů nebo na tankový pancíř usadí poklopy z kanalizace, o čemž ArmádníZpravodaj psal.

A russian Tor-M2 with sandbags pic.twitter.com/kMQdjl9Fwe

— 𝔗𝔥𝔢 𝔇𝔢𝔞𝔡 𝔇𝔦𝔰𝔱𝔯𝔦𝔠𝔱 🇬🇪🇺🇦🇺🇲🇬🇷 (@TheDeadDistrict) December 25, 2023

I přes některé šílenosti lze ale říci, že mohou některé provizorní ochrany vypadat profesionálně. Příkladem jsou různé klece nad tanky, které instaluje třeba ruská armáda, ale objevily se i jinde. Jednou z nejnovějších instalací jsou potom pytle s pískem obepínající systém protivzdušné obrany Tor-M2, jak upozornil Defence-Blog. Z fotografií se ovšem zdá, že nejde o šílenost zhotovenou na bojišti, ochrana je zjevně připevněna docela sofistikovaně za pomoci jakýchsi sítí nebo pletiva. A nejspíše proto, že na systém nelze použít reaktivní pancéřování.

Aby si někdo nemyslel, že jde o další nepromyšlený výmysl ruských konstruktérů, tak bych rád upozornil, že používali pytle s pískem ke zvýšení ochrany už Američané v 2. světové válce. Tehdy jimi obložili třeba tanky Sherman, aby je tak ochránili před německými Panzerfaust a Raketenpanzerbüchse 54 (též Panzerschrek), nicméně v těchto případech byl přínos pytlů s pískem spíše minimální. A přesto je použili američtí vojáci v historii ještě několikrát.

Pytle s pískem opravdu poslouží

Největší otázkou samozřejmě je, zda má taková improvizovaná ochrana smysl. Konkrétně pytle s pískem pomoci mohou, ale jenom proti některým zbraním – jednou z velkých hrozeb jsou ostatně levné sebevražedné drony s kumulativní hlavicí, které když narazí do místa, kde je pytel s pískem, nemusí potom přes pancíř proniknout. Kdyby ale nepřítel naopak použil těžký dělostřelecký projektil, raketu z raketometu jako je M142 HIMARS, případně moderní protitankovou střelu jako FGM-148 Javelin, pytle nepomohou.

Video: ruské ministerstvo obrany se rádo chlubí, třeba pancéřováním ERA na „oficiální grilovací kleci“, které ale nedává smysl

FGM-148 Javelin například ukázaly, že si umí poradit i s klecovými nástavbami, a při útoku seshora na tank pro ně nejsou překážkou. Ovšem proti dronu už může být taková klec účinná, ačkoliv je její nevýhodou, že nepokrývá celý tank. Něco jiného jsou potom šílenosti typu reaktivní ochrany na automobilech, což spíše osádce škodí, protože za ní musí být ještě pancíř. A docela k smíchu je i zoufalý pokus obložit strategické bombardéry pneumatikami, které s největší pravděpodobností nezmohou zcela nic, naopak ještě mohou šířit požár.