I za socialismu měl československý vojenský průmysl co nabídnout, a co víc, v mnohém držel krok se světovou špičkou. Oborem, v němž českoslovenští konstruktéři tradičně kralovali, bylo dělostřelectvo. Celosvětově známou a nadčasovou konstrukcí se stala samohybná houfnice vz. 77 Dana, a v 80. a 90. letech 20. století na ni chtěli navázat konstruktéři z Dubnice nad Váhom.

Nejdříve byla pokroková vz. 70 DANA

Když se na konci 70. let 20. století objevila samohybná houfnice vz. 77 DANA (Dělo Automobilní Nabíjené Automaticky), byl to pro západní odborníky malý šok. Jednalo se o naprosto moderní a nečekanou konstrukci, uvádí MilitaryFactory. Stála na 8kolovém podvozku Tatra 813, její délka byla 11,1 m, šířka 3 m a výška 3,5 m, a hmotnost 29 t. To byl oproti tehdejším konstrukcím rozdíl, neboť bývaly nejčastěji tažené nebo na pásových podvozcích.

České dělostřelectvo nemá ani 100 houfnic a spoléhá na československé ShKH vz. 77 DANA; francouzské CAESAR budou mnohem lepší

Kolový podvozek byl ekonomičtější, jednodušší na údržbu i vhodnější do terénu, a vozidlo zůstávalo v pohybu i po ztrátě několika kol. Max. rychlost byla 80 km/h a dojezd 600 km, a dělo ráže 152 mm mělo plně automatický nabíjecí mechanismus s okamžitou kadencí 4 rány v minutě, ale nabíjení mohlo být i ruční; dostřel mělo 20 km. K obsluze bylo třeba 5 vojáků, kteří měli klimatizovanou kabinu s filtrovaným vzduchem, takže bylo možné s kolovou houfnicí vz. 77 DANA bojovat i v zamořeném prostředí.  

Z Dany se stává Ondava

V Dubnici nad Váhom pokračovali ve vývoji a v polovině 80. let 20. století bylo jasné, že se svět přesunul do digitálního věku. To položilo základy houfnice Ondava, která vycházela z vz. 77 DANA, jejíž dělo tak mohlo být využito naplno. Hlaveň byla prodloužena na plných 47 ráží, tedy o 2 metry na 13 156 mm, což dovolilo zvýšit dostřel na špičkových 32 km, a díky úpravám automatického nabíjení se zvýšila i kadence, udává Wikipedie. Ta okamžitá vzrostla na 6 ran / minuta a trvalá hodinová automatická palba dosáhla 90 ran.

iZdroj fotografie: Aktron / Creative Commons / CC BY-SA

Zásoba munice potom byla 40 granátů. Ondava byla vybavena i žhavými novinkami – digitálním řízením palby a novými dálkoměry. Brzy tak začala stavba dvou prototypů, které byly hotovy v roce 1992. Vzhledem k rozdělení Československa a konci studené války šel však celý program k ledu. Slováci pak svůj prototyp přestavěli na západní ráži 155 mm, a později se stal základem vz. 2000 Zuzana, uvádí Vojsko. Prototyp, který zůstal v ČR, si lze prohlédnout v muzeu v Lešanech. Exponát je důkazem schopnosti našeho průmyslu a vědy.