Situace ve válce je pro Rusko stále horší, a začínají z něj sílit hlasy, že má Ukrajina navrch. Ničí ho i tam, kam se dříve nepouštěla, ale tomu už je konec.
Nelze popírat, že měla ruská armáda několik let na frontě iniciativu. Sice za obrovských ztrát, ale měla, a tak postupovala. To se však poslední měsíce mění a na mnoha frontových úsecích ji přebírá armáda ukrajinská. Kremelská propaganda to pochopitelně odmítá, ale události hovoří poměrně jasně. Redakce Armádního Zpravodaje hodnotí dopady na ruskou ekonomiku i vojenský průmysl, a analýza ISW ze 17. dubna 2026 potvrzuje, že jsou kritické.
Ukrajina útočí na frontě i v hlubokém ruském týlu
Je úsměvné, jak moc obdivovatelé Ruska tvrdí, že mu Ukrajinci nepůsobí žádné větší potíže, i když je to vidět každým dnem více a více. Ukazuje se to třeba na zdevastovaném Krymu, kde je v koncích jak ropná infrastruktura, tak ruská Černomořská flotila, a též na přístavech Primorsk a Usť-Luga v Baltském moři, z nichž teď Rusko vyváží historické minimum ropy.
Už i úředníci v ruských regionech, které se Kreml historicky snažil před dopady války chránit, začínají uznávat dopady ukrajinských dálkových dronových útoků v ruském týlu. Ušetřeno není nic, co nějak pomáhá ruské armádě. O útocích na ropné rafinerie informuje Armádní Zpravodaj poměrně často, a stejně tak o napadání petrochemického průmyslu a zbrojovek.
Je sice pravdou, že je Rusko obrovské a má některých podniků tolik, že vyřazení jednoho nemusí nutně dramaticky zhoršit situaci na frontě, ale Ukrajinci je systematicky ničí opakovaně, některé to odnesou i víckrát do měsíce. Což zkrátka pociťuje i taková vojenský velmoc, jakou je Rusko. Země kdysi mnohem silnější než Ukrajina, proti níž vede válku pátým rokem.
Dopady ukrajinských dronových úderů na ruskou infrastrukturu a hluboké zázemí, týl, jsou zkrátka obrovské. Ruské vedení tak čelí sílící sociální nespokojenosti, zatímco Ukrajina získává taktickou převahu díky inovacím v bezpilotních systémech. NV dodává, že v březnu 2026 už Ukrajina vypustila na Rusko více dálkových dronů než ono na ni.
A tento trend pokračuje i dnes, ačkoliv ne každý den se podaří nepřítele přečíslit. Vedle toho ruská armáda silně zaspala v zavádění dronových technologií na bojišti, což vede ke ztrátám větším, než by musely být. Někteří to pochopitelně označí za lež i přesto, že to uznal přímo z bojiště ruský voják, a že si velitel stěžoval, že je Ukrajinci drtí i 50 km v týlu.
V podstatě už dnes neexistuje místo v horizontu 2 000 km, kde by se Rusové mohli cítit v bezpečí. Tvrdé útoky probíhají den co den stále intenzivněji, což armádě komplikuje tažení a nutí ji to dokonce na některých místech stagnovat, či dokonce přecházet do defenzivy. Analýza ISW vyzdvihuje také mírné ukrajinské postupy u Slovjansku.
Ten je součástí tzv. pevnostního pásu, který se Rusům dlouhodobě nedaří zdolat. Mají sice plán, jak ho obejít a de facto sevřít ukrajinské jednotky do pasti, ale jelikož jim kritický chybí personál a nový se nedaří nabírat v dostatečných počtech, je to přinejmenším smělé. Navíc když nejsou schopni dohnat, natož předehnat, technologickou převahu Ukrajinců.


