Putin prohrává vlastní válku a data z institutu to dokazují. Za tři roky získal směšné území a fronta zamrzá

Generál Valerij Gerasimov se v polovině ledna 2026 postavil před kamery a oznámil, že ruská armáda za první dva týdny měsíce získala přes 300 čtverečních kilometrů ukrajinského území. Americký Institute for the Study of War, think-tank, který denně mapuje frontovou linii z otevřených zdrojů, geolokací a satelitních snímků, ve stejném období doložil pouhých 73,82 km². Rozdíl mezi ruským oficiálním tvrzením a ověřitelnou realitou je čtyřnásobný. A právě v tomto rozporu se skrývá příběh celé války: Kreml mluví o nevyhnutelném vítězství, data ukazují drahý pěší krok vpřed.

Čísla, která Kreml nechce slyšet

Na konci roku 2022, po stažení z Chersonu a neúspěšné ofenzivě na Kyjev, Rusko kontrolovalo 17,84 % ukrajinského území. O tři roky později, na konci roku 2025, to bylo 19,32 %. Přírůstek 1,48 procentního bodu. Za tři roky nepřetržitých bojů, mobilizace, verbování vězňů a nasazení severokorejských jednotek.

V absolutních číslech to podle analýzy CSIS znamená zhruba 3 604 km² v roce 2024 a 4 831 km² v roce 2025. Pro srovnání: v prvních týdnech invaze v únoru 2022 ruská armáda obsadila řádově desítky tisíc čtverečních kilometrů. Dnešní tempo je jiný svět.

A cena? CSIS odhaduje téměř 1,2 milionu ruských ztrát do konce roku 2025. ISW v únorové analýze spočítal, že v prosinci 2025 Rusko zaplatilo přibližně 76 ztrátami za každý získaný čtvereční kilometr. V lednu 2026 to bylo už 87 ztrát na kilometr čtvereční.

Fronta zamrzá, ale neklidně

Slovo „zamrzání“ evokuje ticho. Realita je opačná. Každý den ISW zaznamenává desítky ruských útoků, infiltrací, dronových úderů. Jenže tyto útoky neprodukují průlom. Produkují ztráty.

Březnová analýza ISW přináší klíčové srovnání:

• 1. čtvrtletí 2025: průměrný ruský postup 11,06 km² denně
• 1. čtvrtletí 2026: průměrný ruský postup 5,5 km² denně

Pokles na polovinu. A to v období, kdy Rusko stále udržuje vysokou intenzitu útoků v Doněcké oblasti, kolem Pokrovsku i u Kupjansku. Fronta se nehýbe, protože ukrajinská obrana, nasycená drony, s aktivními protiútoky a schopností trestat každý ruský pohyb, funguje.

Ukrajina navíc lokálně přebírá iniciativu. Na jihu mezi koncem ledna a polovinou března 2026 osvobodila přes 400 km². U Kupjansku získala zpět nejméně 183 km². Tyto protiútoky donutily Rusko přesouvat elitní jednotky z Doněcké oblasti, čímž narušily přípravu širší ruské ofenzivy jinde.

Proč to mění debatu o západní pomoci

Pokud Kreml po čtyřech letech války drží tempo, které ISW přirovnává k pěšímu kroku, a stále nedokáže vynutit kolaps ukrajinské obrany, nejde o obraz vítězné ofenzivy. Jde o válku, která Rusko vyčerpává rychleji, než plní jeho politické cíle.

A právě tady vstupuje do hry západní podpora. Data z ISW jsou nejsilnějším argumentem pro její pokračování, ne jako charita, ale jako měřitelně funkční bezpečnostní nástroj. Obrana drží. Ruský postup zpomaluje. Cena za každý kilometr roste.

ISW zároveň varuje: Kreml vytváří falešný pocit naléhavosti právě proto, aby dotlačil Spojené státy k tlaku na Kyjev. Cílem je získat diplomaticky to, čeho ruská armáda nedosáhla na bojišti, včetně území, které nikdy nedobyla, a politických změn v Kyjevě.

Co říká Praha a co říká NATO

Česko se v této rovnici drží jasné linie. Ministerstvo zahraničí v rámci Programu Ukrajina 2026–2030 výslovně spojuje podporu Ukrajiny s vlastní bezpečností. Premiér Babiš v lednu 2026 řekl, že česká muniční iniciativa může pokračovat, pokud ji budou financovat jiné státy, podmíněnost ano, ale ne odmítnutí.

Generální tajemník NATO Mark Rutte při dubnové návštěvě Prahy formuloval trojí účel pomoci: bránit Ukrajinu dnes, posílit její pozici pro budoucí mír a odstrašit další agresi. Českou muniční iniciativu přitom zmínil jako příklad s přímým dopadem na frontě.

Válka bez vítězství

Ruské požadavky přitom stále přesahují to, co armáda reálně drží. Moskva v březnu 2026 trvala na stažení Ukrajiny ze zbytku Doněcké oblasti včetně opevněného pásu měst, který její vojáci nedokážou dobýt. Požaduje politickou změnu v Kyjevě. Odmítá smysluplné bezpečnostní záruky.

Podle nás je právě toto jádro celého příběhu: Putin vede válku, jejíž vojenský výnos nedosahuje ani na jeho vlastní minimální podmínky míru. Každý měsíc, kdy obrana drží a postup zpomaluje, se propast mezi kremelskými ambicemi a frontovou realitou prohlubuje.

Čísla z ISW nejsou příběhem o konci války. Jsou příběhem o tom, že válku za těchto podmínek nelze vyhrát tempem 5,5 km² denně, a že ten, kdo to ví nejlépe, sedí v Kremlu.