Indie odmítá americkou „černou skříňku“. Na F-35 připravena je, ale vadí jí tajný systém a astronomická cena za provoz

Když se řekne „černá skříňka“, většina lidí si představí oranžový záznamník z kokpitu. V případě F-35 Lightning II jde o něco mnohem rozsáhlejšího: celý uzavřený ekosystém softwaru, logistiky, technických dat a exportních pravidel, nad nímž drží klíče Washington a Lockheed Martin. Indie se v posledních měsících ocitla v pozici, kdy je vojensky i strategicky připravená provozovat stroj páté generace, ale odmítá přijmout podmínky, za kterých by ho dostala. Žádná dohoda podepsána nebyla, přímá jednání neprobíhají a mezi oběma zeměmi stojí zásadní otázka: kdo bude mít kontrolu nad letounem, který má chránit indický vzdušný prostor?

Co je ta „černá skříňka“ a proč ji Indie nechce

Nejde o jednu utajenou součástku. Páteří provozního režimu F-35 je logistický informační systém ALIS, postupně nahrazovaný novější platformou ODIN. Americký vládní kontrolní úřad GAO ho ve svých auditech popisuje jako centrální nervový systém celého letounu, který řídí údržbu, zásobování náhradními díly, provozní záznamy i část plánování misí. Když jsou data chybná nebo chybí, systém dokáže uzemnit i technicky letuschopný stroj.

K tomu přistupují další vrstvy:

• Technická data a duševní vlastnictví — provozovatelé nemají automaticky plný přístup ke zdrojovým kódům ani k technickým datům potřebným pro autonomní údržbu. GAO ve zprávě z roku 2023 výslovně varuje před rizikem „vendor lock“, kdy je zákazník trvale závislý na výrobci.
• Exportní režim FMS — prodej jde výhradně cestou vláda–vláda (Foreign Military Sales), což znamená americkou kontrolu nad tím, co, komu a za jakých podmínek se dodá.
• Omezený prostor pro úpravy — integrace vlastních zbraní nebo senzorů vyžaduje souhlas a spolupráci americké strany. Pro zemi, která staví celou obrannou doktrínu na hesle Aatmanirbhar Bharat (soběstačná Indie), je to těžko stravitelné.

Pentagon přitom sám řeší, jak si od modelu řízeného dodavatelem vzít větší kontrolu zpět. Není to tedy jen indická obava, je to strukturální vlastnost celého programu.

Astronomie v číslech: co stojí hodina ve vzduchu

Provozní náklady F-35 jsou předmětem debat i v americkém Kongresu. Zpráva GAO z dubna 2024 uvádí pro variantu F-35A odhad ročních nákladů na udržování ve výši 6,6 milionu dolarů na jeden letoun. Americké letectvo přitom snížilo plánovaný roční nálet na 187 hodin. Náš přepočet je prostý:

A to bez pořizovací ceny letounů, bez infrastruktury, bez munice. Pro srovnání: celý indický kontrakt na 26 palubních Rafale-M podepsaný v dubnu 2025 pokrývá nákup, dlouhodobou podporu i transfer technologií pro integraci domácích zbraní. Rafale není plná technologická otevřenost, ale dává Indii nesrovnatelně větší průmyslový a integrační prostor.

Ani „ano“, ani „ne“, spíš strukturální pat

Příběh F-35 v Indii není příběhem dramatického odmítnutí. Je to příběh dvou systémů, které na sebe zatím nenašly klíč. Společné prohlášení USA a Indie z 13. února 2025 obsahovalo příslib přezkumu americké politiky pro uvolnění letounů páté generace, nikoli slib dodávky. Indická vláda o necelé dva měsíce později odpověděla parlamentu v Lok Sabha jednoznačně: žádná dohoda na pořízení F-35 podepsána nebyla. A podle sekundárního zdroje citujícího vyjádření Lockheed Martin z dubna 2026 neprobíhají s Indií ani přímá obchodní jednání; případný proces by musel jít vládní cestou.

Politické okno zůstává pootevřené. Ale bez formální indické žádosti a bez amerického rozhodnutí o uvolnění technologií se věc nepohne.

Alternativy: Rafale, AMCA a ruský pitch

Indie mezitím staví na třech pilířích. Prvním je Rafale, s 36 kusy objednanými dříve a 26 palubními Rafale-M z letošního kontraktu míří k flotile 62 strojů do roku 2030. Druhým je domácí program AMCA, u kterého indické ministerstvo obrany v květnu 2025 schválilo exekuční model přes průmyslové partnerství a o rok později založilo centrum pro integraci a letové zkoušky. AMCA je ale stále v budovací fázi, zatímco F-35 má za sebou přes 1 330 dodaných letounů a milion letových hodin.

Třetím pilířem je Rusko. Rostec na veletrhu Aero India 2025 představil exportní Su-57E a Rosoboronexport veřejně nabídl nejen dodávku hotových strojů, ale i společnou výrobu v Indii a pomoc při vývoji indického letounu páté generace. Podle ruské agentury TASS firma tvrdí, že výrobu Su-57E lze spustit na existujících indických linkách pro Su-30MKI v krátkém čase. Je to prodejní pitch, ne ověřený fakt, ale kontrast s americkým přístupem je markantní. Kde Washington říká „přezkoumáme politiku“, Moskva říká „pojďte vyrábět společně“.

Kdo drží klíče, drží letoun

Celý spor kolem F-35 v Indii je ve skutečnosti sporem o to, co znamená vlastnit moderní zbraňový systém. Stačí mít stroj v hangáru, nebo je potřeba mít přístup k jeho mozku? Indie si odpověděla jasně: bez dat, bez softwaru, bez práva na vlastní úpravy je i nejlepší bojový letoun světa jen pronájem. A za pronájem v řádu čtvrt miliardy dolarů ročně se v Dillí nikdo podepisovat nechce.