Rusové otevřeně proti Kremlu: „Prohrát válku s Ukrajinou pro nás může být výhodnější než ji vyhrát“

V sobotu 24. května 2026 se na stránkách Moskevského komsomolce objevil text s titulkem „Úžasné porážky: kdy mohou být geopolitické prohry užitečnější než skvělá vítězství“. Podepsal ho Dmitrij Krasnov, předseda Moskevské kolegie advokátů č. 1, člen Veřejné komory města Moskvy, člověk s profilem na webu ruské daňové správy a s pravidelnou autorskou rubrikou v tomtéž deníku. Žádný emigrant, žádný navalnovský aktivista. Člověk zevnitř systému. A přesto jeho text říká něco, co se v ruském veřejném prostoru říkat nemá: že porážka nemusí být katastrofa, a že Rusku v dějinách opakovaně prospěla víc než triumf.

Co přesně Krasnov napsal

Esej postupuje chronologicky ruskými dějinami a v každé epoše hledá totéž schéma. Mongolské jho jako „první zkušenost využití porážky ve prospěch státu“. Krymská válka a ponižující Pařížský mír, po nichž přišly Alexandrovy reformy. Cušima a porážka v rusko-japonské válce, která otřásla carským režimem a vynutila si modernizaci. Pravděpodobně i narážka na Petra I. a porážku u Narvy, po které car přebudoval armádu a nakonec vyhrál severní válku.

Vzorec je pokaždé stejný: porážka otřese systémem, přinutí stát k reformám, omezí přebujelé elity a otevře cestu k pozdějšímu posílení. Krasnov přitom nikde výslovně nezmíní Ukrajinu. Ani jednou. Ale konstrukce je průhledná právě svou důsledností; celý text buduje argumentační rámec, v němž i bolestivý výsledek současného konfliktu lze označit za historicky prospěšný.

Proč je to výjimečné, i v rámci téhož deníku

Stačí otevřít archiv Moskevského komsomolce z prvních měsíců roku 2026. V únoru deník cituje Dmitrije Medveděva, že „vítězství je už viditelné“ a cíle takzvané speciální vojenské operace zůstávají nezměněné. Téhož dne Peskov opakuje, že status okupovaných regionů je nedotknutelný. V květnu veterán na stránkách MK vysvětluje, že výsledek operace závisí na „odvaze a statečnosti“ ruských vojáků a rozhodne se „na našich podmínkách“.

A pak, do tohoto prostředí, přistane esej o tom, že porážky bývají užitečnější než vítězství. Kontrast je tak ostrý, že si zaslouží pozornost sám o sobě. Nejde o to, že by Krasnov vyzýval ke kapitulaci. Jde o to, že v médiu, které jinak prodává příběh nevyhnutelného triumfu, někdo veřejně buduje alternativní příběh: „I nevýhra může být pro Rusko dobrá.“

Alegorie jako ochranný štít

Důvod, proč Krasnov mluví o Krymské válce a ne o Chersonu, je pragmatický. Článek 280.3 ruského trestního zákoníku postihuje „diskreditaci“ ozbrojených sil. Podle OVD-Info bylo jen v roce 2025 zahájeno 142 nových trestních stíhání za protiválečné projevy. Human Rights Watch uvádí, že v roce 2024 vzniklo nejméně 78 nových trestních kauz za „diskreditaci“ nebo šíření „fake news“ o armádě a 130 lidí zůstávalo kvůli těmto obviněním ve vězení.

V takovém prostředí je historická analogie nejbezpečnější způsob, jak říct něco nepřijatelného. Krasnov nepíše „válka na Ukrajině může skončit porážkou Ruska“. Píše „ruské porážky v dějinách vedly k reformám“. Sdělení je totéž, ale právní riziko nesrovnatelně nižší, zvlášť pro člověka s institucionálním zázemím a režimovou ukotveností.

Co říkají data, a co z nich neplyne

Bylo by lákavé číst Krasnovův text jako důkaz, že Rusové už přijali porážku. Data z Levada Centra z března 2026 ukazují složitější obraz. Dvě třetiny respondentů chtěly přechod k mírovým jednáním. Zároveň ale 72 % dál podporovalo kroky ruské armády. A v lednu 2026 celých 74 % dotázaných říkalo, že válka skončí ruským vítězstvím.

Únava z války roste. Poptávka po jednání roste. Ale přesvědčení o porážce? To v průzkumech vidět není. Přesnější je mluvit o hledání přijatelného jazyka pro scénář bez jasného triumfu, a právě to Krasnovův text dělá. Nevyvrací narativ o ruské síle, jen ho přeformátovává: i prohra může být forma síly, pokud vede k obnově.

Signál, ne zlom

Jeden esej v jednom deníku nedělá revoluci. Ale podle nás jde o relevantní indikátor něčeho, co se v ruském veřejném prostoru děje pod povrchem. Část loajálního establishmentu začíná (opatrně, alegoricky, s historickými kulisami) budovat narativ, v němž ukončení války bez vítězství nemusí znamenat národní katastrofu. Není to otevřený odpor proti Kremlu. Je to spíš testovací balónek: zkouška, jestli systém toleruje jazyk, který připouští i jiný konec než triumfální průvod Moskvou.

Česká BIS ve výroční zprávě za rok 2024 popisuje ruský informační prostor jako stále silně kontrolovaný nástroj propagandy a vlivových operací. Pokud v takovém prostředí projde text o „užitečných porážkách“ bez viditelných následků pro autora, nemusí to znamenat liberalizaci. Může to znamenat, že někdo nahoře chce vědět, jak taková myšlenka rezonuje.

Krasnov svůj text zakončil příklady z dějin. Ale dějiny, o kterých skutečně píše, se teprve odehrávají.