Rusové těžce přiznávají, že to nezvládají: „Konstantinovku sice máme, ale zbytek fronty stojí nebo couvá“

Dne 11. června ruský První kanál odvysílal zprávu ministerstva obrany o „plné kontrole nad východní částí Konstantinivky“ a pokračujících pouličních bojích. Žádné čisté dobytí, žádná kapitulace obránců, jen infiltrační skupiny v ulicích a vlajky vztyčené pro kamery. O čtyři dny později ukrajinský velitel Bakulin řekl něco, co celý triumfální narativ obrátilo naruby: ruští velitelé prý nahlásili nadřízeným dobytí Konstantinivky dřív, než k němu na zemi skutečně došlo. A teprve se snaží svá hlášení proměnit ve skutečnost. Analytici z Critical Threats k tomu dodali, že část videí s ruskými vlajkami na západním okraji města může být generována umělou inteligencí. Moskva potřebuje vítězství tak zoufale, že si ho vyrábí digitálně.

Konstantinivka: lokální průlom, ne pád města

Stav ke třetímu týdnu června vypadá takto: ruské síly mají uvnitř Konstantinivky reálné opěrné body a lokální převahu v části městského prostoru. Bakulin odhadoval 93 až 153 ruských infiltrátorů přímo ve městě. Jenže 21. června už Critical Threats uváděl, že žádné další potvrzené ruské zisky přímo v Konstantinivce nezaznamenal.

Co to znamená v praxi? Rusové dokázali vytvořit taktickou krizi: město je pod extrémním tlakem, komunální služby jsou fakticky pozastavené, humanitární přístup je podle zprávy ACAPS vysoce omezený. Ale „mít Konstantinivku“ a skutečně ji kontrolovat jsou dvě různé věci. Pouliční boje pokračují. Ukrajinské pozice v západní a jižní části města drží. I ruský milbloger 13. června varoval, že očekávat rychlé dobytí v příštích týdnech je předčasné.

Fronta, která se nehýbe

Mimo konstantinivskou osu je obraz pro Rusko ještě horší. Analytici Critical Threats mezi 11. a 21. červnem opakovaně zaznamenali totéž: u Dobropillje „nepostoupili“, u Novopavlivky „nepostoupili“, u Oleksandrivky „nepostoupili“. Není to fráze z jednoho dne, je to refrén celé druhé poloviny června.

Konkrétní body, kde se linie pohybuje v neprospěch Ruska:

• Bilytske severně od Pokrovsku: Ukrajinci znovu získali pozice, Rusové tam podle analytiků pravděpodobně už aktivně neinfiltrují.
• Voskresenka na oleksandrivské ose: ukrajinský postup v centrální části obce zaznamenaný 11. června.
• Západní Záporožská oblast: už od května Ukrajina znovu dobývá obce Piddubne, Zelenyi Haj, Malá Tokmačka či Bilohirja.

Květnová bilance, kterou spočítal ISW, mluví sama za sebe: zhruba 40 km² ruského zisku nebo infiltrace, ale po odfiltrování infiltračních zón, které Rusové nedokázali udržet, čistá ztráta asi 280 km². Hodně útoků, málo výsledků.

Proč se průlom nekoná

Tři faktory brání Rusku přetavit tlak na Konstantinivku v širší operační úspěch směrem na Kramatorsk a Slovjansk.

Za prvé, chybí mu lidé. Critical Threats 21. června citoval analytika Mašovce: ruské síly momentálně nemají počty ani hustotu potřebnou k souběžným ofenzívním operacím na více osách. Konstantinivka vysává zdroje, které pak chybí jinde.

Za druhé, ukrajinské údery do hloubky fungují. Ukrajinská armáda provádí přibližně 5 000 úderů měsíčně do vzdálenosti přes 20 km za linii dotyku a systematicky ničí ruskou logistiku, sklady paliv a zásobovací trasy. Každý další kilometr postupu stojí Rusko víc, než si může dovolit.

Za třetí, takzvaný Fortress Belt, pás ukrajinských opevnění mezi Konstantinivkou a kramatorskou aglomerací, stále drží. Critical Threats 15. června výslovně napsal, že rychlý operační průlom přes tento pás je nepravděpodobný, a to i v případě dalších taktických zisků ve městě.

Co to znamená pro kramatorskou aglomeraci

Kramatorsk a Slovjansk nejsou v bezprostředním ohrožení pouličními boji. Ale tlak na ně roste jinak, logisticky a palebně. ACAPS upozorňuje na opakované výpadky elektřiny, zhoršující se přístup k bankovním a základním službám a omezený bezpečný pohyb humanitárních organizací v celém kramatorském rajónu. Družkivka, ležící mezi Konstantinivkou a Kramatorskem, se ocitá v šedé zóně mezi civilním a vojenským prostorem.

Český analytik Jakub Drmola už v dubnu pro iROZHLAS popsal frontu jako převážně statickou a poznamenal, že se čekalo, že se Rusům na jaře povede lépe, než se skutečně povedlo. Červen jeho slova potvrzuje. České ministerstvo zahraničí mezitím schválilo program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací miliardy korun, s explicitním argumentem, že podpora Ukrajiny posiluje i bezpečnost Česka.

Armáda, která útočí všude a neproráží nikde

Intenzita ruské kampaně je přitom mimořádná. Už v dubnu ukrajinské ministerstvo obrany zaznamenalo přes 5 000 bojových střetnutí za měsíc, několikrát přes 200 denně. Červen podle všech indicií pokračuje ve stejném tempu. Jenže vysoký počet útoků bez odpovídajícího územního zisku vypovídá o něčem zásadním: ruská armáda umí vytvořit lokální krizi v jednom městě, ale nedokáže ji proměnit v dominový efekt, který by strhl celou obranu.

Podle nás je Konstantinivka v závěru června 2026 spíš symbolem ruského strategického dilematu než důkazem, že se sever Donbasu hroutí. Moskva potřebuje vítězství, a tak si ho vyrobila z jednoho města pod tlakem, zatímco zbytek fronty tiše couvá nebo stojí na místě.