Maďarsko už má kompletní flotilu 18 Gripenů. Staré verze stačí, ale první ligu v NATO hrát nebude

Když 24. června 2026 Saab oznámil dokončení dodávek pro Budapešť, šlo o tečku za příběhem, který začal ještě před vstupem Maďarska do NATO. Původních čtrnáct strojů, dvanáct jednomístných C a dva dvoumístné D, sloužilo od roku 2006 v režimu pronájmu. V únoru 2024 Budapešť objednala čtyři další kusy a zároveň si vyjednala převod celé flotily do vlastnictví. Výsledek: šestnáct Gripenů C, dva Gripeny D a servisní smlouva s podporou do roku 2036. Maďarsko se z nájemce stalo vlastníkem. To je ten milník. Otázka je, co s ním.

Osmnáct strojů: co přesně Maďarsko získalo

Číslo 18 neznamená otevřenou sérii ani příslib dalších objednávek. Je to uzavřený akviziční rámec, finální počet, na kterém se Budapešť se Švédskem dohodla. Všech osmnáct letounů patří do rodiny Gripen C/D, tedy starší exportní generace, kterou Saab dodává od konce devadesátých let.

Starší neznamená zastaralé. Maďarské stroje prošly modernizací označovanou jako MS20 Block 2, která přinesla:

• radar PS-05/A Mk4 s vyšším výkonem,
• datový link Link 16 a šifrovanou hlasovou komunikaci NATO,
• identifikační systém IFF Mode 5,
• integraci řízené střely vzduch-vzduch Meteor a IRIS-T,
• naváděnou pumu GBU-49 pro útoky na pozemní cíle.

Po tomto upgradu dokáže Gripen C/D v jednom letu plnit roli stíhačky, úderného letounu i průzkumného prostředku. Maďarské ministerstvo obrany to výslovně označuje za víceúčelovou schopnost čtvrté generace. A pro každodenní provoz menšího aliančního státu to dává smysl.

Na co Gripeny stačí, a na co ne

Maďarské vzdušné síly s Gripeny drží nepřetržitou pohotovost QRA nad vlastním územím. Čtyřikrát vedly misi Baltic Air Policing nad Pobaltím, společně s Itálií kryly vzdušný prostor Slovinska a podílely se na ochraně slovenského nebe. To jsou reálné alianční úkoly, které osmnáctka zvládá.

Jenže „první liga“ aliančního vzdušného boje dnes vypadá jinak. Británie, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Dánsko a Spojené státy už operují F-35 páté generace, stroje s technologií stealth, pokročilou senzorovou fúzí a schopností fungovat jako datový uzel celé bojové sestavy. Německo, Španělsko a další státy létají na nejnovějších verzích Eurofighteru s radarem AESA CAPTOR-E a systémem elektronického boje Praetorian. Při cvičení Ramstein Flag 2026 startovaly F-35 z Dánska, Itálie, Norska a USA v jedné formaci.

Maďarský Gripen C/D po upgradu komunikuje přes Link 16, nese Meteor s dosahem přes sto kilometrů a má slušný radar. Ale nemá stealth. Nemá úroveň senzorové fúze, kterou nabízí Gripen E, natož F-35. A nemá kolem sebe ekosystém tankerů, letounů včasné výstrahy a prostředků elektronického boje, který z jednotlivého letounu teprve dělá součást síťově vedeného boje. Osmnáct Gripenů C/D je plnohodnotná národní flotila. Není to vstupenka mezi vzdušné velmoci aliance.

Český kontext: stejná generace, jiná trajektorie

Česko dnes létá na stejných Gripenech C/D. Rozdíl je v tom, kam obě země míří. Praha 3. června 2025 odsouhlasila prodloužení pronájmu Gripenů do roku 2035, ale výslovně jako překlenovací řešení před příchodem F-35, jejichž první kusy mají dorazit v roce 2031. Česká flotila se přitom zmenší na dvanáct strojů.

Maďarsko je dnes početně silnější: osmnáct kusů oproti českým dvanácti. Česko je ale dál v přechodu k páté generaci. Budapešť žádný veřejně oznámený plán na nástupce nemá.

Obě země přitom spolupracují. V květnu 2024 se na základně v Čáslavi uskutečnilo cvičení Lion Effort 2024 s českými, maďarskými a švédskými Gripeny. Trénovaly se společné operace, tankování za letu, blízká letecká podpora i boj v rušeném elektromagnetickém prostředí. Právě tenhle uživatelský ekosystém drží menší gripenovské státy pohromadě a zvyšuje reálnou hodnotu strojů, které na papíře vypadají jako „jen“ čtvrtá generace.

Proč Budapešť nesáhla po něčem novějším

Gripen E, který Švédsko formálně převzalo v říjnu 2025 a Brazílie už nasazuje v ostré pohotovosti, přináší generační skok: radar AESA, infračervený vyhledávač IRST, novou architekturu elektronického boje, silnější motor, delší dolet a deset závěsníků místo osmi. V červnu 2026 Saab představil i dvoumístný Gripen F. Nová generace není powerpointová vize, je to provozní realita.

Maďarsko přesto zvolilo jinou cestu. Rozšířilo zavedenou, prověřenou schopnost o čtyři další kusy stejného typu, převzalo vlastnictví a zajistilo si podporu na další dekádu. Oficiální zdůvodnění mluví o rostoucím zahraničním angažmá a změněném bezpečnostním prostředí. Proč ne F-35 nebo Gripen E? Přímé vysvětlení Budapešť nezveřejnila. Dá se ale odhadovat, že rozhodly náklady, rychlost zavedení a kontinuita výcviku i logistiky. Přechod na nový typ by znamenal roky bez plné bojové schopnosti, luxus, který si menší stát na východním křídle NATO těžko může dovolit.

K tomu přibyla v říjnu 2024 švédsko-maďarská dohoda o průmyslové spolupráci: údržba, virtuální realita, umělá inteligence, aditivní výroba. Zní to moderně, ale je to zázemí pro provoz stávajících strojů, ne náhrada nové generace. A dokument sám je právně nezávazný.

Co bude po roce 2036

Servisní smlouva běží do roku 2036, Saab slibuje průběžné upgrady minimálně na další dekádu. Gripeny C/D budou létat dál a jejich bojová hodnota díky novému softwaru a zbraním poroste. Ale ne na úroveň páté generace. A ne na úroveň, která by Maďarsku umožnila hrát v aliančním vzdušném boji jinou roli než regionální obranu a policejní mise.

Pokud Budapešť nechce po roce 2036 řešit náhradu pod tlakem, rozhodnutí o nástupci musí padnout nejspíš v první polovině třicátých let. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by se o tom byť jen začalo jednat.

Osmnáct Gripenů je pro Maďarsko maximum, které dává smysl v logice menšího státu: dostupná, rozšířená a udržovaná flotila pro každodenní obranu nebe. Na víc si Budapešť zatím nesáhla, a veřejně ani nenaznačila, že by chtěla.