Rusové tvrdí, že jsou 10 km od Kramatorsku a 15 km od Slovjansku. Chtějí přeříznout tepnu, na níž závisí jejich osud

Dne 30. června 2026 oznámilo ruské ministerstvo obrany, že jeho jednotky ze skupiny vojsk „Jih“ ovládly obec Malynivka jihozápadně od Kramatorsku. Nezávislý americký Institut pro studium války (ISW) tentýž den obsazení vesnice nepotvrdil, zaznamenal ale něco možná závažnějšího: geolokované zásahy na silnici H-20 severně od Oleksijivo-Družkivky a dělostřelecké údery přímo v Kramatorsku. Ruský tlak se tím posunul z roviny „boj o další obec“ do roviny „ohrožení vnitřní logistiky celé kramatorsko-slovjanské aglomerace“. A právě tady začíná příběh oné tepny.

Silnice H-20: páteř, bez které se aglomerace zhroutí

Titulková „tepna“ má konkrétní jméno. Je to silnice H-20, severojižní osa, která spojuje Slovjansk s Kramatorskem a pokračuje přes Družkivku dolů ke Kostiantynivce. V mírových časech šlo o běžnou regionální komunikaci. Ve válce se z ní stal kritický logistický koridor: po H-20 proudí munice na přední linie, rotují se vyčerpané brigády, odvážejí ranění a evakuují civilisté.

Analytická organizace ACAPS ji výslovně označuje za klíčovou pro přežití celého obranného pásu. Pokud by Ukrajina ztratila kontrolu nad H-20 a navazujícími trasami, výrazně by se zkomplikovalo zásobování předsunutých pozic, přesuny jednotek mezi městy i humanitární přístup do oblasti.

Důležité je rozlišovat dvě tepny. Vnější zásobovací trasa M-03 vede z Charkovské oblasti a zůstává pod ukrajinskou fyzickou kontrolou, byť polský think-tank OSW ji popisuje jako „zónu smrti“ pod ruskou palebnou hrozbou. H-20 je ale něco jiného, je to vnitřní spojnice, která umožňuje manévrovat uvnitř aglomerace. Bez ní se čtyři města stanou čtyřmi izolovanými ostrovy.

Co znamená „přeříznout“ v moderní válce

V představách z druhé světové války přeříznout komunikaci znamenalo obsadit křižovatku tanky. V roce 2026 to vypadá jinak. Stačí dostat silnici pod trvalou palebnou kontrolu dronů, dělostřelectva a přepadových skupin, a po H-20 se nedá bezpečně jezdit, i když na ní nestojí jediný ruský voják.

Přesně tímto směrem se situace vyvíjí. ISW 30. června zaznamenal údery na H-20 i cíle v Kramatorsku a severovýchodně od něj, v hloubce zhruba 12 až 18 kilometrů od frontové linie. Ukrajinský analytický projekt DeepState už 16. června varoval, že Rusko hledá způsob, jak dostat logistiku Kostiantynivky do úzkého hrdla, a že osa Mykolajivka–Malynivka představuje možnou další „bránu“ ke Slovjansku a Kramatorsku.

Vzdálenosti z titulku (zhruba 10 kilometrů k přístupům Kramatorsku a 15 kilometrů ke Slovjansku) odpovídají orientačním údajům agentury Reuters z konce června. Nejde o vzdálenost k náměstí v centru, ale k okrajům obranného pásma obou měst. I tak je to znepokojivě blízko.

Tempo: pomalé, ale směr je jasný

Kdo čeká bleskový průlom, toho čísla z fronty uklidní. Kdo hledá důvod k optimismu, toho nikoli.

Ukrajinský generální štáb 27. června evidoval na kramatorském směru pouhé dva ruské útoky, směrem na Malynivku a Mykolajivku. Následující den na tomto směru nezaznamenal žádný. Pro srovnání: na slovjanském směru probíhalo 29 útoků denně, na huljajpilském v Záporožské oblasti 24. DeepState 18. června konstatoval, že postup u Kramatorsku a Kostiantynivky se téměř zastavil.

Jenže pomalé tempo klame. Oproti začátku května, kdy Reuters psal o ruských silách asi kilometr od jižního okraje Kostiantynivky, se tlak kvalitativně změnil. Tehdy šlo o přibližování k jednomu městu. Nyní jde o systematické dušení logistického zázemí celé aglomerace. Údery na H-20 a v Kramatorsku ukazují, že Rusko nemusí dobývat město po městě, stačí mu znehybnit to, co je drží pohromadě.

Část ukrajinských brigád v sektoru navíc podle DeepState naráží na personální problémy a priorita doplňování směřuje spíš k útočným jednotkám. To je varovný signál, i když ne důkaz plošného oslabení.

Civilisté už odcházejí

Hrozba není jen na mapách analytiků. Doněcká oblastní správa 9. června rozšířila povinnou evakuaci rodin s dětmi na části Slovjansku a Kramatorsku. Do 10. června bylo z kramatorské komunity evakuováno 1 800 lidí, ze slovjanské asi tisíc, jen za první dekádu měsíce. Le Monde v reportáži z konce června popisuje obě města jako „zadní vojenské základny“, kde se ale stále žije civilní život. Ten civilní život se teď tenčí.

Před válkou tvořily Slovjansk, Kramatorsk, Družkivka a Kostiantynivka urbanizovaný celek s více než 350 tisíci obyvateli. Dnes je to poslední velký ukrajinský městský pás v Doněcké oblasti. Jeho ztráta by nebyla jen symbolická, znamenala by rozpad logistického a obranného jádra celého severního Donbasu.

Západ zatím necouvá

Otázka, zda by zhoršení situace u Kramatorsku zlomilo západní podporu, má zatím jednoznačnou odpověď. Evropská rada 18. června potvrdila pokračování vojenské, finanční i diplomatické podpory Ukrajině a očekává první čerpání z úvěru 90 miliard eur pro roky 2026–2027. NATO deklaruje, že podpora má Ukrajinu držet „v pozici síly“ pro jakákoli budoucí jednání. Česká muniční iniciativa podle lednového vyjádření premiéra pokračuje, dokud ji financují partnerské státy.

Kramatorsk a Slovjansk zatím nestojí před bezprostředním pádem. Stojí ale před něčím zákeřnějším, před pomalým utahováním smyčky kolem silnic, po kterých proudí všechno, co jejich obranu drží naživu. V moderní válce nemusíte město dobýt. Stačí mu odříznout krev.