„Vsadil bych na Ukrajince, vyhrávají. Evropa by měla Ameriku odsunout na vedlejší kolej,“ cupuje Trumpa bývalý vyslanec

V rozhovoru pro polskou TVP World, který koloval už týden před summitem NATO v Ankaře, Kellogg řekl dvě věci, které z úst Trumpova dlouholetého poradce zní jako malé zemětřesení. Za prvé: na bojišti by dnes vsadil na Ukrajince, protože vidí „první skutečný posun od roku 2023″. Za druhé: Evropa má Washingtonu říct, že Ukrajina je její dvorek, a převzít politický primát v řešení války. Nejde přitom o hlas z opozice. Kellogg patřil do Trumpova okruhu od roku 2016, sloužil jako poradce pro národní bezpečnost a nakonec jako zvláštní vyslanec. Když takový člověk veřejně rozebírá, co je v Bílém domě špatně, má to jinou váhu než komentář z akademické kavárny.

Proč by vsadil na Ukrajince

Kellogg svůj optimismus neopírá o velký průlom na mapě. Mluví o jiném typu výhody, o kombinaci, která Rusku postupně bere iniciativu. Ukrajinské údery do hloubky ruského území, systematický tlak na Krym, zásahy do ropné infrastruktury a sezónní zhoršení ruské pozice po zimě dohromady vytvářejí dynamiku, jakou podle něj bojiště nevidělo od protiofenzívy v Chersonské oblasti. „Putin nemá dost bojové síly, aby konflikt uzavřel podle svých cílů,“ shrnul Kellogg.

Sekundární zdroje jeho tezi potvrzují konkrétními příklady: nedostatek paliva v okupovaném Krymu, narušené zásobovací linie a ukrajinské drony, které nutí ruské jednotky přesouvat techniku stále hlouběji do týlu. Kellogg neříká, že Ukrajina válku vyhrála. Říká, že poprvé za dlouhou dobu vyhrává v operační dynamice a že Rusko ztrácí čas, který potřebuje.

Co znamená „odsunout Ameriku na vedlejší kolej“

Tady je klíčové, co Kellogg neříká. Nevolá po americkém odchodu. Jeho model je přesun politického vedení na Evropu při zachování toho, co USA dělají nejlépe: zpravodajského přehledu nad bojištěm a špičkových technologií. „Amerika tam bude,“ ujišťuje výslovně. Ale politický primát? Ten má být evropský.

Svou tezi ilustruje analogií, která je záměrně jednoduchá: „Kuba je vaše zahrada, Ukrajina je naše.“ Evropané mají Washingtonu vysvětlit, že bezpečnost na východním křídle kontinentu je jejich existenční zájem, ne americký charitativní projekt. A mají tomu přizpůsobit nejen rétoriku, ale i průmyslovou kapacitu. Proč Evropa nemá společnou zbrojní výrobu ve velkém? Proč neškáluje vlastní produkci munice? To jsou otázky, které Kellogg klade nahlas.

Ankarská deklarace NATO z 8. července mu dává částečně za pravdu. Evropské státy Aliance a Kanada už dnes financují převážnou většinu bezpečnostní pomoci Ukrajině. Na rok 2026 spojenci slíbili 70 miliard eur na vojenskou pomoc a výcvik, se závazkem minimálně stejné úrovně i pro rok 2027. Současně oznámili nové akvizice za 50 miliard dolarů a plán odstraňovat překážky ve vzájemném obchodu s obranným materiálem. Kelloggova teze tedy není utopie, je to pojmenování směru, kterým se Aliance už pohybuje.

Jak cupuje Trumpa zevnitř

Nejostřejší pasáže rozhovoru se netýkají fronty, ale Oválné pracovny. Kellogg popisuje prezidenta, který mluví impulzivně, bez přípravy, a pak výroky zpětně opravuje. Rozhodující prý je, kdo mu dá poslední radu v místnosti. A právě tady míří na konkrétní jména.

Steve Witkoff, realitní investor a Trumpův blízký přítel, je k 1. července 2026 stále oficiálně veden jako zvláštní vyslanec pro mírové mise podle výroční zprávy Bílého domu. Witkoff veřejně popisoval jednání s Putinem jako „budování důvěry“ a mluvil o „reálném vztahu“ mezi Trumpem a ruským prezidentem. Kellogg to odmítá celou logikou: Putin je bývalý důstojník KGB a „jednou KGB, vždycky KGB“. Osobní chemie podle něj nemění strategické cíle Kremlu.

Jmenovitě kritizuje i Jareda Kushnera. Oběma vyčítá totéž: jejich zkušenost je v prodeji nemovitostí, ne v řízení konfliktu. „Tohle není byznys. Je to válka,“ parafrázuje Kellogg rozdíl, který podle něj část Trumpova okruhu nechápe. Sám přitom odešel z vlády k 31. prosinci 2025 a v únoru 2026 pro Kyiv Independent vysvětlil proč: chtěl být „na vnějšku“, aby mohl o Ukrajině mluvit otevřeněji a svobodněji. Teď tu svobodu využívá naplno.

Co to znamená pro Česko

Pokud Evropa skutečně přebírá větší díl odpovědnosti, tlak dopadá i na Prahu. A česká čísla ukazují, že debata o penězích na obranu je doma všechno, jen ne přímočará.

• Březen 2025: Fialova vláda schválila trajektorii k 3 % HDP na obranu do roku 2030, se startem na 2,2 % v roce 2026.
• Duben 2026: Exekutivní shrnutí státního rozpočtu pracuje s 2,06–2,1 % HDP.
• Červenec 2026: Premiér Babiš po summitu v Ankaře mluví o navýšení rozpočtu o 36 miliard Kč v příštím roce, aby Česko dosáhlo 2 % HDP.

Tři vlády, tři čísla, žádné z nich se úplně shoduje s předchozím. Vedle obranných výdajů existuje i Program Ukrajina 2030, který počítá s alokací miliardy korun ročně v letech 2026–2028, z toho půl miliardy na investiční nástroje spojené s rekonstrukcí ukrajinské kritické infrastruktury a nemocnic. Summit v Ankaře pro Prahu není jen symbolická podpora, je to konkrétní závazek, který kombinuje obranu s obnovou.

Insider, ne rebel

Síla Kelloggových slov nespočívá v tom, že kritizuje Trumpa. To dělá půlka Washingtonu. Spočívá v tom, odkud mluví. Třicet šest let v armádě, poradce pro národní bezpečnost, zvláštní vyslanec jmenovaný samotným Trumpem. Když říká, že Evropa má převzít vedení a že osobní diplomacie s Putinem je iluze, nepopírá význam Spojených států. Přesouvá debatu z otázky „zda USA pomohou“ na otázku „zda Evropa konečně přijme, že tohle je především její válka“.

Ankarská deklarace naznačuje, že odpověď se formuje. Jestli bude dostatečně rychlá a dostatečně konkrétní, to závisí na tom, zda evropská hlavní města dokážou proměnit summitové sliby v tovární linky, muniční sklady a politickou vůli, která vydrží déle než jedno volební období.