Francouzi proměnili tank Leclerc v obří brokovnici. Výstřel vypustí 1 100 projektilů a sundá ve vteřině i roj dronů

Žádná přestavba, žádný nový systém, žádná speciální hlaveň. Posádka Leclercu nabila do standardního 120mm kanonu protipěchotní náboj OEFC F1, zamířila na přilétající bezpilotní prostředek a stiskla spoušť. Po opuštění hlavně se z náboje rozletělo přibližně 1 100 wolframových kuliček rychlostí kolem 1 410 metrů za sekundu. Kužel rozptylu saturoval prostor před tankem způsobem, který připomíná výstřel z brokovnice, jen o několik řádů výkonnější. Velitel 2. obrněné brigády to v oficiální komunikaci popsal jako „doktrinální inovaci“: ne novou zbraň, ale nový způsob použití té staré.

Jak z tanku uděláte brokovnici

Klíčem je munice, ne kanon. Náboj 120mm OEFC F1 vznikl původně pro městský boj a protipěchotní účely. Starší francouzský oborový materiál z roku 2012 ho popisuje jako „velkou loveckou patronu“; po výstřelu se z pouzdra uvolní přibližně 1 100 wolframových prvků, které se rozlétnou do širokého kužele s efektivním dosahem kolem 400 až 500 metrů. Tank Leclerc přitom disponuje kanonem CN120-26/52 ráže 120 mm s hladkým vývrtem, automatickým nabíječem a kadencí šest ran za minutu. V zásobníku má připravených 22 nábojů z celkových 40 nesených.

Americká armáda disponuje prakticky totožným konceptem: náboj M1028 pro tank M1 Abrams má rovněž 1 100 wolframových koulí, shodnou úsťovou rychlost 1 410 m/s a efektivní dosah 500 metrů. Norský výrobce Nammo nabízí svou verzi 120mm canister munice na mezinárodním trhu. Balisticky jsou si všechny varianty velmi blízké. Rozdíl je v tom, co Francouzi udělali jako první veřejně: vzali tento náboj a ověřili ho proti reálnému dronu v letu.

Co testy skutečně prokázaly, a co ne

Validační střelby u Abú Dhabí podle serveru Armada International potvrdily zásah manévrujícího dronu jednou ranou. Francouzská komunikace výslovně zmiňuje, že cíl přilétal kolmo a pohyboval se po nepravidelné trajektorii, tedy v podmínkách těžších, než jaké by odpovídaly přímočarému příletu typického FPV dronu. Výsledek: zásah a zničení jedinou ranou.

Formulace „sundá roj dronů“ vychází z fyzikální logiky náboje. Kužel rozptylu 1 100 wolframových kuliček pokryje objem prostoru, do kterého by malá skupina blízko letících dronů mohla vstoupit současně. Veřejný důkaz kompletního zničení celého roje jedinou ranou ale k dispozici není. Bezpečně lze říct, že jedna rána dokáže pokrýt prostor, v němž by se nacházelo více cílů najednou, a právě to z Leclercu dělá potenciální protidronovou zbraň i proti skupinovému útoku.

Testy ale odhalily i konkrétní limity:

• Detekce: Zachytit malý dron včas je pro tankovou posádku obtížné. Zaměřovací systém Leclercu nebyl navržen pro sledování centimetrových cílů.
• Elevace kanonu: Hlavní zbraň tanku má omezený vertikální rozsah, takže výše letící drony se do palebného okna nedostanou.
• Reakční čas: Samotný výstřel proběhne ve zlomku sekundy, ale celý cyklus (odhalení cíle, předání v osádce, zamíření, výstřel) trvá výrazně déle. Kadence šest ran za minutu znamená teoreticky jednu ránu zhruba každých deset sekund, prakticky ještě pomaleji.
• Zásoby: Každý canister náboj v zásobníku je jeden méně pro primární úkol tanku, ničení obrněných cílů.

Nouzovka, ne náhrada protivzdušné obrany

Francouzská armáda sama tuto schopnost označuje jako příležitostnou, nouzovou vrstvu protidronové obrany. Není to náhrada specializovaných systémů. Paralelně Francie vyvíjí a zavádí systém PROTEUS: specializovanou protidronovou platformu s 20mm kanonem, denní i noční optikou, automatizovanou detekcí trajektorie a umělou inteligencí. Plán počítá s 50 kusy pro pozemní síly. Rozdíl je zásadní: PROTEUS je navržen pro lov dronů, Leclerc s canister municí je poslední zoufalá obrana, když nic jiného není po ruce.

Ekonomika to potvrzuje. Veřejná cena francouzského OEFC F1 není známá, ale americký rozpočtový dokument z roku 2007 uvádí u srovnatelného náboje M1028 jednotkovou cenu 1 772 dolarů, tedy zhruba 42 000 korun v tehdejší cenové hladině. Proti FPV dronu za pár tisíc korun to účetně nedává smysl. Dává to smysl jedině tehdy, když ta jediná rána chrání tank za stovky milionů, čtyřčlennou posádku a průběh celé operace.

Co to znamená pro českou armádu

Česká armáda v červenci 2026 dokončila přezbrojení 73. tankového praporu v Přáslavicích na tanky Leopard 2A4 a pokračuje v projektu pořízení až 61 kusů modernějších Leopard 2A8. Obě platformy nesou 120mm kanon západního standardu, tedy kanon, pro který canister munice na trhu existuje. Technicky nic nebrání tomu, aby česká posádka Leopardu provedla totéž co francouzská posádka Leclercu.

Veřejně ale není doloženo, že by Armáda České republiky canister munici tohoto typu pořídila, testovala ji proti dronům nebo zavedla odpovídající taktiku do výcviku. Česká protidronová obrana se zatím ubírá jinými cestami: cvičení Federated Cloud 2026 testovalo elektronický boj a lovce dronů, meziresortní výbor PRODRON koordinuje ochranu vzdušného prostoru a na veletrhu IDET 2025 armáda prezentovala rušičky STARKOM i systém SPYDER schopný působit proti bezpilotním prostředkům tříd 2 a 3 na vzdálenost 25 až 80 kilometrů podle typu střely.

Proč improvizace předbíhá akvizici

Hrozba roste rychleji než nákupní cykly. Levné FPV drony za pár tisíc korun dnes ničí tanky za stovky milionů a specializované protidronové systémy nestíhají pokrýt každé vozidlo na frontové linii. Francie proto dělá to, co armády dělaly vždy, adaptuje to, co už má ve skladech. Leclerc nebude nahrazen dříve než kolem roku 2040, kdy má přijít společný francouzsko-německý tank nové generace MGCS. Do té doby musí stávající stroje přežít na bojišti, které se za poslední čtyři roky války na Ukrajině změnilo k nepoznání.

Právě zkušenosti jako střelby u Abú Dhabí formují požadavky na budoucí tanky: lepší senzory pro detekci malých cílů, větší vertikální palebné okno, rychlejší předání cíle v osádce, možná programovatelná munice místo prostého rozptylu kuliček. Tank budoucnosti bude muset umět bránit sám sebe proti dronům od prvního dne, ne až po doktrinální improvizaci na střelnici v poušti.

Leclerc s canister municí není revoluce v protidronové obraně. Je to ale důkaz, že i šedesátitunový kolos z devadesátých let se dokáže přizpůsobit hrozbě, kterou jeho konstruktéři nikdy nepředvídali, a že někdy stačí změnit náboj a způsob myšlení.