Rusové zuří, kdysi blízký evropský spojenec vydělává na válce proti nim. Vývoz munice z Bulharska vzrostl už 12krát

Když bulharské ministerstvo hospodářství odpovědělo na dotaz agentury BGNES, čísla mluvila jasně: v roce 2024 bulharské firmy přímo vyvezly na Ukrajinu zbraně a munici za 156,4 milionu eur. O rok dříve to bylo 12,6 milionu. V roce 2022 ministerstvo neevidovalo jedinou realizovanou přímou zakázku. Nárůst 12,4krát za dvanáct měsíců, to není postupný posun, to je skok, který se v Kremlu nedá přehlédnout. A Kreml ho skutečně nepřehlédl.

Země, která patřila Moskvě

Bulharsko bylo po desetiletí jedním z nejspolehlivějších ruských opěrných bodů v Evropě. Tehdejší premiér Nikolaj Denkov to v roce 2023 v rozhovoru pro Bloomberg popsal bez obalu: země byla téměř zcela závislá na Rusku v dodávkách plynu, ropy i jaderného paliva. Kulturní a historické vazby sahaly ještě hlouběji, sdílená cyrilice, pravoslavná víra, mýtus o ruském osvoboditeli z osmanské nadvlády.

Právě proto je dnešní obrat tak výbušný. Sofie se od roku 2022 systematicky odpojuje od ruské energetické infrastruktury a obchodní výměna mezi oběma zeměmi to odráží drasticky: ze 4,15 miliardy dolarů v roce 2023 spadla na 1,08 miliardy v roce 2024 a letos se pohybuje kolem 820 milionů. Země, která kdysi závisela na Moskvě v základních surovinách, dnes Moskvě prodává přesný opak toho, co by si Kreml přál, munici pro ukrajinské dělostřelectvo.

Kreml zuří nahlas

Reakce Moskvy na sebe nenechala dlouho čekat a přišla z nejvyšších pater. Vladimir Putin veřejně zmínil Bulharsko v kontextu války na Ukrajině a pokusil se přenést odpovědnost za konflikt i na Sofii. Bulharské ministerstvo zahraničí jeho slova v květnu 2025 odmítlo a označilo je za snahu přesunout vinu za válku na jiné země.

O dva měsíce později přišla další salva. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová zaútočila na Bulharsko kvůli zbrojním transferům. Sofie tentokrát zareagovala ještě ostřeji, nazvala to „nepřátelskou dezinformační kampaní“ a nepodloženými tvrzeními. Ruský hněv má tedy prokazatelně verbální, diplomatickou a propagandistickou podobu. Ekonomická páka Moskvy ale slábne s každým rokem klesajícího obchodu. Ke konci roku 2025 sice ruské přímé investice v Bulharsku stále činily 1,44 miliardy eur, ale prostor pro účinný nátlak se zužuje.

Ukrajina není jediný motor

Zde je důležitý kontext, který samotné číslo 156 milionů eur nezachytí. Přímý export na Ukrajinu tvořil v roce 2024 jen asi 5,5 procenta celkového bulharského obranného vývozu, který dosáhl 2,83 miliardy eur. Mezi hlavní odběratele patřily i Polsko, Rumunsko, Česko, Británie, Slovensko nebo Spojené státy.

Bulharsko tedy nevydělává jen na Ukrajině. Vydělává na tom, že postsovětský zbrojní průmysl, továrny stavěné podle sovětských norem, vyrábějící munici sovětských ráží, najednou zažívá renesanci v celém euroatlantickém prostoru. Ukrajina potřebuje munici kompatibilní se sovětskou technikou. Spojenci NATO potřebují doplnit zásoby, které poslali Kyjevu. A bulharské fabriky jedou na plný výkon.

K tomu přistupuje ještě jeden rozměr, který oficiální čísla vůbec nepokrývají. Ministerstvo samo přiznalo, že nemá data o tom, jaká část exportu do partnerských zemí byla následně poskytnuta Ukrajině. Oněch 156 milionů eur je tedy minimum, skutečný tok bulharské munice na ukrajinskou frontu je s vysokou pravděpodobností výrazně vyšší.

Od darů ke kšeftu

Bulharsko přitom začínalo opatrně. Rámec bezplatné vojenské pomoci Ukrajině schválilo až 5. prosince 2022 a do února 2026 dodalo třináct balíků bezplatné pomoci, jejichž obsah zůstává utajený. Dnes je situace jiná. Mluvčí ukrajinského ministerstva zahraničí Heorhij Tychyj v červnu 2026 výslovně řekl, že Bulharsko už bezplatnou pomoc neposkytuje, spolupráce probíhá na komerční bázi a je „vzájemně výhodná“.

Česko v roce 2024 dodalo Ukrajině kolem 1,5 milionu kusů velkorážové munice a celkový český export vojenského materiálu dosáhl podle výroční zprávy MPO 3,74 miliardy eur, přičemž Ukrajina byla největší destinací podle podílu využitých licencí. Na válce tedy vydělávají i české firmy, jen pod silnější státní koordinací a v jiném modelu než bulharské přímé komerční kontrakty.

Nová bezpečnostní identita

V březnu 2026 Sofie podepsala s Kyjevem bezpečnostní dohodu, která otevírá prostor pro další rozvoj společných obranných schopností a průmyslové spolupráce. Země, která ještě před čtyřmi lety nedokázala vykázat jedinou přímou zbrojní zakázku s Ukrajinou, se posouvá do role výrobního a logistického uzlu pro potřeby NATO.

Bulharsko nepřevádí svůj starý postsovětský zbrojní profil do nové reality z náhlé lásky k válce. Převádí ho proto, že to dává ekonomický, bezpečnostní i politický smysl. A Kreml to ví, proto zuří.