„Pozvání Zelenského do Moskvy je projev dobré vůle,“ tvrdí Lavrov. Všichni vědí, že je Rusko ulhané a poruší vše, k čemu se zaváže

Dne 12. září 2026, v komentáři pro novináře VGTRK Pavla Zarubina, šéf ruské diplomacie reagoval na čerstvý rozhovor Volodymyra Zelenského pro Deutsche Welle. Ukrajinský prezident v něm nabídl setkání s Putinem na summitu G20 v Miami, plánovaném na 14.–15. prosince. Lavrov tuto nabídku odmítl a místo ní zopakoval pozvání do Moskvy, prý jako důkaz ruské vstřícnosti. Jenže vstřícnost, která nepřichází s příměřím, monitoringem ani písemným závazkem, není vstřícnost. Je to kulisa. A Moskva má v budování kulis bohaté zkušenosti.

Gesto bez obsahu

Podstata Lavrovova výroku je prostá: samotný fakt, že Kreml pozve Zelenského na své území, má být podle ruské strany důkazem dobré vůle. Žádný ústupek, žádná nabídka příměří, žádný deeskalační krok. Naopak, Lavrov v témže vstupu výslovně potvrdil, že Rusko kvůli případným jednáním bojové operace nezastaví. Informaci nezávisle potvrdila i agentura AP.

Nebyl to přeřek ani improvizace. Už 8. června 2026 Lavrov pro Euronews řekl, že o výsledku války rozhodnou vojáci na frontě, ne rozhovory. Zářijový výrok je pokračováním téže linie: Moskva chce jednat, ale z pozice síly, na vlastním území, bez jakéhokoli omezení vojenského tlaku. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov to začátkem září zarámoval slovy, že pozvání je „k rozhovoru, ne ke kapitulaci“. Putin pak Moskvu označil za „nejlepší místo“ pro setkání.

Kontrast s ukrajinskou stranou je přitom ostrý. Zelenskyj 5. září veřejně nabídl omezené moratorium na vzdušné údery, konkrétně žádné útoky na Moskvu výměnou za totéž vůči Kyjevu, a to po dobu vyjednávacího okna. Kreml tuto nabídku ignoroval. „Dobrá vůle“ tedy v praxi znamená: přijeďte k nám, budeme jednat, zatímco naše rakety budou dál dopadat na vaše města.

Vzorec, který se opakuje

Kdo chce posoudit hodnotu ruského slova, nemusí sahat daleko. Stačí dva dokumenty.

Budapešťské memorandum z 5. prosince 1994: Rusko v něm spolu s USA a Velkou Británií potvrdilo respekt k ukrajinské nezávislosti, suverenitě a existujícím hranicím. Zavázalo se zdržet se hrozby silou i jejího použití proti Ukrajině a zdržet se ekonomického nátlaku. V roce 2014 Rusko anektovalo Krym. Každý jednotlivý bod memoranda byl porušen.

Minsk II z 12. února 2015: text dohody stojí na příměří a následných implementačních krocích včetně plného přístupu monitorovací mise OBSE. Už 18. února 2015, šest dní po podpisu, OBSE veřejně upozorňovala na pokračující vojenské aktivity a na to, že jejím monitorům byl odepřen přístup do prostoru Debalceve. Jádro dohody se rozpadlo v praxi dřív, než na něm zaschla tiskařská čerň.

Nejde o jednu nesplněnou větu. Jde o systém: podpis nebo veřejný závazek, po němž následuje porušení, vyprázdnění nebo rovnou popření. Když Lavrov dnes mluví o „dobré vůli“, mluví jazykem, jehož slovník Moskva sama znehodnotila.

Proč Moskva, a ne Miami

Zelenského nabídka setkání na summitu G20 v Miami dávala logiku: neutrální půda, mezinárodní pozornost, přítomnost dalších světových lídrů jako svědků. Kreml ji odmítl. Důvod je zřejmý: na neutrální půdě Moskva ztrácí kontrolu nad protokolem, symbolikou i bezpečnostním rámcem.

Pozvání do Moskvy je z podstaty asymetrické. Ukrajinský prezident by přijel na území státu, který proti jeho zemi vede válku, bez příměří, bez garancí, do prostředí, kde Kreml určuje pravidla hry. Politicky by takový obraz (Zelenskyj v Moskvě, zatímco ruské jednotky postupují na Donbasu) znamenal legitimizaci ruského rámce doma i v zahraničí. Podle nás je právě to skutečný účel pozvání: ne jednat, ale vytvořit obraz jednání za podmínek, které jsou výhodné výhradně pro Rusko.

Co na to Praha a spojenci

Česká diplomacie čte ruskou rétoriku střízlivě. Ministr zahraničí Petr Macinka 10. září 2026 na fóru OBSE zopakoval, že dokud válka pokračuje na ukrajinském území, návrat k normálním vztahům s Ruskem nepřipadá v úvahu. Vláda už dříve schválila pokračování programu pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun. Česká muniční iniciativa zůstává v aliančních dokumentech označována za klíčový nástroj.

Samotná jednání automaticky neznamenají útlum západní podpory, spíš naopak. Dokud Moskva mluví o dialogu a zároveň odmítá příměří, dává svým oponentům argument pro pokračování sankcí, dodávek zbraní i finanční pomoci. Ukrajina a její evropští partneři loni v srpnu formulovali pět společných principů pro mírová jednání: příměří, bezpečnostní garance, žádné ruské veto nad evropskou a alianční perspektivou Ukrajiny a udržení tlaku na Moskvu. Lavrovova „dobrá vůle“ nesplňuje ani jeden z nich.

Slova bez krytí

Reálný pozitivní výstup přímého setkání Zelenského s Putinem by mohl být omezený a technický, třeba lokální omezení úderů na civilní infrastrukturu nebo dohoda kolem energetiky a obilí, které sám Zelenskyj označuje za možný první krok. Jenže i k takovému výsledku je potřeba minimální důvěra. A tu nelze vybudovat pozvánkou do hlavního města agresora, doprovázenou slibem, že rakety budou létat dál.

Ruské diplomatické výroky mají hodnotu přesně takovou, jakou jim přisuzuje historie jejich dodržování. Budapešťské memorandum, minské dohody, sliby o nerozšiřování konfliktu, vše skončilo stejně. Lavrov může mluvit o dobré vůli. Fakta mluví o něčem jiném.