Pentagon odtajnil nových 71 souborů o UFO pokrývajících 73 let pozorování. Většinu záhad nedokázal vysvětlit

Dne 18. září 2026 Pentagon publikoval šestou várku dokumentů v rámci programu PURSUE, a tentokrát nešlo o pár videí s rozmazanými tečkami na obloze. Do veřejného prostoru se dostalo 55 PDF dokumentů, 15 videozáznamů a jedna zvuková nahrávka, dohromady tedy 71 položek pokrývajících období od roku 1952 do roku 2025. Většina z nich zůstává i po zveřejnění částečně začerněná. A hlavně: značná část případů, které materiály popisují, nemá dodnes jasné vysvětlení, ne proto, že by šlo o mimozemšťany, ale proto, že data jednoduše nestačí k definitivnímu závěru.

Co přesně Pentagon zveřejnil

Číslo 71 zní průlomově, ale vyžaduje kontext. Nejde o 71 samostatných pozorování záhadných objektů. Jeden incident může mít přiřazeno několik souborů: video, textový přepis, analytickou zprávu. Podstatnou část balíku navíc tvoří 37 technických studií z programu AAWSAP, což byl vojenský výzkumný projekt financovaný zpravodajskou agenturou DIA v letech 2008 až 2012. Tyto studie se zabývají teoretickými koncepty jako warp pohon, červí díry nebo antigravitace, tedy tím, co stát zadal akademikům k prozkoumání, nikoli tím, co někdo spatřil na obloze.

Ze 71 položek dodalo 67 přímo ministerstvo obrany. Zbylé čtyři pocházejí od místní policie v Coloradu, která v roce 2023 pořídila mobilní záběry neidentifikovaných objektů. Klíčový detail: celých 64 souborů je i po zveřejnění redigováno, začerněné pasáže, skryté identifikační údaje, odstraněné lokace. Pentagon tedy otevřel dveře, ale rozhodně ne dokořán.

Sféry nad Blízkým východem a záblesky u Žlutého moře

Nejzajímavější položky nejsou historické archivy, ale čerstvé vojenské záznamy. Mezi nimi vyniká video z Blízkého východu z roku 2022, na němž posádka popisuje objekty o odhadované velikosti jednoho až dvou metrů, letící nepravidelně rychlostí zhruba 130 až 290 km/h. Další termální záznam z roku 2025 zachycuje šest malých sférických objektů, které letí ve formaci a náhle mění směr. Součástí várky je i infračervené video z oblasti Žlutého moře z roku 2023, pořízené pod velitelstvím INDOPACOM.

Žádný z těchto záznamů nemá ve zveřejněných materiálech definitivní vysvětlení. Pentagon pro ně používá administrativní stav „nevyřešeno“, což ale neznamená „mimozemské“. Znamená to, že dostupná senzorová data, záznamy posádek a analytické nástroje nestačily k jednoznačné atribuci, ať už jde o dron, meteorologický jev, nebo něco úplně jiného.

Na starším konci časové osy stojí hodinová nahrávka Edwarda Ruppelta z roku 1952, někdejšího šéfa projektu Blue Book, prvního systematického amerického šetření UFO. Ruppeltův hlas po více než sedmi dekádách popisuje tehdejší postupy a případy a připomíná, že otázky kolem neidentifikovaných jevů nejsou výstřelkem sociálních sítí, ale tématem, které americký stát řeší kontinuálně od éry korejské války.

Proč právě teď a proč Trump

Za současnou vlnou odtajňování stojí dva souběžné procesy. Kongres v rámci zákona o národní obraně (NDAA 2024) zřídil u Národního archivu USA speciální sbírku UAP záznamů (Record Group 615) a nařídil federálním agenturám průběžně do ní převádět relevantní dokumenty. Do této sbírky už přispívají FAA, FBI, NSA, ministerstvo zahraničí, letectvo i pohraniční stráž. Nejde tedy o PR akci jedné tiskové kanceláře, ale o širší archivní proces.

Druhý motor je politický. Prezident Donald Trump 19. února 2026 veřejně oznámil, že nařídí zahájit identifikaci a zveřejňování vládních souborů souvisejících s UAP a mimozemským životem. První várka přišla 8. května 2026, pátá 7. srpna a šestá právě v září. Mezi pátou a šestou uběhlo 42 dní, což naznačuje rytmus v řádu týdnů. Mluvčí Pentagonu Sean Parnell u obou posledních várek potvrdil, že ministerstvo „aktivně pracuje na další sérii“.

Kombinace vysokého veřejného zájmu a politicky prodejného tématu maximální otevřenosti vytváří prostředí, v němž se odtajňování stalo rutinou, nikoli jednorázovou senzací.

Jak si stojí svět: Francie počítá, Česko neeviduje

Americký model zveřejňování v dávkách není jediný na světě. Francie provozuje civilní agenturu GEIPAN, která průběžně klasifikuje hlášení do kategorií A až D. K srpnu 2026 evidovala 3 381 publikovaných případů, z nichž 3,1 % spadá do kategorie D, tedy nevysvětlených ani po důkladném šetření. Francouzský systém je transparentnější v metodice, americký zase masivnější v objemu a historickém záběru.

Česká republika stojí na opačném konci spektra. Ministerstvo obrany v odpovědi na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím v roce 2021 uvedlo, že neeviduje žádné případy létajících předmětů nad územím ČR, které by útvary Armády ČR nedokázaly identifikovat. V lednu 2022 resort doplnil, že AČR sice monitoruje vzdušný prostor a v případě potřeby vysílá stíhačky JAS-39 Gripen k identifikaci, ale vlastní evidenci ani výzkum UAP nevede. Žádná veřejná oficiální reakce české strany na americké série PURSUE se v otevřených zdrojích neobjevuje.

Co stát říká, a co stále neříká

Skutečný průlom šesté várky nespočívá v obsahu, který by převracel fyziku. Spočívá v tempu a formě. Pentagon poprvé v historii zveřejňuje materiály o neidentifikovaných jevech systematicky, v pravidelných intervalech a s průvodním kontextem. Zároveň ale 64 ze 71 souborů zůstává začerněných, přesný počet samostatných nevysvětlených incidentů v této várce nebyl veřejně vyčíslen a samotné studie AAWSAP Pentagon doprovází poznámkou, že jde o referenční materiály, nikoli o důkaz provozování popsaných technologií.

Posun je institucionální a politický. Stát přiznává, že má víc historického i moderního materiálu, než bylo dlouho veřejně dostupné. Kdo chce soubory procházet sám, najde je na portálu war.gov/ufo a v průběžně aktualizovaných hromadných stahováních Národního archivu, které se doplňují nejméně třikrát ročně.

Sedmdesát jedna souborů za 73 let pozorování neznamená sedmdesát jedna důkazů mimozemského života. Znamená to, že americký stát konečně ukazuje, kolik toho neví, a kolik toho ještě nechává za začerněnými řádky.