Rusko stanovilo nejdůležitější roli Su-57 při útocích na Oděsu. Jediný úder ukázal, co to znamená pro Ukrajinu

Žádný průlomový vzdušný souboj, žádné pronikání nad město, žádný hollywoodský manévr. Nejdůležitější role, kterou Rusko svému nejmodernějšímu stíhacímu letounu přisoudilo, je prozaičtější, a právě proto nebezpečnější. Su-57 funguje jako nosič přesných střel odpalovaných ze stovek kilometrů. Pilot nemusí vstoupit do dosahu ukrajinské protivzdušné obrany. Stiskne tlačítko, střela se oddělí z vnitřní zbraňové šachty a zbytek cesty zvládne sama, nízko nad hladinou. Jeden takový úder sám o sobě válku nezmění. Ale ukazuje směr, kterým se ruské nasazení Su-57 posouvá, a ten směr komplikuje Ukrajině obranu klíčového přístavu.

Co přesně se 23. srpna stalo

Telegramový kanál PPO Radar, který sleduje ukrajinský vzdušný prostor, zaznamenal dva letouny Su-57 nad akvatorií Černého moře. Vzápětí se objevilo hlášení o jedné řízené střele typu Ch-59/69 mířící na oblast Fontanky u Oděsy. Oficiální kanál Vzdušných sil Ukrajiny ve stejných minutách vydal varování: „Rakety ve směru Oděsy“ a výzvu k úkrytu.

Sekvence je výmluvná, ale důležité je říct, co z veřejných dat víme a co ne. Víme, že Su-57 byly ve vzduchu. Víme, že střela letěla na Oděsu. Ukrajinské otevřené zdroje ale explicitně nepotvrdily, že střelu vypustil právě Su-57, a nezveřejnily ani podrobný rozpis škod. Analytická interpretace spojení obou událostí je silná (časová a prostorová korelace je těsná), ale zůstává interpretací.

Proč je nosič důležitější než střela

Střely rodiny Ch-59/69 nejsou exkluzivní výbavou Su-57. Nést je mohou i starší typy jako Su-35S nebo Su-30SM. Podle veřejně dostupných technických materiálů má Ch-59MK2 maximální dostřel 285 kilometrů, Ch-69 pak kolem 290 kilometrů. Obě letí nízko nad terénem, což ztěžuje jejich zachycení.

Rozdíl Su-57 není ve střele, ale v tom, kdo ji nese. Nižší radarová zjistitelnost a vnitřní zbraňové šachty dávají letounu vyšší šanci přežít odpal a bezpečně se vrátit. Starší ruské stíhačky při podobných misích riskují víc, jejich radarový odraz je výrazně větší a zbraně nesou na vnějších závěsech. Su-57 tak může opakovaně útočit z bezpečnější vzdálenosti, aniž by Rusko riskovalo ztrátu vzácného stroje.

A právě v tom tkví problém pro Ukrajinu. Nejde o jednu střelu. Jde o to, jestli se z podobných úderů stane rutina.

Od pěti kusů k desítkám: jak Su-57 rostl

Na začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022 mělo Rusko podle RUSI dodány pouhé čtyři sériové Su-57. Military Watch Magazine v březnu 2022 odhadoval jedinou letku o zhruba pěti strojích. S tak malým počtem šlo o prestižní platformu vhodnou maximálně k testování v reálných podmínkách.

Do konce roku 2024 ruské vedení očekávalo 22 sériových kusů. Mediální odhady dnes hovoří o desítkách vyrobených strojů, i když počet skutečně frontově nasaditelných letounů může být nižší. Přesto je posun zásadní: z výjimečné ukázkové platformy se Su-57 mění v letoun, který lze nasazovat paralelně na více úkolů.

Chatham House ve své analýze ruského letectva upozorňuje, že ani rychlejší rozvoj modernizované verze Su-57M pravděpodobně nezlomí převahu NATO ve vzduchu. Samotné ruské letectvo podle téhož zdroje nemá plnou důvěru v přežitelnost Su-57 proti moderní protivzdušné obraně. To vysvětluje, proč Rusko letoun neposílá hluboko nad ukrajinské území, ale drží ho v bezpečnější roli nosiče munice odpalované z bezpečné vzdálenosti.

Co to znamená pro Oděsu a pro obilný koridor

Oděsa není jen město s milionem obyvatel. Je to ekonomická páteř Ukrajiny. Porty takzvané Velké Oděsy (Oděsa, Čornomorsk a Pivdennyj) v roce 2025 odbavily 73,3 milionu tun nákladu, tedy přes 91 % výkonu všech mořských přístavů Oděské oblasti. Od spuštění ukrajinského námořního koridoru z nich vyplulo 6 876 lodí se 172,8 milionu tun zboží, z toho 104 milionů tun obilí.

Každý úder na přístavní infrastrukturu proto neznamená jen vojenský efekt. Znamená riziko zpoždění dodávek, zdražení námořního pojištění a kolísání toků, které se přelévají i do středoevropských trhů. Česká republika sice není přímým odběratelem přes oděské přístavy, ale cenové vlny na obilných trzích hranice nerespektují.

Ukrajina přitom není bezmocná. V červnu 2024 doložila zásah Su-57 přímo na zemi v Achtubinsku, stovky kilometrů od fronty. Jenže lov odpalujících nosičů za letu vyžaduje riskantní předsunutí cenných systémů Patriot blíž k frontě, a těch má Ukrajina omezený počet. Obrana existuje, ale je drahá a ne vždy rutinně použitelná.

Trend, ne zlom

Su-57 není zázračná zbraň, která sama změní průběh války. Formálně patří do stejné generace jako americký F-35 nebo čínský J-20, ale v sériovosti, síťovém ekosystému a filozofii nízké pozorovatelnosti za oběma zaostává. Čínský program J-20 roste nesrovnatelně rychleji a západní stroje mají za sebou dekády operačního vyzrávání.

Skutečná hrozba pro Ukrajinu nespočívá v jednom letounu ani v jedné střele. Spočívá v tom, že rostoucí počet Su-57 umožňuje Rusku zvyšovat frekvenci přesných úderů do ukrajinského týlu, na přístavy, logistické uzly a sklady, z pozic, kde je obtížné nosič zachytit. Srpnový úder na Oděsu nebyl zlomem. Byl signálem, že se z výjimky může stát pravidlo.