Severní Korea teprve začíná být nebezpečná. Odpálila raketu se čtyřmi letovými profily, mate protiraketovou obranu

Ráno 20. září 2026 vystartovala z oblasti jižně od severokorejského Wonsanu střela, kterou Pchjongjang označil jako Hwasong-11Ma-1. Japonské ministerstvo obrany zaznamenalo dolet zhruba 590 kilometrů a maximální výšku pouhých 70 kilometrů. Jihokorejská strana naměřila přes 600 kilometrů. Severokorejský displej přitom ukazoval 908 kilometrů doletu a výšku jen 35,8 kilometru. Tato čísla nikdo nezávisle neověřil. Už samotný rozpor v datech ale vypovídá o tom, co je na celé věci nejdůležitější: střela letěla nízko, manévrovala a obráncům komplikovala práci. O necelé dva týdny později, při testu strategické střely středního doletu ze 3. na 4. října, sestra Kim Čong-una Kim Jo-čong prohlásila přes státní agenturu KCNA, že nový systém zvládne „nejméně čtyři letové režimy“ a že do něj byla zavedena umělá inteligence. Dvě navazující demonstrace, jeden jasný vzkaz: Severní Korea už nestaví jen rakety, staví rakety navržené proti dnešní obraně.

Co znamená „čtyři letové profily“ a proč to není jen propaganda

Klasická balistická střela letí po předvídatelné křivce, vystoupá vysoko a pak padá dolů. Obranné systémy jako THAAD nebo Patriot PAC-3 s tím počítají: radar zachytí start, vypočítá trajektorii a interceptor zamíří do předpokládaného bodu dopadu. Jenže Hwasong-11Ma-1 tohle schéma narušuje.

Podle analýzy organizace 38 North střely z rodiny Hwasong-11 využívají tři základní triky. Depresivní trajektorie: střela letí nízko, takže ji radar vidí kratší dobu. Manévr v terminální fázi: v posledních vteřinách letu změní směr nebo výšku, čímž posune očekávaný bod dopadu. A horizontální odchylka: obrana může vyhodnotit, že střela míří jinam, a reaguje pozdě.

Kim Jo-čong ke všemu přidala tvrzení o „vlnovité trajektorii“ a změně dráhy v nízké výšce. Konkrétní čtyři režimy Pchjongjang veřejně nevyjmenoval. Jde tedy o severokorejské tvrzení, ne o nezávisle potvrzený parametr. Princip ale reálný je: čím víc způsobů letu střela zvládne, tím hůř obránce odhaduje, kam dopadne. A tím méně času má na rozhodnutí.

Hwasong-11Ma-1 v kontextu: co je nového oproti starším raketám

Rodina Hwasong-11, známá na Západě pod označením KN-23, vznikla jako severokorejská odpověď na ruský Iskander-M (9K720). Obě střely sdílejí logiku letu: nízká kvazibalistická trajektorie, tuhé palivo pro rychlý start, manévrování v závěru. Původní KN-23 má v otevřených zdrojích uváděný dolet kolem 690 kilometrů s bojovou hlavicí o hmotnosti přibližně 500 kilogramů.

Varianta Ma-1 jde dál. Podle snímků z testu i z výstavy Defense Development 2025 nese místo klasické bojové hlavice kluzné hypersonické těleso (v odborném žargonu HGV, hypersonic glide vehicle). To je kvalitativní skok. Zatímco manévrující balistická hlavice mění dráhu v posledních vteřinách, kluzné těleso se po oddělení od nosné rakety pohybuje v atmosféře desítky až stovky kilometrů a po celou dobu může měnit směr i výšku.

Pro srovnání: čínský DF-17, považovaný za první operačně nasazenou střelu s kluzným hypersonickým tělesem na světě, dosahuje doletu 1 800 až 2 500 kilometrů a rychlosti Mach 5 až 10 (přibližně 6 175 až 12 350 km/h). Severokorejský Hwasong-11Ma-1 je proti němu kratšího dosahu a výrazně méně doložený. Pchjongjang se ale zjevně snaží posunout z kategorie manévrujících balistických střel krátkého doletu blíž k čínskému hypersonickému modelu. Zda už tam skutečně je, zatím nikdo nezávisle nepotvrdil.

Tvrzení Kim Jo-čong o umělé inteligenci ve střele je třeba brát obzvlášť opatrně. Neupřesnila, zda jde o autonomní navádění, optimalizaci trajektorie v reálném čase, nebo jen marketingové přeznačení pokročilejšího autopilotu. Bez nezávislého ověření jde o propagandisticky podanou technologickou ambici, ne o prokázanou schopnost.

Ruská stopa: zpětná vazba z ukrajinského bojiště

Severní Korea nevyvíjí své rakety ve vakuu. Zpráva Multilateral Sanctions Monitoring Team z roku 2025 dokumentuje, že KLDR dodala Rusku nejméně sto balistických střel a tisíce kontejnerů munice. Výměnou za to Moskva poskytovala Pchjongjangu zpětnou vazbu k balistickým střelám, která vedla ke zlepšení naváděcí výkonnosti.

Generální tajemník NATO Mark Rutte v červnu 2026 šel ještě dál: podle něj Severní Korea za podporu ruské války na Ukrajině získává od Ruska „zásadní balistické technologie“. Severoatlantická rada ve svém stanovisku z listopadu 2024 přímo spojila prohlubování rusko-severokorejské spolupráce s ohrožením euroatlantické bezpečnosti.

Nejde přitom o to, že by Hwasong-11Ma-1 byl ruský návrh nebo licenční kopie Iskanderu. Přesnější je formulace o urychlení severokorejského vývoje ruskými bojovými daty, zkušenostmi z nasazení na Ukrajině a možnou dílčí technickou pomocí. Rusko samo provozuje Iskander-M s doletem kolem 500 kilometrů a manévrující hlavicí, a právě zkušenosti s jeho bojovým nasazením mohly Pchjongjangu poskytnout cenné informace o tom, jak se západní obrana chová při reálném zachycení.

Co to znamená pro obranu, a proč se to týká i Evropy

Systém THAAD, nasazený v Jižní Koreji, dokáže podle zprávy americké Kongresové výzkumné služby (CRS) zachytit i pokročilejší hrozby, ale chrání jen omezenou oblast a naráží na limity rychlosti zpracování dat. Patriot PAC-3 přidává další vrstvu, ale ani ten není navržen proti kluzným tělesům manévrujícím v atmosféře desítky kilometrů.

Problém není v tom, že by protiraketová obrana byla zastaralá. Problém je v tom, že musí být víc vrstvená, rychlejší a senzorově hustší. Každý nový letový profil, který Severní Korea přidá do repertoáru svých střel, zvyšuje nároky na celý obranný řetězec, od radarů přes velitelské systémy až po samotné interceptory.

Pro Českou republiku a Evropu není Hwasong-11Ma-1 přímou hrozbou, jeho dolet na to nestačí. Ohrožení je nepřímé, ale reálné. Severokorejské střely se už bojově ověřují na Ukrajině, ruská zpětná vazba zlepšuje jejich navádění a technologie proudí oběma směry. Český ministr obrany se v roce 2026 zúčastnil Seoul Defense Dialogue, což signalizuje, že Praha vnímá Indo-Pacifik jako součást vlastní bezpečnostní rovnice.

Proč je klíčový ne dolet, ale způsob letu

Největší posun v severokorejském raketovém programu není v tom, že střely letí dál. Je v tom, že letí tak, aby obránce rozhodoval později a s horšími daty. Depresivní trajektorie zkracuje varovný čas. Manévry v terminální fázi posouvají předpokládaný bod dopadu. Kluzné těleso prodlužuje fázi, ve které je střela těžko předvídatelná. A pokud k tomu Pchjongjang skutečně přidá schopnost přepínat mezi více letovými režimy podle cíle, obránce nebude vědět ani to, jaký typ letu má vlastně čekat.

Severokorejská propaganda to přehání do tvrzení o nevyhnutelnosti zásahu. Realita je střízlivější, ale dostatečně znepokojivá: sledování těchto střel je obtížnější, ne nemožné, a právě v tom prostoru mezi „obtížnější“ a „nemožné“ se odehrává závod, který definuje bezpečnost celého regionu na příští dekádu.

Galerie