Zatímco čínská 6. generace dávno létá, Amerika teprve F-47 dokončuje. Rovnou má ovšem i plán B, kdyby to nevyšlo

Na Štědrý den roku 2024 se na čínských sociálních sítích a vzápětí i na monitorech západních zpravodajských služeb objevily záběry, které obletěly svět. Nad letištěm u Čcheng-tu vzlétl bezocasý stealth letoun, jehož silueta nepřipomínala nic z dosavadní čínské produkce. Během několika dní se ukázalo, že nejde o jeden stroj, ale o dva zcela odlišné typy od dvou konkurenčních výrobců. Pentagon ve své výroční zprávě o čínské armádě za rok 2025 mluví o „dvou oddělených prototypech letounů šesté generace“. Jenže Amerika v tu chvíli nespala, svůj vlastní demonstrátor měla ve vzduchu už roky předtím. A teď k tomu přidává sériový program F-47 i pojistku pro případ, že by se zadřel.

Co vlastně Čína ukázala, a co pořád nevíme

Západní analytici neoficiálně označují oba stroje jako Chengdu J-36 a Shenyang J-XDS (někdy J-50). Peking k nim oficiálně neřekl prakticky nic, ani název, ani roli, ani harmonogram. Právě tato mlčenlivost komplikuje jakékoli jednoznačné hodnocení.

Klíčová otázka zní: jsou to prototypy budoucích sériových letounů, nebo „jen“ technologické demonstrátory, které mají ověřit konkrétní technologie bez ambice jít rovnou do výroby? Odpověď není černobílá. Pentagon používá slovo „prototype aircraft“, švédský výzkumný ústav FOI ovšem výslovně píše, že stále není jasné, do které kategorie stroje spadají. Britský think-tank RUSI je řadí mezi „demonstrátory nebo rané vývojové prototypy“ a zdůrazňuje, že nejde o frontové stroje. Analytici z The War Zone upozorňují na neznámý vývojový status obou letounů.

Co víme jistě: oba stroje opakovaně létaly, během roku 2025 byly přesunuty na vzdálenou testovací základnu u Lop Nuru, což naznačuje pokračující a systematický zkušební program, nikoli jednorázovou mediální show. Jeden z designů přitom podle Aviation Week nemusí být čistý letoun pro vzdušnou nadvládu, ale spíše úderný stroj, což dále komplikuje přímé srovnání s americkým F-47.

Amerika nezačíná od nuly: tajní předchůdci F-47

Veřejný dojem, že USA zaostávají, je do značné míry optický klam. Již v září 2020 tehdejší šéf akvizic amerického letectva Will Roper veřejně přiznal, že plnorozměrový demonstrátor programu NGAD (Next Generation Air Dominance) už absolvoval let. Zpráva Kongresové výzkumné služby (CRS) později uvádí, že do roku 2023 existovaly demonstrátory hned od tří firem: Boeingu, Lockheed Martinu i Northrop Grummanu.

Tyto stroje nikdy nebyly veřejně vyfotografovány ani natočeny. Neexistují k nim satelitní snímky ani amatérská videa. Přesto jsou doloženy v oficiálních amerických dokumentech. Rozdíl oproti Číně tedy neleží v tom, kdo začal dřív, ale v tom, kdo ukázal víc. Čína má obrazovou stopu, Amerika má papírovou.

Na základě těchto demonstrátorů Pentagon v roce 2024 vypsal soutěž na sériový letoun. Zvítězil Boeing s typovým označením F-47. Podle generála Dalea Whitea, který program řídí, je první kus už ve výrobě a cíl prvního letu zůstává rok 2028. Rozpočtový dokument americké vlády pro fiskální rok 2027 výslovně priorizuje rychlý vývoj F-47 a směřuje k tomuto termínu. Veřejně známé parametry jsou impozantní: bojový rádius přes 1 850 km a rychlost nad Mach 2 (přibližně 2 450 km/h). To z něj dělá stroj navržený primárně pro obrovské vzdálenosti Pacifiku.

Ovšem termín 2028 je cíl, nikoli jistota. Boeing ve své výroční zprávě podané americké Komisi pro cenné papíry přiznává, že stávky v letech 2024 a 2025 materiálně zasáhly výrobu včetně závodu v St. Louis, kde se na F-47 pracuje. Další výpadky firma nevylučuje.

Plán B: „Ferrari“ verze F-35

A právě tady přichází na scénu záložní řešení. Lockheed Martin, který soutěž o F-47 prohrál, nabízí Pentagonu něco, čemu interně říká „Ferrari“ verze F-35, tedy stávající letoun páté generace obohacený o technologie, které firma vyvinula pro svůj návrh šesté generace. Šéf Lockheedu v září 2025 potvrdil „velmi aktivní“ rozhovory s ministerstvem obrany.

Firma mluví o zhruba 80 procentech schopností šesté generace za přibližně poloviční cenu. Zní to lákavě, ale je třeba dodat kontext:

• Kancelář programu F-35 (JPO) označuje celou debatu zatím jako „koncepční“.
• Část konfigurace by mohla být dostupná pouze pro americké letectvo, nikoli pro exportní zákazníky.
• Nejde o náhradu F-47, ale o pojistku, tedy levnější a rychlejší cestu k části nových schopností pro případ, že by hlavní program nabral zpoždění nebo se stal neúnosně drahým.

Pro Českou republiku, která pořizuje 24 kusů F-35A s prvními dodávkami v roce 2031, je tahle debata relevantní. Pokud by se vylepšená verze dostala do standardní modernizační větve F-35, mohla by se časem dotknout i českých strojů. Automatický nárok ale neexistuje, Lockheed sám připouští exportní a cenové limity.

Skutečný závod: kdo dřív vyrobí bojeschopný stroj

Mediální narativ „Čína vede, Amerika dohání“ je zjednodušující. Reálnější obraz vypadá takto: Čína je napřed ve veřejně viditelných letech dvou nových typů. Amerika je napřed v doložené historii tajných demonstrátorů a ve vybraném sériovém programu s konkrétním dodavatelem, rozpočtem a harmonogramem.

Pentagon ve zprávě o čínské armádě očekává operační nasazení čínských strojů kolem roku 2035. U F-47 je veřejně potvrzen pouze cíl prvního letu v roce 2028; rok zavedení do služby oficiální zdroje neuvádějí, ale logika vývoje naznačuje podobný horizont. Skutečný závod se tedy nevede o to, kdo dřív ukázal létající trup na videu, ale kdo dřív promění experimentální stroj v sériově vyráběný, cenově udržitelný a bojově použitelný systém.

Důležité je i to, proč na tom záleží za hranicemi Pacifiku. Washingtonská deklarace NATO z roku 2024 výslovně říká, že Čína představuje systémovou výzvu pro euroatlantickou bezpečnost a dění v Indo-Pacifiku přímo ovlivňuje Alianci. Pokud by Čína získala vzdušnou převahu v západním Pacifiku, Amerika by musela přerozdělit síly, a na Evropu by jich zbylo méně.

Co z toho plyne

Podle nás je nejpoctivější závěr střízlivý: obě strany letí, obě strany utajují a obě strany mají před sebou ještě roky práce, než z prototypů a demonstrátorů vzniknou eskadry bojeschopných strojů. Čínský „náskok“ je dnes průkazný hlavně na YouTube. Americký „plán B“ je zatím spíš powerpointová prezentace než schválený program. Rozhodující dekáda teprve začíná.