Evropa je pod útokem. Rusko je pro Británii větší hrozbou než Čína, zhodnotil zasloužilý ex-šéf MI6

Sir Richard Dearlove vstoupil do MI6 v roce 1966 a službu vedl jako její ředitel od srpna 1999 do května 2004. Když na konci října 2026 usedl k mikrofonu v podcastu Crisis What Crisis? with Andy Coulson, nemluvil diplomatickými oklikami. V téměř hodinovém rozhovoru zařadil Rusko jako bezprostřední hrozbu pro Británii i celou Evropu, zatímco Čínu popsal jako „pomalý požár“, problém, jehož náprava zabere deset až patnáct let. Není to poprvé, co Dearlove volí tak ostrý jazyk. Už od podzimu 2024 veřejně opakuje, že Evropa se nachází ve skutečné válce s Ruskem, jen se jí říká jinak.

Válka, která nemá tanky, ale má oběti

Když Dearlove mluví o válce, nemyslí tím kolony ruských tanků mířící na Berlín nebo Londýn. Myslí dvě vrstvy naráz. Tou první je plnohodnotný konvenční konflikt na evropské půdě, ruská invaze na Ukrajinu, která od února 2022 zabila desítky tisíc lidí a přetvořila bezpečnostní architekturu kontinentu. Tou druhou je to, čemu Dearlove říká „šedá válka“: sabotáže podmořských kabelů, inženýrované výpadky kritické infrastruktury, kybernetické útoky, dezinformační kampaně a vlivové operace, vše pod prahem, který by spustil článek 5 Severoatlantické smlouvy.

Není v tom sám. Šéf britské kontrarozvědky MI5 v říjnu 2026 označil Rusko za „agresora číslo jedna“ a prozradil, že objem případů spojených se státními hrozbami se za poslední dekádu zčtyřnásobil. MI5 dnes na tyto hrozby věnuje více zdrojů než za studené války. NATO Rusko označuje za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu“ a popisuje koordinovanou kampaň destabilizace namířenou proti spojencům. Britský náčelník generálního štábu v prosinci 2025 připustil, že přímý útok na Británii má „vzdálenou šanci“, nikoli však nulovou, a trend se zhoršuje.

Dearlove jde dál. Varuje, že situace se bude zhoršovat, protože Putin v beznadějnější pozici sáhne k agresivnějším krokům v šedé zóně. Ruský vojenský postup na Ukrajině je minimální a strašlivě nákladný. Moskva to kompenzuje jinde.

Čína: jiný druh nebezpečí

Dearlove neříká, že Čína je menší problém. Říká, že je jiný. Zatímco Rusko útočí teď (sabotážemi, kyberútoky, provokacemi), Čína pracuje na delším horizontu. Britský parlament ji v roce 2026 výslovně označil za „jasnou dlouhodobou bezpečnostní hrozbu“. Strategický obranný přehled z roku 2025 ji popisuje jako „sofistikovanou a vytrvalou výzvu“.

Rozdíl je v časovém měřítku. Rusko je požár, který hoří pod okny. Čína je termit v nosných trámech, pracuje pomaleji, ale o to hlouběji. Dearlove upozorňuje na britskou závislost v dodavatelských řetězcích, na technologické mezery a na to, že Británie je vůči čínskému vlivu „velmi špatně připravená“. Náprava podle něj potrvá minimálně dekádu.

Společné prohlášení ministrů obrany pěti evropských států (E5) z 26. října 2026, den před zveřejněním Dearlova rozhovoru, potvrzuje stejnou logiku: Rusko je nejostřejší euroatlantická hrozba, sabotáže a vícedoménové hybridní útoky sílí. Čína se v těchto dokumentech objevuje jako systémový konkurent, ne jako bezprostřední vojenský protivník.

Británie, která ztratila průmysl

Dearlova znepokojuje ještě něco: stav britské obranné průmyslové základny. Země, která kdysi vyzbrojovala polovinu světa, přišla o klíčové výrobní schopnosti. Velkorážová výroba hlavní se na britskou půdu vrátila teprve v říjnu 2026, poprvé po dvaceti letech.

Vláda premiéra Andyho Burnhama, který nastoupil v červenci 2026, reaguje. Londýn oznámil investice ve výši stovek miliard korun do munice a zbraní, plánuje nejméně šest nových továren na munici a energetické materiály do roku 2030. Burnham sám v září 2026 ostře reagoval na německou atribuci ruského útoku v Lipsku. Britská Národní bezpečnostní strategie 2025 mluví o nutnosti připravit se na přímé ohrožení britské vlasti.

Jenže mezi strategickými dokumenty a funkčními továrními halami leží roky. Dearlove to ví. Proto mluví o generačním problému, ne o rychlé opravě.

Český obranný průmysl: živější, ale ne soběstačný

Dearlovova kritika britského průmyslu nabízí zajímavé srovnání s Českou republikou. Český export vojenského materiálu v roce 2025 dosáhl 115,4 miliardy korun, z toho zhruba dvě třetiny tvořila munice a téměř polovina směřovala na Ukrajinu. Excalibur Army otevřel novou výrobní halu na pásovou i kolovou techniku, houfnice a raketomety. Armáda ČR přebírá pušky CZ BREN 2 v rámci zakázky za 5,2 miliardy korun.

Česko ale není plně soběstačné. Ministerstvo obrany otevřeně přiznává, že kapacity výroby energetických materiálů nestačí pro potřeby obranyschopnosti. BIS ve výroční zprávě za rok 2025 varuje, že Rusko pokračuje v hybridním působení proti státům EU včetně České republiky: dezinformace, propaganda, verbování „telegramových agentů“ pro možné sabotáže. NÚKIB označuje Rusko za přímou a dlouhodobou hrozbu a upozorňuje, že i po případném míru na Ukrajině může Moskva přesunout uvolněné kapacity do kyberprostoru.

Česko má ve výrobě munice a pozemních systémů viditelnější průmyslovou dynamiku než Británie, která teprve obnovuje ztracené schopnosti. Ale ani Praha si nemůže dovolit spokojenost.

Proč Dearlove není osamělý hlas

Síla Dearlova varování nespočívá v tom, že by říkal něco, co nikdo jiný neříká. Spočívá v tom, že to říká člověk, který čtyřicet let pracoval uvnitř systému, a dnes může mluvit bez diplomatických omezení. MI5 používá stejný rámec. NATO používá stejný rámec. Britská vláda používá stejný rámec. Společné prohlášení E5 používá stejný rámec. Česká BIS i NÚKIB používají stejný rámec.

Rozdíl je v intenzitě jazyka. Kde úřední dokumenty píšou o „nepřímé a podprahové aktivitě“, Dearlove říká „šedá válka“. Kde strategie mluví o „bezprostřední a naléhavé hrozbě“, on říká „skutečná válka“. Kde vláda plánuje reindustrializaci, on říká, že Británie ztratila celou generaci průmyslových schopností.

Dearlove nestraší. Pojmenovává to, co oficiální dokumenty obalují do diplomatického jazyka. A právě proto stojí za to mu naslouchat, ne proto, že by měl pravdu víc než ostatní, ale proto, že ji říká nahlas.