Tisíce britských a francouzských vojáků míří do Polska. Nacvičí, jak by na Ukrajině hlídali, aby Rusové dodrželi mír

Nowa Dęba, vojenský výcvikový prostor zhruba 240 kilometrů od české hranice. Sem v těchto dnech proudí kolony z jedenácti evropských zemí, celkem asi 2 800 vojáků. Jádro tvoří Británie a Francie: podle informací The Guardian jde přibližně o 300 britských a 1 500 francouzských příslušníků, i když britské ministerstvo obrany oficiálně potvrzuje jen „stovky britských vojáků“. Vedle nich cvičí Estonci, Finové, Italové, Litevci, Lotyši, Norové, Poláci, Řekové a Švédové. Spojené státy mezi účastníky nejsou. A právě v tom je pointa celého manévru.

Co přesně se v Polsku nacvičuje

Koalicja 26.2 testuje, jak rychle dokáže takzvaná Multinational Force-Ukraine (MNF-U) přesunout lidi a techniku, postavit velitelské struktury a zajistit zásobování v prostoru, který simuluje poválečnou Ukrajinu. Britské ministerstvo obrany to shrnuje třemi slovy: „přesunout, chránit, zásobovat.“ Součástí jsou letecké mise v polském vzdušném prostoru i námořní plánování protiminových operací v tureckých vodách.

Klíčové je, co se necvičí. Vojáci netrénují patrolování linie příměří ani klasické mírové hlídky ve stylu modrých přileb. MNF-U podle oficiální britské vládní stránky výslovně není mírotvorná ani monitorovací síla. Její úkol je jiný: odstrašení, obnova a posílení ukrajinské armády, zajištění bezpečnějšího nebe a moře, odmínování černomořských námořních tras a logistická podpora. Pozemní složka se navíc plánuje v bezpečnější vzdálenosti od ruské hranice, jde spíš o zázemí než o přední linii.

Dvě vrstvy hlídání míru

V praxi hlídání míru funguje přes dvě oddělené struktury. První je americky vedený mechanismus monitorování a verifikace příměří, který má sledovat, zda obě strany dodržují případnou dohodu, přiřazovat odpovědnost za porušení a navrhovat nápravu. Vyplývá to z Pařížské deklarace z ledna 2026.

Druhá vrstva je právě MNF-U. Ta nemá počítat porušení příměří, ale vytvářet podmínky, za kterých se Rusku nevyplatí dohodu porušit. Odstrašení stojí na několika pilířích: přítomnost vojáků dvou jaderných mocností (Británie a Francie), obnova ukrajinských ozbrojených sil a takzvaný tripwire efekt, tedy situace, kdy by útok na mezinárodní kontingent pro Moskvu znamenal přímou konfrontaci s evropskými státy.

Právní rámec je přitom překvapivě robustní. Deklarace o záměru mezi Londýnem, Paříží a Kyjevem z ledna 2026 počítá s tím, že Ukrajina dá přispívajícím státům právo použít „nezbytné prostředky včetně síly“ k ochraně personálu, techniky a infrastruktury. Západní činitelé to překládají jasně: vojáci by měli právo palbu opětovat v sebeobraně.

Moskva varuje, Evropa počítá

Ruská reakce je předvídatelná a ostrá zároveň. Mluvčí ministerstva zahraničí Marija Zacharovová už v červenci 2025 označila nasazení cizích jednotek na Ukrajině za „naprosto nepřijatelné“ a takové síly předem prohlásila za „legitimní vojenské cíle“. Britská parlamentní rešerše ze srpna 2026 konstatuje, že Moskva odmítá evropské síly k vynucování či monitorování míru jako neproveditelné.

Jenže právě proto se v Polsku cvičí bez amerických systémů. Koalice záměrně nepočítá s oporou o americké komunikační sítě ani Starlink; poté, co Washington loni na čas omezil Ukrajině přístup ke Starshield, chtějí Evropané ověřit, že dokážou operovat i bez americké technické a politické podpory. Nejde o protiamerické gesto. Jde o provozní autonomii v situaci, kdy USA odmítají poslat vlastní vojáky.

Zelenskyj přitom v lednu 2025 mluvil o minimu 200 000 evropských vojáků jako o účinné záruce proti novému ruskému útoku. Reálná debata se podle Le Monde pohybuje řádově kolem 20 000. Už Reuters v březnu 2025 popisoval posun od ambiciózních plánů k „rozumné“ menší variantě, a to kvůli nedostatku lidí a techniky, nákladům i obavám z přímého boje s Ruskem.

Co to znamená pro Česko

Český premiér byl v lednu 2026 na pařížském jednání koalice. Praha ale výslovně uvedla, že s vysláním vojáků nepočítá. Ministryně obrany Černochová v říjnu 2026 pozici změkčila: rozhodnutí by prý záviselo na konkrétních podmínkách příměří a míře zapojení dalších států. Závazek ale stále neexistuje.

Cvičení v Nowe Dębě se českých hranic přímo netýká, jde o stovky kilometrů. Bezpečnostně ale posiluje roli Polska jako regionálního vojensko-logistického uzlu, přes který by případná mise na Ukrajinu proudila. Varšava se do této role hlásí otevřeně a aktivně.

Cvičení na mír, který zatím není

Koalicja 26.2 probíhá ve dnech, kdy se v Abú Dhabí chystají trilaterální rozhovory USA, Ruska a Ukrajiny, podle Axiosu na 10. a 11. listopadu. Britská parlamentní knihovna ale v září 2026 hodnotila dosavadní mírové snahy jako málo průlomové a varovala, že bez posunu v otázkách území a bezpečnostních záruk další kola mnoho nepřinesou. Strany zůstávají „daleko od sebe“.

Skutečný test listopadového cvičení proto není počet vojáků na polském cvičišti. Je to odpověď na otázku, zda Evropa umí bez amerických sil a bez závislosti na amerických systémech postavit alespoň omezeně věrohodný poválečný rámec pro Ukrajinu. Útok na kontingent zahrnující vojáky dvou jaderných mocností by sice automaticky neznamenal válku NATO s Ruskem (MNF-U je výslovně nealianční mise), ale eskalační tlak by byl obrovský. A právě na tom odstrašení stojí.

V Nowe Dębě se necvičí mír. Cvičí se schopnost mír podržet, kdyby jednou přišel.