Rusko je špatný manipulátor, ostatní na něm nejsou závislí jako na Americe nebo Číně, posteskl si ruský odborník

Dne 5. listopadu 2026 ve 12:40 zveřejnil Chodakovskij na svém telegramovém kanálu s více než 314 tisíci odběrateli příspěvek, který za jeden den nasbíral přes 26 tisíc zhlédnutí a 231 sdílení. Jádro sdělení znělo překvapivě upřímně: Rusko je „špatný manipulátor“, protože nedokáže budovat sítě závislostí, jaké mají Spojené státy přes dolar a finanční systém nebo Čína přes obchodní a infrastrukturní vazby. Jenže hned vzápětí Chodakovskij svou tezi otočil. Podle něj to není selhání, nýbrž přirozená vlastnost Ruska, země, která prý nikdy systematicky nemanipulovala, a proto se za to nemusí stydět. Ameriku přirovnal k motorové lodi s vlastním pohonem, Rusko k plachetnici, která musí „manévrovat“ s větrem. Zní to poeticky. Ale data říkají něco jiného.

Kdo je Chodakovskij a proč mu naslouchat opatrně

Než se pustíme do jeho argumentů, je třeba říct, kdo mluví. Alexandr Chodakovskij není nezávislý analytik ani akademik. Podle konsolidovaného sankčního seznamu EU zastával funkci „ministra bezpečnosti“ takzvané Doněcké lidové republiky, velel praporu Vostok a od roku 2023 působí jako zástupce šéfa Rosgvardije v okupovaném Donbasu. Je to vojensko-politický aktér, který komentuje válku z pozice člověka, jenž ji aktivně vede.

Jeho telegramový kanál má reálný dosah uvnitř proruského informačního prostoru. Nejde o zapadlý výkřik, ale o hlas, který formuje narativ pro statisíce čtenářů. A právě proto stojí za to rozebrat, co říká, a hlavně co zamlčuje.

Americký dolar a čínská továrna: systémová moc, kterou Rusko nemá

V jednom má Chodakovskij pravdu. Spojené státy a Čína disponují nástroji globálního vlivu, které Rusko skutečně postrádá.

Americký dolar tvořil v prvním čtvrtletí 2026 podle dat MMF celých 57,13 % světových devizových rezerv. V mezinárodním platebním styku přes systém Swift měl v únoru 2026 podíl 49,25 % všech globálních transakcí. Kdo chce obchodovat se světem, téměř nevyhnutelně obchoduje v dolarech. To není manipulace v úzkém slova smyslu, je to architektura, do které se ostatní státy zapojily dobrovolně, ale ze které se jen těžko vystupuje.

Čína zvolila jinou cestu. Její export zboží dosáhl v roce 2025 podle WTO hodnoty 3,77 bilionu dolarů. Iniciativa Pás a stezka (BRI) propojuje přes 150 zemí a 30 mezinárodních organizací. Peking buduje závislosti trpělivě, infrastrukturou, investicemi, dodavatelskými řetězci. Výsledkem je síť, ze které se odchází ještě obtížněji než z dolarového systému, protože je zakotvená ve fyzických stavbách a výrobních kapacitách.

A Rusko? Exportní profil Ruské federace podle WTO ukazuje silnou koncentraci do surovin: ropa, plyn, kovy. Žádná vlastní měnová architektura, žádná hustá obchodní síť, žádný ekvivalent BRI. Ruský platební systém SPFS vznikl až reaktivně po západních sankcích, ne jako proaktivní nástroj globálního vlivu.

Co Chodakovskij zamlčel: energetická páka existovala

Tady se příběh o „čestném Rusku, které nikdy nemanipulovalo“ rozpadá. Chodakovskij totiž pohodlně přeskočil jednu oblast, kde Moskva závislost vybudovala velmi úspěšně, a pak ji použila jako zbraň.

Česko je dobrým příkladem. Podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu činila česká energetická dovozní závislost na Rusku v roce 2021 celých 25,4 %. Ještě výmluvnější je jiné číslo: 97 % veškerého plynu spotřebovaného v Česku v tom roce pocházelo z Ruska. To není absence manipulace. To je dokonale vybudovaná regionální závislost.

A Rusko ji skutečně využilo. Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své analýze plynové krize popisuje, jak už ve čtvrtém čtvrtletí 2021, tedy ještě před plnohodnotnou invazí, klesly ruské potrubní dodávky do Evropy meziročně o zhruba 25 %. Gazprom zastavil krátkodobé a spotové prodeje, záměrně nenaplnil evropské zásobníky a vytvořil to, co IEA nazývá „umělou vzácností“. V roce 2022 pak přišel pokus vnutit Evropě platby v rublech a následovaly jednostranné škrty dodávek.

Rusko tedy nebylo nevinnou plachetnicí plující s větrem. Mělo motor, jen regionální, ne globální. A když ho zapnulo naplno, Evropa to bolestně pocítila.

Slabina převlečená za ctnost

Chodakovského příspěvek funguje jako ukázkový příklad narativní alchymie, kterou proruský informační prostor ovládá. Vezměte objektivní slabinu, absenci systémových nástrojů globálního vlivu, a přetvořte ji v morální přednost. „Nemanipulujeme, protože to není v naší povaze.“ Zní to důstojně. Jenže realita je prostší: Rusko nemá dolar ani světovou továrnu, a tam, kde páku mělo (v energetice), ji použilo bez skrupulí.

Pro domácí publikum má tahle rétorika jasnou funkci. V pátém roce války a pod tlakem sankcí potřebují proruští komentátoři vysvětlit, proč Moskva nedisponuje stejnými pákami jako Washington nebo Peking. Chodakovskij nabízí odpověď, která nenarušuje loajalitu: Rusko bojuje „navzdory“, protože je jiné, a právě v tom spočívá jeho velikost.

Podíl ruského plynu na evropském dovozu klesl z 45 % v roce 2021 na přibližně 13 % v roce 2025. Evropa se z ruské regionální páky vymanila rychleji, než kdokoli čekal. Plachetnice ztratila vítr, a motor, jak se ukázalo, nikdy neměla.