K podpoře pozemních útoků nasazuje ruské letectvo i bitevní letouny s raketami, jejichž odpal byl zaznamenán. Ukrajinské pozice čelí takovým útokům dennodenně.
K bombardování ukrajinských pozic používá Rusko nejčastěji půltunové letecké bomby, které jsou i přes své stáří velmi ničivé. Z „hloupých“ přitom udělalo přesně naváděné.
Vyspělé tanky Západu jsou většinou mnohem těžší než ukrajinské nebo ruské, kvůli čemuž se nemohou pohybovat na východním bojišti tak „neomezeně“; i když to zkouší.
Konverzní souprava JDAM měla Ukrajině poskytnut schopnost přesně zasahovat cíle pumami i na dlouhé vzdálenosti. V praxi ale došlo k „jistým“ problémům.
Ani ruští experti nemají jednotný názor, zda by dokázaly jejich letouny s přehledem porazit ty americké. Naopak někteří připouští, že by šlo o velmi tvrdé a nepředvídatelné boje.
Obrněné vlaky jsou v ruské výzbroji dodnes, je to dáno hlavně podstatou území. A i když už moc nebojují, některé válečné operace zřejmě plnit dokáží.
I výbuchy dvou protitankových min může osádka přežít, nehybný tank se ale snadno stane obětí protitankové střely. I proto jsou miny pro tanky velkým nebezpečím.
I jediný dron, který proklouzne ruskou obranou, může napáchat obrovské škody. V bezpečí nejsou ani lodě, které jsou jinak mimo dosah ukrajinských střel.
Tanky T-14 Armata měly být chloubou ruské armády, ale zatím stále nikdo netuší, jak schopné vlastně jsou. Údajně už se ale měly objevit poblíž bojiště.
Přesně zaměřit pozice ruského dělostřelectva je pro Ukrajinu velmi důležité, od spojenců k tomu dostala několik typů protibaterijních radarů. Ztráta jakéhokoli z nich je problém.