Americké letectvo začne trénovat proti agresorům na letounech páté generace, které budou simulovat např. čínské soupeře

Pečlivý výcvik pilotů je někdy důležitější než kvalita strojů, na kterých létají. Pokud nedokážou využít schopností letadel a slabin soupeře, jen těžko v souboji zvítězí.

i Zdroj fotografie: U.S. Air Force
                   

Americké letectvo se rozhodlo udělat kvalitativní změnu ve výcviku svých pilotů. Na letecké základně Nellis v Nevadě obnovilo 65. letku agresorů, která byla deaktivována před 8 lety. To by nebylo tak zajímavé jako fakt, že ji vybavuje letadly páté generace F-35 Lightning II. Ta by měla v tréninkových soubojích s piloty USAF simulovat například čínská letadla páté generace. S jejich rostoucím počtem ve výzbroji Číny je totiž nutné vědět, jak s nimi bojovat.

Letadla byla upravena, aby se čínským blížila

Letectvo představilo dvojici letounů, která bude agresory představovat. Jde o letadla F-35A z raných produkčních sérií, jež sloužila k různému testování. Nepočítalo se s nimi tedy do zařazení do výzbroje u bojových jednotek. Dostala speciální nátěr pohlcující radar. Některé z jejich schopností byly ale sníženy tak, aby se co nejvíce blížily známým schopnostem čínských letadel. I špičkoví piloti, kteří budou sedět za jejich kniplem, budou znát taktiky čínských letců a schopnosti strojů.

USAF mělo dosud dvě letky agresorů na základnách v Nellis a Eielson na Aljašce. Ty jsou ale vybaveny staršími verzemi stíhacích letadel F-16. Jsou při tréningu schopny poskytnou úroveň soupeřů letadel čtvrté generace, což je maximum, kterým byly donedávna vyzbrojeni možní soupeři. Letectvo využívá i soukromých kontraktorů s vlastními stroji, jako je například společnost Draken. Ta působila až do začátku června na Nellis. Vybavena byla třeba stroji F1 Mirage nebo českými L-159.

iZdroj fotografie: uživatel Alert5 / Creative Commons / CC BY-SA
Čínský letoun J-20

Smlouva s letectvem jí ale vypršela, což je mimochodem škoda, protože to snižuje pravděpodobnost, že Draken zrealizuje svůj avizovaný zájem o nákup L-39NG. Problémem amerického letectva je především Čína, která disponuje čím dál tím větším počtem letadel páté generace. Jde především o stroj Chengdu J-20. Do výzbroje byl zařazen před čtyřmi lety. Jejich počet ve službě není přesně znám, ale odhaduje se, že by jich mohla být až stovka.

Jedná se o dvoumotorové letadlo do každého počasí. Jeho maximální rychlost je odhadována na Mach 2 a operační strop kolem 20 kilometrů. Čínské údaje bohužel nelze brát příliš vážně, protože podléhají velké cenzuře a jsou víceméně spíše nástrojem propagandy než sdělováním reálného stavu věcí. Posádku tvoří jeden pilot, ale ve zkouškách údajně jsou už i dvoumístné verze.

Nebezpečné jsou čínské protiletadlové střely

Odborníci se domnívají, že letadlo má o něco horší vlastnosti než F-22 Raptor nebo F-35. Například jeho schopnost stealth je pravděpodobně menší než u amerických strojů. Na stejné úrovni by neměla být ani elektronika a sdílení dat na bojišti, co se týká objemu a rychlosti on-line přenosu. Přesto se jedná o velmi zdatného soupeře, kterého nelze podcenit. Letadlo navíc může nést vyspělé čínské střely vzduch-vzduch PL-15 nebo PL-21. Jejich dosah je kolem 300 kilometrů. Tedy větší než u amerických AIM-120 AMRAAM.

Druhým potenciálním soupeřem je stroj J-31, ten ale nebyl dosud zařazen do služby. Jde také o dvoumotorový stíhač, jenž je však menší než J-20. Předpokládá se, že je čínským ekvivalentem amerických F-35. Podle informací z čínské strany by mělo jít hlavně o námořní letadlo, startující z paluby třetí čínské letadlové lodi. Ta je nyní ve výstavbě a je větší než předchozí dvě plavidla. Odhadovaná rychlost J-31 je Mach 1,8 a ponese zřejmě celé spektrum standardní čínské letecké výzbroje a podvěsné výstroje.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY
Start Su-57

Za dalšího potenciálního soupeře, proti kterému je nutné trénovat, v USAF stále považují i ruské Su-57. Rusko je již do výzbroje zařadilo a před několika dny nasadilo i na Ukrajině. Ve službě jich je ale jen několik a schopnost ruské produkce těchto strojů je dosud velmi omezená, což ruská strana sama opatrně přiznává s tím, že „neplánuje vyrábět větší série Su-57, dokud nebude modernizován”, například novým motorem, atd.

Nepředpokládá se proto, že by jich v blízkých letech byl vyroben významnější počet a zařazen do ruské výzbroje. I tato letadla podle shodného mínění západních leteckých odborníků nedosahují kvalit amerických protějšků, ale určitě i v tomto případě se bude jednat o nebezpečné soupeře.

Selhání Rusů na všech úrovních

Kromě Číny mají letadla páté generace jen spojenci USA, i když se ve světě (např. Indie, Jižní Korea, údajně i Japonsko) vyvíjejí i další stroje této kategorie. Jejich reálná produkce je ale otázkou let. Avšak pravděpodobně americké letectvo, ale nejen ono, bude nutně počítat s tím, že některé nejmodernější stroje páté generace se těm jeho jednou mohou postavit. F-35 tak proto mají být začleněny i do velkého cvičení nazývaného Red Flag.

Jejich počet jako soupeřů asi bude muset na tréninkových základnách stoupnout, aby stroje dokázaly poskytnout dostatek tréninkových letových hodin pro všechny piloty, u kterých to bude potřeba. Na celé této zprávě je jeden důležitý aspekt. Evidentně se v USAF rychle poučili z války na Ukrajině a pochopili, že špičkové stroje prostě ve vzduchu ovládají jen obyčejní lidé, a ne roboti (i když i na to zřejmě jednou dojde). Proto i lidé za kniplem moderních stíhaček 5. generace musí být patřičně vycvičeni.

To ukazují boje na Ukrajině. Poměrně vyspělá technika na ruské straně je často prakticky nefunkční či neúčinná díky totálnímu podcenění výcviku obsluhy, např. PVO systémů, radarů, pilotů letadel a moderní pozemní techniky třeba pro elektronický boj. Další obrovskou překážkou na ruské straně k jejímu efektivnímu nasazení je především naprostá neschopnost velícího řetězce v armádě správně využít všech bojových technických možností sofistikovaných systémů ve výzbroji, nasazovat tuto techniku adekvátně a zajistit její ochranu.

Naprosto tak ruské armádě selhává koordinace mezi různými vojenskými složkami v boji, a tak moderní vojenské systémy na světové úrovni končí na bojišti jako zapomenuté solitéry a hračky několika nižších velitelů. To je z hlediska bojeschopnosti ruské armády naprostou katastrofou. Je to tak zřetelné, až si z toho okamžitě všechny moderní armády berou jasný impuls, jak v tomto směru určitě nepostupovat. Lze říci, že nedávné obnovení slavného „Top Gunu” v USA je toho de facto názorným důkazem.

Jak důležitý je dnes dokonalý výcvik například posádek stíhaček páté generace?

Zdroj: TheDrive

Diskuze Vstoupit do diskuze
52 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články