Levný improvizovaný dron na jistotu zničil ruský tank jenom pomocí provázku a granátu. Ztráty federace jsou někdy až směšně zbytečné

Likvidace ruského vybavení a techniky nepřítele je pro Ukrajince nesmírně důležité. Vše, co není možné zabavit, opravit a následně využít, musí být zničeno. Ruská armáda má přitom s výrobou nových tanků a jiných obrněnců problémy; chrlit jich sice dokáže relativně vysoké množství, ale v horší kvalitě než dříve, na čemž mají podíl i Západní sankce. O to bolestivější je potom ztráta jakéhokoliv vyspělejšího tanku, ke všemu pokud má ještě „předválečné“ technologie.

Drony jsou levná válečná komodita

Tank je možné zničit celou řadou způsobů: někdy se o to postará přítomná vojenská jednotka, jindy je možné použít dělostřelectvo, případně proti němu vyjede jiný obrněnec. Tyto metody s sebou ale nesou svá rizika a nevýhody. Jednotka vojáků může být přepadena a mnohá munice do tanků a dělostřeleckých systémů je zase cenná a drahá. Například jeden z nejběžnějších dělostřeleckých granátů DM121 155 mm stojí okolo 80 000 korun.

Levnějším řešením se tak stává použití ručně ovládaného dronu, k němuž je připevněna vhodná trhavina. Musí splňovat jedinou podmínku – unést a následně pustit svěřený granát na cíl. Ukrajinci k těmto účelům používají všechny možné druhy dronů, od těch civilních za pár tisíc korun, až po pokročilé vojenské drony typu R18 za miliony. Shození granátu na stojící opuštěný tank přitom nebývá žádný problém, schopný operátor dokáže nicméně dronem nesenou nálož trefit i přímo do otevřeného poklopu jedoucího tanku.

iZdroj Fotografie: Trydence / Creative Commons / CC BY

Známé slabé místo ruských tanků

Jak je ale možné, že ruské taky tak často mizí po zásahu v hrozivých plamenech? Zásadní slabina je v jejich konstrukci, které Ukrajinci při útocích dronů využívají. Jde o automatickou nabíjecí jednotku, která se ve velkém měříku objevila v 60. letech 20. století u tanků T-64. Mechanismus tohoto typu poskytl mnoho výhod i pozdějším modelům tanků, kdy snížila potřebný počet členů osádky na 3 osoby, zvýšila rychlost palby, zmenšila velikost věže i boční profil, a celková hmotnost tanku klesla.

Tank s tímto systémem je nabíjen pomocí tzv. karuselu, což je otočný zásobník umístěný pod věží obrněnce. Starší sovětské i pozdější ruské tanky přitom mají dva karuselové systémy nabíjení: u T-64 a T-80 je munice umístěna svisle po obvodu věže a další pod ní. U Tanků T-72 a T-90, které jsou hlavním cílem ukrajinských dronů, je potom všechna munice umístěna horizontálně pod podlahou věže. A právě celý automatický systém nabíjení je velkým nepřítelem ruských tanků.

V případě, že je zasažena munice například pomocí dobře granátu shozeného z dronu, je zkáza tanku a osádky nevyhnutelná. Pokud ji nezabije už samotný výbuch granátu, dílo zkázy dokoná následná detonace uložené munice, která často utrhne věž a stroj zcela znehodnotí. Ačkoliv Rusové o slabině svých tanků vědí, je pro ně stále přednější rychlost palby, nízký boční profil, rychlost a manévrovatelnost; tomu všemu dávají přednost nad odolností, a dokonce i posádka je pro ně snadno nahraditelná.

Západní tanky jsou odlišné konstrukce

Situace ohledně ruských tanků přirozeně přináší otázku, jak jsou na tom západní tanky. Většina těch Západní konstrukce má prostor s municí oddělený od posádky pancéřovou přepážkou. Například u amerického tanku Abrams, který mj. ruská propaganda srovnala se svým T-90, je munice uložena ve dvou pancéřových boxech v zadní části věže, a pancéřová přepážka se otevírá pouze při nabíjení. Při zásahu munice tanku jde tedy síla exploze mimo osádku, což razantně zvyšuje její šance na přežití.

Ruská armáda se pokusila problém částečně vyřešit novým typem tanku T-14 Armata, který sice používá stejný systém nabíjení jako T-80, ale má bezosádkovou věž a tankisté sedí v silně pancéřované přední části tanku. Případná exploze by ji tedy neměla ohrozit. T-14 Armata je ale momentálně velice nespolehlivý tank a ruští vojáci ho dokonce odmítli převzít. Zda a jak by výbuch granátu shozeného z dronu ustál nejmodernější ruský tank, tak prozatím nelze říci. Ale ne každý útok končí úspěchem, třeba ruský tank T-80 zásah přežil a pokračoval v jízdě.