Staré ponorky Akula ze sovětské éry jsou dodnes mocným rivalem amerických protějšků. Ve službě zůstanou ještě dlouho

Třída Akula znamenala pro sovětské útočné ponorky významný kvalitativní skok. Snad i proto jich velká část zůstává v ruském námořnictvu dodnes, a ještě dlouho bude.

Ponorka třídy Akula u mola i Zdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY
                   

Sovětské ponorkové námořnictvo mělo po velkou dobu studené války jeden veliký handicap, a to poměrně vysokou hlučnost, takže ho západní plavidla dokázala velice snadno identifikovat, a tedy i relativně jednoduše zničit. V SSSR si byli své nevýhody vědomi a snažili se to změnit. Zlom ovšem přišel až v 80. letech 20. století s útočnými ponorkami třídy Akula (v označení NATO; v sovětském označení se jednalo o Projekt 971 Sčuka-B).

Spousta ponorek Akula stále slouží

Někdy bývají ponorky třídy Akula zaměňované za raketonosné ponorky třídy Typhoon (v označení NATO), které jsou v sovětské terminologii označovány jako Projekt 941 Akula, což působí zmatky. Jedná se ale o útočný typ ponorky s jaderným pohonem, mezi jehož úkoly patří protiponorkové a protilodní mise, uvádí Nti. Existuje ve třech verzích s některými odlišnostmi a rozdílnými rozměry, a v současné době je v aktivní službě nejspíše 10 plavidel. Aktuálně už pouze v ruském námořnictvu, dříve však mívala jednu pronajatou Indie.

Ponorka třídy Akula na moři iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických
Ponorka třídy Akula na moři

Design ponorek třídy Akula vznikl na přelomu 70. až 80. let 20. století, a první z nich vstoupila do služby v roce 1984. WeaponSystems uvádí, že bylo jejich hlavním rysem podstatné snížení hluku, čím se dostaly zhruba na úroveň americké třídy Los Angeles, ale možná byly i lepší. Najednou je bylo nesnadné lokalizovat, načež se staly velmi nebezpečnými. Plavidla mají dvojitý trup se speciálním zavěšením, které eliminuje hluk, a moderně zkonstruovanou vrtuli. Takových ponorek bylo Sovětským svazem (a později Ruskem) postaveno celkem 14.

Ponorka Akula se potopí až do 600 metrů

Jak jsem zmiňoval výše, existují ve více verzích: ponorky verze Akula I mají na délku 110,3 metrů, kdežto verze Akula II a Akula III jsou o 3 metry delší. Jejich výtlak je 12 770 až 13 800 tun a pohání je jeden tlakovodní jaderný reaktor OK-650B, uvádí NationalInterest. Na hladině se ponorky dokáží pohybovat rychlostí 10 uzlů, pod vodou pak až 35 uzlů, a konkrétně verze Akula II a Akula III se mohou potopit do hloubky až 600 metrů. Na palubě může být osádka až 73 námořníků a důstojníků, pro něž vystačí zásoby na zhruba 100 dní.

Ponorka třídy Borej Alexander Něvsky

Ruská ponorka Arktur bude radikální změnou. Balistické rakety dopraví kamkoliv na světě a díky „neviditelnosti“ unikne leckteré obraně

Ponorky jsou vyzbrojené 4 torpédomety ráže 650 mm a čtyřmi 533 mm a mívají zásobu 40 torpéd. S pomocí torpédometů mohou také pokládat miny nebo odpalovat řízené střely, aktuálně jde o střely Kalibr. Po vynoření pak mohou použít i odpalovač s protiletadlovými střelami Igla-M, a v jejich výbavě jsou rovněž sonary včetně toho taženého – jejich typy byly průběžně měněny. Ruské námořnictvo nyní staví modernější útočné ponorky třídy Yasen, ale plavidla třídy Akula modernizuje a ještě nějakou dobu budou ve službě.

Ponorky třídy Akula

Jak nebezpečné jsou podle vás ponorky třídy Akula?

Diskuze Vstoupit do diskuze
115 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články