Obrovské vojenské lodě jsou bez nadsázky jako malá města. Jejich cena je astronomická a síla těžko představitelná, a na tu první zdaleka nikdo nemá.
Síla amerického námořnictva se ve velkém opírá o monumentální letadlové lodě s jaderným pohonem, jichž má v aktivní službě 11. Téměř 50 let přitom tvořily základ této flotily lodě třídy Nimitz, což jsou sice impozantní plavidla, ale jejich konstrukce již zastarala – jako náhradu proto nechalo americké námořnictvo zkonstruovat o něco větší, a hlavně výrazně silnější třídu. Jejím prvním představitelem se stala loď označovaná jako CVN 78 a nesoucí jméno USS Gerald R. Ford, což bude nakonec i označení celé nové třídy těchto plavidel.
Hodně shodného, a přesto rozdílného
Výtlakem jsou USS Nimitz a USS Gerald R. Ford stejné, konkrétně to je 101 600 tisíc tun. Ovšem druhá z jmenovaných letadlových lodí je se svými 333 metry, jak uvádí Military, o několik cm delší než její předchůdce, ale větší a zásadnější rozdíl je ve schopnostech a vybavení. Výstavba CVN 78 začala v roce 2009 a do provozu byla uvedena v roce 2017, přičemž stála téměř 300 miliard korun a stala se nejdražší letadlovou lodí v historii. Ovšem oproti USS Nimitz mají být provozní náklady za 50 let životnosti o téměř o 90 miliard korun nižší.
USS Gerald R. Ford totiž potřebuje o 700 členů osádky a 400 členů leteckého křídla méně – i tak by ale mělo na palubě sloužit 4 539 osob. A náklady má snižovat i jednodušší údržba. USS Gerald R. Ford přitom disponuje mnohem větší údernou silou než USS Nimitz, ačkoliv zůstává počet letadel stejný – běžně jich bývá asi 75, ale vejde se jich i 90 – to však nepřekvapivě záleží na jejich typu a rozložení. Místo parních katapultů má pak navíc letadlová loď elektromagnetické, které umožňují téměř o třetinu více startů, a tedy i rychlejší mohutný úder.
Silné letecké křídlo moderních strojů
Nejdůležitější jsou na letadlové lodi pochopitelně samotná letadla. Základ letky USS Gerald R. Ford mají tvořit Boeing F/A-18E/F Super Hornet a Lockheed Martin F-35C Lightning II doplňované specializovanými letouny jako Northrop Grumman E-2 Advanced Hawkeye, vrtulníky a drony, uvádí Naval-Technology. Loď také disponuje vyspělými radary AESA a na svou obranu používá střely RIM-162 Evolved SeaSparrow s dosahem 50 km účinné proti letadlům i řízeným střelám. Na blízkou ochranu jí pak slouží systém RIM-116 Rolling Airframe Missile.
Jako všechny americké letadlové lodě, i USS Gerald R. Ford je poháněna jadernou energií, což jí umožňuje dlouhodobé operace na všech světových oceánech. I přes svou velikost se přitom dokáže pohybovat rychlostí přes 30 uzlů (přes 55 km/h). Na vodě je loď vidět od jara 2023, neboť po zařazení do služby procházela celou řadou zkoušek a úprav, což je u nové třídy obvyklé. Spuštěno navíc bylo, i když zatím není v aktivní službě, i druhé plavidlo této třídy, a sice USS John F. Kennedy. Dvě další jsou ve výstavbě a budou nahrazovat nejstarší letadlové lodě.
A ještě bych se vrátil k ceně, protože drahá není jenom samotná loď, ale i letouny, které na ní slouží. Třeba třicítka F/A-18E Super Hornet stojí v přepočtu skoro 41 miliard korun, a stejný počet F-35C dokonce 68,5 miliard korun. Třeba desítka E-2 Advanced Hawkeye pak vyjde na skoro 18 miliard korun, a deset vrtulníků Sikorsky SH-60 Seahawk vychází na 1,3 miliardy korun. Letounům F-35 by pak měl časem sekundovat dron jako XQ-58 Valkyrie, jehož cena je teď 144 milionů Kč, přítomnost deseti by tedy vyšla na 1,44 miliardy korun.
Snad nemusím uvádět, o jak obrovskou sílu se jedná; ve světě přitom nemá USS Gerald R. Ford adekvátní protějšek. Například země draka má letadlové lodě Shandong, o nichž jsme v ArmádnímZpravodaji psali, ale ty jsou o 1/3 menší a mnohem slabší, zatímco její vůbec první „letadlovka“ Liao-ning je původem z Ukrajiny a až tak nebezpečná není. Velikostí se jí sice přibližuje ruský Admiral Kuzněcov, to je ale dnes spíše hromada plovoucího šrotu, která ani nemůže brázdit hladiny moří a oceánů, neboť by se mohla pro svůj stav potopit.
Obdobné je to potom i s letouny, které na zmíněných letadlových lodích slouží. Jejich kvality zdaleka nedosahují těch amerických, ačkoliv je nutné vnímat, že v nějaké míře vítězí i kvantita, na níž sází třeba Čína. Její vedení totiž raději nechává budovat vícero menších letadlových lodí se slabšími letouny (i když ten rozdíl není tak obrovský), a za mnohem méně peněz. Díky tomu jich může produkovat více a rivala tak ve výsledku přečíslit rovněž schopnými loděmi i letouny – jmenovitě jde o Shenyang J-15, Changhe Z-18 nebo 4 Harbin Z-9.