Zajímavý požadavek německé armády: „nástupce Leopardu 2 musí být výrazně lehčí“, chybějící pancíř zřejmě zastoupí aktivní ochrana

Ačkoliv je Leopard 27V, tedy nejnovější varianta německého tanku, velmi dobrou zbraní, vychází z několika desetiletí staré konstrukce. Evropské firmy proto začaly s vývojem nové, Bundeswehr ale vznesl další (a poměrně překvapivý) požadavek, a to aby nový tank nevážil více než 50 tun. I to je sice vcelku vysoká hmotnost (i když existují i mnohem těžší obrněnci), ale zejména to je o téměř o 20 tun méně oproti nejnovějšímu Leopardu 2, což může být pro konstruktéry docela velkou překážkou. Pravděpodobně to také bude znamenat slabší pancéřování.

Těžký tank znamená řadu komplikací

Hmotnost je jedním z klíčových parametrů při posuzování kvalit tanku. Odvíjí se od ní například pohyblivost, protože čím je těžší, tím silnější motor potřebuje, aby se „neplahočil jako želva“, a zároveň tím stoupá i spotřeba paliva, zatímco dojezd je naopak zkrácen. Čím těžší tank, tím jsou také náročnější podmínky pro jeho přepravu, a problémem mohou být například samotné mosty, které je nemusí udržet. Což si ostatně dobře uvědomuje Rusko, které vnímá současné Západní tanky, zejména tedy americký Abrams, jako příliš těžké pro východní bojiště.

Na druhou stranu je největší část hmotnosti tanku tvořena pancéřováním, které je k ochraně osádky klíčové (i když třeba Rusko dává přednost síle a pohyblivosti). Jak se hmotnost tanků vyvíjela a rostla lze dobře pozorovat právě u zmíněného Leopardu 2 – jeho někdejší prototyp vážil 47 tun, nejpočetnější verze Leopard 2A4 pak 55 tun, a nejnovější 27V již překračuje 66 tun. Vejít se do požadavku Bundeswehru nezvládá ani v roce 2022 představený „nový evropský tank“ KF51 Panther, jehož základní hmotnost je přes 55 tun, s doplňky pak téměř šedesát.

Pokud ovšem armáda vyžaduje snížení hmotnosti, musí se to logicky projevit na míře ochrany. I při použití nejlepších materiálů a kompozitů se vysoké hmotnosti nedá vyhnout, navíc v době, kdy jsou protitankové zbraně stále silnější. Např. i jihokorejský tank K2 Black Panther s velmi silným pancéřováním se ukázal být poměrně snadno zranitelný ruskou protitankovou střelou 9M133 Kornet. Mnohé zbraně navíc útočí shora, kde bývá pancíř už teď slabý. Naopak by tanky potřebovaly v této oblasti dodatečnou ochranu.

Aktivní ochrana může nahradit pancíř

Aby dokázali konstruktéři požadavku vyhovět, budou muset s největší pravděpodobností z pancéřování ubrat, a ušetřené centimetry pak nahradit opravdu efektivní aktivní ochranou, díky níž by se protitankové střely ani kinetické projektily k tanku vůbec nedostaly. A když, tak natolik oslabené, že by je dokázal zadržet i slabší pancíř. Dnešní systémy aktivní ochrany většinou dobře zvládají protitankové střely, ale zatím nikoliv kinetické penetrátory vystřelované třeba z tankových děl.

Velmi obstojně si přitom vede izraelská aktivní ochrana Trophy HV, která je na nedávno představené poslední verzi tanku Merkva 5 Barak. Obecně patří k nejpokročilejším na světě, ale i tak bude do budoucna s největší pravděpodobností potřeba, aby byly tanky hlídány ještě ze vzduchu například bezpilotními drony, eventuálně i z průzkumného letadla. Německo už má nicméně zkušenosti s izraelskou aktivní ochranou v „lehčí“ verzi, kterou instalovalo na své Leopardy 2 představené v Ostravě v druhé polovině roku 2022.

Obdobně by na tom pak měla být i nová generace systémů aktivní ochrany StrikeShield od Rheinmetallu. Její moduly jsou umístěny přímo na pancíři podél celého stroje, a když systém zaregistruje střelu nebo projektil, dojde k aktivaci příslušného modulu, jehož exploze přílétající projektil buď zničí, nebo alespoň oslabí. StrikeShield bude kromě tanků třeba na BVP Lynx, ale jinak ho lze použít na téměř jakékoli platformě. Vedle toho má mít bezkonkurenční systém aktivní ochrany ruská T-14 Armata, a federace přímo uvedla, že je díky ní tank těmi Západními nezasažitelný.

Aktivní ochrana StrikeShield