SSSR vyvinul Objekt 781 jako odpověď na afghánské peklo. Bestie na bázi T-72 měla 5 kulometů, 2 kanony a 6 PTŘS najednou

Afghánské údolí, konec osmdesátých let. Kolona sovětských tanků vjíždí do průsmyku a z obou stran svahů se ozve palba z RPG a protitankových střel. Osádka T-72 má k dispozici jednu hlavní zbraň a dva kulomety, jenže střelci jsou rozptýlení na desítkách metrů, ve výškách, kam se hlaveň tanku sotva zvedne. Lehčí BMP-1 za tankem má ještě horší karty: nízký náměr, pomalý granát ráže 73 mm a pancíř, který nepřežije ani zásah z těžkého kulometu. Právě tady, v téhle mezeře mezi silným pancířem a slabou doprovodnou technikou, se zrodil jeden z nejbizarnějších sovětských prototypů studené války, Objekt 781.

Afghánistán odhalil díru v sovětské doktríně

Před invazí do Afghánistánu v prosinci 1979 byla sovětská armáda vyladěná na jednu věc: masivní mechanizovaný útok proti NATO nebo Číně. Tanky, BMP, dělostřelectvo a protivzdušná obrana měly pracovat jako soukolí proti pravidelné armádě. Mudžáhidé ale žádnou pravidelnou armádu neměli. Bojovali ze záloh, z výšin, v malých skupinách vyzbrojených RPG-7 a protitankovými řízenými střelami. A sovětská technika na to nebyla stavěná.

BMP-1 s kanonem 2A28 „Grom“ ráže 73 mm měla nízkou úsťovou rychlost střely a hlavně malý náměr; v horách prakticky nedokázala ostřelovat cíle nad sebou. Sověti proto začali nasazovat BMP-2 s automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm, který nabízel lepší náměr i kadenci, a dokonce protiletadlovou samohybku ZSU-23-4 Šilka s čtveřicí 23mm hlavní v roli pozemní podpory. Šilka uměla doslova „vyčistit“ svah, ale její lehký pancíř ji činil extrémně zranitelnou. Jak popisuje analýza The Soviet-Afghan War, problém nebyl v jednom konkrétním vozidle; problém byl v tom, že žádné z nich nedokázalo současně nabídnout tankovou ochranu a vícekanálovou palbu.

Čeljabinsk staví bestii

Řešení přišlo z Čeljabinského traktorového závodu (ČTZ). Pod vedením hlavního konstruktéra V. L. Veršinského vznikl projekt BMPT (bojového vozidla podpory tanků) na podvozku T-72B. Označení Objekt 781 zastřešovalo minimálně dvě odlišné zkušební konfigurace, které se v otevřených zdrojích dodnes často zaměňují.

Varianta A vážila přibližně 46,4 tuny a vsadila na dvě nezávislé platformy, z nichž každá nesla automatický kanon 2A72 ráže 30 mm. Ke kanonům byly spřažené kulomety, vpředu seděly dva automatické granátomety a vzadu dálkově ovládaný kulomet. Součástí výzbroje byly i protitankové řízené střely Konkurs s dostřelem kolem čtyř kilometrů. Osádka čítala sedm mužů.

Varianta B byla o něco těžší (asi 46,7 tuny) a šla jinou cestou. Převzala hlavní blok zbraní blízký BMP-3: kombinaci kanonu 2A70 ráže 100 mm a automatického kanonu 2A72 ráže 30 mm, doplněnou o další kulomety a granátomety.

Právě v součtu všech palebných prostředků obou variant se skrývá oněch pět kulometů, dva kanony a šest PTŘS. Otevřené zdroje se v přesných počtech rozcházejí podle toho, kterou variantu popisují a zda počítají odpalovače, nesenou zásobu, nebo jednotlivé palebné pozice. Smysl stroje byl ale jednoznačný: rozdělit palbu do co nejvíce směrů současně. Varianta A nabízela podle tehdejšího hodnocení šest kanálů pozorování a pět kanálů palby, varianta B dokonce sedm kanálů pozorování a šest kanálů palby. Pro srovnání: běžný tank T-72B měl v zásadě dva, hlavní kanon a spřažený kulomet ovládaný střelcem, plus protiletadlový kulomet velitele.

Základ T-72B přinášel to nejdůležitější: čelní kompozitní pancíř doplněný reaktivním pancířem Kontakt-1, motor V-84 o výkonu 618 kW (840 koní) a masově zvládnutou výrobní platformu, která unesla přidanou hmotnost. Nízká silueta tanku zůstala zachována, což bylo v horském terénu klíčové.

Testy ukázaly překvapivý výsledek

Oba prototypy prošly zkouškami koncem osmdesátých let. A výsledky nebyly jen o technice, byly i o taktice. Při experimentálním nasazení, kdy se testovaly různé kombinace BMPT, tanků T-72B a BMP-3, vyšla jako optimální sestava jedna BMPT mezi dvěma tanky. Takové uspořádání zvyšovalo počet zasažených cílů až o třetinu oproti klasické kombinaci tanku s BVP.

Podle hodnocení padla volba na variantu A a ČTZ začal připravovat dokumentaci pro ověřovací sérii. Jenže byl rok 1989. Sovětská armáda se stahovala z Afghánistánu, politická situace se měnila rychleji než výrobní plány a kolem let 1990–1991 přišla direktiva převádět vojenskou výrobu na civilní produkci. Krátce nato se rozpadl celý Sovětský svaz. Objekt 781 zůstal prototypem.

Od Objektu 781 k Terminátorovi, a na Ukrajinu

Myšlenka ale nezemřela úplně. Po neúspěšném pokusu pod šifrou „Rámka“ v roce 1991 přišla koncem devadesátých let nová etapa: Hlavní automobilová a obrněná správa (GABTU) zadala Uralskému konstrukčnímu byru práci pod označením „Rámka-99″. Výsledkem se stal Objekt 199, poprvé představený v roce 2000, základ pozdějšího Terminátora. Oproti čeljabinské bestii šel Terminátor cestou zjednodušení: menší osádka (pět mužů místo sedmi), centralizovaná nízkoprofilová věž, sériovější konstrukce. Méně ambiciózní, ale výrobně reálnější.

Rusko Terminátory skutečně nasadilo i na Ukrajině, kde válka trvá již déle než tři roky. Praktický dopad je ale skromný. Databáze vizuálně potvrzených ztrát Oryx eviduje minimálně tři vizuálně doložené ztráty BMPT Terminátor: jeden kus zničený, dva poškozené. Jde o potvrzené minimum, nikoli úplnou bilanci, ale samo o sobě to naznačuje, že nasazení bylo spíš okrajové než masové. Terminátor se na Ukrajině neprojevil jako „zázračná zbraň“, ale jako specializovaný prostředek v omezeném počtu kusů.

Armády NATO kategorii BMPT jako takovou nepoužívají. Česká armáda aktuálně pořizuje 246 vozidel CV90 MkIV v sedmi verzích; jde o moderní bojové vozidlo pěchoty s automatickým kanonem, pokročilými senzory a digitálním propojením, ale s výsadkem a jinou taktikou nasazení. Západní odpovědí na problém, který řešil Objekt 781, není jedno supervozidlo, ale lepší integrace tanku, BVP a pěchoty.

Správná myšlenka ve špatný čas

Skutečná síla Objektu 781 nikdy nespočívala v jednom „superdělu“. Spočívala v pokusu rozdělit palbu do více směrů a nechat tank dělat to, v čem je nejsilnější: ničit těžké cíle, zatímco BMPT vedle něj potlačuje všechno ostatní. Testy to potvrdily, logika to potvrdila, ale dějiny měly jiný plán.

Čeljabinská bestie se nikdy nedostala z polygonu na bojiště. Zůstala důkazem, že sovětští konstruktéři problém viděli správně, jen ho viděli příliš pozdě.