Čtyři vrstvy jednoho dolaru

Aby člověk pochopil, co se v Pentagonu děje, musí rozlišit čtyři kroky, jimiž každý dolar USAI prochází. Nejprve Kongres peníze schválí, to je apropriace. Pak Pentagon uzavře smlouvu s výrobcem, tedy obligaci. Následuje reálná platba za dodané zboží, takzvaný disbursement. A teprve nakonec zbraň fyzicky dorazí na Ukrajinu.

K prosinci 2025 bylo z 33,51 miliardy dolarů obligováno 32,34 miliardy. Vyplaceno ale jen 18,20 miliardy. Rozdíl mezi „objednáno“ a „zaplaceno“ činil přes 14 miliard dolarů, tedy zhruba 340 miliard korun. Papírově objednáno zkrátka neznamená doručeno.

Inspektorská zpráva OAR k březnu 2026 rozložila zbývající sumu takto:

• 13,49 mld. USD – běžící průmyslové zakázky, které se vyrábějí nebo čekají na dodání
• 110 mil. USD – přiděleno, ale bez jediného podepsaného kontraktu
• 910 mil. USD – propadlé pro nové závazky, protože vypršela lhůta k uzavření smluv

Těch 910 milionů je zvlášť hořký detail. Pentagon je nestihl utratit na nové objednávky, a tak pro ně jednoduše zmeškal lhůtu. Účet sice formálně existuje ještě pět let pro dofinancování starších smluv, ale žádnou novou zbraň za něj už Ukrajina nedostane.

Muž, který drží brzdu

Jméno, které se v souvislosti s průtahy objevuje nejčastěji, patří Elbridgi Colbymu. Zastává funkci náměstka ministra obrany USA pro politiku (Under Secretary of Defense for Policy). Není to žádný anonymní úředník. Colby veřejně prosazuje tvrdou prioritizaci amerických zdrojů směrem od Evropy k indo-pacifickému prostoru a požaduje, aby evropští spojenci nesli větší díl nákladů.

Už v létě 2025 Bílý dům podle serveru NOTUS potvrdil Colbyho roli v rozhodnutí pozastavit část dodávek Ukrajině. A jeho linie se promítla i do rozpočtového návrhu Pentagonu pro fiskální rok 2026: USAI tam figuruje s požadavkem nula dolarů. Zdůvodnění? Přeorientování zdrojů a větší sdílení zátěže spojenci.

Ministr obrany Pete Hegseth sice 28. dubna 2026 po slyšení před výborem pro ozbrojené síly Sněmovny oznámil, že 400 milionů dolarů pro fiskální rok 2026 bylo „od včerejška“ uvolněno. Jenže tato částka ležela měsíce bez pohybu. Republikánský senátor Mitch McConnell na slyšení veřejně kritizoval, že peníze „sbíraly prach“ v Pentagonu, a nedostal přímou odpověď, kdo přesně zdržení způsobil. Prstem ale ukázal na policy directorate, tedy přímo na Colbyho oddělení.

Kongres zachránil program, Pentagon ho brzdí

Zajímavý je kontrast mezi dvěma větvemi moci. Zatímco Pentagon chtěl USAI fakticky pohřbít nulovým rozpočtem, Kongres v prosinci 2025 autoritu programu prodloužil až do konce roku 2029 a autorizoval 400 milionů dolarů pro fiskální rok 2026 i 2027. Zákonodárci tedy dali jasný signál: program má pokračovat.

Problém je, že autorizace sama o sobě zbraně nevyrobí. Pokud Pentagon interně zdržuje uvolňování prostředků, neuzavírá smlouvy nebo nepředkládá plány výdajů, schválené miliardy zůstávají číslem v tabulce. Dubnové odemknutí 400 milionů po tlaku kongresmánky Sarah Elfrethové a dalších ukazuje, že bez politického nátlaku se kola netočí.

Co to znamená pro Ukrajinu a pro Evropu

Frontová realita nepočítá s účetními cykly Pentagonu. USAI financuje výrobu a doplňování klíčových schopností: munice, protivzdušné obrany, náhradních dílů. Když se kontrakty zpožďují o měsíce, dopad se neprojeví okamžitě, ale o půl roku později v prázdnějších skladech a řidší palebné podpoře.

Čím pomaleji americký dodavatelský řetězec běží, tím větší tlak padá na evropské spojence. Auditní zpráva k březnu 2026 konstatuje, že partneři a spojenci převzali větší díl bezpečnostní podpory, celkem přislíbili zhruba 130 miliard dolarů. Pro Česko to znamená pokračující tlak na muniční iniciativy, vlastní zbrojní výrobu a sdílení nákladů v rámci NATO.

Ukrajina samotná nemá jak americký akviziční proces urychlit. USAI není ukrajinská pokladna, ale americký nákupní mechanismus. Kyjev může lobovat, tlačit na priority, ale klíč drží Washington. A ten ho zatím otáčí pomalu; někdy záměrně, někdy byrokraticky, vždy ale s reálnými důsledky na bojišti.

Schválené miliardy existují. Jenže mezi razítkem Kongresu a ukrajinskými pozicemi leží propast, kterou jeden náměstek dokáže rozšířit víc, než by se zdálo možné.

Článek Biden nalil Ukrajině přes 200 miliard za 5 měsíců, a zbytek se zasekl. Náměstek ministra války blokuje dalších 330 miliard se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani výhra v Černém moři nepřesvědčila

Zelenskyj se snažil znesvářené politiky přesvědčit o tom, že podpořit Ukrajinu proti Rusku je smysluplné. „Naše síly postupují. A úspěšně jsme porazili Rusko v Černém moři. Rusko ukrývá zbytky své námořní flotily v odlehlých zátokách,“ uvedl podle webových stránek své kanceláře. A dodal také, že Ukrajina zřídila a zabezpečila exportní koridor v Černém moři, aby mohly zahraniční lodě nadále odvážet tolik potřebné suroviny, třeba obilí. Na druhou stranu, ukrajinská letní ofenziva příliš nevyšla, vojáci postoupili jenom o několik kilometrů.

Aby toho nebylo málo, tak někteří ruští politici stále slovně útočí na USA. Třeba NewsWeek uvádí, že blízký spojenec ruského prezidenta Vladimira Putina, Sergej Mironov, vyzval, aby Amerika dala Mexiku sousedící Texas a Rusku vrátila Aljašku, považuje to za jakési „osvobozování“ Ameriky. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov pak zase obvinil USA a Západ z 500 let bezohledného vykořisťování národů. „Existuje jediné místo, kde Spojené státy zasáhly vojenskou silou, a život se tím zlepšil?“ cituje ho web ruského ministerstva zahraničí.

Ukrajinci chtějí ničit ruskou logistiku

Američtí politici, hlavně republikáni, se ani přes výzvy Volodymyra Zelenského a ostré ruské výzvy k navracení území neshodli, ačkoliv jsou pro podporu Ukrajiny i některé vlivné osobnosti – třeba John Kirby coby mluvčí Rady pro národní bezpečnost Bílého domu:

„Je to přesně ten správný čas na to, aby byl prezident Zelenskyj ve městě a vedl tyto diskuse, kvůli tomu, co se děje na Ukrajině, kvůli zvýšené aktivitě, kterou vidíme u ruských ozbrojených sil s blížící se zimou, ale také kvůli tomu, co se děje na Capitol Hill,“ uvedl dle ArmyTimes John Kirby (v Capiton Hill sídlí americká vláda, pozn. redakce).

Ukrajinský prezident po USA žádal, aby zejména pomohly zlepšit protivzdušnou obranu Ukrajiny a posílily její možnosti v ničení ruské logistiky. Právě to by podle něj vzalo Rusku nadvládu ve vzduchu a narušilo jeho útočné operace. Aktualizace: I když v menším rozsahu, využil nakonec prezident Joe Biden svých pravomocí a uvolnil spolu s ministerstvem obrany 53. balíček pomoci Ukrajině, která ho má obdržet ještě do konce roku 2023.

Článek Zelenskyj osobně požádal Washington o podporu proti Rusku, které chce „osvobodit“ Ameriku, a zdůraznil ukrajinské úspěchy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bidenovi chybí charisma

Situace amerického prezidenta Joea Bidena není vůbec jednoduchá. Nedávné průzkumy naznačují, že s jeho prezidentstvím není spokojena velká část obyvatel. Přinesl sice do Bílého domu slušnost, ale není charismatickým vůdcem. Země je navíc vyčerpaná dvěma lety boje s koronavirem. Sice se zdá, že ekonomika oživuje, není vysoká nezaměstnanost, ale naopak stoupá inflace. To jsou problémy, které obyčejného Američana trápí více, než daleká Evropa.

iZdroj fotografie: The White House / Public Domain

Navíc to vypadá, že spousta Američanů, včetně vrcholných politiků, tápe v tom, jaké je postavení USA ve světě. A to z důvodu, že se začíná měnit postavení země, kdy byla jedinou světovou supervelmocí. Stále více se ekonomicky i vojensky do popředí žene Čína, která má ambice zaujmout své místo v globální politice. Do toho přichází revanšistická politika Ruska, které by chtělo vrátit čas do doby, kdy byl SSSR jednou ze světových supervelmocí.

Postoje běžných Američanů jsou poněkud ambivalentní. Donald Trump měl poměrně širokou podporu obyvatelstva ohledně postojů vůči Číně, Biden rozhodně není tak nekompromisní jako jeho předchůdce. Američané široce odsuzují ruskou agresi na Ukrajině, ale trochu paradoxně odmítají politiku svého prezidenta vůči Ruské federaci. A to i přes to, že Bidena lze označit za muže, který globálně zaujímá nejostřejší postoje vůči Putinovi a vyhlašuje řadu sakncí mnohem dříve, než EU.

Trump zpochybňuje demokracii

Do toho všeho Donald Trump, který se stále nesmířil se svojí porážkou a snaží se narušit důvěru Američanů v demokratické volby a procesy. Což se mu do jisté míry daří. Snaží se naznačovat, že on by to dělal lépe. Přitom nelze zapomínat na to, že to byl právě on, kdo se k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi vyznačoval velkou přívětivostí. Nebo to byl on a jeho lidé, kdo se snažil vydírat ukrajinského prezidenta.

Poněkud zásadní a příliš neřešenou otázkou je potenciální návrat k americkému izolacionismu. Náznaky tohoto postoje byly zjevné u Trumpa a dají se najít i Joea Bidena. Skutečně lze hovořit o určitých ambivalentních postojích Američanů, kteří ztrácí konkrétní představu, jak by Amerika ve světě měla vystupovat. Je třeba si uvědomit, že značnou část zpravodajství v USA stále zastupuje genderová a rasová problematika.

Kromě sílící kritiky vůči Joe Bidenovi, na kterém se stále zjevněji projevuje jeho věk, je v Americe stále středem zájmu hnutí Black lives matter a genderová problematika. Střední třída Američanů stále více projevuje nespokojenost s nastoupeným kurzem a jeho dopady na školství či veřejný život. Navíc přibývá skandálů kolem všech progresivistických hnutí. Klesá i podpora viceprezidentky Kamaly Harrisové, hlavní tváře progresivismu. V této rozbořené situaci lze budoucí priority USA jen těžko odhadnout.

Nikdo si dnes netroufá odhadovat, jaké bude směřování USA v dalších letech a co nastane po Bidenovi. Teoreticky se může vrátit doba trumpismu a vstřícná politika k Rusku, která by byla pro Evropu velmi nebezpečná. I kdyby ne, zůstanou v americké veřejnosti hluboké rány. Vyléčit něco takového bude trvat roky a nelze než doufat, že se to podaří. Přesto bude hlavně na Evropě, aby se o sebe starala více sama.

Jak moc se může Evropa spoléhat na vnitřně rozdělené USA?

Zdroj: CNN

Článek USA rozděluje mnoho problémů, krize na Ukrajině je zvýrazňuje. Ostré postoje Bidena k Rusku jeho popularitu nezvyšují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Legendární barva Air Force One je dědictvím po prezidentu Kennedym

Světle modrá barva exteriéru, modř drozdích vajíček, která v současnosti zdobí nejnovější letoun Air Force One, byla nápadem první dámy Jackie Kennedyové a průmyslového designéra Kena Walshe. Jackie Kennedyová pracovala na barevném řešení interiéru letadla a světle modrá barva, která nyní letadlo zdobí, ji okamžitě zaujala. Jackie Kennedyová měla pocit, že je to nenápadná, a zároveň nezapomenutelná, a prezident Kennedy souhlasil.

iZdroj fotografie: Uživatel KLaRock / Creative Commons / CC BY

Bohužel na palubě stejného stroje, Boeing VC-137 C Stratoliner SAM 26000, bylo roku 1963 odvezeno tělo jejího muže z Dallasu do Washingtonu. Během stejného letu složil prezidentský slib Lyndon B. Johnson. Ten byl také nejvíce létající prezident. O svého texaského domu měl dokonce vlastní runway, kde Air Force One přistávalo. Dnes si tento legendární stroj, ve kterém například prezident Richard Nixon jako první prezident USA v roce 1972 navštívil Čínu, lze prohlédnout v muzeu USAF v Daytonu. 

Air Force One je upravený civilní letoun

Dnešní Air Force One, technicky označený jako VC-25; je silně upravená verze známého a populárního osobního letadla Boeing 747. V současné době existují pouze dvě taková letadla a obě mohou sloužit jako Air Force One. Oba stroje jsou naprosto identické a lze je odlišit a identifikovat jen podle čísel na zadních řídících plochách, která jsou 28000 a 29000. Oproti civilní verzi je však stroj značně upraven.

iZdroj fotografie: Flickr

Interiér letadla je přizpůsoben potřebám vrchního velitele. VC-25 má i méně viditelné úpravy pro svojí důležitou roli. Jednou z takových úprav je přidání možnosti doplňování paliva za letu, což Air Force One fakticky umožňuje neomezenou dobu pobytu ve vzduchu nebo speciální a přísně tajné systémy obrany. I když letoun má tuto „nadstandardní výbavu“, nikdy ji při přepravě prezidenta naštěstí nebylo potřeba použít.

Prezident na terminálu nikdy nevystupuje a letá rychle

Další ze zvláštností Air Force One, je to, že nepřistává u letištních terminálů. Děje se tak z bezpečnostních důvodů. Je nutné v případě potřeby rychle vzlétnout. Manévrování tak velkého letadla do letištního terminálu a z něj je náročné a v případě nouze by mohlo stát prezidenta drahocenný čas nebo dokonce život. Air Force One má vlastní vestavěné schody, takže se nemusí spoléhat na cizí vybavení.

iZdroj fotografie: Flickr

Přestože musí převážet prezidentův doprovod a veškeré související vybavení, aby mohl sloužit jako prezidentův VIP dopravní prostředek, není Air Force One žádná pomalé neohrabané linkové letadlo. Dokáže letět rychlostí přes 1014 kilometrů v hodině, což je rychleji než standardní civilní verze 747, která letí maximálně rychlostí kolem 952 kilometrů v hodině.

Veškerá elektronika na palubě Air Force One je chráněna proti útokům

Jak se dá očekávat, Air Force One má na palubě obrovské množství elektroniky, a může z něj být vedena nejen normální komunikace, ale dokonce z něj může být řízen chod USA či dokonce nukleární válka! Za normálních okolností a ve standardních strojích je technika na palubě ve vzduchu zranitelná vůči vnějším útokům. Ale elektronika instalovaná v Air Force One je chráněna jak proti hackerským útokům, tak dokonce i proti elektromagnetickým pulzům.

iZdroj fotografie: Flickr

Pro případ fyzických útoků může letadlo vystřelovat falešné cíle a světlice a zapnout rušičky, které zmatou protiletadlové systémy případného útočníka. Navíc jsou jeho okna neprůstřelná. Kromě toho letoun nese utajovaný typ „pokročilého zabezpečeného komunikačního vybavení“. Bílý dům zaručuje, že Air Force One má na palubě vše, co prezident potřebuje k řešení krizových situací během letu.

Air Force One není jediné letadlo

Pravděpodobně nejrozšířenější mýtus a tradovaný omyl se týká názvu „Air Force One“. Ten ve skutečnosti vůbec není názvem letadla! Obvykle se tento název používá pro jeden ze dvou prezidentských letounů Boeing VC-25, ale ve skutečnosti je to volací znak pro jakýkoli letoun Letectva Spojených států (USAF), který přepravuje prezidenta. Pokud prezident letí civilním letadlem, má volací znak „Executive One“.

iZdroj fotografie: Flickr

Letadla určená jako prezidentské dopravní letouny před VC-25 a všechna v budoucnu dostávají při přepravě prezidenta stejné označení Air Force One. Přesto jsou dva současné letouny VC-25 označovány jako Air Force One, i když prezident není na palubě. Letadla se totiž stala jedním ze symbolů moci prezidentů USA, a proto se prosadila tato tradice.

Prezident a viceprezident nikdy nelétají na palubě stejného letadla

Z bezpečnostních důvodů je zakázáno, aby prezident a viceprezident letěli ve stejnou dobu ve stejném letadle. Místo toho viceprezident létá v letadle Air Force Two, kterým se dnes obvykle označuje Boeing C-32. Pokud dojde k nějaké krizové situaci, viceprezidentský speciál většinou letí na jinou stranu, než stroj s prezidentem na palubě. Tím se má eliminovat nebezpečí ztráty vedení země.

iZdroj fotografie: Flickr

K zákazu letu prezidentského týmu na palubě jednoho stroje jsou dobré důvody, jak dokazují dva incidenty z minulých let. Tehdejší viceprezident Joe Biden byl na palubě Air Force Two v roce 2012, kdy byl speciál nucen přistát po nárazu do hejna ptáků. Ke stejnému incidentu došlo v roce 2020, kdy byl na palubě Mike Pence. Kdyby některý z těchto případů skončil havárií s prezidentem a viceprezidentem na palubě, byly by ztraceny hned dvě nejmocnější politické osobnosti Spojených států.

Air Force One jako létající luxusní hotel

Air Force One má posádku 26 osob a je vybaven pro přepravu 76 cestujících včetně prezidenta. Pro uspokojení všech jeho potřeb se na třech podlažích letadla nachází kancelář, koupelna, ložnice, 85 telefonů a konferenční místnost, která slouží jako létající Oválná pracovna.

iZdroj fotografie: Public Domain

Pro případ zdravotních problémů nebo naléhavých situací má Air Force One vlastní lékařskou místnost, operační sál a lékaře, který je přítomen v letadle při každém letu. Aby se Air Force One postaral o hladové krky cestujících na palubě letadla, má dvě kuchyně, které svojí kapacitou dokáží nasytit až 100 lidí najednou a připravit až 2 000 jídel během jednoho letu.

Zdroj: WarHistoryOnline

Článek Air Force One se tváří jako obyčejné letadlo. Jeho výbava a řada palubních tajemství vás ale překvapí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.