Co přesně Američané „nasimulovali“

Slovo simulace si zaslouží uvozovky. Text The National Interest není výstupem vojenského wargamu s definovanou metodikou, vstupními parametry, profilem mise, počasím, elektronickým bojem ani kvalitou pilotů. Jde o analytickou modelaci, redakční srovnání tabulkových parametrů obou strojů se slovním odhadem výsledku v souboji na dohled (WVR, within visual range) a mimo dohled (BVR, beyond visual range).

Chybí v něm prakticky všechno, co reálný vzdušný střet definuje: loadout, podpora tankerů a letounů včasné výstrahy, servisní disponibilita, početní poměr, přítomnost pozemní protivzdušné obrany. Je proto důležité vnímat výsledek jako „analytický verdikt amerického média“, nikoli jako důkaz toho, co by se skutečně stalo nad frontovou linií.

Su-57 vs. F-16AM: kde je rozdíl největší

Suchoj Su-57 (v kódu NATO Felon) je ruský jednomístný dvoumotorový stíhač páté generace. Pohánějí ho dva motory Saturn AL-41F1 (prozatímní varianta; cílový motor „Izdělje 30″ má přinést vyšší tah i nižší pozorovatelnost). Maximální rychlost dosahuje přibližně Mach 2 (zhruba 2 450 km/h), bojový dosah se odhaduje kolem 1 500 km. Klíčovým prvkem je radarový komplex N036 Bělka, hlavní X-band AESA radar doplněný dvěma bočními poli v přídi a L-band poli v náběžných hranách křídel. Tato architektura má zajistit široký zorný úhel a schopnost detekovat i stealth cíle.

Oproti tomu ukrajinské F-16AM/BM prošly takzvanou Mid-Life Update, která jim dala nový mission computer a modernizovaný radar APG-66(V)2, stále však jde o mechanicky natáčený radar starší koncepce. Maximální rychlost F-16 je rovněž kolem Mach 2, bojový dosah se pohybuje okolo 550 km s externími nádržemi. Letoun váží výrazně méně, má vynikající poměr tahu k hmotnosti a legendární manévrovatelnost v dogfightu.

Zásadní rozdíl leží v BVR souboji. Su-57 díky nižší radarové odrazné ploše a ambicióznějšímu radaru získává výhodu „first look, first shot“, vidí protivníka dřív, než je sám spatřen. Podle zprávy britského think-tanku RUSI je ale efektivní radarová odrazná plocha Su-57 nejméně o řád větší než u F-35 a o několik řádů větší než u F-22 Raptor. Su-57 je tedy výrazný skok oproti starším Flankerům, ale americkou pátou generaci v neviditelnosti nedohání.

V blízkém souboji, klasickém dogfightu, je situace vyrovnanější. F-16 zůstává silným soupeřem díky obratnosti, výhledu z kabiny a osvědčené aerodynamice. Su-57 ale přidává vektorování tahu motorů, které mu umožňuje extrémní manévry ve vysokých úhlech náběhu. Podle TNI by oba stroje byly na krátkou vzdálenost smrtelně nebezpečné, ale mírná výhoda patří ruskému letounu.

Důležité je dodat, že nejmodernější varianta F-16V Block 70/72 s radarem AN/APG-83 SABR (AESA) by výsledek BVR srovnání výrazně posunula. Ukrajina ale tyto stroje nemá. Dostala to, co bylo rychle dostupné, vyřazované evropské MLU kusy.

Proč verdikt nemění frontovou linii

Válka nad Ukrajinou se neřídí logikou izolovaného souboje dvou strojů. Řídí se hustotou protivzdušné obrany, dostupností munice, senzorovou sítí a ochotou riskovat.

Ruské letectvo už přes čtyři roky konfliktu preferuje útoky ze vzdálenosti, odpalování řízených střel a klouzavých bomb z prostoru, kde je kryje vlastní protivzdušná obrana S-300 a S-400. Pronikání hluboko do ukrajinského prostoru je riskantní, protože tam čekají systémy Patriot, NASAMS a IRIS-T. A právě tady se ukazuje, proč je Su-57 na frontě téměř neviditelný, nikoli díky stealth, ale proto, že ho Rusko šetří.

Přesný počet bojeschopných Su-57 není veřejně ověřitelný. TNI pracuje s rámcem zhruba padesáti vyrobených kusů, ale RUSI dlouhodobě upozorňuje na pochybnosti kolem tempa výroby, financování i vyzrávání senzorů a motorů. Ztráta i malého počtu těchto strojů by byla pro Rusko citelná. Proto je Su-57 nad Ukrajinou vzácně nasazovaný typ, nikoli běžný tahoun jako Su-34 nebo Su-35.

Ukrajina naopak kompenzuje technologický handicap chytrou taktikou:

• Létá blízko vlastních systémů PVO, kde má ochranný deštník.
• Využívá zpravodajský a radarový obraz od západních partnerů.
• Volí výhodné sektory střetu, kde ruský letoun nemůže pohodlně využít BVR výhodu.
• Vyhýbá se symetrickému zápasu v prostoru krytém ruskou protivzdušnou obranou.

Podle nizozemského ministerstva obrany ukrajinské F-16 už sestřelily střely s plochou dráhou letu i drony a přinesly lepší přehled o bojišti i vyšší přežití posádek než sovětské typy. Jejich smysl nikdy nebyl v přímém souboji se Su-57. Byl v protivzdušné obraně, zachytávání a postupném přechodu na standard NATO.

Co to znamená pro Česko a NATO

Pokud F-16 technicky zaostávají za Su-57, mění to něco na bezpečnosti východního křídla Aliance? Krátká odpověď: ne zásadně. NATO na východním křídle operuje v integrované architektuře protivzdušné a protiraketové obrany (IAMD) s nepřetržitým Air Policing, posílenou činností a devíti mnohonárodními battlegroups. Bezpečnost České republiky nestojí na izolovaném duelu jednoho typu letounu, ale na síti radarů, velení, protivzdušné obrany a spojeneckého letectva včetně strojů páté generace.

Česká republika si tento trend uvědomuje. Ministerstvo obrany objednalo 24 stíhaček F-35A Lightning II, první mají dorazit v roce 2031. Současně Praha prodloužila provoz švédských Gripenů do roku 2035 a počítá s jejich modernizací. Je to přesně ten model, který ukrajinská zkušenost potvrzuje: čtvrtá generace jako most a doplněk, pátá generace pro nejnáročnější scénáře.

Analytická simulace, ne válečná realita

Celé srovnání TNI nakonec nejlépe ilustruje paradox moderního vzdušného boje. Na papíře Su-57 vyhrává. Má lepší radar, nižší odraznou plochu, vektorování tahu. Jenže papír nelétá. Létá pilot v konkrétním prostoru, s konkrétní municí, pod konkrétním deštníkem protivzdušné obrany a s konkrétním zpravodajským obrazem. A v tomto prostoru rozhoduje celek, ne jeden, byť technicky impozantní, stroj.

Nad Ukrajinou dnes válku ve vzduchu formují Patrioty, NASAMS, S-400, sítě radarů a opatrnost velitelů víc než kterýkoli jednotlivý letoun. Su-57 může vyhrát souboj. Ale frontu posouvají systémy, ne sólisté.

Článek Američané nasimulovali blízký souboj Su-57 s ukrajinskými F-16. Verdikt je jasný, ale frontu to nemění se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je na těch F-16 jiného

Belgické vzdušné síly provozovaly své F-16AM/BM s jednou zvláštností, kterou ostatní evropští operátoři neměli. Podle stenozáznamu belgické sněmovny z jednání výboru pro obranu nesly tyto stroje francouzský systém elektronického boje označovaný jako CARAPACE. Franken v říjnovém rozhovoru konkrétní název neuvedl, ale popis funkce sedí: jde o palubní systém sebeobrany, který pilotovi poskytuje včasné varování před radarovým ozářením a pomáhá mu vyhnout se zónám, kde operuje nepřátelská protivzdušná obrana.

Na rozdíl od amerických standardních podvěsných kontejnerů elektronického boje, jako je AN/ALQ-131 nebo novější AN/ALQ-184, je CARAPACE integrován přímo do draku letounu. Belgické dokumenty ho popisují jako průběžně modernizovaný systém s rostoucím dosahem detekce. Pro ukrajinské piloty to v praxi znamená, že dřív uvidí, odkud jim hrozí nebezpečí, a mají víc času reagovat.

Proč je to problém pro ruskou PVO

Ruská protivzdušná obrana patří k nejhustším na světě. Systémy S-300, S-400 i novější S-350 Vitjaz pokrývají frontovou linii i hloubku území radarovým polem, které ukrajinské letectvo nutí operovat v extrémně nízkých výškách a na velkou vzdálenost od kontaktní linie. Analytik Justin Bronk z britského think-tanku RUSI v červencové analýze 2026 popsal F-16 jako páteř ukrajinského letectva a hlavní flexibilní platformu pro obranu proti dronům i střelám s plochou dráhou letu.

Každý stroj, který dokáže dřív rozpoznat radarovou hrozbu, komplikuje ruské plánování. Nestačí mít radar zapnutý, je potřeba, aby protivník nevěděl, kde přesně svítí, a neměl čas se mu vyhnout. Letoun s kvalitní výbavou sebeobrany nutí ruskou PVO měnit frekvence, přesouvat stanoviště, zkracovat dobu ozáření. Tři stroje samy o sobě frontu nepřevrátí. Ale v kombinaci s desítkami F-16, které Ukrajina už provozuje z dánských a nizozemských dodávek, zvyšují celkovou odolnost flotily a ztěžují Rusům předvídání, kde a jak ukrajinské letectvo udeří.

Jediný podpis, který drží letadla na zemi

Formulace „jediný souhlas“ není novinářská zkratka. Francie si u exportu obranných technologií ponechává právo schvalovat nebo odmítat jejich další předání třetím stranám, takzvanou reexportní autorizaci. Oficiální rámec francouzské kontroly exportů, aktualizovaný v červnu 2026 na stránkách France Diplomatie, výslovně počítá s kontrolou zákazu reexportu a s možností podmínek či omezení.

Ve veřejně dostupných zdrojích není signál, že by Paříž transfer politicky blokovala. Spíš jde o procedurální krok, který ale nemůže Belgie přeskočit. Franken sám naznačil, že očekává schválení a že po něm Belgie přejde rychle do logistické fáze. Přesto: dokud podpis neleží na stole, letadla stojí.

Tento případ přitom ukazuje něco širšího. U moderních zbraňových platforem nerozhoduje jen vlastník hotového stroje, ale i držitelé klíčových subsystémů. Belgická vláda může chtít darovat F-16 sebevíc, pokud uvnitř sedí francouzský čip, potřebuje francouzský souhlas. Pro budoucí zbrojní transfery, včetně české muniční iniciativy, to znamená nutnost mapovat licenční řetězce ještě před veřejným oznámením termínů.

Třicet letounů a celý ekosystém

Tři aktuální stroje jsou jen začátek. Bezpečnostní dohoda mezi Belgií a Ukrajinou z května 2024 počítá s dodávkou až třiceti F-16 do roku 2028, včetně munice, výcviku pilotů i techniků a budování servisní infrastruktury přímo na ukrajinském území. Belgická firma Sabena Engineering funguje jako evropské centrum pro údržbu F-16 a podle Frankena zvládá servis čtyř strojů měsíčně s výhledem na šest.

Ukrajina přitom není v pozici, kdy by teprve začínala. Provozuje F-16 v bojovém nasazení, má mobilní údržbové komplexy, moderní simulátory a výcvikové programy s partnery z Dánska, Nizozemska i Česka. Praha se v tomto příběhu neobjevuje jako dárce letounů, ale jako klíčový hráč ve výcviku, simulátorech a průmyslové spolupráci; společné prohlášení českého a ukrajinského premiéra z května 2025 mluví o technologickém licencování a modernizačních projektech. Nizozemsko po odeslání posledních F-16 jasně deklarovalo, že jeho role nekončí a pokračuje dodávkami náhradních dílů, munice i paliva.

Poslat letadlo je menší část příběhu. Udržet ho ve vzduchu, den za dnem, v podmínkách nejintenzivnější vzdušné války v Evropě od roku 1945, to je ta skutečná výzva, na které závisí, jestli belgické F-16 s francouzskou sebeobranou splní to, co se od nich čeká.

Článek Belgie pošle Ukrajině F-16 s francouzským systémem, který Rusům zkazí plány. Stačí jediný souhlas a začne to se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co vlastně BM-70 je, a co o něm nevíme

Ruská strana BM-70 řadí do kategorie útočných bezpilotních prostředků, v západní terminologii nejblíže takzvané barážující munici, která vyčkává v prostoru a na pokyn operátora se vrhne na cíl. Oficiálně potvrzené parametry jsou skromné: dolet 100 km, rychlé rozvinutí, palubní kamera s dálkovým navedením a schopnost zasáhnout zodolněné cíle. Přesná hmotnost, rychlost, typ bojové hlavice ani výrobce veřejně potvrzeny nejsou.

Ruské sekundární zdroje dávají BM-70 do souvislosti s rodinou Italmas od firmy ZALA Aero, dceřiné společnosti koncernu Kalašnikov. Jenže oficiální představení Italmasu z října 2023 uvádí spalovací motor a dolet přes 200 kilometrů, tedy paradoxně více, než co Moskva deklaruje u BM-70. Označení BM-35 ani BM-70 firma ZALA nikdy veřejně nepoužila. Lineární evoluci „BM-35 → BM-70″ tak dnes doložit nelze; spekulace, že číslovka odráží hmotnostní třídu v kilogramech, zůstává právě jen spekulací.

Pro srovnání: v západním světě existují obdobné systémy. Americko-izraelský HERO 120 nabízí vytrvalost 75 minut, vyšší třída HERO 400 pak dolet 150 km a dvouhodinovou výdrž. Evropský MBDA AKERON RCH170 míří na segment do 80 km s odolným datalinkem do prostředí elektronického boje. BM-70 tedy není „zbraň bez obdoby“, je to ruská varianta už existující střední barážující munice.

Záběry z kamery: důkaz, nebo propagandistický formát?

Palubní video z přibližování k cíli plní dvojí roli. Vojensky ukazuje, že operátor dokázal dron navést na objekt na letištní ploše. Mediálně vytváří materiál, který je snadno sdílitelný, vizuálně srozumitelný a působí jako nevyvratitelný důkaz. Divák vidí útok téměř do nárazu. Jenže samotný záběr neříká, zda šlo o skutečný F-16, o starší Su-27, nebo třeba o nafukovací maketu.

A právě makety hrají v tomto příběhu klíčovou roli. Dne 26. ledna 2026 zasáhl ruský dron BM-35 cíl na letišti Kanatove. Ruské kanály slavily zničení F-16. Následná analýza však ukázala, že šlo o nafukovací maketu, která stála zlomek ceny skutečného letounu. Ukrajina tyto makety vystavuje na obranných veletrzích a aktivně je používá k odlákání ruských úderů. Vizuálně působivé video tak může být současně pravým záznamem zásahu i zcela zavádějícím důkazem o hodnotě cíle.

U Myrhorodu je situace obdobná. Ruská tvrzení hovoří o zasažených Su-27, F-16 a radarech, ale počty nejsou mezi jednotlivými zdroji konzistentní a satelitní ani jiné nestranné potvrzení škod v otevřených zdrojích dohledatelné není. Podstatné je vnímat tento typ videí jako ideální nástroj ruské informační války: minimum kontextu, maximum emocionálního účinku.

Skutečná hrozba pro ukrajinské letectvo

Taktické ohrožení je nicméně reálné, a bylo by chybou ho bagatelizovat. Každý letoun zaparkovaný na otevřené ploše bez tvrdého krytí, rozptylu a protidronové obrany je zranitelný. Ne vůči BM-70 specificky, ale vůči celé škále ruských prostředků, od Lancetů přes BM-70 až po balistické rakety.

Samotné F-16 dodané Ukrajině disponují robustní sebeobranou ve vzduchu. Americké letectvo v srpnu 2024 potvrdilo, že ukrajinské stroje dostaly přeprogramované systémy elektronického boje proti vyvíjejícím se ruským hrozbám. Platforma může nést pylonové senzory varování Terma s UV detekcí, zásobníky klamných cílů i rušicí systém ECIPS. To vše ale řeší přežití ve vzduchu, nikoli ochranu zaparkovaného stroje před pomalým dronem s kamerou.

Obrana letiště vyžaduje jiné nástroje:

• Tvrdé kryty a rozptyl – letouny nesmí stát pohromadě na otevřené ploše.
• Makety a klamné cíle – případ Kanatove ukázal, že fungují a odlákají reálné útoky.
• Mobilní protidronová obrana – krátkodosahová PVO, elektronické rušení, detekční systémy.
• Časté přesuny – omezení doby stání na jednom místě.

Pokud BM-70 skutečně startuje za deset minut a útočí na vzdálenost 100 km, každé letiště v této hloubce za frontovou linií musí počítat s tím, že „bezpečný týl“ už bezpečný není.

BM-70 v kontextu ruské dronové palety

Význam BM-70 nespočívá v tom, že by sám o sobě měnil průběh vzdušné války. Spočívá v tom, že Rusku rozšiřuje paletu prostředků mezi lehčími Lancety a masovými strategickými údery drony typu Šáhid/Geran. Lancet od firmy ZALA je primárně nástrojem přesných úderů proti dělostřelectvu, radarům a taktickým cílům v blízkosti fronty, silně navázaným na průzkumný dron Z-16. Na opačném konci spektra stojí Šáhid/Geran, používaný k masovým nočním vlnám hluboko do ukrajinského týlu; jen při útoku z 5. října 2025 Rusko nasadilo zhruba 250 těchto dronů během jediné noci.

BM-70 zapadá mezi ně: operační hloubka kolem 100 km, cíle typu letiště, sklady, radary. Skutečná změna přijde jen tehdy, pokud ho Rusko nasadí sériově a propojí s průzkumem.

A právě sériová výroba naráží na limity. Estonská zahraniční rozvědka ve výroční zprávě za rok 2025 konstatuje, že ruský dronový průmysl zůstává závislý na dovážených součástkách, zejména elektronice a motorech, a že kritické komponenty dál přicházejí přes prostředníky, především z Číny. Analytická organizace C4ADS podrobně zmapovala, jak Rusko lokalizovalo výrobu íránských dronů přes síť prostředníků obcházejících sankce. Británie v květnu 2026 uvalila další kolo sankcí právě na tyto sítě. BM-70 je tak spíš důkazem ruské adaptační schopnosti a funkčních obcházek sankcí než důkazem technologické soběstačnosti.

Co z toho plyne pro válku, která trvá přes čtyři roky

Válka na Ukrajině, probíhající od února 2022, vstoupila do fáze, kdy obě strany soupeří v inovacích rychleji než kdykoli předtím. Rusko představuje nové typy dronů, Ukrajina odpovídá maketami, elektronickým bojem a vlastní bezpilotní produkcí. Jedno efektní video z palubní kamery tento závod nerozhodne. Ale pokud Rusko dokáže BM-70 vyrábět ve stovkách kusů a systematicky je nasazovat proti letištím v operační hloubce, ukrajinské velení bude muset zásadně přehodnotit způsob, jakým chrání svou nejcennější leteckou techniku.

Zatím je BM-70 především nový prvek v širším ekosystému, a zároveň ukázka toho, jak snadno se z jednoho záběru kamery stane globální příběh o „zkáze“, aniž by kdokoli nezávislý potvrdil, co přesně na té letištní ploše stálo.

Článek Rusové tvrdí, že dronem BM-70 zasáhli F-16 a způsobují zkázu ukrajinskému letectvu. Kamery vše snímají do poslední vteřiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč F-16 tahají za kratší konec

Klíč k pochopení nevýhody leží v tom, co přesně Ukrajina dostala. Nejde o nové F-16V Block 70/72 s moderním radarem APG-83 AESA, jaké si objednávají Tchaj-wan nebo Bulharsko. Dárci (Nizozemsko, Dánsko, Norsko a postupně Belgie) předali stroje z rodiny F-16A/B Block 15, které prošly programem Mid-Life Upgrade. Ten jim dal vylepšený radar APG-66(V)2 a datový modem, ale pořád jde o platformu navrženou v osmdesátých letech, modernizovanou na úroveň devadesátých.

Proti nim stojí Su-35S s radarem Irbis-E, jehož oficiálně uváděný dosah činí 350 až 400 kilometrů na cíl o efektivní odrazné ploše tří metrů čtverečních. K tomu MiG-31BM s radarem Zaslon-AM, který podle analýzy The War Zone dokáže vyhledat stíhací letoun na vzdálenost přes 270 kilometrů a nese střelu R-37M s dosahem kolem 200 kilometrů. Ukrajinské F-16 MLU v tomto srovnání prohrávají dříve, než se vůbec dostanou do vlastní palebné zóny. Ihnat to shrnul jednoduše: Rusko vidí dál a střílí dál.

Lepší než cokoliv předtím

Jenže tatáž slova, která popisují nevýhodu vůči Rusku, zároveň ukazují obrovský posun oproti tomu, co Ukrajina měla. Před příchodem F-16 byl poměr sil ve vzduchu podle Ihnata zhruba jedna ku deseti v neprospěch Kyjeva. Piloti létali na sovětských strojích s avionikou z éry studené války, bez moderního situačního přehledu a s omezenou schopností nasazovat západní munici.

Nizozemské ministerstvo obrany po odeslání posledních 24 kusů v květnu 2025 potvrdilo, že F-16 už pomáhají sestřelovat ruské střely s plochou dráhou letu a drony a že nabízejí vyšší šanci na přežití než staré sovětské typy. Ihnat sám v červnu 2025 přiznal tři ztráty F-16, ale současně zdůraznil, že na sovětských strojích by ztráty byly nesrovnatelně vyšší. Pro ukrajinské piloty tedy F-16 znamenají paradox: jsou zranitelné proti špičce ruského letectva, ale zároveň představují nejlepší stroj, na jakém kdy Ukrajina létala.

Chybějící dílek není jen víc letadel

Problém není v samotné značce F-16. Problém je v tom, že Ukrajina dostala jednu součástku z celého západního ekosystému vzdušné války, a tu součástku navíc ve starší verzi. Pro plnohodnotný efekt by potřebovala několik věcí najednou:

• Letouny včasné výstrahy a řízení boje – Švédsko v květnu 2024 oznámilo dar letounů ASC 890, které mají poskytnout dálkovou radarovou detekci a bojové řízení. Právě tento typ stroje by F-16 dal „oči“ daleko za horizont jejich vlastního radaru.
• Dlouhodosahové střely vzduch-vzduch – Nizozemsko potvrdilo dodávku raket, ale typy a počty z bezpečnostních důvodů nezveřejnilo. Bez dostatečného množství moderních střel typu AMRAAM jsou F-16 omezeny na kratší dosah.
• Pozemní PVO a elektronický boj – Ihnat opakovaně zdůraznil, že vzdušnou převahu nelze získat bez kombinace stíhaček, pozemní protivzdušné obrany a prostředků elektronického boje.
• Síťové propojení – Plná interoperabilita v NATO stylu se v roce 2025 teprve budovala. Ještě v dubnu 2026 Ukrajina podepisovala s Německem první memorandum o obranné datové výměně.

Belgický ministr obrany Theo Francken v červnu 2026 uvedl, že Belgie letos dodá sedm F-16, z toho tři letuschopné a čtyři na náhradní díly. I to ukazuje realitu: každý funkční stroj potřebuje zásobu komponentů a samotný počet letadel na papíře neznamená počet letadel ve vzduchu.

Co to znamená pro průběh války

Válka na Ukrajině trvá už přes čtyři roky a ruské letectvo za tu dobu svou převahu spíše prohlubuje. Masové nasazení klouzavých pum KAB, které ruské bombardéry shazují z bezpečné vzdálenosti, zůstává jedním z nejbolestivějších problémů ukrajinské obrany. F-16 tento problém neřeší; k tomu by potřebovaly proniknout do prostoru chráněného ruskou PVO a stíhačkami s delším dosahem, což je přesně ten scénář, který Ihnat popsal jako nezvládnutelný.

Ukrajina tak dnes brání svůj vzdušný prostor selektivně a za cenu vysoké spotřeby prostředků. Systémy Patriot s raketami PAC-2 a PAC-3 zůstávají podle ukrajinského ministerstva obrany nejúčinnější zbraní proti balistickým a hypersonickým hrozbám, ale i tady je kritickým faktorem počet interceptorů, ne kvalita systému samotného. Hermeticky uzavřít oblohu Ukrajina nedokáže.

Podle nás celý příběh kolem F-16 ukazuje něco hlubšího než spor o jeden typ letounu. Západ Ukrajině nedodal „zázračnou zbraň“, ale první vrstvu budoucího letectva, a tu vrstvu navíc ve verzi, kterou sami dárci vyřazovali při přechodu na F-35. Skutečný obrat by přinesla až kombinace modernějších strojů, vzdušného radaru, dostatku střel a plného síťového propojení. Dokud tato mozaika nebude kompletní, budou ukrajinští piloti na svých F-16 dělat maximum s nástrojem, který je lepší než cokoliv, co měli, a horší než cokoliv, čemu čelí.

Článek Ukrajinci přiznali, co nikdo nečekal: Nové F-16 nemají proti ruským stíhačkám a PVO šanci. Jsou lepší než kdy dříve se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je vlastně to „zlato“ v kokpitu

Zlatavý odstín překrytu kabiny způsobuje tenký film na bázi oxidu india a cínu, v technické angličtině označovaný jako ITO (indium tin oxide). Výrobce PPG Aerospace, který dodává překryty pro F-16 A/B/C/D, nabízí podle tiskového materiálu z roku 2009 jak čirou, tak reflexní ITO variantu, takže samotný zlatý odstín ještě neříká, jakou přesnou konfiguraci konkrétní letoun nese. Starší generace používala takzvaný „gold solar coating“, novější řešení kladou důraz na vyšší odolnost a nižší provozní náklady.

Podstatné je, že technologie není žádnou novinkou. Veřejně dostupné patenty PPG sahají do roku 1996 a popisují vodivé vrstvy na bázi ITO pro ochranu proti elektromagnetické interferenci a elektromagnetickým pulzům. Ukrajinské F-16 tedy nedostaly nic, co by neměly stovky dalších strojů tohoto typu v desítkách armád světa, včetně slovenských Block 70, jejichž první kusy Lockheed Martin předal v lednu 2024.

Pasivní štít, ne aktivní rušička

Tady je klíčový rozdíl, který se v mediálních zkratkách ztrácí. Vodivá vrstva na překrytu nic nevysílá. Neruší, nemate, nepřehlušuje. Funguje čistě pasivně jako elektromagnetický filtr, který:

• snižuje radarový odraz kokpitu (radar attenuation), tedy omezuje návrat elektromagnetických vln od hran kabiny a vybavení uvnitř,
• stíní elektroniku proti vnějšímu elektromagnetickému rušení (EMI shielding),
• odvádí statický náboj z povrchu překrytu,
• chrání pilota i systémy před částí infračerveného a ultrafialového záření.

Aktivní elektronický boj, to, co si většina lidí představí pod pojmem „matení radarů“, řeší na F-16 úplně jiný systém. U nejnovějších Block 70/72 je to Viper Shield AN/ALQ-254(V)1 od L3Harris, digitální sada pro elektronický boj s DRFM jammerem, který dokáže aktivně detekovat hrozby a vysílat klamné signály. Povlak překrytu kabiny a Viper Shield jsou dvě zcela odlišné vrstvy ochrany: jedna fyzikální vlastnost materiálu, druhá sofistikovaný elektronický systém.

Formulace „mate radary“ je tedy nadsázka. Přesnější by bylo říct, že vodivá vrstva pasivně zmenšuje elektromagnetickou čitelnost jedné části draku, konkrétně kokpitu. Proti modernímu vícekanálovému radaru to samo o sobě pilota nezachrání.

Jak F-16 skutečně bojují nad Ukrajinou

Představa vzdušných soubojů ve stylu Top Gunu se s ukrajinskou realitou míjí. Podle čtvrtletní zprávy amerického ministerstva obrany za třetí kvartál roku 2024 nasadila Ukrajina F-16 primárně do role protivzdušné obrany, tedy ochrany měst a infrastruktury před ruskými střelami s plochou dráhou letu a bezpilotními prostředky. Už v srpnu 2024, krátce po oficiálním potvrzení přítomnosti F-16 prezidentem Zelenským, přišla Ukrajina o jeden stroj při obraně proti masivnímu kombinovanému útoku.

Dánsko předalo prvních z celkových 19 slíbených letounů v srpnu 2024, Nizozemsko potvrdilo dodání prvních kusů z balíku 24 strojů v říjnu téhož roku. Americké kontrolní zprávy přitom důsledně zdůrazňují, že přínos F-16 pro ukrajinské letectvo stojí na třech pilířích: efektivitě, přežitelnosti a udržitelnosti provozu. Povlak překrytu kabiny se v žádném z těchto dokumentů neobjevuje jako samostatný faktor.

Jeden dílek v mozaice přežití

Nejpoctivější je dívat se na vodivou vrstvu překrytu jako na jednu z desítek inženýrských vrstev, které dohromady zvyšují šanci pilota vrátit se na základnu. Výcvik, taktika, výška a rychlost letu, výstražné systémy, klamné cíle, aktivní elektronický boj, kvalita munice, údržba draku, to všechno váží víc než tenký film na skle kabiny.

Zároveň platí, že jde o známou a nikoli překvapivou technologii. Ruská strana s vodivými překryty na západních bojových letounech počítá minimálně od doby, kdy F-22 Raptor zavedl stealth překryt kabiny jako součást celkové nízké pozorovatelnosti. Překryt F-16 řeší jen část problému a protivník může kombinací senzorů, geometrií záchytu a navádění tuto dílčí výhodu alespoň částečně obejít.

Zlatý odlesk kokpitu ukrajinských F-16 není zázračný štít. Je to malý, trvale přítomný pasivní náskok, jeden z mnoha důvodů, proč je F-16 i po padesáti letech od prvního letu stále relevantní bojový stroj.

Článek Záhadné zlato v kokpitech ukrajinských F-16 mate ruské radary. Piloti získávají klíčovou výhodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 si umí zničit dron i kanonem

Záběry útočícího ruského dronu HESA Shahed 136 (nebo v Rusku vyráběné verze Geran-2) pořídil někdo z obyvatel Ukrajiny ze země. Slyšel, jak se blíží dron, protože má charakteristický a hlasitý zvuk, a proto se ho nejspíše pokusil zachytit kamerou či telefonem. Dron se nakonec objevil nad stromy, a když přiletěl blíže, najednou explodoval. Vzápětí se za nadšeného jásotu kameramana v záběru objevil letoun F-16, který dron zničil.

Video: Rusové zaútočili na Huljajpole. Výhodu mají Ukrajinci, eliminace celého družstva je snadná

Sestřelit ho přitom měl za pomoci kanonu M61A1 Vulcan. Wikipedia uvádí, že jde o rychlopalný rotační kanon se 6 hlavněmi používající munici ráže 20 milimetrů, a najít ho lze na amerických vojenských letadlech včetně F-16. Pálit dokáže kadencí až 6 000 ran za minutu a jeho efektivní dosah je kolem 3 kilometrů, přičemž piloti většinou používají krátké dávky. Armádní Zpravodaj se domnívá, že v případě dronu stačí zásah jediným projektilem.

Bezpilotní letoun typu Shahed se může zdát pro F-16 snadným cílem, ale v případě použití kanonu tomu je naopak. Wikipedia uvádí, že tento dron létá maximální rychlostí 185 km/h, tedy velmi pomalu. Naopak pádová rychlost letounu F-16, tedy minimální rychlost, při jaké se ještě udrží ve vzduchu, je podle zatížení 204 až 241 km/h, uvádí BoltFlight. Pilot letadla ale rozhodně nikdy nelétá tak pomalu a nechává si určitou rezervu, což tedy znamená, že je mnohem rychlejší než vrtulový dron, a tak ho může snadno přelétnout.

Video: střely Flamingo zasáhly muniční sklad 330 km od hranic. Klíčová zbraň bere Rusům obrovskou výhodu

Ukrajinský pilot musel tedy přesně odhadnout, jak na odhalený Shahed naletět, aby ho dostal do zaměřovače, sestřelil a ještě nevlétl do jeho trosek. Ukrajinské F-16 mají možnost sestřelovat drony i jinými způsoby, například střelami jako APKWS II, případně AIM-9 Sidewinder. Není jasné, jestli je pilot v tu chvíli měl stále k dispozici, ale také se mohl rozhodnout cenné zbraně šetřit, protože střelivo do kanonu je určitě mnohem levnější.

Incredibly beautiful shootdown of an enemy Shahed-136 from the board of an F-16 of the 107th Aviation Wing of the Ukrainian Air Force using the onboard M61A1 Vulcan cannon
by u/Nanners5618062 in CombatFootage

F-16 sestřelila dron Shahed kanonem

Článek Video: ukrajinský F-16 předvedl krásné sestřelení ruského dronu pomocí kanonu. Vyžaduje to citlivý manévr, musel se snažit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západní letectva neměla silné soupeře

O tom, že jsou letecké boje mezi Ruskem a Ukrajinou jiné, než se domnívali západní instruktoři, svědčí zkušenosti ukrajinských pilotů. Ti tvrdí, že jejich letadla General Dynamic F-16 Flying Falcon nefungují proti Rusku, tak jak si Američané mysleli. Dané je to mnoha skutečnosti; například tím, že má Rusko ve výzbroji lepší letouny. Navíc západní letectva desetiletí nebojovala s nikým, kdo by se jim mohl početně nebo technologicky rovnat, a proto jsou jejich zkušenosti jiné.

Video: pilot MiG-29 natočil z kokpitu útok na most, který Rusové využili k invazi. Poprvé minul, podruhé se trefil přesně

Faktor, na nějž upozorňuje jeden z ukrajinských pilotů, je boj proti dronům a střelám s plochou dráhou letu. Twz uvádí, že jich ukrajinské F-16 sestřelily přes tisí, a počet stále roste. To je samozřejmě věc, s níž se západní letectva nikdy nesetkala, a určitě by dle Armádního Zpravodaje v nějaké konvenční válce proti silnému soupeři, jakým je třeba Rusko, musela s takovým scénářem počítat. Západní armády ovšem nemají vybudovanou dostatečnou protidronovou obranu, a klasická PVO není dost robustní, takže by ji musela doplnit letadla.

Ruská letadla útočí z velké dálky

Jednou z největších výzev jsou pro ukrajinské F-16 útoky ruského letectva za využití moderních letounů, zejména Suchoj Su-35S Flanker-M nebo Suchoj Su-57 Felon, s radarem naváděnými střelami dlouhého dosahu R-37M. Ukrajinští piloti při operacích v blízkosti fronty, i když používají klouzavé pumy odhazované z ukrajinského vnitrozemí, musí stále počítat s tím, že se na ně mohou kdykoliv zaměřit. V podstatě přitom neexistuje způsob, jakým by mohli odpovědět, max. mohou jejich zaměření ztěžovat, bránit se a uhýbat.

iZdroj fotografie: Militarnyi (Ukrajinské vojenské centrum)

Na druhou stranu bude platit, že takový problém by západní letectva nejspíše neměla. Ukrajinské F-16 jsou stará letadla, jde o verzi MLU postavenou již v 80. letech 20. století, potvrzuje Wikipedia. Pochází přitom z výzbroje západních států, například Nizozemí, Dánska nebo Norska, které se jí zbavují, protože je již zastaralá a nahrazují ji novějšími letouny. Nejčastěji 5. generace Lockheed Martin F-35 Lightning II, což znamená, že by v případné válce byla kvalitativní i kvantitativní převaha na straně NATO, nikoliv Ruska.

Video: ruští vojáci vzali Ukrajincům transportér M113 a nasadili ho proti nim. Nenechali si to líbit

Za příklad si lze vzít operaci Ameriky ve Venezuele na začátku ledna 2026. Wikipedia uvádí, že tam nasadila letouny 5. generace se schopnostmi stealth, bombardéry Northrop B-2 Spirit, letouny elektronického boje Boeing EA-18G Growler, AEW&C a další. To samé by se dělo i ve válce s Ruskem, kdy by kombinace těchto letadel, která Ukrajina prostě nemá, nejspíše dokázala rychle eliminovat ruskou protivzdušnou obranu i smést ruské letectvo. Vše by pak probíhalo za situace totální západní letecké převahy, což by situaci značně odlišovalo.

Článek Pilot F-16 poučil svět, jak dnes správně bojovat v letecké válce. Učit se musí celé NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Válka s Ruskem je jiná, zkušenosti nefungují

F-16 byla zavedena již v roce 1978, uvádí Wikipedia, pročež by se mohlo zdát, že má nejlepší za sebou, ale díky řadě modernizací se drží na světové špičce – nutno připomenout, že třeba Block 70/72, aktuálně nejlepší verze, je v podstatě úplně jiný letoun než před téměř 50 lety. Konkrétně Ukrajina ale dostala verzi MLU (Mid-Life Update) pocházející z 80. let 20. století.

Video: Rusové si mysleli, že proniknou k Pokrovsku z více směrů. Omyl, Ukrajinci je vypráskali a zničili jim základny

Známá jsou také jako Block 15, a v podstatě získala srovnatelné schopnosti s letouny F-16C/D Block 50/52. Výsledkem bylo prodloužení životnosti, zavedení nových typů zbraní i vícebarevných displeje, nebo vylepšený kokpit a rychlejší zpracování dat, stejně jako nový radar N/APG-66(V)2A pro lepší detekci cílů, který byl zároveň odolnější proti rušení, uvádí F-16.

Do služby ukrajinského letectva přitom vstoupily F-16 v srpnu 2024, a primárně slouží v roli PVO, kdy sestřelují hlavně střely a velké drony, například Shahed 136. Stejně tak ale provádí údery na pozemní cíle, jichž od svého zavedení zasáhly k listopadu 2025 přes 300. Ani přes jisté kvality letounů to s nimi ovšem nebylo jednoduché, jak vysvětlil ukrajinský pilot.

Video: na frontu Rusové nedojeli. Sabotéři vyhodili do vzduchu celou jednotku, když ji vezl náklaďák

Naučené taktiky od Američanů se totiž ukázaly jako nevhodné pro realitu ukrajinského bojiště, takže si museli piloti vyvinout vlastní strategie pro působení v blízkosti fronty. „Když jsme se vrátili z výcviku, čelili jsme realitě: taktiky, které jsme se učili v zahraničí, neodpovídaly válce, kterou vedeme. Tyto taktiky vycházely z typů válek, ve kterých naši partneři bojovali dříve. Ale tato válka je zásadně jiná,“ vysvětlil pilot, a pokračoval, co bylo potřeba:

„Museli jsme si sednout a přijít na to, jak ničit řízené střely a útočné drony, a jak bojovat s nepřítelem blízko frontové linie.“ Frontová linie je silně střežena nepřátelskými protiletadlovými raketovými systémy a letadly. Největší hrozbu přitom představují ruské stíhací letouny, jako jsou Su-35, Su-57 a MiG-31. Aby se jejich útokům vyhnuli, užívají ukrajinští piloti manévrovací taktiku v nízkých výškách, ale to není nic nového ani neobvyklého.

Kreml nevěří, co mu vyrostlo pod rukama. Ukrajinci zvládají výrobu smrtonosného dronu se 120kg hlavicí pro údery v týlu

Vysvětlil také, že někdy musí létat ve skupině, jelikož bývá obtížné se k některým místům na bojové linii dostat. Taktika je, že 2 ze 3 letadel slouží jako návnady, avšak vyzbrojené střelami k ničení přilétajících hrozeb, zatímco zbylý nese zbraně pro údery na pozemní cíle. Více toho už neprozradil, nejspíše z důvodu, aby nedal nepříteli žádnou nápovědu.

Článek F-16 nefungují proti Rusku tak, jak si Američané mysleli. Ukrajinský pilot kriticky zhodnotil F-16 po více jak 1 roce užívání se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 letěl těsně za ruskou střelou

Na několikasekundovém záznamu lze spatřit letící ruskou střelu Ch-101, a je poznat, že se nachází ve velmi nízké výšce, kde není tak snadno zaměřitelná radarem. Jenom několik sekund poté je přesně v její dráze vidět F-16 ukrajinského letectva. Je jasné, že ji má pilot v zaměřování a chystá se ji zničit, ale to již na záběrech vidět není. GeekWeekInteria ale uvádí, že snaha pilota F-16 byla úspěšná a sestřelil ruskou hrozbu raketou AIM-9 Sidewinder.

Ukrajinci nevědí, kdo bude pilotovat nové stíhačky. Sen o jednom z největších letectev Evropy se rozpadá

Střela Ch-101 je vyspělá zbraň dlouhého dosahu. MissileThreat uvádí, že je schopná zasahovat cíle do vzdálenosti 2 500 až 2 800 kilometrů (údaj se v různých zdrojích liší), přičemž nese hlavici o hmotnosti 450 kilogramů. To se vyrovná těžké letecké pumě, a navíc je i velice přesná. Odpalují ji jenom dvě letadla, a to strategické bombardéry Tupolev Tu-160 Blackjack a Tupolev Tu-95 Bear. Díky jejímu doletu to dělají z hloubi ruského vzdušného prostoru.

Letoun stíhající střelu je jeden z F-16 verze MLU, které Ukrajina dostala od západních spojenců. Nejedná se o nové letadlo, Wikipedia ale uvádí, že prošlo rozsáhlou modernizací, díky níž je stále velmi schopné. Střelu jako Ch-101 dokáže bez problémů stíhat, protože je podzvuková, zatímco F-16 dosahuje rychlosti až Mach 2,05. Lokalizovat by ji potom měla být schopna za pomoci vlastního radaru, a to i přes to, že už je staršího typu.

Putin s obavami sleduje další kroky NATO. Už mu odmítá trpět neustálé útoky, zvažuje agresivnější reakce

Použitá střela AIM-9 Sidewinder ale radarem naváděná není, jelikož má infračervené vyhledávání, takže se zaměřuje na teplo proudového motoru Ch-101. Jde o raketu vzduch-vzduch krátkého dosahu, která může mít podle typu dolet až 35,4 kilometrů, a její hlavice má hmotnost 9,4 kilogramů, uvádí Wikipedia. I když je přitom odpálena zezadu, nemá problém střelu Ch-101 dostihnout, jelikož je její maximální rychlost vyšší než Mach 2,5.

The pursuit of a Russian Kh-101 missile by a Ukrainian F-16 https://t.co/7UdnKEkh69 pic.twitter.com/41iNRHCaSW

— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) November 20, 2025

F-16 ukrajinského letectva stíhá střelu Ch-101 (zveřejněno 20. listopadu 2025)

Článek Video: Ukrajinci se pochlubili, jak F-16 sestřeluje jednu z nejlepších ruských střel, kterou odpalují pouze 2 bombardéry na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čistí nebe, ale také útočí na pozemní cíle

F-16 byla zavedena již v roce 1978, uvádí Wikipedia, takže by se mohlo zdát, že má nejlepší za sebou, ale díky řadě modernizací se stále drží na světové špičce – nutno připomenout, že třeba Block 70/72, aktuálně ta nejlepší verze, je v podstatě úplně jiný letoun než před téměř 50 lety. Konkrétně Ukrajina ale dostala verzi MLU (Mid-Life Update) pocházející z 80. let 20. století.

Putin žasne, k čemu se Němci odvážili, je zmatený. Dodají Ukrajině střely s dlouhým doletem k ničení jeho cenných cílů

Známá jsou také jako Block 15, a v podstatě získala srovnatelné schopnosti s letouny F-16C/D Block 50/52. Výsledkem bylo prodloužení životnosti, zavedení nových typů zbraní i vícebarevných displeje, nebo vylepšený kokpit a rychlejší zpracování dat, stejně jako nový radar N/APG-66(V)2A pro lepší detekci cílů, který byl zároveň odolnější proti rušení, uvádí F-16.

Do služby ukrajinského letectva přitom vstoupily F-16 v srpnu 2024, a primárně slouží v roli PVO, kdy sestřelují hlavně střely a velké drony, například Shahed 136. Stejně tak ale provádí údery na pozemní cíle, jichž od svého zavedení zvládly přes 300. „Piloti F-16 zasáhli více než 300 pozemních cílů, zničili stovky kusů nepřátelského vybavení, velitelských stanovišť, řídících center UAV, muničních skladů a nepřátelské logistiky,“ uvedlo ukrajinské letectvo.

Ruskou základnu se strategickým letectvem zasáhla balistická raketa ATACMS. Poprvé za vlády Donalda Trumpa – je to vzkaz

Armádní Zpravodaj připomíná, že k útokům na pozemní cíle využívají ukrajinské F-16 dvě zbraně, a to vysoce přesné bomby GBU-39/B (Small Diameter Bomb) vážící 130 kg s maximálním doletem 110 km, uvádí americké letectvo s tím, že má inerciální navádění a GPS, díky čemuž dosahuje přesnosti 5 až 8 metrů, a hlavice vytváří tvarovanou explozi.

Vedle toho používají F-16 také větší pumy jako GBU-62, která se od přechozí liší tím, že je až dodatečně přeměněna klasická gravitační puma za pomoci konverzní sady s naváděním a křídly, díky níž doletí do vzdálenosti asi 70 km, potvrzuje Wikipedia. U obou přitom platí, že čím výše jsou odhozeny, tím dále doletí, čímž se ale mohou piloti vstavit riziku.

Video: Rusko ukázalo, že pohrdá životy i závazky. Střelou Ch-101 zasáhlo obytnou výškovou budovu, o náhodu nešlo

Standardně totiž létají nízko u země, aby se vyhýbali zaměření nepřátelskými radary, a tedy i možnému sestřelení PVO. Armádní Zpravodaj soudí, že jsou v tomto směru lepší francouzské alternativy AASM Hammer, které vznikají rovněž přeměnou bomb z řady Mark 80, ale na rozdíl od nich mají pomocný raketový motor, díky němuž zasáhnou na zhruba stejnou vzdálenost, i když jsou odhozeny v nízké výšce; ty však F-16 nezvládají, zato MiG-29 ano.

Článek Smáli se, že nic nezmění. Ukrajinské F-16 ale provedly přes 300 úderů na pozemní cíle a prokázaly mimořádnou efektivitu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyřazované F-16 mohou na Ukrajinu

Belgie patří mezi státy, které do své výzbroje zařazují letouny Lockheed Martin F-35A Lightning II, jichž si celkem objednala 34, a uvažuje o dalších, uvádí Wikipedia. Některé, konkrétně se jedná o F-16 ve verzi MLU, může proto věnovat jako spojeneckou pomoc Ukrajině. Ačkoliv jsou starší, rozhodně jsou mnohem lepší než staré sovětské Suchoje Su-27 Flanker nebo Mikoyan Mig-29 Fulcrum, jimiž disponuje ukrajinské letectvo ještě od dob SSSR.

iZdroj fotografie: Rawpixel

F-16 je víceúčelový nadzvukový bojový letoun a WeaponSystems tvrdí, že je schopný vzdušného boje i útoků na pozemní nebo námořní cíle. Pro Ukrajinu to znamená, že ho zejména může nasadit ke střežení svého vzdušného prostoru. Armádní zpravodaj se domnívá, že by byla jeho primárním úkolem likvidace řízených střel nebo dronů, druhým pak bombardování pozemních cílů z větší dálky, například za pomoci klouzavých pum.

F-16MLU prošel rozsáhlou modernizací

Belgické F-16 patří k letounům vyrobeným hlavně v 80. letech 20. století, takže nejde o žádné nové zbraně. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že MLU značí, že patří k letadlům několika západních států, která prošla zásadní modernizací a byla jim prodloužena životnost. Portál F-16 uvádí, že dostala nový počítač misí, byla zlepšena výkonnost radaru, uspořádání kabiny a mnoho dalšího. Letoun také může používat nové typy zbraní.

Video: když už dojde na moderní vzdušný souboj, může se jednat spíše o jednoznačný, ale nikoliv snadný lov ruských dronů letounem MiG-29

Jednou z jeho nejvýznamnějších zbraní je bezpochyby střela AIM-120 AMRAAM ve verzi C, která by měla být schopná zasahovat cíle do vzdálenosti až 120 km, uvádí Wikipedia. Třeba proti dronům ale bude lepší střela krátkého doletu AIM-9 Sidewinder nebo kanon ráže 20 mm. Ukrajinské letectvo však jistě ocení i možnost používat F-16 jako nosič klouzavých pum JDAM – ve verzi ER umí zasahovat cíle do vzdálenosti až 72 km a jsou velmi přesné.

Článek I dvě belgické stíhačky F-16 mohou Ukrajinu hodně posílit. Umí totiž tvrdě bombardovat, ale i lovit řízené střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská letadla si drží odstup

Letoun F-16 MLU pochází z 80. let 20. století, ale byl významně modernizován, aby mohl používat nové typy zbraní, a též byla prodloužena jeho životnost, vysvětluje portál věnovaný F-16. Ve videu jeden z ukrajinských pilotů popisuje, jak letoun používá – třeba ke krytí svých kolegů v letounech ze sovětské éry, když vedou údery na ruské cíle. Nepřátelští piloti o něm vědí a drží se raději dále, třeba z důvodu střel vzduch-vzduch AIM-120C AMRAAM. ArmyRecognition uvádí, že mají radarové navádění a dosah až 120 kilometrů.

Ukrajinci zničili extrémně vzácný ruský minotvorný systém Zemledeliye. Teprve sedmý za celou válku (video)

F-16 může ovšem vést i útoky na pozemní cíle – na záběrech ve vidět sestřih úderů například na budovy a most, ale i další místa. Armádní Zpravodaj připomíná, že k tomu může využívat třeba klouzavé pumy JDAM. Wikipedia uvádí, že mají dosah zhruba 70 kilometrů od místa odhozu. Zničit F-16 je tak téměř nemožné, protože protivzdušná obrana krátkého a středního dosahu tak daleko nedostřelí. Naopak systémy dlouhého dosahu, jakými jsou S-300 nebo S-400, se zase drží mnohem dále do fronty kvůli dronům, jimiž jsou hodně zranitelné. Jejich možnost zasáhnout letoun je tak spíše teoretická, soudí Armádní Zpravodaj.

Článek Video: F-16 může v rukách ukrajinských pilotů působit obrovské škody. Odrazit je nemusí ani moderní ruská PVO typu S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Záběry z F-16, který strážila nebe

Video níže ukazuje záběry pořízené ukrajinským pilotem letounu F-16 a konkrétně se jedná o verzi MLU. Server F-16 ji popisuje jako starší verzi, která ale prošla významnou modernizací a také prodloužením životnosti. I dnes je tedy velice schopná, ačkoliv v souboji s těmi nejmodernějšími letouny, zvláště páté generace, by nejspíše neobstála. I přesto je ale ke střežení vzdušného prostoru stále velice vhodná, a právě tuto úlohu nejspíše vykonává i na záběrech. Snadno může zlikvidovat řízené střely, ale také drony, například Shahed-136.

„F-16 je mnohem lepší než MiG-29,“ výcvik ukrajinských pilotů po boku letců NATO ukazuje unikátní video

Záběry ukazují, že je letoun vyzbrojený minimálně čtyřmi střelami AIM-9 Sidewinder. Military k nim uvádí, že jsou typu vzduch-vzduch krátkého dosahu s tepelným naváděním, a podle verze mohou zasahovat cíle do vzdálenosti nejspíše až 35 kilometrů. Jednat se může nejenom o letouny, ale také o různé typy střel nebo dronů. Ovšem pokud by již pilot k dispozici žádnou střelu neměl, mohl by použít alespoň kanon M61 Vulcan. Wikipedia uvádí, že je rotační a šestihlavňový s ráží 20 milimetrů, který dokáže vystřelit až 6000 ran za minutu.

Článek Video: ohromující pohled na Ukrajinu z první osoby pilota F-16, která zřejmě strážila nebe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 má Ukrajina nejspíše jenom 9

Výzbroj ukrajinského letectva tvoří především sovětské letouny, například Suchoj Su-27 Flanker nebo Mikoyan MiG-29 Fulcrum, ale i další. Wikipedia ale uvádí, že má rovněž vyspělejší americké F-16, i když jde pravděpodobně o pouhých 9 kusů. To je velice malý počet a v podstatě to znamená, že jich nemá ani na plnohodnotnou letku. Pokud by se jí ale podařilo získat dalších 6, jak uvádí MilIn, bylo by to vlastně navýšení počtu o plné dvě třetiny.

Denmark will transfer two more batches of F-16 fighters to Ukraine , the country’s Prime Minister announced.

„Six have already been delivered. That was the first batch. We have been training since August last year. It was difficult, but we did it, the process continues. Then… pic.twitter.com/LExc4dHezd

— OSINT (Uri Kikaski) 🇺🇸 🇨🇦 🇬🇧 🇺🇦 🇮🇱 (@UKikaski) November 19, 2024

Ukrajina má konkrétně dostat letouny F-16 MLU, což rozhodně nejsou moderní verze a nelze je srovnávat s nejnovější F-16 Block70/72. Portál F-16 uvádí, že pochází z 80. let 20. století, ale v průběhu své služby prošly zásadní modernizací. Mají např. vylepšený radar, i když se stále nejedná o typ AESA, a mohou také používat celou řadu moderních západních zbraní. To znamená, že jsou mnohem lepší než Su-27 nebo MiG-29 v současné výzbroji.

F-16 je menší, ale unese silnou výzbroj

Verze F-16 MLU má podobné specifikace jako další letouny z rodiny F-16. Jedná se o jednomotorový stroj vyznačující se dobrou manévrovatelností, a Wikipedia doplňuje, že je jeho maximální rychlost Mach 2,05 a může se pohybovat ve výšce až 15 kilometrů. Nejedná se ale o veliký letoun, jeho délka je jenom 15,06 a rozpětí křídel 9,96 m, takže je tady mnohem menší než stávající ukrajinské protějšky sovětské konstrukce, ovšem nosností zbraní se jim vyrovná.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Zásadním posílením ukrajinského letectva může být hlavně to, že F-16 umožňuje bez problémů používat vyspělé západní zbraně – jednat se může například o radarově naváděnou střelu vzduch AIM-120 AMRAAM, ale stejně tak může plně využít schopnosti amerických protiradarových střel AGM-88 HARM, které umožňují útoky na stanoviště protivzdušné obrany s vysokou pravděpodobností jejich zničení. K dalším zajímavým zbraním potom patří třeba střela AGM-158 JASSM zasahující pozemní cíle do vzdálenosti až 370 kilometrů.

Článek I pouhých 6 bojových letounů F-16 by mohlo Ukrajinu znatelně posílit. Jsou totiž výrazně lepší než cokoliv jiného, co má se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Piloti zavčasu vědí, že na ně střela letí

Záběry ukrajinských letounů F-16 MLU ukazují, že jsou jejich součástí speciální pylony Terma PIDS+ osazené protiraketovým výstražným systémem Hensoldt AAR-60(V)2, uvádí MilIn. Díky němu by piloti měli vědět, když k nim nějaká protiletadlová střela míří a měl by jim zajistit obranu. Na letadle mají být takové pylony dva, každý se třemi senzory, což by mělo pokrýt prostor kolem celého letounu. Informace ze senzorů jsou také přenášeny do kokpitu.

iZdroj fotografie: Uživatel FaceMePLS/ Creative Commons / CC BY

Dánská společnost Terma na svých stránkách uvádí, že lze její zařízení použít na klasických závěsnících; použité bylo i na dánských, belgických a norských – a pravděpodobně i na dalších letounech F-16 – tedy na těch, které má aktuálně ukrajinské letectvo. Výhodou je, že lze systém ze závěsníku jednoduše sundat a přemístit na jiný. Letectvo si jich pak nemusí pořizovat tolik, ale využije je vždy jenom na letounech, které se zrovna vydávají do akce.

Ani pasivně naváděné střely nejsou problém

Společnost Hensoldt na stránkách uvádí, že její systém AN/AAR-60 známý jako MILDS je určen k detekci infračerveně naváděných střel. Ty jsou, na rozdíl od radarem naváděných střel, zcela pasivní a nevysílají žádný signál. V okamžiku, kdy systém střelu zaznamená, přenese informaci do kokpitu, kde ji zpracuje počítač. Komplex pak dokáže navrhnout optimální schéma odpálení plev z modulu Flare-Up rovněž umístěného na pylonu PIDS+, aby střelu zmátl.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Letoun F-16 je vybaven 9 závěsníky pod trupem a křídly, takže pokud systém dva z nich obsadí, ponese sice menší počet zbraní, ale konstrukce letadla počítá s tím, že budou některé využity i pro různé senzory. V situaci, kdy letouny stanou proti nepříteli se silnou protivzdušnou obranou a vyspělým letectvem, je schopnost vědět o blížícím se útoku pravděpodobně mnohem užitečnější než mít třeba o dvě střely nebo pumy více.

Článek Ukrajinské F-16 jen tak něco nesestřelí, mají totiž speciální systém, který je má ochránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.