Proč právě granátomet a proč právě síť

Klíč k pochopení vietnamského přístupu leží v jednom slově: logistika. Vietnam v posledních letech buduje vlastní pěchotní ekosystém kolem pušek řady STV a podvěsného granátometu OPL-40M. Ten používá standardní munici ráže 40×46 mm, váží pouhých 1,4 kilogramu a montuje se přímo pod hlaveň pušky. Vojáci ho znají, umí s ním zacházet, nosí ho při běžných operacích. Přidání nového typu náboje do zásobovacího řetězce je nesrovnatelně jednodušší než zavádění celého nového protidronového systému.

A proč síť místo klasického tříštivého granátu? Tříštivá munice potřebuje přesný zásah nebo alespoň blízký výbuch s dostatečnou fragmentací. Proti malému FPV dronu letícímu rychlostí desítek kilometrů za hodinu je to mimořádně obtížné. Síť naproti tomu vytváří větší „zachytávací objem“; nemusíte trefit přímo, stačí být dostatečně blízko. Navíc odpadá riziko vedlejších škod, které exploze v zástavbě nebo blízko vlastních pozic nevyhnutelně přináší.

QPVN nicméně nezveřejnila oficiální název munice, její dosah, velikost rozvinuté sítě ani cílovou kategorii dronů. Vše, co o funkci víme, je analýza obrazového materiálu. Jde tedy zatím o veřejné odhalení konceptu, nikoli o potvrzení sériové výroby nebo zavedení do výzbroje.

Vietnam není sám, síťový princip se šíří světem

Představa, že by šlo o osamělý vietnamský experiment, je mylná. Stejnou logiku (fyzicky zachytit dron místo jeho elektronického rušení) dnes řeší hned několik zemí, a to v různých stupních zralosti.

Nejdál je patrně Ukrajina, která má s drony čtyři roky tvrdých bojových zkušeností. Firma Ptashka Drones vyvinula ruční síťomet Ptashka 2.0, specializované zařízení, které vystřelí síť o rozměrech 4×4 metry na vzdálenost až 30 metrů. Přebití trvá dvě až tři sekundy, zařízení má pojistku a lištu Picatinny pro montáž příslušenství. Výrobce uvádí, že po výcviku dosahuje zásahovost 70–80 procent. Jde o jinou filozofii než vietnamská (samostatná zbraň místo náboje do existujícího granátometu), ale princip fyzického zachycení je totožný. Další ukrajinská firma Teneta Labs nabízí ještě radikálnější řešení: jednorázový kapesní síťomet MITLA za přibližně 2 500 korun.

Na americké straně se v experimentálním programu JIFX 26-3 při Naval Postgraduate School objevil projekt nazvaný přímo „40mm Drone Catcher for M320 Grenade Launcher“. Deklarovaná technologická připravenost dosahuje úrovně TRL 6, tedy demonstrace v relevantním prostředí, a testování probíhalo proti cílům ve vzdálenostech 25 až 150 metrů. Granátomet M320 přitom používá tutéž ráži 40×46 mm jako vietnamský OPL-40M. Paralela je téměř dokonalá.

Turecko zase v roce 2025 zaregistrovalo patent na 40mm samorozvíjecí síťovou munici kompatibilní s granátomety v inventáři a výslovně argumentuje tím, že není třeba nový odpalovací systém. Indická firma Unnayan Defence Technologies komerčně nabízí 40mm NATO „Net Grenade“ pro podvěsné i samostatné granátomety. A americký patent z roku 2022 řeší problém ještě jinak: místo sítě popisuje vzdušným výbuchem vypuštěný oblak streamerů, dlouhých pásků, které se zamotají do vrtulí dronu.

Fyzické zachycení tedy není jeden nápad jedné země. Je to celá rodina řešení, která konverguje ke stejnému závěru.

Proč rušení nestačí a co s tím má společného optické vlákno

Aby bylo jasné, proč se armády vracejí k tak primitivnímu principu, jako je síť vystřelená z granátometu, je třeba pochopit, co se změnilo na bojišti. Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, přinesla masové nasazení levných FPV dronů. Proti nim zpočátku fungovalo elektronické rušení, tedy přerušení rádiového spojení mezi operátorem a strojem. Jenže pak přišly optovláknové drony.

Optovláknový FPV dron je řízen přes tenký kabel, který za sebou odvíjí. Rádiový signál nepotřebuje. Rušička je proti němu bezmocná. NATO v červnu 2025 vyhlásilo speciální inovační výzvu zaměřenou právě na tuto hrozbu a britské ministerstvo obrany v březnu 2026 publikovalo výzvu k hledání řešení proti dronům, které jsou „imunní vůči konvenčním protiopatřením“. Aliance zároveň v rámci iniciativy LCI-X systematicky hledá nízkonákladové, škálovatelné a rychle zaveditelné protidronové vrstvy.

Právě tady zapadá vietnamská munice do širšího obrazu. Nejde o náhradu celého protidronového systému. Jde o poslední vrstvu, o moment, kdy dron letí přímo na pozici, rušička nezabrala a na složitější systém není čas. Voják sáhne po granátometu, který už má pod puškou, nabije síťový náboj a vystřelí.

Český kontext: granátomety máme, munici ne

Podstatné je, že Armáda České republiky disponuje velkým počtem podvěsných granátometů CZ 805 G1 ráže 40×46 mm; v rámci rámcové smlouvy s Českou zbrojovkou jich měla dostat přes 1 600 kusů. Nosič tedy existuje. Co chybí, je právě specializovaná protidronová munice.

Podle nás je to přesně ten typ příležitosti, kde by česká armáda nebo domácí obranný průmysl mohly reagovat rychle. Nevyžaduje to vývoj nové zbraně, nového nosiče ani nového výcvikového cyklu. Vyžaduje to náboj. A jak ukazují příklady z Vietnamu, USA, Turecka i Indie, koncept je technicky proveditelný a řeší reálnou mezeru ve vrstvené obraně.

Levná odpověď na levnou hrozbu

Přesnou cenu vietnamské munice neznáme. Ekonomická logika ale mluví jasně. Protidronová raketa stojí řádově statisíce až miliony korun. Komplexní systém elektronického boje desítky milionů. Specializovaný 40mm náboj se sítí by se měl pohybovat v řádu stokorun, maximálně nízkých tisíců, podobně jako běžná 40mm munice. Pro srovnání: ukrajinský jednorázový kapesní síťomet MITLA stojí v přepočtu asi 2 500 korun.

Samozřejmě, síťový granát sám o sobě válku nezmění. Má krátký dosah, omezenou účinnost proti rychlým cílům a nulový efekt proti větším dronům. Ale jako součást vrstvené obrany, kde ho doplňují rušičky, interceptory a senzory, dává hluboký smysl. Přesně ten typ smyslu, který dnes NATO hledá: levný, škálovatelný a okamžitě dostupný na úrovni každého pěšího družstva.

Vietnam neobjevil zázračnou zbraň. Ukázal ale směr, kterým se protidronová obrana nevyhnutelně vydává, od drahých specializovaných systémů k náboji v kapse pěšáka.

Článek Vietnam přišel s chytrým řešením proti dronům pro každého pěšáka: 40mm granát. Stačí podvěsný granátomet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Půl kila, které vyčistí místnost

Parametry RGT-45 vypadají na papíře skromně. Granát váží 500 gramů, z toho 300 gramů připadá na termobarickou náplň. Garantovaný objem účinku v uzavřeném prostoru přesahuje podle údajů Ukroboronpromu 120 m³, tedy zhruba prostor místnosti o rozměrech 7 × 5 × 3,5 metru. To je číslo, které dává smysl právě v kontextu zákopové a městské války, kde se bojuje o každý kryt, sklep a bunkr.

Princip termobarické munice je odlišný od klasických střepinových granátů. Po iniciaci se nejprve rozptýlí hořlavá směs do okolního prostoru a teprve poté dojde k jejímu odpálení. Výsledkem není primárně střepinový efekt, ale kombinace extrémní teploty (u staršího RGT-27S2 se uvádělo 2 500 až 3 000 °C) a devastující tlakové vlny. V otevřeném terénu je účinek výrazně slabší. V uzavřeném prostoru je smrtící: tlaková vlna se odráží od stěn, nemá kam uniknout a ohnivý mrak vyplní celý objem.

Domácí vývoj s kořeny v roce 2017

Označení „vyvinuli si je sami“ drží. Ukrajinská termobarická linie není improvizací z posledních měsíců, ale výsledkem systematického vývoje sahajícího minimálně do roku 2017, kdy Ukroboronprom poprvé veřejně představil parametry granátů řady RGT-27S a RGT-27S2. Starší typ byl do výzbroje formálně přijat kolem roku 2020 a od té doby prošel reálným bojovým nasazením.

U autorského řetězce se veřejné zdroje mírně rozcházejí: starší komunikace připisovala vývoj podniku MF Artem v rámci Ukroboronpromu, pozdější odborné materiály jmenují jako vývojáře společnost NPF Adron a jako výrobce SpetsOboronMaš (dřívější MF Artem). U nových RGT-45 a RGT-45A je zatím veřejně uváděn pouze zastřešující koncern Ukroboronprom. Podstatné ale je, že celý řetězec, od návrhu směsi přes konstrukci těla po sériovou výrobu, zůstává na ukrajinském území. V roce 2025 přitom podniky Ukroboronpromu zvýšily výrobu zbraní a techniky o 50 %, z přibližně 122 miliard hřiven na více než 180 miliard. Domácí zbrojní průmysl tedy nejen přežívá, ale roste.

Na bojišti září starší bratr, nový teprve čeká

Tady je důležité rozlišovat. Bojově prověřeným typem je starší RGT-27S2. Existují veřejně dostupné záběry jeho shozu z dronu přímo do otevřeného luku ruského obrněnce, a právě kombinace s FPV a průzkumnými drony dala tomuto půlkilovému granátu taktický rozměr, který jeho konstruktéři v roce 2017 nejspíš nepředvídali. Lehký granát shozený z dronu do zákopu nebo střešního otvoru vozidla dokáže vyřadit posádku bez nutnosti přímého zásahu střepinami; stačí tlaková vlna a žár.

Nové RGT-45 a RGT-45A zatím formálně přijaty do výzbroje nebyly. Na Eurosatory 2026 šlo o výstavní premiéru, nikoli o oznámení frontového nasazení. Podle zástupců Ukroboronpromu nová termobarická směs přináší o 20 až 30 % vyšší účinnost oproti RGT-27S2; přesná metodika testování ani rozpad po jednotlivých variantách ale zveřejněny nebyly. Bezpečné je tedy mluvit o deklarovaném zlepšení, ne o laboratorně ověřeném čísle.

Cestu k zavedení navíc komplikovala lednová kauza: u starších RGT-27S2 se objevily vadné série způsobené zastaralým detonátorem z roku 1973. Ukroboronprom reagoval změnou dodavatele a zpřísněním kontroly kvality. Rozsah problému (kolik kusů a šarží bylo zasaženo) veřejně znám není.

Jak si stojí proti ruské a západní termobarice

Srovnání s ruskými protějšky ukazuje, že Ukrajina hraje jinou hru. Ruský TBG-7V je termobarická střela ráže 105 mm určená pro legendární RPG-7; váží 4,5 kg a její účinek v uzavřeném prostoru dosahuje až 300 m³. Jednorázový raketový plamenomet RPO-A Šmel ráže 93 mm váží dokonce 12 kg, má mířenou dálku 600 metrů a maximální dostřel kolem 1 000 metrů. Obě zbraně jsou výrazně silnější, ale také mnohonásobně těžší a rozměrnější.

Ukrajinský RGT-45 se svými 500 gramy patří do úplně jiné kategorie: je to zbraň pro ruku vojáka nebo pro shozový mechanismus komerčního dronu. Právě v tom spočívá jeho taktická výhoda: nízká hmotnost, nízká cena, snadná integrace s bezpilotními prostředky.

Ze zemí NATO přímý ekvivalent v kategorii ručního termobarického granátu ve veřejných katalozích prakticky neexistuje. Nejbližší západní analog představuje norský systém M72 A10 od firmy Nammo, termobarická verze klasického jednorázového protitankového granátometu ráže 66 mm. Váží ale 5,8 kg a efektivní dostřel činí 350 metrů. Jde tedy opět spíše o ramenní zbraň, ne o ruční granát.

Proč jsou levné granáty strategicky důležité

Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, přepisuje učebnice taktiky. Drony za pár tisíc korun ničí tanky za desítky milionů. A termobarický granát, který stojí zlomek ceny řízeného protitankového systému, dokáže při správném nasazení z dronu vyřadit celý zákopový úsek nebo posádku obrněnce. Ukrajina si tento princip, maximální účinek za minimální cenu, osvojila a systematicky ho posouvá dál.

Na Eurosatory 2026 přitom termobarické granáty nebyly jedinou ukrajinskou novinkou. Vedle nich stála bezpilotní úderná střela Peklo s udávaným doletem 700 km a rychlostí 700 km/h nebo bezosádkové pozemní vozidlo Ravlyk UMP-3 s nosností 200 kg, které má být na frontě nasazeno už téměř dva roky. Ukrajina v Paříži nepředváděla prototypy z laboratoře, ukazovala ekosystém zbraní narozených z reálné války.

Až RGT-45 a RGT-45A projdou vojskovými zkouškami a dostanou se do rukou frontových jednotek, doplní arzenál, který už dnes ruské pozice pálí zevnitř. Starší RGT-27S2 cestu prošlapal. Nová generace má být silnější, spolehlivější a připravená na válku, která se stále víc odehrává v dosahu malých dronů a na vzdálenost hodu granátem.

Článek Ukrajinci hází po Rusech o 30 % účinnější termobarické granáty. Vyvinuli si je sami a na bojišti s nimi září se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Granát na šípu nedává úplně smysl

Záběry ruského vojáka, který granát přidělaný na šípu z luku použil, nejspíše pořídil další jeho kolega. Ukazují situaci, při níž Rus vloží šíp do luku a vystřelí ho pravděpodobně směrem k ukrajinským pozicím. Po jeho dopadu následuje exploze a voják se běží schovat do nějaké budovy. Výbuch lze zaznamenat ve vzdálenosti odhadem desítek metrů. Nezdá se tedy, že by doletěl někam daleko, a není jasné, zda vlastně něco zasáhl.

Rusko to samo nezvládá, tak nasadilo početnou kubánskou legii. A nejde o žádnou trošku

Podobné záběry lze najít například v některých akčních filmech, ale ty je nutné brát s velkou rezervou. Wikipedia uvádí, že luky jako zbraně lidstvo používá již dlouhou dobu, první náznaky pochází zhruba z období před více než 70 000 lety. Dnes už sice běžný není, ale stále ho mohou využít třeba speciální jednotky. Zaznamenána jsou také čtyři úmrtí způsobená lukem během srážek kmenů v Keni v roce 2009, ale to je trochu jiný svět.

V popisku videa je sice uvedeno, že je na šípu přidělaný granát VOG 13, ale Armádnímu Zpravodaji se žádnou takovouto zbraň nepodařilo dohledat. Domnívá se, že se může jednat o granát VOG-17 nebo jeho modernější ekvivalent VOG-30. Jde o granát ráže 30 mm užívaný do sovětských automatických granátometů AGS-17. Wikipedia uvádí, že takovýto granát může po vystřelení z granátometu doletět do vzdálenosti 800 až 1 700 metrů.

Amerika šlápla vedle, proti Íránu se vyčerpala. Schází jí zbraně dlouhého dosahu, ale má nové eso v rukávu

Proto nedává smysl umístit ho na šíp. Pokud uletí pouze několik desítek metrů, v podstatě je to velmi podobná vzdálenost, jakou může trénovaný voják dohodit klasický ruční granát, protože to se běžně děje do vzdálenosti 30 až 40 metrů, uvádí CyberPost. Navíc v sobě má klasický ruční granát i více explozivní směsi, a je tedy o něco účinnější a smrtelnější. Voják byl taktéž při střelbě lukem evidentně odkrytý, což je na frontě vysoké riziko.

Russian Soldier shoots bow. Bow uses VOG 13 grenade.
by u/Boomah422 in CombatFootage

Rus vystřelil z luku šíp, na němž byl přidělaný granát (zveřejněno 28. března 2026)

Článek Video: ruský voják neohroženě střílel po Ukrajincích z luku. Na šíp si přidělal granát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Operátor vhodil granát do T-80 zcela přesně

Na záběrech lze vidět, že byl tank odstavený a zjevně i posádkou opuštěný, protože jinak si nelze vysvětlit, proč by byl poklop otevřen – redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že si tak vojáci sice někdy větrají, ale v bojové zóně by to bylo příliš riskantní, a navíc byl obrněnec nehybný, což spíše potvrzuje teorii, že ho nejdříve zasáhl třeba dron, kvůli čemuž odešla.

Ukrajinci osadili Leopard 1 vlastním reaktivním pancéřováním Nizh, které ho dělá skoro nezničitelným. Vylámat se může i Kornet

Stejně tak se ovšem mohlo jednat o následek najetí na protitankovou minu, která roztrhala pás a poškodila kola, případně mohlo dojít k poruše. Operátorovi potom stačila chvíle soustředění, načež odhodil granát, jímž se trefil do zhruba 1/3 viditelné části poklopu. Je zjevné, že k němu sletěl na vzdálenost cca 2 metrů, aby svou šanci na úspěch zvýšil.

Když poté vzlétl, je na věži tanku vidět protidronová konstrukce, na jejímž vrchu je střecha z vlněného plechu, což je dnes už výjimečně používané řešení. Armádní Zpravodaj odhaduje, že jde proto o T-80 z roku 2022 nebo 2023, kdy Rusové s tímto typem ochrany experimentovali, a naše redakce poukazovala, že s sebou přináší i nevýhody hlavně pro posádku.

Rusko spustilo svou pátou nejsmrtonosnější ponorku. Unese až 160 jaderných hlavic a udeří na 8 500 km

T-80BVM je mimochodem modernizace zavedená teprve v roce 2017, uvádí Wikipedia, ačkoliv základní verze sjížděla z linky od roku 1975. Od předchozích se liší hlavně tím, že dostala výbušný reaktivní pancíř Relikt nebo vylepšený zaměřovač střelce Sosna-U, tedy stejný, jaký má k dispozici T-90. Odpalovat také dokáže novou protitankovou munici Svinec-1 a Svinec-2 z ochuzeného uranu. Jedná se tedy stále o poměrně silný tank.

Jakkoliv je však odolný, nehrálo v tomto případě roli, jelikož na něj stačil americký granát M67, který je vyráběn od roku 1967, uvádí Wikipedia. Existuje ve více verzích, ale není jasné, jakou operátor z dronu shodil – je to však víceméně jedno, protože explodovala uvnitř – záběry ukazují, jak hoří, ačkoliv nevybuchl, což znamená, že tou dobou nedošlo k detonaci munice, ale po nějaké době se to nejspíše stalo (to už vidět není, video končí předčasně).

Článek Video: 1/3 otevřeného poklopu na milimetry přesně shozený ruční granát proměnil ve šrot ruský tank T-80 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sklad prozradil kus trčící staré pušky

Dobrým příkladem více než 100 let starého nálezu pocházejícího z doby první světové války je odhalení skladiště na pomezí Polska a Ukrajiny. MilIn uvádí, že si ho náhodou všimla hlídka pohraniční stráže, jelikož z půdy trčel kus pušky; nakonec se ukázalo, že jde o skladiště zbraní, které obsahovalo ruské pušky Mosin-Nagant a munici do nich, a rovněž ruční granáty Lishin.

Puška Mosin je legenda legend: zavedl ji car, proslavili odstřelovači druhé světové války, a dnes slouží i na Ukrajině

Takováto místa mohou být extrémně nebezpečná a rozhodně nedoporučuji komukoliv, aby se něčeho dotýkal. I po 100 letech totiž může být munice a v ní obsažené výbušniny funkční a při neopatrné manipulaci explodovat a někoho zranit nebo zabít. V případě nalezeného skladiště museli zasahovat pyrotechnici, uvedl již zmíněný MilIn, a obsažené věci zlikvidovat řízenou explozí. Zbraně bohužel nešly opravit a využít například jako historické exponáty.

Pušky Mosin-Nagant sehrávaly významné role

Nalezené pušky Mosin-Nagant byly standardními zbraněmi ruské armády od roku 1891 a bylo jich vyrobeno kolem 37 milionů kusů, uvádí Wikipedia. Její vojáci je užívali nejen za první světové války, ale velkou roli hrály i během občanské války nebo ruské revoluce, a Rudá armáda je pak měla ve výzbroji i za druhé světové války. Užívány byly nicméně i ve světě, např. ve Vietnamu. Mosin-Nagant má pětiranný zásobník a efektivní dosah kolem 500 metrů.

iZdroj fotografie: Public Domain

V nalezeném skladišti však byly určitě nejnebezpečnější granáty Lishin. FenixinSight uvádí, že jde o ruské granáty zkonstruované před první světovou válkou a poprvé použité již během války s Japonskem. Jde o vysoce explozivní fragmentační granáty umístěné na dřevěné rukojeti spouštěné nárazem. Už v době užívání nebyly považovány za příliš bezpečné, což vedlo k jejich rychlému nahrazování modernějšími konstrukcemi.

Článek „Ztracený“ sklad zbraní a munice z 1. světové války ukrýval staré ruské pušky Mosin-Nagant, munici a granáty. Pyrotechnici ho raději odpálili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kompaktní dron s funkcí granátu

Princip létajícího granátu není vlastně nic zvláštního, jedná se o dron s výbušninou, který v cíli exploduje. Takové zbraně existují již několik let a jsou v bojích používány – ve většině případů se jedná o běžné FPV drony vybavené nějakou náloží. V Číně se však pustili do konstrukce speciálního dronu, který by měl být přímo létajícím granátem, uvádí ArmyRecognition, takže má být natolik kompaktní, že ho jeden voják unese v počtu až 10 ks.

Létající granát vyvíjí společnost Hunan Luobing Aviation Technology, uvádí TopWar. V podstatě jde o malý kompaktní dron, kvadrokoptéru ve tvaru podlouhlého válce, a v přepravní podobě jsou 4 ramena a vrtule zaklapnuté do válcovitého těla. Hmotnost granátu by měla být kolem 600 g, výška pak 250 až 300 a průměr 50 až 70 mm. S elektrickým pohonem má ve vzduchu vydržet několik minut a urazit vzdálenost až několika kilometrů

Granát, který by dokázal najít cíl sám

Prototyp létajícího čínského granátu je unikátní i v tom, jakým způsobem je naváděn. První možností je klasické navádění jako u FPV dronu, kdy by ho ovládal voják a orientoval se obrazem přenášeným z kamery, načež by s ním narazil do cíle. Druhou možností má být autonomní funkce, kdy by dron dokázal cíl zaměřit a zničit sám, ale v současné době nelze říci, nakolik je tato funkce vyspělá. Cíle dronu by musely být tzv. měkké, jelikož by v něm bylo vzhledem k omezené hmotnosti maximálně několik desítek gramů výbušniny.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Dron podobného typu není na světě jediný, již v roce 2021 testovala americká námořní pěchota válcovitý Drone 40 o průměru 40 milimetrů se 4 výklopnými rotory a malou hlavicí. Odstartovat mohl z ruky, případně ho bylo možné vypálit z běžného granátometu ráže 40 milimetrů, a kromě výbušniny mohl nést i různé detektory, uvádí PopSci. Dalším podobným dronem může být polský X-FRONTER o hmotnosti lehce přesahující 1 kilogram.

China unveils copter-flying grenade pic.twitter.com/dLSTo0ieAz

— Newspaper articles collection (@NewsArticleColl) August 28, 2024

Čínský létající granát

Článek Inovace na poli ručních granátů tu dlouho nebyla: čínský létající granát by ji však mohl přinést – doletí totiž až několik kilometrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bunkry a překážky, některé hodně zrádné

Výstavba Atlantického valu začala již v roce 1942, upřesňuje Wikipedia, ale nebyla to jednoduchá práce – opevnit bylo třeba 5 000 kilometrů pobřeží od jihu Francie až po sever Norska. V samotné Normandii, kde se nakonec vylodění uskutečnilo, bylo na začátku června 1944 vybudováno asi 2 000 staveb včetně bunkrů a 200 tisíc překážek, a položeno kolem 2 milionů min, uvádí LiberationRoute. Stavby a překážky byly různé kvality, od opravdu mohutných bunkrů až po zcela jednoduchá opevnění; jejich úkol byl ovšem stejný.

iZdroj fotografie: Pxhere

Na některých bunkrech mohli vyloďující se vojáci narazit na pasti – třeba video pod článkem ukazuje nenápadný otvor v bunkru připomínající větrání. Útočníci tak mohli být v pokušení hodit do takového otvoru granát v naději, že jeho exploze obsluhu betonového objektu zneškodní. Dopustili by se však osudné chyby, protože jak upozorňuje ArmyTimes, granát by namísto dovnitř bunkru vypadl k nohám vojáka, který ho vhodil, a nejspíše ho zabil.

Granát zvaný ananas zabíjel na 10 metrů

Granát, jaký by použili například američtí vojáci při vylodění v Normandii, by byl Mk 2, jemuž pro jeho tvar přezdívali ananas. Existoval v různých variantách, jeho hmotnost byla kolem 600 gramů v závislosti na verzi. Po vytažení pojistky granát explodoval v rozmezí 4 až 5 sekund a jeho smrtící účinek byl kolem 10 metrů, uvádí Wikipedia. Je tedy velice pravděpodobné, že útočník vhazující granát do otvoru by neměl velikou šanci uniknout.

Unikátní video: v tajném bunkru AČR, kde sídlí centrum protivzdušné obrany, jemuž neunikne jediný letoun na české obloze

Kolik takových pastí mohli stavitelé nacistických opevnění v Normandii nachystat, není přesně jasné, ani jestli opravdu nějaké vojáky nachytaly. Spojencům se podařilo již v první den invaze první linie německé obrany v Normandii překonat a během několika dní své pozice dostatečně rozšířili a zabezpečili. Pevnosti Atlantického valu pro ně tedy již nepředstavovaly nebezpečí, ačkoliv často sloužily k obraně hlavně u ponorkových základen a přístavů, z nich některé vzdorovaly až do kapitulace Německa, i když byly beznadějně obklíčené.

Článek Bunkry Atlantického valu měly falešné větrací otvory: ty nečekaně vracely vhozený granát nepříteli, „ananasu“ by tak neunikl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K útoku na zákop stačí granát z granátometu

Na ukrajinskou ofenzivu jsou jistě připraveny i zákopové pozice, které budují ruští vojáci například v oblasti Záporoží, ale také u měst jako Melitopol nebo Mariupol. Jak ukazují záběry z loňského roku, již tehdy pomáhaly vojákům zdolávat ruské zákopy ukrajinské drony. Stačí k tomu i obyčejné kvadrokoptéry s granátem ráže 30 milimetrů, který je běžně používán do granátometu AGS-17. Upraveny bývají tak, aby co nejlépe držely směr.

Na videu je vidět, jak operátor dronu našel ruského vojáka ukrytého v zákopu. Ten mu poskytuje velmi dobrý úkryt před vším, tedy kromě přímého zásahu nebo termobarickými zbraněmi. Obsluhy dronů se však praxí naučily trefovat i do opravdu malých cílů, takže pro ně zákop není překážkou. Pokud upravený granát dopadne do zákopu v blízkosti vojáků, nemají šanci. Malé drony s tichým elektrickým pohonem většinou ani neslyší, útok tak může přijít zcela nečekaně.

Ukrajinu podpoří i tanky z Polska a ČR

Video ukazuje rovněž kolonu tanků T-72M1 darovaných ukrajinské armádě z Polska; podobné stroje ale dostala i od České republiky. Jde o exportní verzi sovětských T-72, ale se slabším pancéřováním a některými jednoduššími technologiemi, než jaké mívaly sovětské T-72B. Ukrajinci možná budu mít podobných tanků na ofenzivu i několik set, protože jim Polsko mělo v poslední době odeslat většinu svých strojů. Další nebo podobné jsou upravovány v České republice, jejich modernizaci přitom platí Spojené státy a Nizozemí.

Ale zpět k improvizacím s drony. Ukrajinci jsou jimi doslova proslulí, od počátku války přišli s mnoha nápady, jak přetvořit běžné civilní drony na nebezpečné zbraně. Některé nesou protitankové hlavice a fungují jako sebevražedné, kdy do nepřátelského vozidla přímo narazí, a jiné zase jako nosiče různých pum, které shazují na cíl, ale následně se vrací zpět na základnu. Někdy přitom může bombám z dronů padnout za oběť i 10 tanků během jedné noci.

Článek Video: granát modifikovaný pro „čištění“ zákopů udeří tiše a nečekaně, stačí ho stáhnout lepenkou a shodit z dronu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.