M109A7 má příliš krátkou hlaveň

Americká samohybná houfnice M109 Paladin byla zavedena do výzbroje již v roce 1963. Wikipedia uvádí, že došlo opakovaně k její modernizaci, a současná nejmodernější verze M109A7 v americké armádě slouží od roku 2015. Má standardní západní ráži 155 milimetrů, takže používá stejné střelivo jako jiné houfnice v zemích NATO, ovšem délka její hlavně je pouze 39 ráží. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jiné západní protějšky mají délku 52 ráží, což jim zaručuje delší dosah a větší přesnost, než je maximálních 40 kilometrů u M109A7.

Staré houfnice M109 Paladin jsou pro ruské střelce „příliš mazané“. I přes své stáří se ukazují jako nepolapitelné záškodnice

Ovšem i M109 by nakonec mohla dlouhou dělostřeleckou hlaveň dostat. ArmyRecognition uvádí, že by se konkrétně mělo jednat o Rheinmetall 155 mm L52, tedy stejnou, jakou užívají třeba německé houfnice PzH 2000 nebo RCH 155. Její výhodou je mnohem lepší dosah a přesnost než třeba u ruské houfnice 9S19 Msta-S. Její konstrukce pochází z roku 1989, takže je mnohem mladší než základní M109, ale ta by ji po modernizaci jasně překonala.

Nová hlaveň zvládne i 67 km

Vylepšení M109 Paladin má na starosti společnost BAE System, a redakce Armádního Zpravodaje odhaduje, že by nakonec mohla nést označení A8 a její schopnosti, myšleno dostřel a přesnost, by se přinejmenším vyrovnaly PzH 2000 – ale instalací vylepšeného řízení palby a dalších inovací by ji možná dokázala i překonat. Německá houfnice s nejmodernějším raketově poháněným projektilem dokázala zasahovat cíle do vzdálenosti 67 kilometrů, uvádí Wikipedia, a jistě by to zvládla i americká. Dosah Msta-S je však jenom 36 kilometrů.

iZdroj fotografie: 7th Army Training Command / Creative Commons / CC BY

Modernizace M109 na standardně dlouhou hlaveň by mohla americké armádě přinést několik výhod. Teoreticky by mohla přestavět své současné M10A7 na nový standard, neb jsou relativně nedávno postavené na podvozku vycházejícího z BVP Bradley, což poskytuje výhody při údržbě. Modernizace by také byla levnější než nákup nových děl, a spolu s inteligentní municí používanou západním dělostřelectvem stále častěji by šlo o nebezpečnou zbraň.

Článek Nová modernizace vrátí americkou houfnici M109 Paladin na bojiště. Značně překoná ruskou Mstu-S, a možná i německou PzH 2000 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará M109 je oproti dnešní odlišná

Samohybná houfnice M109 se dostala do výzbroje americké armády již v roce 1963, uvádí Wikipedia, ale od současné verze A7 se značně liší – a to vlastně ve všech podstatných věcech. Moderní houfnice má sice hlaveň stejné ráže, je ovšem delší, díky čemuž má mnohem větší dosah. Během let dostala M109 i jiný typ podvozku a věže, takže ačkoliv je stále označována jako M109, lze tvrdit, že to je oproti první verzi spíše naprosto odlišná zbraň.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Houfnici M109A7 Paladin začala v roce 2007 vyvíjet společnost BAE Systems jako výraznou modernizaci předchozí verze A6. Army-Technology uvádí, že bylo cílem získat dělostřelecký systém schopný vydržet ve výzbroji zhruba do roku 2050, přičemž má mít A7 oproti předchůdci modernizovaný trup, věž, motor a systémy zavěšení, což má zaručovat větší spolehlivost a schopnost přežití. ArmyRecognition uvádí, že byl modernizován také hasící systém a osádka má rovněž mnohem lepší situační povědomí o okolí, což je dnes nezbytné.

Menší dosah než jiná západní děla

Houfnice M109A7 je vybavena dělostřeleckou hlavní ráže 155 mm o délce 39 ráží, což je mnohem kratší hlaveň než u jiných západních dělostřeleckých systémů, kde je standardem délka 52 ráží. I proto dokáže s klasickou municí střílet jenom 22 km daleko, s raketově asistovanými projektily pak 30 km, což je i o 20 kilometrů méně než jiná západní děla. Existují ale plány na osazení M109A7 hlavní o délce 58 ráží, což by dosah značně prodloužilo, i když třeba na vyvíjenou jihokorejskou houfnici s dosahem až 70 km to mít nebude.

Tahoun z „šedesátek“ patří k nejlepším houfnicím na Ukrajině: M109 Paladin si přitom vojáci chválí více než moderní stroje

Houfnice používá podvozek sestrojený na základě bojového vozidla pěchoty M2 Bradley, což značně ulehčuje údržbu a logistiku. Pohybovat se dokáže rychlostí až 61 km/h a její dojezd činí kolem 300 km. K obsluze je potom zapotřebí osádka složená ze 4 vojáků, která dokáže z děla střílet rychlostí až 4 rány za minutu. K dispozici má i těžký kulomet umístěný na věži, který může sloužit k obraně proti pěchotě a lehčím vozidlům, a teoreticky i proti vzdušným cílům.

Článek Americké houfnice M109 jsou nesmrtelné: první sice vyjela před 61 lety, ale armáda je chce až do roku 2050, byť jsou evropské lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M109 prošla za 60 let velkým vývojem

Houfnice M109 byla do amerických ozbrojených sil zařazena již v roce 1963, ale postupem doby se velice měnila. Především dostala výkonnější dělo s delší hlavní, čímž byl prodloužen i dostřel, stejně jako lepší systémy řízení palby nebo kvalitnější ochranu osádky. Model M109A6 Paladin začala americké armáda používat na začátku 90. let 20. století a vyrobeno ho bylo téměř tisíc kusů. Ukrajinská armáda jich zatím dostala 18, ale má i velké množství starších verzí. Americké ozbrojené síly totiž přechází na modernější M109A7.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Paladin se nevyniká nějakým obrovským dosahem, s běžným střelivem zasahuje cíle do vzdálenosti pouze 24 kilometrů, i když se speciálním i dále. Ukrajinští dělostřelci ho údajně nasazují asi jen 10 kilometrů daleko od fronty a nejčastěji do něj nabíjejí obávanou kazetovou munici. Využívají přitom jeho skvělé pohyblivosti. Většinou vystřelí jen 2 rány a okamžitě změní pozici. Ruští dělostřelci pak sice dokáží třeba s pomocí radaru odhalit, odkud houfnice M109 střílela, ale než na místo navedou palbu, je dávno někde jinde.

M109A6 Paladin je velice přesná

Houfnice M109A6 má na délku 9,1 metrů a na šířku 3,15 metrů, kdežto její hmotnost přesahuje 29 tun. Přesto se dokáže pohybovat rychlostí až 56 km/h. Čtyřčlenná osádka přijímá povely pomocí zabezpečeného digitálního komunikačního systému a dokáže zbraň připravit ke střelbě během minuty. Moderní systém řízení palby přitom zajišťuje velmi vysokou přesnost. Věž houfnice má kromě pancíře i kevlarové obložení, což značně zvyšuje ochranu osádky.

Tahoun z „šedesátek“ patří k nejlepším houfnicím na Ukrajině: M109 Paladin si přitom vojáci chválí více než moderní stroje

Houfnice disponuje dělem ráže 155 milimetrů o délce hlavně 39 ráží. Vybavena je buď nabíjecím hydraulickým systémem nebo poloautomatickým nabíjením, a může dosahovat rychlosti střelby až 8 ran za minutu. Kromě klasické munice může používat i přesně naváděné granáty M982 Excalibur s dosahem až 40 km. Osádka má také na věži k dispozici kulomet ráže 12,7 milimetrů, použít ho lze na obranu proti pěchotě nebo i dronům.

Článek Staré houfnice M109 Paladin jsou pro ruské střelce „příliš mazané“. I přes své stáří se ukazují jako nepolapitelné záškodnice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lancet už zničil mnoho cenných zbraní

Drony Lancet mají na svědomí již řadu systémů (některé prokazatelně, jiné neověřitelně), Rusko jim připisuje třeba zásahy několika systémů S-300, protiletadlových „Buků“, ale i tanků T-64, ukrajinského dělového člunu atd. Jedno z videí pak ukazuje úspěšný útok na samohybnou pásovou houfnici amerického původu, jednat se mohlo o M109 Paladin. Podle všeho ji odhalil ruský průzkumný dron, a následně na ni navedl obsluhu s Lancetem; záběry totiž ukazují i onen náraz do vozidla, což podtrhuje, že je opravdu natočil průzkumný dron.

iZdroj fotografie: Nitrid niklu / Public Domain

Není přesně jasné, o jaký typ americké houfnice se jedná, Ukrajina jich dostala několik druhů, ale podle tvaru věže půjde o nějakou verzi mezi A3 a A5. Jedná se o konstrukci pocházející z 60. let 20 století, ale verze ve výzbroji Ukrajiny začaly být vyráběny zhruba o 20 let později. I dnes jsou přitom velmi užitečné, protože jsou přesnější než starší sovětská děla tvořící základ ukrajinského dělostřelectva. Z hlavní lze vystřelovat munici ráže 155 milimetrů dostupnou v západních skladech, které západní zbrojovky průběžně doplňují.

Dron Lancet je malý, ale má 3kg hlavici

Ruské drony Lancet jsou, na rozdíl od zmíněné houfnice, poměrně novým systémem, poprvé byly totiž ruskou armádou představeny v Sýrii v roce 2020. Útoku na videu se dle všeho účastní větší verze Lancet-3, což je letoun poháněný elektromotorem, s nímž dosahuje rychlosti až 110 km/h, a při střemhlavém letu k cíli až 300 km/h. Jeho hmotnost je pouhých 12 kilogramů, ve vzduchu vydrží až 40 minut, a má v sobě zabudovanou hlavici o hmotnosti 3 kg.

Sebevražedné ruské drony Lancet zničí i 5 systémů protivzdušné obrany za 24 hodin: za oběť může padnout S-300 i německý Gepard

Mohlo by se zdát, že obrněná houfnice musí takovému malému dronu odolat, ale opak je pravdou, pancíř ji chrání jenom proti pěchotním zbraním a střepinám. Naproti tomu Lancet může disponovat i kumulativní hlavicí, a například hlavice od granátometu RPG-7, které mají něco málo přes 2 kilogramy, si umí poradit s pancířem o síle až 500 milimetrů RHAe, čehož M109 zdaleka nedosahuje. Po nárazu dronu proto uvnitř vozidla vzplála uložená munice a dělo se během několika sekund ocitlo v plamenech.

Článek Video: ruský dron Lancet umí „uzemnit“ americkou 155mm samohybnou houfnici M109 jediným zásahem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice M109 Paladin je dědictvím korejské války

Vývoj nového 155milimetrového děla pro americkou armádu začal v roce 1952, protože se dosavadní technika ukázala v korejské válce jako nedostatečná. Nový kanón M126 s délkou 23 ráží měl na svou dobu špičkové vlastnosti, kadence byla jedna rána v minutě a dostřel 14 600 metrů. Posádka přitom seděla ve zcela otočné a klimatizované věži, což bylo v té době také novinkou.

Podvozek houfnice M109 pocházel z tanku M41 Walker Bulldog, což byl standardní tank americké armády, čímž byla značně zjednodušena jeho údržba. Když se v roce 1966 naplno rozjela válka ve Vietnamu, bylo na jih asijské země přesunuto na 200 kusů houfnic. V boji se dle očekávání plně osvědčily a roku 1974 následovala jejich další modernizace. Verze M109 A1 s dělem M126 A1 měla prodlouženou hlaveň na 39 ráží, což jí rovněž prodloužilo dostřel na 18 100 metrů.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Skutečnou revoluci však představovala verze M109A6 Paladin. Její vývoj byl zahájen v 80. letech 20. století a soustředil se na modernizaci nabíjení a digitalizaci systému a míření. Houfnice má ale také vylepšenou hydraulickou brzdu a nabíjecí systém, což jí dovoluje vystřelit za jízdy během 30 sekund s přesností starších strojů. Oproti předchozí verzi je rovněž jinak uložená munice – zásoba 39 kusů je v bezpečnějších schránkách a dovoluje rychlejší palbu.

Nový podvozek i možnosti M109 Paladin

I při další modernizaci bylo zachováno dělení munice, jelikož jde pro bezpečnost posádky stále o nejvhodnější řešení. Do stroje byla také plně integrována elektronika inerciární navigace, senzorů sledujících cíle, okolí a stav zbraně, stejně jako počítačem řízenou palbu. Dostřel se zvýšil s klasickou municí na 20 km, s chytrou raketovou municí Excalibur pak dokonce na dvojnásobek. Kadence narostla na tři výstřely v minutě a díky automatizaci se posádka smrskla z šesti mužů na čtyři. Velitel, řidič, nabíječ a střelec přitom sedí v plně klimatizovaném a chráněném prostoru.

K bezprostřední obraně mají k dispozici kulomet M50 ráže 7,92 mm. Zcela nový byl pak podvozek vozidla, kdy ten z M41 nahradil moderní s prvky z transportéru Bradley. Houfnice M109 Paladin s ním má hmotnost 28,8 tun, je 9,7 metrů dlouhé, 3,9 metrů široké a 3,1 metrů vysoké. Pohaní ho dieselový osmiválec Detroit Diesel 8V71T o síle 330 kW. Odpružení zajišťují torzní tyče, a také díky nim má Paladin velkou průchodnost a obratnost v terénu. Maximální rychlost je 61 km/h na silnici a s 500litrovou nádrží ujede až 350 kilometrů.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Zatím poslední modernizace, tedy M109 A7, je v sériové výrobě od roku 2015. U této verze došlo k větší integraci moderních informačních technologií nebo ke zvýšení pancéřové ochrany, čímž stoupla i hmotnost o více než 7,6 tun. To bylo kompenzováno výkonnějším motorem, který vedl mj. k zachování stejné rychlosti. M109 Paladin verze 7 by mohl (i s výhledem dalších „upgradů“) vydržet ve službě minimálně dalších 30 až 40 let.

M109 Paladin od Vietnamu po Ukrajinu

Prvního nasazení se M109 Paladin dočkal ve Vietnamu a později se stal hlavní houfnicí NATO, když byl v 60. až 80. letech 20. století zaveden téměř všemi členskými zeměmi. A docházelo také i k intenzivnímu exportu, vedle jihoamerických zemí zamířil stroj ve velkých počtech na Blízký východ. Třeba Izrael nakoupil hned 600 strojů, které nasadil během let do všech konfliktů. V hojném počtu nicméně M109 Paladin slouží také v armádě Egyptu, Iráku, a dříve také v Íránu. 

Dalším odběratelem se stala Jižní Korea, kde je M109 Paladin pod označím K55 vyráběn už od roku 1985. Houfnice byly během let několikrát zapojeny do přestřelek s protivníky z KLDR a od roku 2022 ukazují svou sílu v bojích na Ukrajině, kam 20 kusů M109A4BE dodala Belgie, stejný počet pak také Norsko, a přidalo se rovněž několik z Rakouska a osmnáctka ze Spojených států. Vedle výše zmíněné munice může navíc takto modernizovaný M109 Paladin střílet i přesně naváděné projektily Bonus a SMArt 155.

iZdroj fotografie: Uživatel Armyinform / Creative Commons / CC BY-SA

Zbraně si přitom nevedou na východním bojišti vůbec špatně. Ukrajinci u nich oproti modernějším systémům oceňují vysokou odolnost hlavně, protože nedochází k jejímu opotřebení tak rychle. Především chytrá raketová munice Excalibur s dostřelem 40 km pak ruským silám nepříjemně zatápí. Na nejvyšší úrovni ale naopak není pasivní obrana, což je také důvod, proč se ruským silám podařilo nejméně pět houfnic M109 Paladin zničit. K posílení ochrany ale vojáci natahují třeba obyčejné pletivo, kterým nemusí projít sebevražedné drony.

Článek Tahoun z „šedesátek“ patří k nejlepším houfnicím na Ukrajině: M109 Paladin si přitom vojáci chválí více než moderní stroje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.