Proč An-32 přestal stačit

Antonov An-32 vznikl jako vylepšená verze An-26 přímo pro indické podmínky: horké klima, krátké vysokohorské dráhy, přistávání v Ladaku i na severovýchodě země. Dvoumotorový turbovrtulový transportér s maximální nosností kolem 6,7 tuny a doletem přibližně 2 500 km sloužil spolehlivě po desetiletí. Jenže spolehlivost stroje je jen tak dobrá jako spolehlivost jeho dodavatelského řetězce.

Už v roce 2015 indická vláda oficiálně přiznala, že modernizace An-32 nabírá zpoždění kvůli nedostupnosti komponent způsobené rusko-ukrajinským geopolitickým střetem. Ze 105 plánovaných upgradů bylo v roce 2019 hotovo pouhých 55 kusů, a zbytek závisel na dodávkách modernizačních kitů z Ukrajiny. Po únoru 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a rozpoutalo válku, která trvá už více než čtyři roky, se tato zranitelnost jen prohloubila. Indie se tak ocitla v situaci, kdy provozuje řádově kolem stovky letounů, jejichž údržba závisí na dvou zemích, které spolu válčí.

Zakázka za čtvrt bilionu

Formální startovní výstřel padl 27. března 2026, kdy indická Rada pro obranné akvizice schválila takzvaný Acceptance of Necessity pro program MTA. Srpnová výzva k podání nabídek pak upřesnila parametry: Indie chce šedesát strojů v kategorii 18 až 30 tun užitečného nákladu. Prvních dvanáct má přijít v hotovém stavu přímo od výrobce, zbylých 48 se má montovat a vyrábět v Indii s domácím podílem nejméně 40 %, postupně rostoucím k 60 %.

Nejde o abstraktní tonáž. Indické letectvo chce převážet lehký tank Zorawar, houfnice M777 o hmotnosti přes čtyři tuny, kontejnery s protilodními střelami BrahMos i odpalovací jednotky systému protivzdušné obrany Akash. Právě proto je spodní hranice nosnosti nastavena na 18 tun, to je víc než trojnásobek toho, co unesl An-32.

Odhadovaná hodnota celého programu se pohybuje kolem bilionu rupií, tedy zhruba 250 miliard korun. Kdo vyhraje, nezíská jen kontrakt na letadla, ale dlouhodobou pozici v indickém obranném průmyslu.

Kdo se pere o zakázku

Na startovní čáře stojí dva jasní favorité a jeden outsider.

• Embraer C-390 Millennium v tandemu s indickou Mahindrou. Brazilský letoun nese až 26 tun nákladu, letí rychlostí kolem 870 km/h a při plném zatížení dosáhne doletu přibližně 2 000 km. Embraer už v únoru 2026 oznámil plán vybudovat v Indii servisní centrum pro C-390 a nabízí otevřenou architekturu avioniky. Silným argumentem je i rostoucí uživatelská základna: stroj si vybralo jedenáct letectev, z toho sedm z NATO, včetně Česka, které letos v červenci převzalo svůj první kus.
• Lockheed Martin C-130J-30 Super Hercules s indickou Tatou. Prodloužená verze legendárního Hercula unese zhruba 20 tun, letí rychlostí kolem 660 km/h a má dolet přibližně 3 900 km s nákladem necelých 16 tun. Indie už dvanáct C-130J provozuje a zná je z vysokohorských operací v Ladaku. Lockheed a Tata Advanced Systems v září 2024 oznámily dohodu o rozšíření výroby a montáže přímo v Indii.
• Airbus A400M je papírově nejsilnější, ale pravděpodobně mimo hru. S nosností kolem 37 tun přerůstá indický požadavek a podle dostupných informací Airbus soutěž spíše vynechá. Evropská stopa v Indii je nicméně reálná jinak: program C-295 s Tatou už dnes představuje první vojenský letoun vyráběný v Indii soukromou firmou. Právě tento průmyslový model (lokální výroba, přenos technologií, domácí servis) je to, o čem se ruským výrobcům skutečně nesní.

Proč Rusko tahá za kratší konec

Ruská alternativa pro střední transportní kategorii existuje zatím hlavně na papíře. Projekt Il-214, později přeznačený na Il-276, měl být společným rusko-indickým podnikem. Plán vznikl v roce 2009, v roce 2016 byl zastaven a podle serveru ThePrint jej HAL s Ruskem v roce 2026 znovu oživil. Jenže mezi oživením projektu a sériovou výrobou ověřeného letounu leží propast, kterou žádné memorandum nepřekročí.

Indie si tím nechává otevřená zadní vrátka, a současně ve stejném balíku rozhodnutí z března 2026 schválila další baterie S-400 i generální opravy motorů stíhaček Su-30MKI. Nejde tedy o rozvod s Ruskem. Jde o cílenou diverzifikaci tam, kde má Indie alternativu a kde dává smysl domácí výroba. Transportní letectvo je přesně taková oblast: C-390 i C-130J jsou sériově ověřené stroje s fungujícím dodavatelským řetězcem, zatímco ruský Il-276 zůstává projektem bez prototypu.

Český úhel pohledu

Indický tendr není jen vzdálená exotika. Česká republika pořizuje dva C-390 Millennium a součástí kontraktu je průmyslová spolupráce s LOM Praha a Aero Vodochody Aerospace v hodnotě přes dvě miliardy korun. Pokud Indie vybere stejný typ, česká obranná základna se ocitne ve sdíleném ekosystému s jedním z největších světových odběratelů vojenské techniky. Roste tím uživatelská komunita, klesají náklady na údržbu a zvyšuje se interoperabilita v rámci NATO i mimo něj.

Podle českého ministerstva obrany stál celý český balík dvou strojů včetně vybavení, výcviku a podpory 11,3 miliardy korun. Kusová cena samotného letounu je obchodní tajemství, přímé srovnání s americkým C-130J, jehož tankerová varianta KC-130J vychází na 78 až 83 milionů dolarů za kus, proto není čisté. Výkonnostně ale C-390 nabízí vyšší nosnost, vyšší rychlost a srovnatelný dolet, což z něj dělá papírově silnějšího kandidáta i pro indický tendr.

Pokud smlouva padne přibližně v roce 2027, první stroje by podle dřívějších požadavků indického letectva mohly dorazit kolem roku 2030. Kompletní přezbrojení šedesáti kusy potrvá déle, většina flotily má vzniknout přímo v Indii. Antonovy An-32 tak ještě nějakou dobu poletí. Ale jejich éra se už definitivně uzavírá a s ní i představa, že postsovětský dodavatelský řetězec dokáže držet krok s tím, co nabízí západní a brazilský průmysl.

Článek Sovětská technika už není spolehlivá, Indové posílají An-32 k šípku. Evropa dokáže nabídnout, o čem se Rusům nesní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je ta „černá skříňka“ a proč ji Indie nechce

Nejde o jednu utajenou součástku. Páteří provozního režimu F-35 je logistický informační systém ALIS, postupně nahrazovaný novější platformou ODIN. Americký vládní kontrolní úřad GAO ho ve svých auditech popisuje jako centrální nervový systém celého letounu, který řídí údržbu, zásobování náhradními díly, provozní záznamy i část plánování misí. Když jsou data chybná nebo chybí, systém dokáže uzemnit i technicky letuschopný stroj.

K tomu přistupují další vrstvy:

• Technická data a duševní vlastnictví — provozovatelé nemají automaticky plný přístup ke zdrojovým kódům ani k technickým datům potřebným pro autonomní údržbu. GAO ve zprávě z roku 2023 výslovně varuje před rizikem „vendor lock“, kdy je zákazník trvale závislý na výrobci.
• Exportní režim FMS — prodej jde výhradně cestou vláda–vláda (Foreign Military Sales), což znamená americkou kontrolu nad tím, co, komu a za jakých podmínek se dodá.
• Omezený prostor pro úpravy — integrace vlastních zbraní nebo senzorů vyžaduje souhlas a spolupráci americké strany. Pro zemi, která staví celou obrannou doktrínu na hesle Aatmanirbhar Bharat (soběstačná Indie), je to těžko stravitelné.

Pentagon přitom sám řeší, jak si od modelu řízeného dodavatelem vzít větší kontrolu zpět. Není to tedy jen indická obava, je to strukturální vlastnost celého programu.

Astronomie v číslech: co stojí hodina ve vzduchu

Provozní náklady F-35 jsou předmětem debat i v americkém Kongresu. Zpráva GAO z dubna 2024 uvádí pro variantu F-35A odhad ročních nákladů na udržování ve výši 6,6 milionu dolarů na jeden letoun. Americké letectvo přitom snížilo plánovaný roční nálet na 187 hodin. Náš přepočet je prostý:

A to bez pořizovací ceny letounů, bez infrastruktury, bez munice. Pro srovnání: celý indický kontrakt na 26 palubních Rafale-M podepsaný v dubnu 2025 pokrývá nákup, dlouhodobou podporu i transfer technologií pro integraci domácích zbraní. Rafale není plná technologická otevřenost, ale dává Indii nesrovnatelně větší průmyslový a integrační prostor.

Ani „ano“, ani „ne“, spíš strukturální pat

Příběh F-35 v Indii není příběhem dramatického odmítnutí. Je to příběh dvou systémů, které na sebe zatím nenašly klíč. Společné prohlášení USA a Indie z 13. února 2025 obsahovalo příslib přezkumu americké politiky pro uvolnění letounů páté generace, nikoli slib dodávky. Indická vláda o necelé dva měsíce později odpověděla parlamentu v Lok Sabha jednoznačně: žádná dohoda na pořízení F-35 podepsána nebyla. A podle sekundárního zdroje citujícího vyjádření Lockheed Martin z dubna 2026 neprobíhají s Indií ani přímá obchodní jednání; případný proces by musel jít vládní cestou.

Politické okno zůstává pootevřené. Ale bez formální indické žádosti a bez amerického rozhodnutí o uvolnění technologií se věc nepohne.

Alternativy: Rafale, AMCA a ruský pitch

Indie mezitím staví na třech pilířích. Prvním je Rafale, s 36 kusy objednanými dříve a 26 palubními Rafale-M z letošního kontraktu míří k flotile 62 strojů do roku 2030. Druhým je domácí program AMCA, u kterého indické ministerstvo obrany v květnu 2025 schválilo exekuční model přes průmyslové partnerství a o rok později založilo centrum pro integraci a letové zkoušky. AMCA je ale stále v budovací fázi, zatímco F-35 má za sebou přes 1 330 dodaných letounů a milion letových hodin.

Třetím pilířem je Rusko. Rostec na veletrhu Aero India 2025 představil exportní Su-57E a Rosoboronexport veřejně nabídl nejen dodávku hotových strojů, ale i společnou výrobu v Indii a pomoc při vývoji indického letounu páté generace. Podle ruské agentury TASS firma tvrdí, že výrobu Su-57E lze spustit na existujících indických linkách pro Su-30MKI v krátkém čase. Je to prodejní pitch, ne ověřený fakt, ale kontrast s americkým přístupem je markantní. Kde Washington říká „přezkoumáme politiku“, Moskva říká „pojďte vyrábět společně“.

Kdo drží klíče, drží letoun

Celý spor kolem F-35 v Indii je ve skutečnosti sporem o to, co znamená vlastnit moderní zbraňový systém. Stačí mít stroj v hangáru, nebo je potřeba mít přístup k jeho mozku? Indie si odpověděla jasně: bez dat, bez softwaru, bez práva na vlastní úpravy je i nejlepší bojový letoun světa jen pronájem. A za pronájem v řádu čtvrt miliardy dolarů ročně se v Dillí nikdo podepisovat nechce.

Článek Indie odmítá americkou „černou skříňku“. Na F-35 připravena je, ale vadí jí tajný systém a astronomická cena za provoz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boj o digitální kapotu

Pojem Interface Control Document zní abstraktně, ale v praxi jde o návod, jak se k sobě připojují jednotlivé prvky letounu. NASA ho definuje jako dokumentaci identifikující rozhraní a schválené změny rozhraní. U víceúčelového bojového letounu čtvrté generace to znamená mapu celé elektronické architektury, od radaru přes systém řízení palby až po komunikační linky.

Indie chce tuto dokumentaci proto, aby mohla sama napojovat domácí střely, senzory a budoucí upgrady. Ambice nejsou jen na papíře: Dassault loni podepsal s indickou Tata Advanced Systems dohodu o výrobě trupů Rafale v Hyderabadu, kde mají od fiskálního roku 2028 vznikat až dva kompletní trupy měsíčně. Indie tedy nechce jen montovat, chce průmyslovou páku. A k té potřebuje vědět, co se děje uvnitř.

Francie ale odmítá vydat dokumentaci v plném rozsahu. Podle reportů, které jako první přinesl BFM Business a převzala agentura Anadolu, Paříž argumentuje dvojí obavou: ztrátou kontroly nad budoucími příjmy z údržby a modernizací, a bezpečnostním rizikem.

Proč Moskva sedí u stolu, aniž by tam byla

Bezpečnostní riziko má jméno, které se v oficiálních prohlášeních nevyslovuje, ale v sekundárních reportech ano: Rusko. Ne proto, že by Moskva vyjednávala o Rafale. Ale proto, že je hluboko uvnitř indického obranného ekosystému, do kterého chce Dillí Rafale začlenit.

Čísla od SIPRI za období 2020–2024 mluví jasně: 36 % indických importů hlavních zbraní stále pochází z Ruska. Indie sama přitom odebírá 38 % veškerého ruského zbrojního exportu. A pak je tu BrahMos, nadzvuková střela, která je oficiálně produktem indicko-ruského společného podniku mezi indickou DRDO a ruskou NPO Mašinostrojenija.

Pokud by Indie získala plnou integrační dokumentaci Rafalu a následně do letounu napojovala systémy s ruskou stopou, vzniká nepřímá cesta, kudy by citlivé informace o francouzské architektuře mohly teoreticky prosakovat. Žádný konkrétní incident veřejně doložen není, ale struktura indického obranného průmyslu tu obavu zakládá sama o sobě. Pro Paříž nejde o paranoidní scénář, nýbrž o kalkulaci rizika, kterou by musel schválit i Elysejský palác.

Co je ve hře pro Francii, a pro NATO

Kontrakt na 114 kusů by podle odhadu Le Monde dosáhl 3,25 bilionu rupií, tedy zhruba 30,2 miliardy eur. To z něj dělá „kontrakt století“ pro exportní byznys Dassaultu. Výroční zpráva firmy za rok 2025 uvádí backlog 220 Rafalů a plánovaných 28 dodávek v roce 2026, výroba by tedy bez indické zakázky běžela dál. Jenže SIPRI zároveň říká, že Indie představuje 28 % francouzského exportu hlavních zbraní. Výpadek by nebyl existenční, ale bolel by obchodně i politicky.

Rafale přitom létá nejen ve Francii, ale i v Řecku, Chorvatsku, Egyptě, Kataru, Indonésii, Srbsku a Spojených arabských emirátech. Žádný z těchto zákazníků podle veřejně dostupných dokumentů nezískal přístup k ICD ani zdrojovým kódům, standardní exportní balík zahrnuje letouny, výcvik a logistickou podporu. Indie žádá víc, protože má víc co nabídnout: vlastní průmyslovou základnu a strategii „Make in India“, která z ní dělá jiný typ partnera než Katar nebo Řecko.

Pro alianční země včetně Česka má spor nepřímý, ale reálný rozměr. Únik integračních dat o Rafalu by zlepšil ruské pochopení silných a slabých míst západního typu letounu, a to se netýká jen Indie, ale celého okruhu uživatelů.

Pat, ne rozchod

Důležité je, co se zatím nestalo. Indie oficiálně neoznámila přerušení jednání. Dassault dál vykazuje indický program jako živý. Vedle 114kusové zakázky pro letectvo už běží podepsaný kontrakt na 26 Rafalů Marine pro indické námořnictvo, Indie se stane prvním zahraničním uživatelem palubní varianty. Odchod z rafalovského ekosystému by pro Dillí znamenal ztrátu investic, které už utopilo.

Současný stav je spíš vyjednávací pat než předzvěst rozchodu. Obě strany mají příliš mnoho ve hře na to, aby odešly od stolu. Otázka zní, kdo ustoupí první, a kolik z digitální kapoty Rafalu bude Francie ochotna pootevřít, aniž by riskovala, že se dovnitř podívá někdo, koho tam nechce.

Článek Indie hrozí, že zruší mega zakázku na Rafale. Stín Moskvy nahání Francouzům strach se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indický pilot nejspíše nezvládl s Tejasem manévr

HAL Tejas je indický jednomotorový lehký víceúčelový stíhací letoun vyvinutý jako náhrada za starší ruské MiG-21, a má se jednat o 4,5. generaci. Jeho výroba začala již v roce 2001, zavedení se nicméně dočkal až v roce 2015. Vyznačuje se moderní konstrukcí s vysokým podílem kompozitů, což snižuje jeho hmotnost a zvyšuje odolnost proti korozi. Určen je přitom k obraně i útokům, a zvládá i boj vyžadující vysokou manévrovatelnost.

Putin žasne, k čemu se Němci odvážili, je zmatený. Dodají Ukrajině střely s dlouhým doletem k ničení jeho cenných cílů

Na dnešní poměry je to nicméně skoro zbytečná vlastnost, jelikož probíhají letecké souboje na vzdálenost vyšších desítek až nižších stovek kilometrů, takže se piloti nemají šanci střetnout. Jde ovšem o dobrou vlastnost právě pro letecké show, při nichž třeba Rusové rádi předvádí manévry jako Pugačevova kobra nebo Kulbit známý též jako Frolovova čakra.

V tomto případě ale indickému pilotovi manévr neznámo proč nevyšel, což vedlo k havárii, při níž bohužel zemřel, jak potvrzuje HindustanTimes. K havárii došlo ve 14:10 tamního času, a ani po celém dni není znám důvod. Stíhačka létala 8 nebo 9 minut a absolvovala dvě až tři kola, načež se prudce propadla, poté se vyrovnala, ale nadále ztrácela výšku a havarovala, uvádí AP.

Video: Ukrajinské speciální jednotky systematicky zlikvidovaly skupinu ruských sabotérů. Věděly přesně, co dělat

Tejas má také moderní skleněný kokpit, digitální fly-by-wire řízení a pokročilý izraelský radar EL/M-2032 nebo indický AESA radar Uttam (u novějších verzí), uvádí Wikipedia. Rovněž integruje širokou výzbroj včetně střel vzduch-vzduch Derby a R-73, řízených pum, protizemních raket a přesných bomb, a díky modulárnímu systému může být snadno modernizován.

Indie plánuje postupné zavádění několika verzí – Tejas Mk1, která havarovala při letecké show v Dubaji, Mk1A a ambicióznější Tejas Mk2 s výkonnějším motorem. Letoun je důležitým symbolem indické soběstačnosti ve vojenském letectví a slouží prozatím pouze v indickém letectvu, ale v budoucnu by měl být zaveden i v námořní verzi pro indické letadlové lodě.

Článek Video: Indický bojový letoun HAL Tejas havaroval při letecké show, pilot zemřel. Buď nezvládl manévr, nebo došlo k závadě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indie chce protiváhu čínských střel

Na nákup nejmodernějších evropských střel MBDA Meteor má indická vláda vynaložit přes 3,5 miliardy korun, uvádí EconomicTimes, ale jejich počet není specifikovaný. Mají se stát protiváhou čínských střel PL-15 používaných na letounech Chengdu J-10C Vigorous Dragon, které má ve výzbroji pákistánské letectvo. Indie tak dostane střely schopné zasahovat cíle na vzdálenost až 200 kilometrů, proti nimž se letadla brání jenom obtížně.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Víta Lukáše

Meteor je střela typu vzduch-vzduch poháněná ramjetovým motorem, uvádí Wikipedia, díky němuž dosahuje rychlosti až Mach 4. Používá aktivní radarové navádění a její tzv. bezúniková zóna, což je vzdálenost, kdy letoun nemůže již ze zaměření vyklouznout, má být 60 km. Navíc má inteligentní detonátor, který hlavici střely odpálí v ideální vzdálenosti tak, aby způsobila co největší škodu, a letoun, řízenou střelu nebo podobný cíl z oblohy sundala.

Jediné Rafale mohou nést Meteory

Střely Meteor bude indické letectvo využívat na letounech Rafale, které jsou pro ně v jeho výzbroji jediné certifikované. Wikipedia uvádí, že jich koupilo 36, a dále má objednávku na 26 námořních Rafale-M určených pro operace z letadlových lodí. Jaké jsou ztráty Rafale z války s Pákistánem, není jasné, ačkoliv tvrdil, že sestřelil tři, zatímco mluvčí francouzského ministerstva obrany to přímo nevyloučil, ale uvedl, že by šlo o první případ za 25 let. Armádní Zpravodaj soudí, že je situace záměrně zamlžená a pravdy se kvůli utajení nejspíše nikdo nedopátrá.

Video: Ukrajinský PT-91 Twardy zjednal pořádek. Demoralizoval ruské vojáky natolik, že se jich 10 raději vzdalo

Indie chce kromě Meteorů i střely vzduch-vzduch Astra Mk-2 v počtu 700 kusů. Wikipedia uvádí, že jsou domácího původu a mají pulzní raketový motor s dosahem 160 až 200 km a radarové navádění. Určeny jsou hlavně pro ostatní moderní indická letadla, jakými jsou například ruské Suchoje Su-30MKI, indické HAL Tejas a další. Svými schopnostmi by měly být rovnocenné PL-15E, tedy exportní verzi oficiálně užívané Pákistánem s dosahem 145 km, ačkoliv Rafale nejspíše sestřelil za pomoci neexportní verze s dosahem 300 km, uvádí Wikipedia.

Článek Rafale stáhne náskok čínských J-10C. Indie proti nim kupuje nejlepší střely NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indie chce hlavně vlastní 5. generaci letounů

Jak přesně by měla dohoda mezi zeměmi vypadat, není jasné, jelikož Rusko dosud nedokázalo posunout svůj Su-57, který sice má být páté generace, ale někteří ho za něj nepovažují, na uspokojivou úroveň. Největším handicapem je zůstává nízká úroveň stealth, a dle Armádního Zpravodaje ani není jasné, zda může se současnou konstrukcí dosáhnout vyšší.

První Rafale B pro Indonésii je hotový. Francie tím získává větší vliv a Čína soupeře pro svou J-10C, která už ho pokořila

Indická vláda nicméně s odkazem na ministra obrany uvádí, že pokračuje ve vývoji vlastního letounu, a že chce postavit rovnou pět prototypů stíhačky AMCA. Je však nutné zdůraznit, že jde o zřejmě nejslabšího hráče v tomto segmentu, který nemá s vývojem moderních zbraní moc zkušeností, a navíc je ekonomicky slabší než jiní hráči, ať jde o Rusko, evropské země, kde nicméně program 5. generace není, Čínu, nebo Spojené státy americké.

Indie přitom nedávno vycouvala z koupě amerických F-35, jelikož požadovala montáž u sebe, aby tak podpořila svou ekonomiku, ale to Američané odmítli. Je přitom s podivem že o tom vůbec uvažovali, jelikož Indie provozuje ruský systém protivzdušné obrany S-400. Tedy přesně ten, kvůli němuž je dříve odmítli prodat Turecku, jelikož se obávali špionáže.

Polsko posílilo vojsko u hranic s Ruskem tanky K2 Black Panther. Jeho T-90M převyšuje až hanebně v ochraně i palebné síle

Již v červenci 2025, tedy ještě před odmítnutím F-35, přitom MilitaryWatchMagazine uvedl, že došlo k obnovení jednání o koupi Su-57. Armádní Zpravodaj soudí, že jde ekonomicky o lepší volbu, jelikož má stát 752,5 až 860 milionů korun, oproti 1,83 až 2,26 miliardy korun za F-35, uvádí EconomicTimes. Na druhou stranu Indie potřebuje adekvátního soupeře pro J-35, tedy čínský letoun 5. generace, který má jak ona, tak ho má dostat Pákistán.

Za ten ovšem ruský Suchoj Su-57 považovat nelze, takže je dle redakce Armádního Zpravodaje možné, že se bude snažit využít pouze pomoci s vývojem vlastního AMCA. Není ovšem jisté, že by se Rusko spokojilo pouze s tím, aniž by Indii prodalo letouny, zejména Su-35S a Su-57. Asi to bude záležet hlavně na tom, zda se jí samotné podaří s vývojem pokročit.

Právem vysmívané Su-57 začaly bombardovat Ukrajinu. Je to poslední snaha ukázat, že za něco stojí

Samotný Su-57 přitom působí velmi dobře. Navržen byl k vybojování vzdušné nadvlády i ničení pozemních a námořních cílů, zejména pak k pronikání PVO. Jeho výhodou je tradičně vysoká manévrovatelnost, nadzvuková rychlost a pokročilá avionika, ač o ní také panují pochyby. Je však na místě ocenit výzbroj, kterou může nosit ve vnitřních šachtách, včetně střel vzduch–vzduch dlouhého dosahu R-37M a přesné munice pro útoky na pozemní cíle.

Využívá přitom radar N036 Byelka s fázovanou anténní soustavou, který je ovšem považován za horší, než má F-35. Nechybí pak integrovaný systém elektronického boje, uvádí Wikipedia, a byť vývoj provází zpoždění a výroba probíhá pomalu (existují jenom desítky prototypů), ruské letectvo ho prezentuje jako protiváhu americkým F-35 a F-22. Jeho skutečné stealth schopnosti a elektronika jsou však podle řady odborníků stále o generaci pozadu.

Článek Indie dostala nabídku na koupi ruských Su-57 a pomoc s vývojem svého letounu 5. generace. Jsou ekonomicky lepší volbou než F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská J-35A je ekvivalent k americké F-35

Letecký střet s Pákistánem přinesl Indii nemalé ztráty zejména v podobě francouzských Rafale, o čemž Armádní Zpravodaj informoval 09. května 2025. Je jasné, že tím utrpěla pověst možná nejlepšího letounu 4. a 4,5. generace v Evropě, ale nejspíše i na celém Západě, jelikož by minimálně poslední modernizace měla překonávat dokonce i americkou F-16.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Ztracen měl být přitom i Mirage 2000, ale to je letoun nižší generace, takže šlo takový výsledek střetu předpokládat. Jako velice schopné se přitom ukázaly čínské střely PL-15, které měl mít Pákistán pouze v exportní verzi PL-15E, u níž Wikipedia potvrzuj dosah 145 km. Nedáno ovšem vyšlo najevo, že měl být jeden z Rafale sestřelen na vzdálenost 182 km, což by znamenalo, že mělo pákistánské letectvo k dispozici i neexportní verzi s doletem až 300 km.

Armádní Zpravodaj připomíná, že je Pákistán pro Čínu silným strategickým partnerem, potažmo velkým odběratelem jejích zbraní. A jelikož nelpí na různých omezeních, jako je tomu běžné u amerických a evropských představitelů, dává mu větší volnost ve využívání – což se potvrdilo i v nedávném konfliktu mezi Pákistánem a Indií, který se země draka nepokusila urovnat, a nejspíše také svolila k nasazení zmíněné střely vzduch-vzduch PL-15 v neexportní verzi.

Ukrajinci potvrdili dominanci v Černém moři: zaútočili na ruskou plošinu pro těžbu plynu. „Není tu místo pro ruský odpad,“ vzkázali

Je de facto jisté, že čínská vláda do jisté míry konflikt uvítala, jelikož tak mohla nechat otestovat své zbraňové systémy v reálných podmínkách. A výsledek zřejmě nemohl být lepší, ačkoliv pochopitelně v nedošlo na střet toho nejlepšího z její výzbroje (na rozdíl od indické).

Jako další krok má nyní nastat dodávka čínských letounů Shenyang J-35 páté generace, kterých si pákistánské letectvo objednalo několik desítek. Z posledních vyjádření čínských politiků přitom po nedávném jednání s pákistánským ministrem obrany Khawajem Asifem vyplývá, že mu budou dodány dříve než v roce 2026, jak bylo původně v dohodě plánováno.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Už v tomto roce by tak měl Pákistán obdržet prvních 30 letounů J-35A z celkem 40 objednaných. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že se tím chce lépe připravit na další možný střet s Indií a získat technologickou převahu, jelikož ta na ně nemá adekvátní odpověď. Sice se pokouší vyvíjet vlastní letoun páté generace známý jako AMCA, o němž Armádní Zpravodaj informoval už v červnu 2022, ale zatím se zdá, že nebude dříve než za několik let.

Jenomže koupit pro letectvo narychlo adekvátní alternativu, nejspíše není reálné. Ruský Suchoj Su-57 existuje stále jenom v počtu několika desítek, a to jde převážně o prototypy, zatímco americké F-35 nejspíše Indie získat nemůže – už jenom proto, že provozuje ruské systémy PVO, kvůli nimž bylo z programu vyřazeno také Turecko. Američané se jednoduše obávali úniku dat, resp. ruského špehování, například přes systém S-400 v jeho výzbroji.

Satelitní snímky ukazují, že Rusko kompletně vyčerpalo zásoby obrněné techniky v jednom ze skladů – včetně tanků

Nejbližší možností by tak mohl být turecký letoun TAI TF Kaan, jehož prototypy již létají, a první sériově vyráběné kusy by měly přicházet od roku 2028. Je však otázkou, zda se indicko-pákistánské vztahy do té doby opět nevyostří. Na druhou stranu je patrné, že obě strany v krátkém konfliktu pocítily sílu té druhé. Země Orientu třeba zasáhla velmi drahý švédský letoun včasné výstrahy SAAB 2000 Erieye střelami BrahMos s plochou dráhou letu.

Článek Pákistán dostane urychleně čínské stealth letouny J-35A páté generace. Získá tak výraznou technologickou převahu nad Indií se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Světový rekord, který nelze potvrdit

Prestiž francouzských Rafale, které jsou považovány za možná nejlepší západní letouny ve své třídě, značně utrpěla, když jich několik poslalo k zemi pákistánské letectvo. Podrobnosti o střetech se přitom objevují postupně, a ne všechny lze ověřit, ale v jednom případě mělo dojít k sestřelení na vzdálenost 182 km, což by v případě prokázání znamenalo světový rekord.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Redakce Armádního Zpravodaje se ovšem shoduje, že to nemusí být úplně pravda. Pákistánské letectvo by totiž mělo disponovat na letounech J-10C, které za tím stojí, střelami PL-15E. Značení E je důležité, neboť jde o exportní verzi PL-15 určené pouze pro čínské letectvo. Její max. dosah je omezen na 145 km, uvádí Wikipedia, takže by udávané vzdálenosti 182 km dosáhnout nemohla. Leda by Čína nechala takto otestovat domácí verzi s dosahem až 300 km.

Není však jisté, zda dojde k upřesnění informací, jelikož si je budou Pákistán i Čína pochopitelně dobře střežit, aby západním rivalům neprozradily více, než je nutné. Internetem také koluje zpráva, že se o rekord v sestřelu vzduch-vzduch dříve zasloužil ruský Suchoj Su-57, když ve válce v roce 2023 zničil na vzdálenost 217 km ukrajinský Suchoj Su-27.

Satelitní snímky potvrdilo i těžké přiznání Pákistánu: Indie bodovala, vyřadila mu high-tech švédský letoun včasné výstrahy AEW&C

Ukrajinská agentura Ukrinform nicméně toto tvrzení záhy vyvrátila s tím, že šlo o zfalšovanou zprávu, v níž ruští propagandisté dokonce odkazovali na americký magazín MilitaryWatch. Ten však žádnou takovou zprávu nikdy nevydal. Armádní Zpravodaj to ověřil a zjistil, že sice sedí vzdálenost, ale není připisována Su-57, nýbrž ruskému systému S-400.

Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3

Jeho střely mají podle Wikipedie dosah až 400 km, takže to možné je, a sestřely byly také později potvrzeny ukrajinskou stranou. V tomto směru se jedná o jeden z nejdelších sestřelů, ale země-vzduch, nikoliv vzduch-vzduch. Incident navíc potvrdilo samo Rusko. Údajný sestřel Rafale na vzdálenost 182 km během střetů s Pákistánem by tedy mohl skutečně znamenat světový rekord, ale informaci sdílí pouze tamní ministerstvo obrany a ověřit ji nelze.

Článek Nové informace o sestřelení francouzského Rafale pákistánskou J-10CE poukazují na světový rekord. Schytal to skoro na 200 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AEW&C byl vyřazen rusko-indickými střelami

Letoun včasné výstrahy mívají obvykle ve výzbroji jenom silnější letectva, ke všemu, pokud se jedná o některý modernější, jakým je i Pákistánem provozovaný SAAB 2000 Erieye AEW&C. Ten byl zaveden již v roce 1996, ale prošel modernizacemi, díky nimž dokáže monitorovat situaci ve vzdálenosti až 450 km. Švédská zbrojovka Saab ho osadila radarem AESA, s nímž má 300stupňové pokrytí. Pákistán by měl mít ve výzbroji těchto letounů 7, uvádí Wikipedia.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Armádní Zpravodaj dohledal, že měl Pákistán zaplatit za tři letouny z let 2017 až 2019 celkem 139 milionů amerických dolarů, v přepočtu tedy přes 3 miliardy korun. Ztráta, ale i poškození jediného, je proto citelnou záležitostí. Indii se přitom mělo podařit jeden zasáhnout v noci z 09. na 10. května 2025, když byl zaparkovaný na letecké základně Bholari poblíž přístavního města Karáčí na jihu země. Využít k tomu měla střely BrahMos s plochou dráhou letu.

Ty jsou indicko-ruským produktem a do výzbroje vstoupily v roce 2007. Vychází přitom z ruské protilodní střely P-800 Oniks, ale slouží pouze v indických ozbrojených silách – jiným dosud prodána nebyla. Její předností je silná 200 až 300kg hlavice a dosah až 900 km při odpálení z lodě nebo země (ze vzduchu klesá na 500 km), a to při rychlosti Mach 3, uvádí Wikipedia.

Nové informace zasazují Francii další ránu: Pákistán potvrdil, že čínská J-10CE sestřelila také Mirage-2000. Souboj to byl ovšem nerovný

Šilou je tedy srovnatelná s větší leteckou pumou, takže je jasné, že dokáže škody napáchat značné. Vysloužilý letecký maršál Masúd Akhtar přitom nabídl vzácný zasvěcený pohled na zásah SAAB 2000 Erieye AEW&C. Ten se zrovna nacházel v hangáru a satelitní snímky níže potvrzují, že je byl skutečně významně poškozen, ačkoliv ke zničení letounu téměř jistě nedošlo.

Armádní Zpravodaj je názoru, že má letecká základna Bholari pro Pákistán strategický význam, jelikož leží blízko u indických hranic a může tak sloužit jako výchozí bod k vedení operací nejen ve vzduchu nad zemí, ale také nad mořem, stejně jako proti námořním cílům. Více podrobnosti už k incidentu zveřejněno nebylo, ale je patrné, že z toho Pákistán nevyšel levně.

Článek Satelitní snímky potvrdilo i těžké přiznání Pákistánu: Indie bodovala, vyřadila mu high-tech švédský letoun včasné výstrahy AEW&C se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská J-10CE měla v boji jasnou výhodu

Ačkoliv tvořil páteř francouzského letectva a patřil k silným tahounům, dnes už rozhodně nelze označit Dassault Mirage 2000 za moderní letoun – alespoň oproti světovým špičkám. Zaveden byl roce 1984 a Indie se stala o rok později jeho prvním zahraničním uživatelem. Konkrétně dostala letouny Mirage 2000H5, ale v roce 2011 schválila jejich modernizaci na standardy Mirage 2000-5 Mk. 2, čímž letectvo později získalo letouny značené Mirage 2000I.

Ukrajinci potvrdili dominanci v Černém moři: zaútočili na ruskou plošinu pro těžbu plynu. „Není tu místo pro ruský odpad,“ vzkázali

Stále byly čtvrté generace, ale dostaly například kokpit schopný nočního vidění, vylepšenou navigaci a systémy IFF, pokročilý vícevrstvý radar či plně integrovanou sadu pro elektronický boj, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to byla nejspíše právě tato verze, která se střetla v čínským Chengdu J-10CE pákistánského letectva 06. a 07. května 2025.

iZdroj fotografie: GoodFon

I přes značnou modernizaci ovšem letoun na soupeře ztrácel. Pro vzdušný souboj mohl být totiž vybaven střelami MBDA MICA s dosahem až 80 km, což je na dnešní poměry opravdu málo. Čínská J-10CE je totiž generace 4,5., uvádí Wikipedia, což znamená, že má lepší radar či systémy elektronického boje, a proti francouzským letounům měla použít střely PL-15.

Ta má v případě čínského letectva dosah až 300 km, ale ve službě pákistánského je exportní verze označená PL-15E s max. dosahem 145 km, potvrzuje Wikipedia. I to ovšem možnosti Mirage 2000 z indického letectva významně překonává, takže lze konstatovat, že se jednalo o nerovný souboj. Sice nejsou stále jasné všechny podrobnosti, aby ho šlo řádně posoudit, ale zdá se, že země Orientu svého soupeře přinejmenším podcenila.

Ruská odplata v Baltském moři: zadržení řeckého tankeru jako projev moci a důkaz, že dohody nic neznamenají

Tamní premiér to označil za dokonalost pákistánského letectva a ostře se vyjádřil na účet Indie: „Naši sokoli během několika hodin rozdrtili nepřátelskou hrdost a aroganci. Rázná reakce Pákistánu změnila rovnováhu sil a vyslala nepříteli vzkaz, že pokud se na nás ještě někdy špatně podívá, rozdupeme ho.“ Armádní Zpravodaj je názoru, že ačkoliv u Mirage 2000 by šlo takový výsledek předpokládat, naprostá prohra Rafale je velikou potupou.

Článek Nové informace zasazují Francii další ránu: Pákistán potvrdil, že čínská J-10CE sestřelila také Mirage-2000. Souboj to byl ovšem nerovný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

J-10C se údajně podařilo sestřelit Rafale

Francouzský i čínský letoun je označován za 4,5. generaci a Armádní Zpravodaj posoudil, že mají mnoho schopností podobných, ačkoliv se v některých parametrech liší. Wikipedia uvádí, že při jejich střetu mezi mezi Indií a Pákistánem měly být nejspíše dva Rafale, považované za světovou špičku, sestřelené, kdežto o ztrátě J-10C nejsou žádné zprávy. Armádní Zpravodaj však upozorňuje, že na základě těchto skutečností nelze říci, že by byl francouzský letoun špatný, ale určitě lze konstatovat, že ten čínský se vyrovná západním protějškům.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Při pohledu na oba letouny si lze všimnout jednoho rozdílu, a to v počtu motorů. Vigorous Dragon je jednomotorový, a i proto bává někdy označován za čínskou obdobu amerického General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Oproti tomu Rafale je dvoumotorový a o něco málo těžší, ovšem s délkou 15,27 metrů, jak uvádí Wikipedia, je o více než 1,6 metru kratší. Letouny mají shodnou maximální rychlost Mach 1,8, ale francouzský má výrazně větší nosnost, což může hrát roli hlavně při útoku na pozemní cíle, i když ve vzdušném souboji tolik ne.

iZdroj fotografie: Dassault

Oba letouny mají být dobře manévrovatelné, takže by na krátkou vzdálenost byly srovnatelné. Armádní Zpravodaj však upozorňuje, že je moderní boj veden na vzdálenost mimo dohled pilotů. Zde záleží hlavně na schopnostech radaru letounu a typu a schopnosti střel vzduch-vzduch. Rafale a J-10C disponují radarem typu AESA, a obecně lze říci, že by měly mít schopnost se zachytit zhruba na stejnou vzdálenost. A jelikož nemají schopnost stealth, bude záležet i na případných schopnostech elektronického boje a jejich matení radaru.

Vyspělé střely má Rafale i J-10C

V oblasti střel jsou opět schopnosti letounů podobné. Třeba k sestřelení indického Rafale měl pákistánský J-10C použít střely P-15, uvádí ArmyRecognition, které mají radarové naváděníé a dosah až 300 kilometrů při rychlosti Mach 5, ale jejich exportní verze P-15E má dolet omezený na 145 kilometrů, uvádí Wikipedia. Naopak Rafale používá střelu MBDA Meteor s vynikající bezúnikovou zónou a dosahem až 209 kilometrů, uvádí Twz.

Smělý souboj čínského J-10 proti Eurofighteru může poskytnout nový pohled na čínské letectvo; ale těžko říci, který letoun je lepší

Z dostupných údajů lze odvodit, že bude souboj Rafale a J-10C velice vyrovnaný. Armádní Zpravodaj soudí, že může výsledek záviset třeba na tom, jaké konkrétní zbraně daný letoun v okamžiku střetu ponese, ovšem další významnou veličinou bude úroveň výcviku pilotů nebo taktika, jakou letectvo při nasazení zvolí. V obou případech ale bude platit, že se jedná o nebezpečné letouny, což se o francouzském již vědělo, zatímco o čínském prokázalo. A jelikož nejde o nejmodernější čínský letoun, bude Chengdu J-20 Mighty Dragon ještě lepší.

Článek Francouzský Rafale má být nejlepší ve své třídě, ale čínský J-10C ho dokáže uzemnit, aniž by mu dal šanci – i když má horší střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výsledek střetu je pro Rafale zdrcující

Jednoznačně se jedná pro Indii o velikou potupu, ačkoliv jedna bitva pochopitelně nevypovídá nic o celkovém (ne)úspěchu jejího válečného úsilí. Jeden z amerických představitelů pod podmínkou anonymity sdělil, že šlo s velkou pravděpodobností právě o čínský Chengdu J-10C, který sestřelil nejméně dvě stíhačky indického letectva – jedním byl zřejmě Rafale.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Pákistán má přitom ve výzbroji i americké F-16, ale ty se podle všeho bitvy vůbec neúčastnily, za čímž může stát zákaz z Washingtonu, zatímco Peking nepotřebuje „hájit mír“, pakliže ho situace neohrožuje. Armádní Zpravodaj se také přiklání k názoru, že bude naopak rád za otestování svých bojových letounů v ostrém boji, navíc zrovna proti francouzským Rafale.

Indie a Čína spolu totiž mají dlouhodobé územní spory, které nejednou vyústily v použití vojenské síly, ačkoliv se situaci vždy podařilo urovnat. Země Orientu se navíc v posledních letech snaží dostat do popředí zbrojařské scény, kdy se dokonce ambiciózně rozhodla, že nahradí alespoň v některých oblastech Rusko coby tradičního dodavatele zbraní, jak rozebíral Armádní Zpravodaj koncem dubna 2025 s tím, že má s výrobou dle jeho standardů zkušenosti.

Dassault Rafale F5 vs. F-35 Block 4: oba letouny jsou solidní, ovšem ten francouzský vyhrává pouze v jedné nevýznamné oblasti

Ztráta Rafale pak rozhodně není dobrou vizitkou indického letectva, ani francouzského letounu, jelikož je považován za jeden z nejlepších na světě ve své kategorii, ačkoliv to lze velmi těžko posuzovat, když nejsou známy podrobnosti boje. Možná jich mají více Američané, kteří pečlivě sledují účinnost bojových letadel čínské výroby, aby pochopili jejich potenciál v možném konfliktu o Tchaj-wan nebo v indo-pacifickém regionu jakožto celku.

Indie přitom ztrátu svých letadel neuznává a mlčí, ačkoliv oficiálně oznámila úspěšné údery proti tzv. teroristické infrastruktuře v Pákistánu. Tamní ministr obrany Khawaja Asif měl potom uvést, že se podařilo letectvu sestřelit hned pět indických letounů Dassault Rafale, zatímco jiné zdroje podaly informace o třech. Sestřelení potom napovídají i nalezené trosky raket.

Ruský zbrojní průmysl znovu trpí. Indie oficiálně kupuje pro letadlovou loď Rafale M, který vytlačil problémový Mig-29K

Redakce Armádního Zpravodaje objevila zmínky indických obyvatel z provincie Punjáb, kteří tam našli trosky raket PL-15E. Tedy přesně těch, jimiž jsou vyzbrojeny čínské letouny Chengdu J-10C a čínsko-pákistánské letouny JF-17 Thunder, a o jejichž dodávce Pákistánu informoval STRATCOM koncem dubna 2025. Je tedy pravděpodobné, že stojí za sestřely indických Rafale.

Článek Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.