Kdo je Amír Hatamí a proč na jeho slovech záleží

Hatamího jméno se v českých médiích dosud příliš neobjevovalo. To se změnilo v červnu 2025, kdy ho Chameneí jmenoval do čela Artéše a současně mu udělil hodnost generálmajora. Artéš je pravidelná íránská armáda; na rozdíl od Revolučních gard (IRGC), které fungují jako ideologická paralelní síla, Artéš je konvenční vojenský aparát s letectvem, námořnictvem i pozemními silami.

Právě proto má výrok takovou váhu. Kdyby totéž řekl velitel basídžů nebo lokální duchovní, šlo by o rétorický exces jednoho z mnoha. Hatamí ale reprezentuje státní armádu. Jeho slova nesou institucionální pečeť, i když se nepodařilo dohledat přímý záznam (video, audio ani oficiální přepis) konkrétního srpnového projevu, při kterém měla odměna zaznít.

Částka, která v Íránu mění životy

Orientační přepočet 700 tisíc korun vychází z aktuálního poměru tomanů k dolaru, jak ho lze odvodit z dat deníku The National. Minimální mzda v Íránu činí 16,6 milionu tomanů měsíčně. Ženatý pracovník se dvěma dětmi pobírá přibližně 26 milionů tomanů. Pět miliard tomanů tak představuje:

• Zhruba 301 minimálních měsíčních mezd, tedy asi 25 let práce za minimum.
• Přibližně 192 měsíčních příjmů rodiny se dvěma dětmi, tedy kolem 16 let.

V zemi, kde podle téhož zdroje lidé šetří na polévkových kostech a omezují nákupy masa, je taková suma životní loterie. Propagandistický účinek je zřejmý: odměna nemá jen motivovat jednotlivce, má vysílat signál celé společnosti, že režim bere „lov Američanů“ smrtelně vážně.

Dvojnásobek pro ženy: mobilizace, ne ocenění cíle

Dvojnásobná odměna má být určena ženám jako vykonavatelkám, tedy Íránkám, které by se na dopadení amerického vojáka podílely.

Přímé vysvětlení motivu v dohledaných zdrojích chybí. Redakční interpretace je ale nasnadě: jde o propagandistický tah, který má vtáhnout do mobilizačního rámce i tu část populace, která tradičně stojí mimo vojenské struktury. Symbolicky tím režim říká, že „obrana vlasti“ je povinností každého, a že za ni zaplatí. Dvojnásobek pro ženy dodává výroku radikalitu, která zaručuje mediální šíření. A právě o to jde.

Není to poprvé, a padá to do horké války

Hatamího výrok není izolovaný incident. V dubnu 2026, po sestřelení amerického bojového letounu, íránská státní televize otevřeně vyzývala civilisty, aby pomohli dopadnout americké letce, a nabízela za to odměnu. Times of Israel tehdy popsal, jak íránská média koordinovala veřejnou pátrací akci po posádce sestřeleného stroje.

A kontext je ještě temnější. Podle Reuters bylo k červenci 2026 ve válce s Íránem zabito 17 amerických vojáků a zhruba 430 jich bylo zraněno. USA do regionu přesouvají další tisíce vojáků, letouny, tankery i námořní síly. Hatamího slova tedy nepadají do míru. Padají do konfliktu, kde se už střílí, kde padají bomby a kde Hormuzský průliv, kudy proudí více než čtvrtina světového námořního obchodu s ropou a zhruba pětina globálního LNG, funguje jako geopolitická pojistka, jejíž narušení by okamžitě pocítily i české domácnosti u čerpacích stanic a v účtech za energie.

Co na to říká mezinárodní právo

Výzva k dopadení či zabití nepřátelského vojáka v kontextu ozbrojeného konfliktu není sama o sobě porušením Třetí ženevské úmluvy; ta se plně uplatňuje až po zajetí, kdy zajatcům musí být zajištěno humánní zacházení a ochrana před násilím. Problém Hatamího výroku leží jinde.

Vyzývat civilisty, aby se aktivně podíleli na „lovu“ nepřátelských vojáků, znamená mazat hranici mezi civilistou a kombatantem. Podle Mezinárodního výboru Červeného kříže civilista, který se přímo účastní bojových operací, přestává být po dobu této účasti chráněn před útokem. Jinými slovy: Hatamí svým výrokem potenciálně vystavuje íránské civilisty, včetně žen, které výslovně zmiňuje, smrtelnému nebezpečí. Nabízí jim peníze za to, aby se stali legitimními vojenskými cíli.

Veřejnou oficiální reakci Washingtonu na tento konkrétní výrok se nepodařilo dohledat. V analogickém dubnovém případě Bílý dům pouze potvrdil, že prezident byl informován, Pentagon ani CENTCOM další podrobnosti neposkytly.

Čeští vojáci v oblasti aktuálně nasazeni nejsou, mise v Iráku byla ukončena. České ministerstvo zahraničí nicméně kvůli eskalaci konfliktu s Íránem doporučuje cesty do Ománu jen v nezbytných případech a žádá zvýšenou opatrnost.

Hatamího odměna nemá právní rámec, nemá dohledatelný rozpočet, nemá prováděcí mechanismus. Má ale něco jiného: razítko vrchního velitele státní armády a publikum, pro které pět miliard tomanů představuje celoživotní výdělek. V íránské válečné propagandě je to přesně ten druh nabídky, která nepotřebuje být splnitelná. Stačí, že je slyšet.

Článek Muslimská civilizace v pravém světle: Íránský generál vypsal odměnu 700 tisíc Kč za amerického vojáka. Ženám platí dvojnásobek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo je Ahmad Vahídí a proč mluví právě teď

Vahídího kariéra je prakticky nerozlučně spjata s Revolučními gardami od jejich vzniku v roce 1979. Byl prvním velitelem elitních jednotek Quds Force, sloužil jako ministr obrany i ministr vnitra. Americké ministerstvo financí ho už v roce 2010 zařadilo na sankční seznam kvůli vazbám na íránský jaderný a raketový program. Evropská unie jeho profil aktualizovala v roce 2025.

Do čela IRGC byl podle Iran International jmenován 1. března 2026, v okamžiku, kdy gardy potřebovaly novou tvář po sérii likvidací velitelů. Vahídí tu tvář dodal: konfrontační, ideologicky zakotvenou, odmítající jakékoli ústupky. Agentura AP ho popisuje jako klíčového hráče tvrdé íránské vyjednávací linie a člověka, který vychází z mentality „nekončící revoluce“.

Jeho prohlášení o vítězství proto nejsou jen rétorickým cvičením. Jsou politickým nástrojem. Mají utvrdit domácí publikum, že ztráty neznamenaly porážku, a zároveň vyslat Západu signál: tvrdé křídlo režimu nebude prodávat kompromis jako kapitulaci.

Co Írán vydává za vítězství, a co říkají fakta

Vahídího narativ stojí na třech pilířích:

• Režim přežil. Navzdory měsícům amerických a izraelských úderů íránský stát nepadl, vláda funguje, gardy existují.
• USA šly do příměří. Bílý dům potvrdil, že nepřátelské akce probíhaly od 28. února do 7. dubna 2026. Poté Washington přistoupil k jednáním a 17. června podepsal s Teheránem memorandum.
• Írán si podržel páky. Hormuzský průliv zůstal nástrojem nátlaku, část vysoce obohaceného uranu přežila údery a IAEA v červnu 2026 přiznala, že nemá jasno o osudu materiálu obohaceného na 60 %.

Každý z těchto bodů má ovšem druhou stranu. Izraelská armáda ve svých bilancích operací Rising Lion (2025) a Roaring Lion (2026) uvádí přes 800 úderných letů, 16 000 použitých munic a tisíce zasažených cílů, od raketových základen po velitelská stanoviště. Likvidace Pakpúra a dalších vysokých důstojníků IRGC nebyla náhoda, ale systematická kampaň. Izrael i USA mluví o vzdušné převaze nad částí íránského území.

Americká strana rámuje memorandum nikoli jako ústupek, ale jako nástroj, který má zabránit tomu, aby Írán získal jadernou zbraň, a obnovit bezpečnou plavbu Hormuzem. Vahídí totéž memorandum prezentuje jako důkaz, že Washington musel ustoupit. Obě strany prodávají stejný dokument jako své vítězství. To samo o sobě vypovídá o povaze konfliktu víc než kterýkoli výrok.

Jaderná otázka: ne bomba, ale nejistota

Vahídího dlouhodobé napojení na tvrdou jaderně-raketovou linii íránského režimu je klíčové. Přímý veřejný výrok „chci jadernou bombu“ v otevřených zdrojích dohledatelný není, oficiální íránská pozice navenek stále tvrdí, že o zbraň neusiluje. Jenže realita za tou fasádou vypadá jinak.

IAEA v červnu 2026 vyzvala Írán k obnovení spolupráce a přiznala, že komunikační kanál byl přerušen. Část uranu obohaceného na 60 %, tedy blízko úrovně potřebné pro zbraň, podle dostupných informací přežila americko-izraelské údery. Nikdo přesně neví kolik. A právě tato nejistota je nebezpečnější než jakýkoli Vahídího výrok. Vahídí a jemu blízcí zastánci tvrdé linie systematicky odmítají ústupky v jaderné oblasti. Nesou odpovědnost za to, že inspektoři nemají přístup. A jejich rétorika o „vítězství“ vytváří politický prostor pro to, aby Írán jaderné kapacity dál rozvíjel pod rouškou diplomatického příměří.

Podle nás je právě tohle jádro problému: Vahídí nepotřebuje říkat „chci bombu“. Stačí mu zajistit, aby nikdo nevěděl, jak daleko Írán došel.

Co z toho plyne pro Evropu a Česko

Íránsko-americký konflikt není jen blízkovýchodní záležitost. Podle americké Správy energetických informací (EIA) vystoupala cena ropy Brent ve druhém čtvrtletí 2026 až na 118 dolarů za barel, tedy zhruba 2 800 Kč. Hormuzský průliv, kterým proudí pětina světové ropy, se stal nástrojem íránského nátlaku a trhy reagovaly panicky.

Mezinárodní měnový fond ve svém evropském výhledu z dubna 2026 popsal dopady jako novou energetickou nabídkovou ránu:

• Vyšší inflace v eurozóně
• Slabší hospodářský růst
• Rostoucí náklady na dopravu a průmyslové vstupy

Pro Česko to znamená dražší pohonné hmoty, vyšší ceny potravin přes logistiku a energii a tlak na alianční rozpočty. I po červnovém memorandu a mírném poklesu cen ropy zůstávají zásoby nízké a riziko další eskalace reálné. MMF v červenci 2026 varoval, že ropný trh sice šok absorboval, ale nárazníky docházejí.

Přežití jako strategie

Vahídího rétorika dává smysl, pokud pochopíme, co vlastně prodává. Ne klasické vojenské vítězství, to by při pohledu na trosky raketových základen a seznamy mrtvých velitelů neobstálo. Prodává přežití. Schopnost menšího hráče ustát tlak supervelmoci, nepoddat se a přetavit samotný fakt existence v politický triumf.

Je to propaganda? Bezpochyby. Je v ní zrnko pravdy? Také. Írán skutečně nekapituloval, Washington skutečně jednal a část jaderného materiálu skutečně zůstala v mlze. Jenže mezi „nesrazili nás“ a „srazili jsme je na kolena“ je obrovský rozdíl, a právě v tom rozdílu se skrývá příští krize.

Článek „Srazili jsme na kolena nejmocnější armádu světa,“ chlubí se íránský generál vítězstvím nad USA. Chce atomovky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se v noci stalo, a co ne

Sled událostí rekonstruovaný z amerických a íránských zdrojů vypadá takto: čtyři íránské jednorázové útočné drony zamířily směrem k obchodním plavidlům v Hormuzském průlivu a jeho okolí. Americké síly je podle CENTCOM sestřelily ještě před zásahem cílů. Vzápětí následoval úder na pozici, odkud byly drony řízeny, tedy řídicí stanoviště poblíž Bandar Abbásu. Washington akci označil za „přiměřenou a čistě obrannou“, jejímž cílem bylo zabránit odpalu dalšího dronu.

Íránská verze se liší v každém podstatném bodě. Agentura Tasním, napojená na Íránské revoluční gardy, tvrdila, že námořní složka IRGC pálila na americký tanker a donutila ho obrátit. Gardy zároveň oznámily odvetný úder na americkou leteckou základnu v Kuvajtu. Kuvajtská armáda potvrdila zachycení nepřátelských střel a dronů nad svým územím, ale původ útoku veřejně neurčila.

Důležité je, co veřejné zdroje neříkají. Jméno údajně napadené obchodní lodi nebylo k 28. květnu zveřejněno, a to ani americkými, ani britskými námořními autoritami. A americká strana nemluví o zničení celé vojenské základny, nýbrž o zásahu konkrétního řídicího stanoviště. Rozsah škod zůstává neznámý; Teherán tvrdí, že žádné nebyly.

Příměří, které existuje jen na papíře

Bílý dům oznámil příměří 8. dubna s příslibem znovuotevření Hormuzu. Podle AP nyní obě strany jednají o jeho prodloužení o dalších 60 dní. Hlavním prostředníkem je Pákistán, Katar se znovu zapojil jako podpůrný diplomatický kanál. Návrh memoranda údajně počítá se zákazem íránských „mýtných poplatků“ za průjezd průlivem a s odstraněním min do 30 dnů.

Jenže právě tady narážíme na jádro problému. Spor o Hormuz není jen vojenský, je obchodně-správní. Americké ministerstvo financí 27. května uvalilo sankce na Persian Gulf Strait Authority, kterou Washington popisuje jako nástroj revolučních gard pro vybírání nelegitimních poplatků a navádění lodí po Íránem určené trase. Dokud Teherán považuje Hormuz za svou páku v jednání a Washington za červenou linii, každý „omezený“ úder může okamžitě roztočit další odvetu. Podle nás je právě tohle důvod, proč se příměří opakovaně hroutí: obě strany ho potřebují, ale ani jedna není ochotná ustoupit v tom, co ho činí funkčním.

Hormuz jako bojový prostor, čísla a praxe

Před válkou průlivem denně proplouvalo v průměru 138 lodí. Dnes je provoz drasticky nižší. Britská námořní koordinační služba UKMTO drží pro Hormuz kritickou úroveň hrozby a v květnu vydala speciální instrukce pro tranzit:

• Kapitán musí být po celou dobu průjezdu na můstku.
• Loď přechází na ruční řízení.
• Trvalý poslech nouzového kanálu VHF 16.
• Maximální možný odstup od íránského pobřeží.
• Okamžité hlášení jakéhokoli incidentu.

Průliv není formálně uzavřený. Prakticky je ale válečnou zónou, kde se v posledních týdnech opakovaně střílelo; jen 5. května zaznamenalo UKMTO zásah nákladní lodi neidentifikovaným projektilem. Aktuální epizoda se od předchozích liší rychlostí eskalace: drony sestřeleny, řídicí stanoviště zasaženo, íránská odveta oznámena, to vše v řádu hodin.

Co to znamená pro Česko

Vazba mezi Hormuzem a českou pumpou je přímá. Ropa Brent se 28. května obchodovala za 93,71 dolaru za barel při extrémní volatilitě; trh reaguje na každý signál z průlivu prudčeji než na standardní data o zásobách. V Česku se podle dat CCS k 27. květnu prodával Natural 95 za průměrných 43 korun za litr, nafta za 40,40 koruny. Před konfliktem to bylo zhruba 33,50 a 33 korun. Vláda drží regulaci maximálních cen pohonných hmot, aktuálně prodlouženou do 31. května.

Čeští vojáci v oblasti nasazeni nejsou; mise AČR v Iráku skončila a námořní zapojení do operace ASPIDES bylo štábní, s plánovaným koncem v lednu 2026. Konflikt ale české občany zasáhl už v březnu, kdy ministerstvo obrany organizovalo repatriační lety ze zemí Perského zálivu pro Čechy uvízlé kvůli bojům. Ministerstvo zahraničí stále udržuje zvýšené cestovní varování pro Kuvajt.

Tři měsíce války, jedno příměří, desítky incidentů, a jednací stůl, u kterého se řeší totéž co na hladině Hormuzu: kdo průliv kontroluje. Dokud na tuhle otázku neexistuje odpověď, budou noční sestřely a ranní odvety pokračovat.

Článek Konec v nedohlednu: americká armáda srovnala se zemí vojenskou základnu, Írán zaútočil na obchodní loď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Kagan vlastně tvrdí

V rozsáhlém eseji pro The Atlantic z 10. května a v následné debatě na Brookings Institution Kagan rozebírá paradox, který definuje celý konflikt. USA prokázaly schopnost ničit: zasáhly raketové baterie, námořní základny, velitelská stanoviště. Takticky zvítězily v každé epizodě. Jenže strategický výsledek je opačný.

Íránský režim nepadl. Hormuzský průliv se nevrátil do předválečného stavu volné plavby. Teherán si naopak uchoval páku, kterou před válkou v takové míře neměl, schopnost regulovat tok energie, na němž závisí globální ekonomika. Kagan to přirovnává k Pearl Harboru, ale s jedním zásadním rozdílem: po Pearl Harboru Spojené státy dokázaly situaci zvrátit. Tady podle něj žádný návrat ke status quo ante nepřijde.

A pak je tu srovnání s Vietnamem a Afghánistánem. Obojí byly drahé, bolestivé porážky. Ale obě se odehrály na periferii amerického vlivu. Perský záliv je něco jiného, uzel, kterým proudí pětina světové ropy. Selhání tady, říká Kagan v rozhovoru pro CNN, mění kalkul spojenců i rivalů okamžitě a urychluje přechod k post-americkému řádu.

Čísla, která vysvětlují íránskou páku

Abychom pochopili, proč je Hormuz tak mocná zbraň, stačí se podívat na faktografický přehled Mezinárodní energetické agentury z února 2026:

• Přes průliv v roce 2025 denně prošlo téměř 14,95 milionu barelů surové ropy a dalších 4,93 milionu barelů ropných produktů, celkem skoro 20 milionů barelů denně.
• Alternativní exportní trasy přes Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty dokážou nahradit maximálně 3,5 až 5,5 milionu barelů denně.
• U zkapalněného zemního plynu je situace ještě tvrdší: prakticky veškerý LNG z Kataru a SAE nemá jinou cestu ven.

Jinými slovy: i kdyby se všechny záložní ropovody naplno otevřely, chybí zhruba 14 milionů barelů denně. To není výpadek, to je zemětřesení na energetických trzích. A právě tuto páku si Írán udržel, ne proto, že by jeho námořnictvo přežilo nepoškozené, ale proto, že samotná hrozba narušení plavby v úzkém průlivu stačí k tomu, aby svět naslouchal.

Prázdné zásobníky a papírový tygr

Válka ale nestála jen prestiž. Stála munici. Podle analýzy CSIS z 21. dubna 2026 mohly USA během 39denní kampaně spotřebovat více než polovinu předválečných zásob u čtyř ze sedmi kritických druhů střel, včetně interceptorů systémů Patriot a THAAD. Obnova na předválečnou úroveň potrvá odhadem jeden až čtyři roky. Plné navýšení ještě déle.

To je číslo, které by mělo znepokojit nejen Washington, ale i Tokio, Soul a evropské spojence. Pokud by v příštích měsících eskalovala situace v Tchajwanském průlivu nebo na východním křídle NATO, americké zásobníky by nebyly plné. Kagan to na CNN shrnul výrazem „papírový tygr“, který ukázal drápy, ale zároveň odhalil, jak rychle se opotřebují.

Státy Perského zálivu si toho všimly. Podle Kaganových odkazů na zpravodajské úniky popsané Washington Postem začaly zálivové monarchie nakupovat čínské zbraně. Ne proto, že by přestaly věřit Americe ze dne na den. Ale proto, že diverzifikace bezpečnostních vazeb je racionální odpověď na to, co viděly.

Co to znamená pro Česko

Válka v Perském zálivu může geograficky působit vzdáleně. Cenově vzdálená není.

Česko sice v lednu 2025 definitivně ukončilo závislost na ruské ropě a přešlo na diverzifikované dodavatele přes ropovod TAL-IKL. Jenže IEA ve svém hodnocení české energetické politiky z podzimu 2025 upozorňuje, že země zůstává vysoce zranitelná vůči cenovým šokům na globálních trzích s fosilními palivy, ropa a plyn tvořily v roce 2024 dohromady 40 % celkové energetické dodávky. Do Evropy sice v roce 2025 mířila jen asi 4 % ropných toků z Hormuzu, ale cena ropy se tvoří globálně. Když vypadne pětina světové nabídky, zdraží se barel všude.

Prakticky to znamená: ne fyzický nedostatek, ale dražší pohonné hmoty, vyšší velkoobchodní ceny plynu a inflační tlak. Paradox české pozice je v tom, že odstřižení od ruské ropy zemi geopoliticky posílilo, ale nová závislost na jediné hlavní trase a na globálním trhu ji ponechává citlivou na přesně ten typ šoku, který íránská krize generuje.

Co se týče bezpečnostních záruk, česká vláda ještě 11. května 2026 zřídila funkci zmocněnce pro plnění závazků vůči NATO a oficiální linie zůstává, že aliance je „pilířem obrany a bezpečnosti“. Žádný veřejný odklon od amerických garancí se nekoná. Spíš lze čekat tichý, ale zřetelný posun: větší důraz na evropské vlastní kapacity uvnitř NATO, ne místo něj.

Příměří bez míru

K 22. května 2026 příměří formálně drží. Ministr zahraničí Marco Rubio mluví o „nějakých dobrých signálech“. Ale Reuters i AP shodně popisují dva hlavní nevyřešené body: osud íránského vysoce obohaceného uranu a pravidla plavby v Hormuzském průlivu. Podle zákulisních informací Axiosu Írán nabízí pětileté moratorium na obohacování, Washington trvá na dvaceti letech. Íránský vyjednavač Abbás Arakčí v Dillí veřejně řekl, že důvěra v americké sliby je nulová.

Obrat je stále možný, ale jedině diplomatickou cestou. Návrat ke starému stavu silou by znamenal další kolo bombardování, další vyčerpání munice a další demonstraci toho, že taktické údery nestačí k vynucení strategického výsledku. Přesně to je jádro Kaganova argumentu: rozhodující otázka není, zda Amerika umí vyhrát 39denní vzdušnou kampaň. Rozhodující je, zda po ní ještě dokáže vynutit pořádek, na kterém stála její autorita.

Odpověď zatím zní: nedokáže. A to je druh porážky, který se neměří počtem zničených cílů, ale tím, kdo po válce diktuje podmínky.

Článek Trump chtěl být spasitel, ale z války v Íránu vychází Američané poražení. Takové ponížení ještě nezažili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak se počty zásahů postupně zvyšovaly

Veřejný obraz škod se skládal po vrstvách a každá další vrstva byla horší než ta předchozí. New York Times publikoval 3. března vizuální investigaci, která doložila zásahy komunikační a radarové infrastruktury na nejméně sedmi amerických lokalitách v pěti zemích. Tři dny poté Le Monde přidal ověřené pozemní záběry a satelitní snímky: přímý zásah velitelského centra 5. flotily v Manámě, nejméně šest zasažených objektů u kuvajtské základny Alí al-Sálem, poškození v přístavu Zajíd v Abú Zabí.

Pak přišel Washington Post s květnovou bilancí. Patnáct amerických lokalit. Dvě stě dvacet osm zasažených struktur nebo kusů techniky. Sedm mrtvých amerických vojáků, přes čtyři sta zraněných. Jmenovitě se v otevřených zdrojích opakují: Naval Support Activity Bahrain, základny Ísá a Riffa v Bahrajnu, Al Udeid v Kataru, Camp Arifjan, Alí al-Sálem a Camp Buehring v Kuvajtu, Muwaffaq Sáltí v Jordánsku, Prince Sultan v Saúdské Arábii, Al Ruwais a Al Dhafra ve Spojených arabských emirátech. U Prince Sultan identifikoval Washington Post na snímcích zasažený letoun E-3 Sentry a tanker.

Důležitý detail: Washington Post při analýze objevil dalších deset zasažených objektů, které Írán ve své zveřejněné sadě vůbec neukázal. Íránská strana tedy paradoxně prezentovala méně, než kolik forenzní analýza potvrdila.

Ověřené versus falešné: proč na tom záleží

Absolutní tvrzení, že „žádný snímek nebyl podvrh“, vyžaduje zpřesnění. U sady analyzované Washington Post manipulace potvrzena nebyla: 109 kusů prošlo, 19 bylo raději vyřazeno. Metoda stála na porovnání satelitních záběrů před útokem a po něm: stabilní rozvržení budov na základně, identifikovatelné radomy a SATCOM terminály, geolokovaná videa zásahů. Kde shoda nebyla dost silná, snímek šel pryč.

Jenže vedle autentizované sady kolovala v infosféře i jiná vizuální tvrzení. Deutsche Welle koncem března doložila konkrétní falešný snímek, údajný důkaz zásahu radaru v Kataru, který byl ve skutečnosti buď generovaný umělou inteligencí, nebo manipulovaný, zatímco autentické poškození bylo jinde, v Bahrajnu. Veřejná verifikace navíc narážela na systémový problém: komerční poskytovatel Planet Labs zavedl dvoutýdenní zpoždění publikace snímků a Washington Post popsal i širší restrikce komerčních dat během války. Kdo chtěl ověřovat v reálném čase, měl svázané ruce.

Bezpečná formulace tedy zní: u forenzně prověřené sady manipulace prokázána nebyla, ale ne všechno, co koluje jako „íránský důkaz“, je pravé.

Proč Washington mlčel

CENTCOM odmítal jít do detailů o rozsahu škod. Bílý dům 1. května tvrdil zákonodárcům, že nepřátelské akce skončily, což byla právní formulace, která měla odvrátit tlak Kongresu přes War Powers Act. Plná transparentnost by podrývala dvě věci najednou: obraz „rozhodného vítězství“, který administrativa budovala od dubnového prohlášení o příměří, a právní pozici, že šlo o ukončenou operaci, nikoli pokračující válku.

Přitom realita na základnách vypadala jinak. Washington Post píše, že některé lokality byly příliš nebezpečné pro běžné osazení a velitelé personál stahovali. Experti citovaní listem nevidí důkaz, že by íránské údery zásadně ochromily americkou bombardovací kampaň, ale vidí jasný důkaz, že Washington podcenil hloubku íránských zpravodajských informací o fixní americké infrastruktuře. Radary, komunikační uzly, SATCOM terminály. Statické cíle, dobře identifikovatelné, rozmístěné v několika státech. Pro moderní dronovou a raketovou válku ideální terče.

Pro srovnání: po likvidaci Solejmáního v lednu 2020 Pentagon potvrdil 34 vojáků s traumatickým poraněním mozku po útoku na iráckou základnu Al Asad. V roce 2026 jde o patnáct lokalit, stovky zasažených objektů a sedm mrtvých. Nejde o symbolickou odvetu na jednom místě, ale o distribuovaný tlak na celou regionální síť.

Co to stojí a co bude dál

Energetický dopad války přestal být abstraktní číslo. Mezinárodní energetická agentura v květnové zprávě uvádí ztrátu 12,8 milionu barelů denně z globální nabídky od února, dubnový průměr ropy North Sea Dated 120,36 USD za barel a stále omezený provoz Hormuzského průlivu. Konflikt dočasně odňal téměř 20 % světové nabídky LNG; ceny plynu v Evropě i Asii vystřelily na maxima od ledna 2023. Eurokomisař Dan Jørgensen 13. května řekl AP, že bezprostřední nedostatek leteckého paliva EU nehrozí, ale delší výpadek vyloučit nelze. EU od začátku války zaplatila za stejné množství paliv o 35 miliard eur více.

Česko válku pociťuje zatím nepřímo. Ministerstvo zahraničí od konce února koordinovalo návrat občanů z regionu: k 27. března šlo o více než 1 500 lidí dopravených do ČR speciálními lety. Armáda ČR 1. dubna uvedla, že fyzická přítomnost aliančních sil v Iráku byla dočasně přerušena a české zastoupení v tamní misi prozatím nepokračuje.

A příměří? K 13. května je podle Reuters i AP „na přístrojích“. Trump odmítl íránský návrh dohody, Netanjahu veřejně připouští návrat k vojenské akci, Hormuz zůstává omezený a požadavky obou stran jsou zásadně vzdálené. Válka, kterou Washington 28. února spustil jako preventivní úder proti íránskému jadernému a raketovému programu, nemá viditelný konec, jen satelitní snímky, které ukazují její cenu.

Článek Trump to podělal. Írán zasáhl 18 amerických základen. Ověřené satelitní snímky prokazují, že žádný nebyl podvrh se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejsilnější ze všech a PVO ji neumí vždy zachytit

Chorramšahr-4, známá také jako Chajbar, je íránská balistická raketa středního doletu čtvrté generace. Její dolet jsou přibližně 2 000 kilometrů, uvádí Wikipedia s tím, že nese masivní bojovou hlavici o váze 1 500 kilogramů. Díky pokročilému motoru na kapalné palivo, které lze v raketě skladovat dlouhodobě, je systém připraven k velmi rychlému odpálení.

Kreml je v situaci, kterou už nedokáže skrývat. Supervelmoc se totálně hroutí pod ukrajinskými útoky a fronta se pro něj nevyvíjí dobře

Běžně je kapalné palivo vnímáno jako nevýhoda a přednost mívá tuhé, ale Írán u této rakety využívá technologii, kdy je „zapečetěno“ v nádržích přímo v továrně. Chorramšahr-4 tak může zůstat natankovaná a připravená k odpálení po dobu několika let, podobně jako rakety na tuhá paliva, aniž by docházelo k degradaci paliva, uvádí CAT-UXO.

Doba přípravy před odpálením je tak pouhých 15 minut. Zásadní inovací rakety je i pokročilý naváděcí systém, který umožňuje korigovat trajektorii letu také mimo atmosféru. To jí dodává vysokou přesnost a schopnost odolávat prostředkům elektronického boje, přičemž dosahuje v terminální fázi extrémních rychlostí, což z ní činí vážnou hrozbu pro stávající PVO.

Video: Ukrajinci udeřili na shromaždiště ruských vojáků, kteří se zrovna chystali k akci. Ani se nestihli bránit

Ostatně umí proniknout i tou izraelskou, která je všeobecně jednou z nejlepších na světě. Ale i ona má limity, hlavně pokud dojde k jejímu zahlcení jinými raketami a drony. Konkrétně proti balistickým raketám je určen David’s Sling (Davidův prak) nebo Arrow-2 a Arrow-3, potvrzuje Wikipedia. Ani ty ovšem nejsou 100% a nějaká jim občas proklouzne.

Článek Zkáza pro Izrael. Íránská bestie proráží jeho PVO a doručuje s přesností 1,5 tuny zkázy až na 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nikdo neví, kde se voják s MANPADS objeví

Aktuální příměří mezi Íránem a jeho soupeři může být podle všeho využíváno ke zbrojení a přípravě na další údery. Redakci Armádního Zpravodaje nepřekvapuje, že se v Pákistánu nepodařilo dojednat ukončení války, jelikož Írán trvá na náhradě škod ze strany Ameriky, což je ale nemyslitelné, a Amerika zase chce, aby se vzdal zcela obohacování uranu.

Průser, který sráží největší pýchu i páteř ruského letectva. Továrnu na Su-35S a Su-57 zachvátil požár

TheGuardian uvedl, že americký viceprezident J. D. Vance sice označil řadu rozhovorů za přínosnou, ale k dojednání příměří nedošlo. Podmínky jsou ostatně ze strany Íránu podobně přehnané jako ze strany Ruska na Ukrajinu. Jenomže jestli opravdu nedojde k ukončení konfliktu, bude to Írán, komu zůstane totálně zdevastovaná země a chaos ve společnosti.

Ukazuje sice, že je ochotný svůj lid obětovat a nechat bombardovat naprosto vše, zatímco sám útočí na okolní země, ale tahá za mnohem kratší provaz. Ameriku stojí válka také hodně, ale může na ní profitovat i díky prodeji ropy, které má dle Donalda Trumpa přebytek a je ochotna ji ihned začít dodávat do Evropy, jak 11. dubna 2026 pronesl, uvádí AA.

Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek

Írán má totiž nadále blokovat Hormuzský průliv, a celkově to nevypadá, že by byl ochotný nastolit mír za jiných než svých podmínek. Dodávky čínských zbraní lze proto vnímat jako krok, kdy se snaží vyzbrojit, aby Američanům a Izraelcům další útoky alespoň zkomplikoval. Jaké zbraně PVO mu chce Čína dodat, není jasné, ale nabízí se několik kandidátů.

Čína vyrábí exportní verzi FeiNu (FN), která zahrnuje systém FN-6 a vylepšený FN-16. Ty jsou schopny zasahovat cíle ve výškách až 4 km a do dálky až 6 km, potvrzuje Wikipedia, přičemž je Čína dříve dodávala Íránu, Malajsii, Kambodži, Súdánu, Pákistánu, Peru, Sýrii, Bangladéši nebo Myanmaru. Íránci by se tedy nemuseli učit od začátku, jak s nimi zacházet.

Odzbrojený Krym: Ukrajinci nejdříve oslepili, a poté demilitarizovali celý poloostrov. A Rusové nic nezmohou

Jde aktuálně o nejlepší taktiku, jakou může Írán v oblasti PVO zvolit. Velké systémy s radary totiž dokáže americká a izraelská armáda odhalit a zničit je dříve, než napáchají nějaké škody, což u MANPADS neplatí. Jejich obsluha de facto identifikuje letadla vizuálně na krátkou vzdálenost, a jelikož nemá žádný radar, není zaměřitelná nepřátelskými systémy.

Právě tak se Íráncům s největší pravděpodobností podařilo sestřelit americký F-15E Strike Eagle a A-10 Thunderbolt II, které letěly velmi nízko nad zemí. Když se ale letouny drží vysoko, ten první může vystoupat až do 18 km, uvádí Wikipedia, MANPADS je tam neohrozí. To ale zase komplikuje některé operace, takže toho piloti nemohou vždy využívat. AA uvádí, že Peking dodávku zbraní do Íránu popřel, ale to nemusí nic znamenat.

Článek Íránská taktika přitopí americkému a izraelskému letectvu pod kotlem. Čína posílá zbraně, které je dokáží srazit z oblohy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičná válka s Íránem

Léto roku 2002. Od teroristických útoků z 11. září uplynulo necelých deset měsíců, v Afghánistánu probíhaly bojové operace a Bushova administrativa formulovala doktrínu preventivních úderů, která brzy posloužila jako ospravedlnění invaze do Iráku. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld prosazoval radikální transformaci ozbrojených sil, přechod od masivních konvenčních armád k lehčím, rychlejších jednotkám propojeným informačními sítěmi.

Ruská armáda v troskách, naráží na úplné dno svých rezerv. Za jeden vyrobený tank jich na frontě ztratí více než pět

Právě za účelem ověření těchto plánů nařídil Kongres již v roce 2000 uspořádání rozsáhlého cvičení. Velitelství společných sil (Joint Forces Command, JFCOM) pod vedením generála Williama Kernana dostalo rozpočet 250 milionů dolarů a dva roky na přípravu. Výsledkem bylo cvičení Millennium Challenge 2002, které probíhalo od 24. července do 15. srpna 2002 za účasti přibližně 13 500 vojáků na 17 simulačních stanovištích a devíti cvičištích po celých Spojených státech.

Bylo to první cvičení, které propojilo 42 různých simulačních programů se skutečnými bojovými jednotkami, včetně elitní 82. výsadkové divize a 1. plukem námořní pěchoty. Scénář simuloval rok 2007 a konflikt s fiktivním nepřátelským státem v Perském zálivu, jehož charakteristiky nápadně připomínaly Írán.

Generál, který odmítl hrát podle pravidel

Modrou stranu (Blue Force), představující americké síly vybavené futuristickými technologiemi, vedl generálporučík B. B. Bell s týmem 350 lidí. Do čela červené strany (Red Force), nepřátelského státu s omezenými zdroji, si Kernan osobně vybral generála námořní pěchoty ve výslužbě Paula K. Van Ripera. Jednašedesátiletý veterán s dvěma Stříbrnými hvězdami z Vietnamu, absolvent Ranger School a bývalý velitel 2. divize námořní pěchoty, byl znám jako otevřený skeptik technologického boje.

Ruské letectvo se bez Ukrajiny ocitlo v hluboké krizi. Uniklé interní dokumenty odhalují neřešitelné problémy obřích rozměrů

„Válka je strašná, nejistá, chaotická a krvavá záležitost,“ opakoval. „Technologie nemůže nahradit lidskou intuici.“ Kernan si ho vybral právě proto, že chtěl systém skutečně otestovat. Před začátkem cvičení veřejně prohlásil: „Máme velmi odhodlaného protivníka. Tohle je volná hra. Protivník má šanci vyhrát.“

Van Riper se do této úlohy ponořil s nečekanou důkladností. Když modrá strana na začátku cvičení zničila jeho komunikační infrastrukturu, rádiové věže a optické kabely, a očekávala, že přejde na odposlouchávatelné satelitní telefony, Van Riper sáhl po metodách, které žádný algoritmus nepředpokládal. Rozkazy posílal motocyklovými kurýry. Šifrované zprávy ukryl do modliteb přednášených z minaretů. Letadla startovala na světelné signály bez rádiové komunikace, technikou z 2. světové války. Přesuny vojsk načasoval do mezer v satelitním pokrytí. Zbraně a zásoby ukryl v civilním provozu v Perském zálivu.

Deset minut hrůzy

S pomocí flotily malých rybářských člunů, nerozeznatelných od civilní dopravy, zmapoval Van Riper do druhého dne pozice celé modré flotily. V okamžiku, kdy modří vstoupili do Perského zálivu, zahájil koordinovaný úder. Masivní salvu řízených střel vypálených ze země, obchodních lodí a nízko letících letadel, záměrně dimenzovanou tak, aby počet hrozeb překročil kapacitu radarového systému Aegis na doprovodných křižnících. Zároveň vyslal roje rychlých člunů naložených výbušninami v sebevražedných útocích připomínajících atentát na USS Cole z roku 2000.

Do léta může být vše jinak. Ukrajinci postupují u Pokrovsku, Kupjansku i Huljajpole. Drtí profesionály i rezervisty a nejde je zastavit

Výsledek šokoval všechny přítomné. Šestnáct válečných lodí bylo potopeno při prvním úderu. Z toho jedna letadlová loď, deset křižníků a pět ze šesti výsadkových plavidel. Celkem bylo zničeno přibližně 19 lodí a padlo více než 20 000 příslušníků amerického námořnictva. „Všechno bylo pryč za deset minut,“ vzpomínal Van Riper. Velitel modré strany generál Bell uznal: „Nepřítel mi potopil celou tu proklatou flotilu.“ Generál Gary Luck, vedoucí rozhodčí skupiny, zavolal Kernanovi se slovy: „Pane, Van Riper právě zničil všechny lodě.“

Když výsledky nevyhovují, změní se pravidla

Zde začíná kontroverzní kapitola. Kernan stál před problémem, potopená virtuální flotila znemožňovala realizaci plánované výsadkové operace se skutečnými vojáky z 82. divize a námořní pěchoty, kteří čekali na základnách ve Fort Braggu a u pobřeží San Diega. Rozhodl se proto potopené lodě jednoduše „oživit“ a cvičení bylo znovu spuštěno. Tentokrát však s drastickými omezeními pro červenou stranu. Van Riperovi bylo nařízeno zapnout protiletadlové radary, aby je modrá strana mohla detekovat a zničit.

Staré Su-24 měly potupit Američany jako nikdo. „Íránci letěli riskantně 24 metrů nad mořem, a pak je tvrdě vybombardovali“

Červená strana nesměla sestřelit transportní letouny C-130 ani konvertoplány V-22 Osprey, které přivážely nepřátelské vojáky. Protivzdušná obrana musela být rozmístěna na otevřených pozicích. Bylo zakázáno používat chemické zbraně proti výsadkářům. Pozice červených jednotek byly prozrazeny protivníkovi. Van Riperův vlastní náčelník štábu začal přijímat pokyny přímo od řídící skupiny cvičení, které byly v rozporu s Van Riperovými rozkazy.

Když Van Riper protestoval u Kernana, dostal odpověď: „Hrajete mimo zadání. Nepřítel by nikdy neudělal to, co jste udělali vy.“ Van Riper svolal svůj tým, oznámil jim, aby se řídili rozkazy náčelníka štábu, a šestý den cvičení rezignoval na funkci velitele červené strany. Bez odporu červené strany proběhla výsadková operace podle plánu a modrá strana dosáhla většiny cílů kampaně.

Van Riperova válka s Pentagonem

Van Riper odmítl mlčet. Ještě před koncem cvičení rozeslal kolegům e-mail s podrobnou kritikou, vědom si toho, že se dostane na veřejnost. A tak se také stalo. Týdeník Army Times zveřejnil článek „Fixed war games?“ a 21. srpna 2002 přinesl londýnský theGuardian zprávu s titulkem „Válečná hra byla zmanipulována, aby zajistila americké vítězství“.

Van Riper sepsal 21stránkovou tajnou zprávu, předal šest výtisků vedení JFCOM a nikdy nedostal žádnou odpověď. Dokument byl odtajněn až v roce 2024 po jedenáctiletém procesu na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Rusům to konečně začíná docházet – prohrávají. A pokud nepřijmou hanebný mír, Ukrajinci je přejedou. Oni to vědí

„Válečné hry se obvykle nemanipulují, ale celá tato záležitost byla zesměšněna, byla to fraška, jejímž cílem bylo dokázat to, co chtěli dokázat,“ řekl Van Riper. V rozhovoru pro PBS NOVA přirovnal cvičení k Vietnamu: „Počítače v Saigonu říkaly, že válku vyhráváme, zatímco my venku na rýžových polích jsme velmi dobře věděli, že ji nevyhráváme.“
Viceadmirál Marty Mayer, který cvičení řídil, reagoval: „Chci vyvrátit jakýkoli názor, že výsledky byly nějak upraveny.“

Generál Peter Pace, pozdější předseda Sboru náčelníků štábů, prohlásil: „Absolutně věřím, že to nebylo zmanipulováno.“ Závěrečná 752stránková zpráva JFCOM však přiznala, že „volná hra protivníka byla postupně omezována až do bodu, kdy byl konečný stav předem daný.“

Fotografie: Írán tvrdil, že sestřelil F-35, ale sám se usvědčil ze lži. Ukázal trosky úplně jiného letadla

Malcolm Gladwell věnoval slavnému cvičení celou kapitolu knihy Blink (2005), kde manévry interpretoval jako střet dvou filozofií rozhodování: analytického, daty řízeného přístupu modré strany a intuitivního, zkušenostmi formovaného úsudku Van Ripera.

Proč je to dnes důležitější než kdykoli předtím

Millennium Challenge 2002 nebyla jen historickou kuriozitou. Cvičení se konalo sedm měsíců před invazí do Iráku, kde se americké síly skutečně setkaly s asymetrickými taktikami, které Van Riper předpověděl, s improvizovanými výbušnými zařízeními, partyzánskou válkou a nepřítelem splývajícím s civilním obyvatelstvem. Íránské Revoluční gardy od té doby rozvinuly přesně ty rojové taktiky malých plavidel, které potopily virtuální americké loďstvo.

Útoky Húsíů na lodní dopravu v Rudém moři pomocí dronů a raket, ukrajinské námořní drony útočící na ruská válečná plavidla v Černém moři, to vše potvrzuje logiku asymetrické války, kterou demonstroval Van Riper: raketa za 20 000 dolarů proti lodi za miliardy.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Poučení z MC02, že nepřítel nemusí hrát podle vašich pravidel, že technologická převaha nezaručuje vítězství a že institucionální sebepotvrzování je nebezpečnější než jakýkoli protivník, zůstává stejně naléhavé jako před čtvrt stoletím. Protože zatímco Pentagon se snažil Van Riperovu zprávu bagatelizovat, v Teheránu ji určitě četli velmi pozorně.

Článek Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rezvan útočí na vzdálenost až 20 km

Íránský dron Rezvan není, na rozdíl od Shahedu, určen k útokům na dlouhé vzdálenosti. WorldDefenceNewsBlogspot uvádí, že by měl být schopen zasahovat cíle do vzdálenosti 20 kilometrů, což z něj dělá zbraň určenou pro taktické údery někde na frontě, případně proti zásobovacím konvojům a dalším podobným cílům. Pokud by jich Íránci měli hodně a Američané se opravdu v Íránu vylodili, mohli by je proti jejich technice snadno použít.

Video: ruský tank vjel do ukrajinského zákopu. Paniku však nevyvolal, prezidentská brigáda ho zkušeně nechala vybouchnout

Skutečnosti, že mohl být Rezvan inspirován v zahraničí, napovídá jeho tvar. Má totiž 4 křídla do X, což je konstrukce využitá například u ruského ZALA Lancet. I ten je určený k útokům na různé cíle na frontě nebo v blízkosti. Rusko ho používá třeba proti obrněným vozidlům, protivzdušné obraně a podobným cílům, uvádí Wikipedia. Konstrukce umožňuje hladký let a přesné navedení na cíl, a lze předpokládat, že to samé umí íránský dron.

Dron je odpalovaný z trubice

Rezvan by měl být odpalovaný z trubicového systému, který vypadá jako minomet. Jde o řešení použité u amerických dronů Switchblade. ArmyRecognition uvádí, že celý komplet by měl mít hmotnost 41 kilogramů, z čehož připadá na hlavici 24 kilogramů. Není však jasné, zda nejde o omyl, a není 24 kg hmotnost samotného dronu, který je do této trubice zasunován. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že například ruské drony Lancet mají hlavici o hmotnosti 3 kilogramů, což zcela dostačuje na zničení jakéhokoliv tanku.

🟥 🇮🇷 L’Iran vient de déployer une nouvelle munition rôdeuse sur le champ de bataille. Le Rezvan et il change la donne tactique.

Le drone Rezvan, désigné GLMD-24W4.5-R2, est une munition autonome à capacité de frappe de précision dans un rayon de 20 kilomètres. Il pèse 41… pic.twitter.com/aeSFHfuksB

— Erik🇫🇷🇨🇭✝️ (@EWaltenspe68) April 1, 2026

Právě obrněná vozidla a další technika by měla být primárním cílem íránského dronu. Jeho obsluha by pravděpodobně mohla nést odpalovací trubici a několik dronů najednou. Malá jednotka by tak dokázala zaútočit hned na několik cílů, a pak zmizet, aby se nedostala pod palbu amerických vojáků. Americká armáda podle všeho nemá ve výzbroji systémy, jimiž by dokázala techniku a vojáky přímo na bojišti proti útokům dronů účinně chránit.

Článek Tichý zabiják bojiště může paralyzovat americkou armádu na Blízkém východě. Írán představil novou zbraň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán zasáhl americkou základnu vícekrát

Na nových satelitních snímcích je vidět, že jsou na základně Camp Buehring zničené hangáry, zdemolovaná vojenská technika, poškozené kryty pro personál nebo opravárenské kapacity. Z toho jasně vyplývá, že ji muselo zasáhnout více raket nebo dronů, protože škody nejsou na jediném místě. Ukazuje to, že americká obrana základen na Blízkém východě není rozhodně stoprocentní, a Íránci ji mohou překonat. Na druhou stranu se velice těžko usuzuje, jak závažné škody na základně vlastně útoky způsobily.

Video: Rusové v rozpacích. Ukrajinci jediným přesným úderem na 1 200 km vyřadili z provozu jednu z nejvyspělejších rafinerií

Wikipedia uvádí, že první útok na Camp Buehring uskutečnil Írán 01. března 2026 a použil k tomu rakety. Kolik jich přesně prošlo, není známo. Ale útok si vyžádal životy 6 amerických vojáků, což byly první americké oběti války. Armádní Zpravodaj soudí, že to pravděpodobně svědčí o přímém zásahu nějakého krytu, kde se vojáci v době útoku ukryli. Dalších 38 vojáků bylo totiž hospitalizováno s různými zraněními.

Íránské drony velké škody nezpůsobí

Cílem íránských útoků se stal Camp Buehring také 05. března 2026. CriticalThreats uvádí, že v tomto případě měly být použity drony, ale není známý jejich počet ani to, jestli nějaké prošly obranou. Írán nejčastěji k takovýmto útokům používá HESA Shahed136. Ty mají hlavici o hmotnosti 50 kilogramů, uvádí Wikipedia, takže jsou méně účinné než balistické rakety. Nedá se proto předpokládat, že by dokázaly způsobit vážné škody například na krytech nebo hangárech ze železobetonu, čehož balistické rakety naopak schopné jsou.

Ukrajina konečně nasazuje zabijáky východního bojiště, tanky Abrams. Udělala je skoro nezničitelné, Rusové mají výzvu

Camp Buehring je důležitou americkou základnou v regionu. Wikipedia uvádí, že byla založena v roce 2003 a jsou tam umístěny síly a materiál sloužící hlavně k operacím v Iráku. Podle dostupných informací tam může působit až 15 000 vojáků a být uskladněna technika, munice pohonné hmoty a mnoho dalšího. Není jasné, jak závažně mohly íránské útoky narušit bojové schopnosti základny. I když jsou škody evidentní, mnohé nejspíše stále funguje.

🛰‼️A ruin called Al-Udairi Base!

New satellite images show the state of Udairi base in Kuwait before/after #Iran's missile & drone attacks.

Iranians have destroyed hangars, equipment, military personnel shelters, maintenance hangars, warehouses of the #US army at this base. pic.twitter.com/TA1K3tcl2z

— IWN (@A7_Mirza) March 31, 2026

Satelitní snímek ukazuje škody na americké základně Camp Buehring v Kuvajtu po íránském útoku (zveřejněno 31. března 2026)

Článek Satelitní snímky: velká komplikace pro Trumpa. Írán raketami a drony z části vymazal americkou základnu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Balistické rakety Íránu drží Ameriku v šachu

Íránské letectvo mělo na počátku války F-14A Tomcat, F-4 Phantom II nebo F-5 Tiger II, uvádí Wikipedie. Ve všech případech šlo tedy o extrémně zastaralé letouny, které se nemohly nepříteli s nejmodernějšími F-35 a F-15 postavit. A stejně tomu bylo u protivzdušné obrany, která měla jenom několik nepříliš výkonných systémů, a které se podařilo rychle zničit.

Rusové si nevydechnou a už jsou bezradní. Ukrajinci jim 3krát po sobě zaútočili na největší přístav. Závisí na něm jejich existence

Nějaké sice ještě mít může, ale nejspíše neaktivní a dobře schované, aby je nepotkal stejný osud. V praxi je íránská PVO víceméně bezmocná, i když se jí mělo podařit zasáhnout americkou F-35, která poté musela nouzově přistát. Tím ale úspěchy režimu v tomto směru končí, a jediné, o co se může pokoušet, je přimět svět, aby vytvořil nátlak na Ameriku.

Toho se snaží docílit jak blokádou Hormuzského průlivu, v němž sice nedokáže získat námořní převahu, ale zaminoval ho a odstřeluje proplouvající lodě ze břehu, a také útoky na všechny země kolem. Obvykle sice cílí na americké základny v regionu, ale mnohokrát už „přestřelil“ a způsobil škody na civilních objektech. K čemuž má dva typy zbraní.

Video: Rusové se vzchopili a vypravili obrovský mechanizovaný útok k důležité křižovatce. Nikdo nedojel

Jedná se o dalekonosné drony Shahed-136, které jsou dobře známé z Ukrajiny, protože je proti ní odpaluje Rusko. To si je samo vyrábí pod označením Geran-2, ale současně bylo zásobováno i dodávkami z Íránu. Doletí zhruba 2 500 km, na něž unesou 50kg hlavici, uvádí Wikipedie, takže v místě dopadu napáchají poměrně velké škody, a hlavně jsou relativně levné.

Lze je tedy produkovat ve větších počtech než balistické rakety, ačkoliv právě ty jsou hlavní zbraní íránské armády. Mezi nejnebezpečnější patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4, u níž je udávaný dolet až 2 000 km a hlavice má být těžká až 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.

Trump zuří, Írán ho šeredně vytrestal. Zničil americkému letectvu „boží oko“ za 5,7 miliard. Nové už vyrobit nepůjde

Balistické rakety jsou poměrně obtížné zachytitelné. Izrael i Amerika, stejně jako mnohé státy Perského zálivu, k tomu sice mají systémy jako MIM-104 Patriot, THAAD nebo Arrow-3, ale není jich dostatek, a pokud dojde k přetížení PVO, některé rakety projdou. Nejlepším způsobem je proto zničení jejich odpalovacích míst, která lze dobře vystopovat, jsou-li statická.

Americké letectvo zničilo několika úderu nepojmenovanou raketovou základnu íránské armády, a je nezpochybnitelné, že se ji nepodaří rychle obnovit. Mnohem větší oříšek jsou nicméně mobilní odpalovače na nákladních vozidlech, které neustále mění polohu, takže je lze jenom těžko zachytit a napadnout. I to se sice průběžně daří, ale méně, než by bylo třeba.

U.S. forces continue to eliminate the Iranian regime’s ability to project military power beyond its borders. pic.twitter.com/r2jAincxxd

— U.S. Central Command (@CENTCOM) March 27, 2026

Útok amerického letectva na íránskou raketovou základnu (zveřejněno 27. března 2026)

Článek Video: americké letectvo odtajnilo záběry, jak totálně zničilo íránskou raketovou základnu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na zemi je americké letectvo hodně zranitelné

Boeing E-3 Sentry AWACS je létající velitelské středisko s charakteristickým rotujícím radarem na hřbetě. Na Blízkém východě představuje pro Američany „boží oko“, které vidí stovky kilometrů hluboko do íránského vnitrozemí a v podstatě se před ním nelze skrýt. V reálném čase tak umí sledovat starty balistických raket, pohyb dronů i lodí v Perském zálivu, a dává spojencům obrovský informační náskok před jakýmkoliv útokem, potvrzuje Wikipedia.

Dobytí nepravděpodobné, přesto Rusové zkouší „pás pevností“ prorazit. Ztráty stoupají do extrému. Ukrajinci je kosí po tisících

Operuje přitom ve výškách kolem 9 000 až 12 500 metrů, což mu zajišťuje maximální dosah radaru bez omezení terénem. Jelikož se pohybuje hluboko ve vlastním vzdušném prostoru a pod ochranou pozemní protivzdušné obrany, event. i eskortou stíhaček, je extrémně těžké ho zničit, a dokud je ve vzduchu, Írán ho prakticky nemá jak ohrozit. Navíc disponuje výkonnými rušičkami a včasným varováním, takže jakoukoliv hrozbu zachytí dříve, než se přiblíží.

Photos have surfaced showing extensive damage to US Air Force E-3 Sentry #AE11EA 81-0005 following the drone and missile attack at Prince Sultan Air Base yesterday that also damaged several KC-135s. https://t.co/tD1WtURaiN pic.twitter.com/ZiWBkqLrJK

— TheIntelFrog (@TheIntelFrog) March 29, 2026

Ale přesto se ho Íránu zničit podařilo. Zahájil totiž 27. března 2026 kombinovaný raketový a dronový útok na leteckou základnu Prince Sultan v Saúdské Arábii, při němž ho trefil. Odnést to pak mělo i několik dalších letadel včetně tankovacích, a též bylo zraněno 10 příslušníků ozbrojených sil, uvádí Air&SpaceForces s odvoláním na vlastní dobře obeznámené zdroje.

Původní hodnota Boeing E-3 Sentry byla 270 milionů dolarů, tedy asi 5,755 miliard korun, uvádí americké letectvo, což je sama o sobě velká ztráta. Aktuálně je, navíc po řadě modernizací, odhadována na více než dvojnásobek. Je však o to horší, že letoun nelze nahradit stejným, jelikož byla jeho výroba v roce 1992 ukončena. Z necelých 70 vyrobených jich Amerika provozuje, resp. provozovala, 16, z čehož je 6 umístěno na Blízkém východě.

Satelitní snímek: 4. největší rafinerie v Rusku v plamenech. Ukrajinci přeletěli Putinovi nad hlavou a rozpoutali peklo

Neznamená to nicméně, že by letectvo kvůli této ztrátě přišlo o schopnost pozorovat nepřítele z velké vzdálenosti. Má totiž nástupce v podobě Boeing E-7A Wedgetail, ačkoliv objednalo teprve dvě letadla, přičemž 26 dalších v roce 2025 zrušilo, aby pokračovalo ve vývoji, uvádí Wikipedia s tím, že jiné země už ho provozují, a další ho mají objednané.

Tentokrát fotografie potvrzují, že je zničení letounu pravda. Na rozdíl od údajného sestřelení bombardéru B-2 Spirit nebo již v roce 2025 oznámeného sestřelení F-35, což se Íránci pokusili nafingovat pomocí umělé inteligence. Bylo však jasné, že si vymýšlí a pravda to není.

Článek Trump zuří, Írán ho šeredně vytrestal. Zničil americkému letectvu „boží oko“ za 5,7 miliard. Nové už vyrobit nepůjde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřelení F-35 lze, ale za specifických podmínek

F-35 Lightning II je vrcholem moderního letectví díky technologii stealth, která drasticky snižuje její radarový odraz. Sestává totiž ze speciálních materiálů pohlcujících vlny, a má geometricky tvarovaný trup, takže se na radarech jeví jen jako malý pták. Tato „neviditelnost“ jí umožňuje ničit cíle z velké dálky, aniž by nepřítel vůbec tušil, že je zaměřen.

Z výpovědi zajatých Rusů mrazí. „Nepamatujeme si, kdy jsme naposledy jedli.“ Byli rádi, že je Ukrajinci zajali

Sestřelit F-35 je extrémně těžké i proto, že disponuje pokročilým systémem elektronického boje a senzory, které vidí v okruhu 360 stupňů. Pilot má tedy dokonalý přehled o bojišti a eliminuje hrozby dříve, než se dostane na dostřel. Letoun navíc efektivně maskuje svou tepelnou stopu, což ztěžuje práci infračerveným čidlům a raketám naváděným na teplo motoru.

Ale přesto existují scénáře, kdy lze F-35 zasáhnout. Pokud by letěla nízko, vystavuje se útoku MANPADS, které jsou pasivní a nelze je předem detekovat radarem. Střelec s raketou na rameni může využít vizuální kontakt v momentě, kdy letoun opustí krytí výškové převahy. Šance nicméně roste i v nepřehledném terénu, kde mají systémy včasné výstrahy méně času reagovat.

„Rusové se snaží vzdorovat, ale bez úspěchu.“ Ukrajinci si zuřivě berou okupovaná území na jihu zpět

Redakce ArmádníZpravodaj.cz připomíná také možné užití staré čínské taktiky, která vznikla již před zhruba 60 lety. Ta je vlastně velmi jednoduchá a lze ji rozdělit na dvě části. Tou první je, že nepřítel získá pocit, že již zničil veškeré systémy PVO, a nepočítá tedy s dalšími, na základě čehož si přestává dávat pozor a vysílá piloty do míst, kam by se dříve nevydali.

Druhou je potom ponechání systémů vypnutých a skrytých, díky čemuž je nelze detekovat jinak než vizuálně. Takže když se potom v jejich blízkosti prožene pilot, nepředpokládá útok. Obránci ho však aktivují a de facto ho střelí do zad, což značně snižuje jeho šanci na přežití. Ale přesto se v případě z 20. března 2026 mělo jednat pouze o poškození F-35.

„Byla to dobře naplánovaná akce,“ libují si Ukrajinci. Rusové utrpěli na jižní frontě fatální ztrátu území. Vojáků padly tisíce

Vzhledem k íránské propagandě by nebylo od věci to označit za nesmysl, ostatně dříve už lhala, že F-35 sestřelila, a později udělala totéž s B-2 Spirit. Navíc je k dispozici krátké video, z něhož ani nelze 100% určit, zda jde o F-35, byť tom tvary napovídají, nebo o další výplod AI. Na konci ho zasáhne střela a tím záběry končí, což je samo o sobě také podivné.

Na druhou stranu Armádní Zpravodaj dohledal, že Američané skutečně nějaký incident potvrdili, uvádí CNN. „Letoun páté generace vykonával bojovou misi nad Íránem, když byl nucen nouzově přistát, “ sdělil kapitán Tim Hawkins, mluvčí amerického Centrálního velení, s tím, že dosedlo na ranvej bezpečně, pilot je stabilizován a incident předmětem vyšetřování.

Video: ukrajinský MiG-29 shodil 250kg pumu na podzemní základnu ruské čety. Dovnitř ani ven už se nikdo nedostane

Dva obeznámené zdroje měly potom potvrdit, že k zasažení F-35 skutečně došlo, nejspíše tedy íránskou PVO. Armádní Zpravodaj připomíná, že pokud se dostala do špatné situace, stačil na to v podstatě i starý MANPADS. Armáda má k dispozici i domácí Misagh-1, Misagh-2 a Misagh-3 s infračerveně naváděnými střelami, kdy nejlepší nabízí dosah 6 km, uvádí Wikipedia.

Článek Video: nemožné se stalo realitou, Írán zasáhl F-35 raketou. Američané to nepopírají, ale neumí to vysvětlit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah na poslední chvíli může napovídat o potížích

Íránské balistické rakety představují pro Izrael a arabské sousedy existenční hrozbu kvůli svému obrovskému dosahu a ničivé síle. Teokratický režim v Teheránu má zdaleka největší arzenál v regionu, přičemž dokáže zasáhnout jakékoliv místo v okruhu 2 000 km. Tato schopnost umožňuje Íránu vydírat okolní státy a šířit svůj vliv skrze strach, případně tvrdě udeřit.

Rusové zuří, Ukrajinci jim zkazili strategickou ofenzivu. Na nic se teď nezmohou

Mezi ty nejnebezpečnější patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4 s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.

Velmi schopná je též balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze ale považovat hypersonickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.

„Morálku mají na nule. Rusové nám děkují, že je zajmeme.“ Ruští vojáci jsou vyčerpaní, na boj se často nezmohou

Izraelská protivzdušná obrana si s nimi sice umí poradit, ale ne vždy, a někdy až na poslední chvíli. Primárně to je úloha systémů Arrow a THAAD, které fungují na dlouho vzdálenost, ale pokud jim uniknou, zasahuje Davidův prak (David’s Sling), skrze nějž už by projít neměly. V praxi se nicméně ukazuje, že se to děje, a tak dochází dokonce k aktivaci Iron Dome.

Ten není proti balistickým raketám určen, Armádní Zpravodaj se této problematice věnoval již v červnu 2025, kdy došlo k první fázi izraelsko-íránské války. Ve výjimečných případech může být ovšem aktivován i za tímto účelem jako „poslední záchrana“, uvádí Wikipedia, což je vidět na záběrech (níže), kde zničil íránskou raketu těsně před dopadem.

Článek Video: jenom 1 vteřinu před dopadem zachytila izraelská PVO íránskou balistickou raketu. Výjimečně zasahoval Iron Dome se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejsou-li tankery, je bombardování problém

Boeing KC-135 Stratotanker je klíčový čtyřmotorový letoun pro doplňování paliva za letu, který tvoří logistickou páteř amerického letectva již od 50. let, uvádí Wikipedia. Jeho primárním úkolem je prodlužovat operační dosah bojových letadel, přičemž pojme až 90 700 kg paliva, případně uveze 37 tun nákladu, a měří 41,53 metrů na délku, 12,7 metrů na výšku, a rozpětí křídel je 39,88 metrů. Nezbytný je pro dálkové mise, hlavně bombardování.

Video: měla to být rychlá akce, ale Putin dostal „facku“. Ruský voják natočil, jak Ukrajinci nad Hostomelem sundali vrtulník Ka-52

Írán sice nemá možnost zničit tankovací letouny ve vzduchu, ale na zemi ano, což se také stalo na
saúdskoarabské základně Prince Sultan. Úder je experty vnímán jako přímá odveta za předchozí operaci „Epic Fury“, která paralyzovala íránskou vojenskou a jadernou infrastrukturu, a svědčí o ochotě teheránského režimu napáchat v dávno prohrané válce značné škody.

Z vojenského hlediska jde o kritický zásah do logistických schopností USA v regionu, neboť ztráta pěti tankerů omezuje operační dosah stíhaček F-35 a F-15, stejně jako bombardérů. Útok navíc potvrdil vysokou přesnost íránských raket středního doletu, které dokázaly překonat vrstvenou protiraketovou obranu. Vyvolalo to mj. otřesy na trzích a Saúdská Arábie dočasně omezila těžbu ropy, zatímco Washington nyní čelí tlaku na odvetu, a Trump ji chtít bude.

Stahují se mračna, Amerika přitvrdila. Přes 2 000 mariňáků míří k Íránu až z Pacifiku

Mohlo by to vést k válce v mnohem větším měřítku, zatímco geopoliticky situace nahrává Rusku prostřednictvím vysokých cen energií, především ropy. Na tu totiž Donald Trump zrušil na 30 dní sankce, takže ji zase může prodávat – ovšem podle Reuters pouze tu, která byla naložena na tankery před 12. březnem 2026 a je již na moři, což mohou být desítky tankerů.

Ve výzbroji Íránu se nachází i poměrně sofistikované balistické rakety. Z těch nejnebezpečnějších lze jmenovat Sejjil s hlavicí těžkou 700 kg, Chorramšahr, která jich může nést několik, případně jednu obří o hmotnosti až 1,8 tuny, a Qadr-110, která má hlavici těžkou 650 až 1000 kg, potvrzuje Wikipedia s tím, že všechny doletí alespoň 2 000 km a mají přesnost i menší než 30 metrů.

Článek Írán dává zabrat americkému letectvu. Balistickými raketami mu zasáhl hned pět obrů. Washington volá po odvetě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skvělý průzkum zachytil íránské rakety včas

Íránské balistické rakety představují pro Izrael a arabské sousedy existenční hrozbu kvůli svému obrovskému dosahu a ničivé síle. Teokratický režim v Teheránu má zdaleka největší arzenál v regionu, přičemž dokáže zasáhnout jakékoliv místo v okruhu 2 000 km. Tato schopnost umožňuje Íránu vydírat okolní státy a šířit svůj vliv skrze strach, případně tvrdě udeřit.

„Co Írán světu udělal?,“ nechápou Češi. Je toho hodně. Válka jenom tak neskončí, Američané jsou připraveni útočit na Írán půl roku

A to nejenom na vojenské a strategické cíle. Nezřídkakdy totiž napadá i civilní objekty ve městech a kritickou infrastrukturu, potvrzuje BBC. Velké nebezpečí přitom znamenají rakety na mobilních odpalovačích, jelikož mohou neustále měnit svou pozici, skrývat se v podzemních tunelech nebo civilní zástavbě, což extrémně ztěžuje jejich včasné odhalení.

Přesto se to ale izraelské rozvědce a americkým ozbrojeným silám velice dobře daří, jelikož k tomu využívají kombinaci všemožných prostředků. To bude také důvod, proč se podařilo provést několik velice přesných úderů (nejsou první ani poslední) na odpalovače balistických raket, z nichž byly některé viditelně na palebných pozicích, zatímco jiné v „klidovém režimu“.

Video: tak tvrdou odplatu Rusové nečekali. Ukrajinci zasypali doněcké letiště balistickými raketami ATACMS a střelami Storm Shadow

Mezi nejnebezpečnější íránské balistické rakety patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4 s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.

Velmi schopná je též balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze ale považovat hypersonickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.

Video: modernizovaný ukrajinský MiG-29MU1 udeřil na ruské vojáky u obranné linie. Jedna rána stačila, konec nastal okamžitě

Jelikož je íránská protivzdušná obrana v troskách, a ani na vrcholu své síly nebyla schopna sestřelovat vyspělé letouny 5. generace z výzbroje Izraele a Ameriky, mají útočníci nad nebem totální nadvládu. Jakmile F-35 zničily systémy PVO, mohou bez většího rizika operovat i letouny nižší generace – v případě Izraele to je například F-15, potvrzuje Wikipedia.

Není jasné, jakými střelami americké letouny zasahovaly íránské mobilní odpalovače, ale nabízí se kupříkladu AGM-88 HARM. Původně byla určena proti radarům, ale nejnovější verze G AARGM-ER na ně umí útočit i tehdy, jsou-li vypnuté, uvádí Wikipedia, a dokonce si poradí s cíli v pohybu. Navíc je velmi rychlá, takže nemá obsluha odpalovačů raket ani čas na útek.

Video: Ukrajinci naložili okupantům na jižní frontě. Zdevastovali jim protivzdušnou obranu v klíčových oblastech

Levnější, ale stále dostačující úder potom nabízí GBU-53/B StormBreaker, což je malá chytrá puma, kterou může nést F-35 ve velkém počtu. Má unikátní trojité navádění (radar, IR, laser) a dokáže autonomně vyhledat a zničit pohybující se vozidla i v kouři nebo za deště na vzdálenost přes 70 km, uvádí Wikipedia, což je v prostředí bez PVO zcela dostačující.

Článek Video: američtí piloti rozmetali íránské balistické rakety dříve, než je stihli odpálit. Přesné údery je proměnily v trosky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z 93 milionů lidí by skoro 1/3 mohla bojovat

Íránská armáda je unikátní dvojkolejný systém tvořený pravidelnou armádou, tedy Ozbrojenými silami Islámské republiky Írán (Arteš), a elitními Islámskými revolučními gardami (Sepah), jimž může asistovat ještě Policejní velení Islámské republiky Írán (Faraja). V prvním případě je vojáků zhruba 450 tisíc, v druhém asi 150 tisíc, potvrzuje Wikipedia.

Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády

Asistovat jim navíc může dalších asi 350 tisíc záložníků, což je obrovská síla. Policejní uniformu potom obléká nejméně 360 tisíc příslušníků včetně branců a rezervistů, ale zřejmě nejhorší jsou polovojenské dobrovolnické milice (Basij) spadající pod Islámské revoluční gardy. Wikipedia totiž uvádí, že mají k okamžitému nasazení 600 tisíc lidí, a bude-li nejhůře, mohou povolat všechny, kdo mají členství, což je síla více než 25 milionů rezervistů schopných boje.

Výzbroj ozbrojených sil je směsicí zastaralé západní techniky z dob šáha a domácích kopií ruských nebo čínských systémů. Nejsilnějšími zbraněmi jsou balistické rakety rodiny Šaháb, Chajbar a Chorramšahr doplněné tisíci sebevražedných dronů Shahed. Íránská armáda tak může zasahovat cíle po celém regionu a účinně odstrašovat potenciální útočníky.

Zbraň, jakou Rusko dříve nemělo, se nedaří sestřelovat. Vylepšená ruská balistická raketa testuje ukrajinskou PVO

Tolik k síle íránské armády, která sice pod leteckými útoky Izraele a Ameriky trpí, jelikož má letectvo i protivzdušnou obranu v naprosto žalostném stavu a nemůže se jim rovnat, ale pozemní invaze by byla extrémně náročná i v případě, že budou hlavní mocenská centra zničená. Írán by totiž těžil z velmi náročného terénu, jemuž dominují pohoří Zagros a Alborz.

Tato přírodní bariéra – v prvním případě široká 150 až 300 km, v druhém 60 až 130 km – je pro obrněné jednotky noční můrou. Útočník by musel čelit tisícům opevněných bodů v úzkých soutěskách a natolik náročnému terénu, že by se na techniku často spoléhat nemohl. V podstatě by technologická převaha ztratila na významu a šlo by o boj muž proti muži.

Izraelské F-35I Adir vyškolily íránskou protivzdušnou obranu. Klíčový systém měl být lepší než ruský S-400, ale selhal

Pozemní invaze by byla pro jakoukoliv mocnost nákladná a krvavá, navíc s nejistým koncem. Írán je rozlehlá a hornatá země s hluboce islamizovanou a nacionalistickou společností, která by se pravděpodobně sjednotila proti vnějšímu nepříteli. Okupace takto lidnatého státu by vyžadovala zřejmě miliony vojáků a zdroje, které žádná země aktuálně nemá.

Strategickou výhodou je i íránská doktrína „mozaikové obrany“, kdy každá provincie může bojovat autonomně i po zničení centrálního velení. V kombinaci s rozsáhlou sítí podzemních „měst“ a tunelů je íránská armáda v domácím prostředí téměř nezničitelná. Jakýkoliv pokus o svržení režimu silou může vést k dekádám partyzánské války v horách.

Video: největší zbraň Íránu zničil Izrael dříve, než stihla zaútočit. Úplně tím změnil pravidla hry

Íránská armáda sice postrádá nejmodernější tanky, houfnice, letadla i ruční zbraně, nicméně v asymetrickém má navrch. Její schopnost zahltit obranu nepřítele vlnami dronů a raket, zatímco pozemní síly by využívaly členitý terén k přepadům, z ní dělá nebezpečného soupeře. Útok na íránské vnitrozemí by byl strategickou pastí s fatálními následky.

Redakce ArmádníZpravodaj.cz je nicméně názoru, že by se takovému konfliktu snažily případné invazní síly vyhnout a zaměřily se pouze na důležité oblasti a odříznutí příjmů státní kasy. Scénář, kdy dojde k ovládnutí íránského pobřeží, zejména strategického Chúzestánu a pásma podél Perského zálivu, by znamenalo kontrolu nad hlavními ropnými terminály a přístavy.

Mirage 2000 v plném bojovém nasazení. Záběry těsně nad zemí ukazují, jak Ukrajinci bombardují Rusy s chirurgickou přesností

Tato „limitovaná“ invaze by odřízla Teherán od klíčových příjmů a ochromila export surovin, resp. by ho převzaly vláda invazních zemí. Logisticky by šlo na jihu o operaci v rovinatém terénu, kde by dominovalo letectvo a těžká technika, z moře potom námořnictvo včetně letadlových lodí, díky nimž by nebylo nutné držet letouny na zemi a vystavovat je odvetné palbě.

I v tomto scénáři by však Američané čelili brutální asymetrické válce vedené z nedalekého pohoří Zagros, které by komplikovalo operace hlavně podél Perského zálivu. Íránské jednotky by z něj mohly podnikat raketové a dronové útoky na pobřežní základny a zásobování, a okupace úzkého pobřežního pásu by vyžadovala trvalou přítomnost statisíců vojáků.

8 nejsilnějších zbraní Íránu, které právem nahání strach i vojenským mocnostem. Zapomínat nelze ani na početné skupiny bojovníků

Zahraniční invaze by navíc nemusela režim úplně zlomit, ale naopak by mohlo dojít k extrémní radikalizaci a sjednocení obyvatelstva proti „agresorovi“. Na druhou stranu je v Íránu mnoho lidí smýšlejících „svobodně“, a od 25. prosince 2025 dochází k masivním protestům proti současné vládě a prohlubující se ekonomické krizi. Jedná se o největší povstání od islámské revoluce v roce 1979, uvádí Wikipedia s tím, že proběhlo asi v 80 % země.

Lidé vyšli do ulic v 675 lokalitách ve 210 městech ve všech 31 provinciích, a vláda pod vedením již padlého nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího je tvrdě potlačila silou. Zabít při nich měla více než 32 000 civilistů, ale reálná čísla budou nejspíše vyšší. Je zřejmé, že pokud dostanou lidé správnou příležitost, může dojít ke státnímu převratu.

Článek 27 milionů mužů ve zbrani. Pozemní invaze do Íránu je skoro nemožná. Když půjde do tuhého, poskládá nejpočetnější armádu světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mina Jaljaleh může efektivně ničit pomalejší drony

O protidronové mině toho je známo minimum, ale její fungování ukazují záběry (níže). Jakmile detekuje dron, vystřelí do výšky až 350 m submunici, která se rozprostře v poloměru asi 100 m a v různých výškách exploduje, čímž vytvoří jakýsi sloup. Armádní Zpravodaj se domnívá, že se nepodařilo vyřešit přesné zaměřování, aby zničila cíl např. přesně ve výšce 200 m.

Putin může akorát trucovat, Ukrajina se území nikdy nevzdá. Nemůže

Každá z vystřelené submunice poté vytváří asi 5metrový výbušný poloměr, z něhož ještě vyletí do vzdálenosti až 15 metrů střepiny. Zasaženým dronům to má poškodit jak samotné tělo, tak především vrtule – jak kvadrokoptéry a hexakoptéry, tak drony klasické letadlové konstrukce s tlačnou vrtulí jsou proti takovým útokům extrémně náchylné a citlivé.

Jedná se o poměrně zajímavé řešení, které může doplnit protivzdušnou obranu jak u důležitých objektů, tak přímo na frontě, kde představují drony pro techniku, držená postavení i jednotlivé vojáky aktuálně největší nebezpečí, potvrzuje Ukraine.Ohchr. Armádní Zpravodaj se také domnívá, že dokáže mina Jaljaleh ničit výhradně drony vrtulové s rychlostí do 170 km/h.

České letectvo vstupuje do další fáze. Piloty F-35 přijeli do Pardubic vycvičit Američané

Což stačí na většinu klasických FPV bezpilotních letounů, které jsou třeba ve válce na Ukrajině velmi rozšířené na obou stranách konfliktu. Naopak se ale nezdá, že by si poradila s rychlejšími prostředky poháněnými proudovými motory, které dosahují i kolem 700 km/h. Zdá se totiž, že než by k nim submunice doletěla, stihly by uniknout a netrefila by je.

Článek Revoluční PVO proti dronům přichází z Íránu a zdá se efektivní. Ukázal první protidronovou minu, která je zničí až na 350 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Shahab-3

Balistická raketa středního doletu vyvinutá na základě severokorejské technologie, jak uvádí GlobalSecurity, existuje v několika variantách. Liší se třeba velikostí hlavice, která může mít i 1 tunu. Používá kapalné palivo, takže manipulace s ní náročná, a ke všemu nemá ani vysokou přesnost. Její dolet je potom udáván mezi 1 350 až 1 600 kilometry.

Írán má spojence mocnější, než se může zdát: Hamás a Hizballáh jsou jenom „hrstka“, ale vojensky mu nepomohou

Qasem Basir

Jedna z nejnovějších íránských balistických raket středního doletu používá moderní pohon na tuhé palivo. Její deklarovaný dosah je až 1 200 km, uvádí DefenceSecurityAsia, ale může být i o něco větší. Má disponovat hlavicí o hmotnosti asi 500 kilogramů a během svého letu a sestupu k cíli manévrovat, což ji činí ještě mnohem hůře sestřelitelnou. Navíc by měla být i velice přesná, ale přesnost není nikde veřejně deklarována.

Khorramshahr

Balistická raketa středního doletu postavená na technologii severokorejské Hwasong-10, oproti níž má být však zmenšená, uvádí Wikipedia. Její dosah je až 2 000 km a unese hlavici o hmotnosti až 1 800 kg, což znamená schopnost napáchat při dopadu rozsáhlé škody. Používá takzvané hypergolické palivo, což ji umožňuje připravit k odpalu během krátké chvíle.

Video: kterak se ruský Suchoj Su-25 po startu téměř srazil s druhým letounem a havaroval, aniž by se pilot stihl katapultovat

Sejjil

Jedna z nejmodernější íránských balistických raket středního doletu používá moderní tuhé raketové palivo, uvádí ArmyRecognition. Existuje ve více verzích, kdy ta nejmodernější má být schopna zasahovat cíl na vzdálenost až 2 500 kilometrů a unést hlavici o hmotnosti 700 kilogramů; má být navíc i velice přesná. Redakce Armádního Zpravodaje našla i zprávy o vývoji varianty Sejjil-3, jejíž dolet by mohl být až 4 000 kilometrů, tedy až do Evropy.

Shahed

Jde o rodinu sebevražedných íránských dronů, které existují v několika variantách – nejznámější je HESA Shahed 136. Jedná se o dron s tlačným vrtulovým pohonem, k němuž Wikipedia uvádí dolet až 2 500 kilometrů, ale v reálu bude o něco nižší. Unese hlavici o hmotnosti asi 50 kilogramů a používá satelitní navádění, díky čemuž může zasáhnout cíl s relativně vysokou přesností. Hlavně méně chráněné cíle jsou jím značně zranitelné.

Simulace: 26tunová izraelská balistická raketa Jericho II by v íránském Teheránu zdevastovala přes 6 milionů lidí

Khalij-e Fars

Íránská nadzvuková kvazibalistická protilodní střela na tuhé palivo, k níž Wikipedia uvádí, že má dolet až 300 km a nese hlavici o hmotnosti 650 kg, což jí umožní potopit nebo poškodit i větší typy plavidel, soudí Armádní Zpravodaj. Její přesnost je minimálně 10 metrů, ale jiné zdroje uvádí ještě lepší hodnoty. Umístěna je na podvozku nákladního automobilu, takže ji lze snadno přemístit na potřebnou pozici, a také ji to činí hůře zničitelnou.

Bavar-373

Íránský systém protivzdušné obrany dlouhého dosahu existující v mnoha variantách. Nejmodernější má obsahovat střely s doletem až 300 kilometrů a radar s dosahem až 600 kilometrů, uvádí MilitaryWatchMagazine. Írán tvrdil, že dokáže detekovat a zničit i letouny se schopností stealth a další cíle, ale o jeho schopnostech panují značné pochybnosti. Pravdou totiž je, že minimálně proti letounům Lockheed Martin F-35I Adir neuspěl.

3 íránské balistické rakety jsou nebezpečnější, než se zdá: prorazit totiž mohou i nejlepší izraelskou protivzdušnou obranu

Proxy skupiny

Íránský režim podporoval a podporuje různé nestátní aktéry často považované za teroristické skupiny, s jejichž pomocí může vyvolat problémy mimo své území. Známými jsou třeba Hamás a Hizballáh, ale jejich síla je nyní významně redukována. Vedle toho má značný vliv i na šíitské milice v Iráku, a hlavně pak na Hútíje v Jemenu. Wikipedia uvádí, že ovládají část země a podnikají útoky na lodní přepravu směřující do Suezského průlivu.

Článek 8 nejsilnějších zbraní Íránu, které právem nahání strach i vojenským mocnostem. Zapomínat nelze ani na početné skupiny bojovníků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejsilnější letouny světa Írán neodrazí

Včera 18. června 2025 informoval Armádní Zpravodaj, že Spojené státy americké přesouvají letadlovou loď USS Nimitz do Arabského moře na jih Íránu, a že Donald Trump připustil, že by se mohla Amerika přidat na stranu Izraele, jelikož íránský jaderný program „nesmí“ produkovat bojové hlavice (elektrárny a jiné projekty nikdo zakazovat nechtěl).

Bývalý plukovník NATO schválil útok na Írán, podle něj byl „žádoucí“. Jaderná válka ale nehrozí, tvrdí Mark Rutte

A jak se zdá, americký úder je skutečně blíže, než se zdálo, o čemž ale musely ozbrojené složky vědět mnohem dříve; už 17. června 2025 se totiž začaly objevovat zprávy o hromadném přesunu amerických vojenských letounů z Evropy na Blízký východ, o čemž informoval analytik „OSINTdefender“ s tím, že jde o tankery doprovázené F-15, F-16, F-22 a F-35.

Bloomberg upozornil, že by mohlo dojít k americkému útoku na Írán o víkendu, ale zdůraznil, že se to také může změnit, jelikož oficiálně (veřejně) nic potvrzeno nebylo. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že pokud se to stane, íránský režim bude nucen kapitulovat. V opačném případě se stane neživotaschopným během několika dní. Ve hře je také odpálení nejsilnější nejaderné bomby světa na pevnost Fordó, v níž je jaderný program země.

Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že působí plošně a není určena k pronikání do hloubky – na to má americká armáda jinou bombu, a sice GBU-57A/B, jejíž ničivost ukazují i záběry. Když byl Donald Trump ve středu dotázán novináři, odpověděl typicky po svém: „To nemohu říct. Možná to udělám, možná ne. Nikdo neví, co udělám.“

Na druhou stranu už měl schválit plány útoku na Írán, což naznačuje, že jenom sbírá čas pro tak náhlý přesun armádních sil, jelikož o akci Izraele údajně nevěděl. Amerika má každopádně důvod na Írán zaútočit – vedle jaderného programu, kdy se odmítal vzdát vývoje bojových hlavic, je to také možnost ukázat sílu americké armády, jelikož íránský ministr obrany v prvních dnech války pohrozil, že pokud se Amerika zapojí, donutí ji „odejít z regionu“.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Když redakce Armádního Zpravodaje porovnala jenom sílu americké námořní pěchoty, která by byla první údernou silou, pakliže by chtěli Američané podniknout i pozemní invazi, je jasné, že by to byl pro Írán nerovný souboj. To ale platí i pro Izrael, jelikož je technologicky mnohem vyspělejší a proti jeho letectvu de facto nemá šanci. Pokud se k němu tedy připojí ještě to americké, skončí hlavní město i vojenské cíle naprosto zdevastované.

Jestliže americké letectvo skutečně přesouvá do oblasti hned dva letouny páté generace, jimž budou sekundovat letouny generace čtvrté, půjde o rychlý proces. Íránské letectvo nemá ani na to, aby se rovnalo izraelskému, natož pak, bude-li podpořeno americkým:

F-35 Lightning II

F-35 je víceúčelový stíhací letoun páté generace vyvinutý firmou Lockheed Martin s důrazem na stealth technologii, síťové propojení a pokročilé senzory. Vyráběna je ve třech variantách (A, B a C) pro potřeby pozemního letectva i námořnictva. Pilotům poskytuje výraznou informační převahu a schopnosti, a v její výzbroji pochopitelně nechybí pokročilé zbraňové systémy.

F-22 Raptor

F-22 je stíhací letoun páté generace vyvinutý firmou Lockheed Martin ve spolupráci s Boeingem. Navržený byl pro vybojování vzdušné nadvlády, přičemž kombinuje stealth technologii, nadzvukovou rychlost bez přídavného spalování (supercruise), extrémní manévrovatelnost a pokročilé senzory. I když je jeho výroba již ukončena, zůstává jedním z nejvýkonnějších stíhacích letounů světa, a vedle vzdušných soubojů dokáže útočit i na pozemní cíle.

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

F-16 Fighting Falcon

F-16 je jednomotorový víceúčelový stíhací letoun čtvrté generace vyvinutý General Dynamics (nyní Lockheed Martin). Na nebi se sice prohání od roku 1974, ale díky své obratnosti, nízké ceně a neustálé modernizaci se stal jedním z nejrozšířenějších na světě. Je určen jak pro vzdušné souboje, tak pro útoky na pozemní cíle, a nechybí mu moderní avionika ani široká výzbroj.

F-15 Eagle

F-15 je dvoumotorový stíhací letoun vyvinutý firmou McDonell Douglas (nyní Boeing) určený k získání vzdušné nadvlády. Jeho první let se uskutečnil v roce 1972, a díky své výjimečné rychlosti, doletu a schopnostem v boji vzduch-vzduch se stal legendou. Verze F-15E Strike Eagle přidává schopnosti pro údery na pozemní cíle, což z něj dělá univerzální platformu.

Článek Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nebezpečím jsou íránské balistické rakety

Izrael ovládá vzdušný prostor nad Íránem v podstatě od prvních hodin, a není jasné, zda se vůbec letectvo napadené země pokusilo o nějaké souboje. Ale redakce Armádního Zpravodaje hodnotí, že i kdyby ano, bylo by to k ničemu, jelikož disponuje maximálně MiG-29 a F-14, tedy již značně zastaralými konstrukcemi, které se nemohou s izraelským F-35.

Židovská země má sice i F-16 a starší F-15, ale ty slouží primárně k bombardování a létají až v druhé vlně, kdy jim nehrozí nebezpečí ani ze strany protivzdušné obrany. Vysloužilý americký generál Steve Anderson zhodnotil, že největším nebezpečím zůstávají pro Izrael balistické rakety Šaháb-3, kterých může mít Írán kolem 2 000, ale jisté to není.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Armádní Zpravodaj připomíná, že je íránský program balistických raket velmi rozsáhlý, a určitě má i několik takových, které by mohly proniknout izraelskou PVO. Na druhou stranu už v pondělí 16. června 2025 informoval theJerusalemPost s odkazem na izraelskou armádu, že se podařilo zničit 1/3 íránských odpalovacích ramp pro balistické rakety.

Údery přitom pokračují, takže je zcela reálné, že i kdyby Írán zásoby měl, ani je nestihne využít. Balistická raketa Šaháb-3 je podle Wikipedie ve výzbroji asi od roku 1998, a existuje ve třech verzích – Šaháb-3A s doletem 1 300 km, Šaháb-3B s doletem 2 000km, a Šaháb-3C s doletem dokonce 2 200 km – všechny jsou tedy schopné zasáhnout izraelské území.

Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády

V závěrečné fázi letu dosahuje rychlosti Mach 7 a na cíl udeří hlavicí těžkou až 1 200 kg, nebo místo ní pět hlavic s kazetovou municí, kdy může být každý zaměřena na jiný cíl. Její přesnost je ovšem 2 500 metrů, takže je de facto nemožné, aby trefila opravdu přesně požadovaný cíl, ale na druhou stranu může sloužit k terorizování měst a zahlcení PVO.

Boj na Blízkém východě není podle Steva Andersona vůbec vyrovnaný, Izrael má podle něj jasně navrch, což ostatně dokazuje od počátku války s Hamásem, do níž se pokoušel vstoupit také Írán, ale po pár odvetných úderech si to velmi rychle rozmyslel. Aktuálně navíc pluje do Arabského moře druhá americká letadlová loď USS Nimitz, která má údajně bránit Izrael před hrozbami, ale zároveň Donald Trump připustil, že je úder na Írán „blízko“.

Nejtěžší kalibr ukazuje video: skutečný zabiják íránských bunkrů je americká GBU-57A/B, kterou nosí jediný bombardér světa

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že má Izrael kupříkladu přesně zmapovaný íránský bunkr Fordó, v němž je soustředěn jaderný program, který je také důvodem, proč vlastně k válce došlo. Zpravodajské informace jsou ve válce klíčové, a Izrael opakovaně dokazuje, že v jejich shromažďování vyniká. Ostatně i proto se mu podařilo zabít již několikátého nejvyššího generála íránských ozbrojených sil, který byl ve funkci teprve 4 dny.

Srovnání izraelské a íránské pozemní armády

Ačkoliv je íránská armáda o dost početnější a může se spolehnout i na organizace, jakou je třeba polovojenský Basij, na tu izraelskou ztrácí i přesto, že je aktuálně ve válce s Hamásem, a ještě se věnuje eliminaci hrozeb v Talibanu a Sýrii. Izraelci jsou špičkově vycvičení, jelikož musí odolávat arabskému světu po mnoho desetiletí, a de facto jim nic jiného nezbývalo.

Izraelská armáda má nesrovnatelně lepší a odolnější tanky, které patří k nejlepším na světě, zatímco Írán má nejmodernější modernizované T-72 Karrar, které Armádní Zpravodaj hodnotil, a potom M60 Zulfiqar, jejichž základem je tank z roku 1959, potvrzuje Wikipedia.

Srovnání izraelského a íránského letectva

V oblasti letectva má Írán nejmodernější MiG-29, ale to už je hodně stará konstrukce, která se nemůže rovnat ani s F-16 Sufa ve výzbroji Izraele, natož pak s F-35. Írán sice zveřejnil údajné autentické záběry, na nichž má být sestřelení dvou těchto letounů páté generace, ale redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala, že pochází z českého herního simulátoru.

Článek „Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael mohl využít několik střel vzduch-země

Ve funkci vydržel Alí Šadmání sotva 4 dny, jelikož byl jmenován teprve v pátek 13. května 2025, kdy byl eliminován jeho předchůdce Gholam Alí Rašíd. Izraelské ozbrojené síly v prohlášení uvádí, že zahynul při úderu v ústředí íránského režimu v centru Teheránu. Ačkoliv nebylo upřesněno, jak přesně, dle Armádního Zpravodaje šlo o letecký útok.

Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem

Právě v této oblasti má totiž Izrael jednoznačnou dominanci, a ačkoliv Írán opakovaně tvrdil, že se účinně brání a sestřelil už několik židovských F-35, redakce Armádního Zpravodaje záběry i fotografie identifikovala jako falešné. Protivzdušná obrana íránského režimu je totiž velmi slabá, a i když by měla zahrnovat také systém Bavar-373, který je schopnostmi údajně lepší než ruský S-400, nejspíše jde jenom o velmi přehnaná tvrzení.

Izraelské letouny, zejména pak F-35, provádí údery na íránské pozice de facto beztrestně, a jakmile není v oblasti PVO, mohou tam působit i starší F-16 a F-15. Ty jsou mj. nosiči řízených střel s plochou dráhou letu ICE BREAKER, které podle Rafaelu doletí až 300 km a jsou určeny proti vysoce hodnotným cílům, které drzí hlavicí těžkou 113,3 kg. Ale nejspíše je odpalovala F-35, která může díky stealth pronikat blíže k místu odpalu.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Armádní Zpravodaj připouští, že mohla být teoreticky použita i raketa Paveway, jejíž nejsilnější varianta vyvinutá z průbojné pumy s volným pádem BLU-109 má hlavici těžkou 250 kg, potvrzuje Wikipedia, případně raketa Rampage s hlavicí o hmotnosti 150 kg. Její přesnost je ale dle Wikipedie pouze 10 m, což se pro přesný úder moc nehodí. Lepší by proto byla střela Popeye, u níž výrobce udává přesnost 1 až 3 metry, ale podrobnosti úderu zůstávají utajeny, takže lze jenom odhadovat, čím vlastně Izrael na ústředí udeřil.

Článek Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2tunová hlavice pasuje na současné rakety

V rozhovoru 11. června 2025 sdělil íránský ministr obrany, že jeho země minulý týden úspěšně otestovala balistickou raketu s hlavicí o hmotnosti 2 tun, což označil za výrazný krok vpřed v oblasti obranných schopností. „Dosáhli jsme dobrého pokroku v obranných záležitostech,“ řekl Aziz Nasirzadeh a zdůraznil, že jsou íránské ozbrojené síly plně vybaveny a mají navrch v každém konfliktu, což je podle Armádního Zpravodaje dosti silné tvrzení.

Největší vítězství Íránu je lež: sestřelil už třetí izraelskou F-35, ale důkazy jsou chabé. Jeho vlastní systém PVO to údajně zvládne až na 45 km

Armádní Zpravodaj dohledal vyjádření tureckého experta na obranu a kosmonautiku, Abbase Kharabafa, který pozorně sledoval íránský vývoj raket, aby se dozvěděl více o testování íránské dvoutunové hlavice. V rozhovoru pro TehranTimes uvedl:

„Zachování strukturální integrity při nesení 2tunového nákladu hypersonickou rychlostí vyžaduje průlomy v oblasti materiálové vědy, aerodynamiky a pohonu. Skutečnost, že toho Írán dosáhl s technologií vyvinutou doma, vypovídá o jeho rostoucích leteckých schopnostech.“ Zajímavé je, že může být hlavice nasazena na stávajících íránských balistických raketách středního a dlouhého doletu, včetně systémů Chorramšahr a Emad.

Analýza: íránský systém PVO Bavar-373 údajně vidí stealth letoun F-35 až na 120 km. Vyvinutý byl jako lepší náhrada ruského S-400

Viditelnost rakety na radaru má být zásadně snížena, zatímco sofistikované systémy tepelné ochrany jí umožňují odolat extrémnímu teplu při hypersonické rychlosti. Hlavice má mít navíc manévrovatelné návratové vozidlo (MiRV), což jí umožňuje upravit svou trajektorii v konečné fázi letu, aby se vyhnula antiraketám a dopadla na cíl s vyšší přesností.

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že má Írán ve výzbroji například balistickou raketu Zolfagar, která překonává ruský 9K730 Iskander, nebo balistickou raketu Arman s dosahem až 3 500 km odpalovanou ze Suchojů Su-22. Zřejmě největší hrozbou by však měla být balistická raketa Qasem Basir s optickým naváděním a přesností 1 metr, o níž Írán už dříve prohlásil, že je schopna obratně proniknout izraelskou protivzdušnou obranou.

Video: Rusové lhali. Suchoj Su-25 si sestřelili sami druhým Su-25, když v jeho těsné blízkosti odpálil rakety

Otestování hlavice, byť úspěšné, nicméně ještě neznamená, že je okamžitě připravena k použití, ačkoliv je zřejmé, že pokud jsou íránští představitelé s jejími výsledky spokojeni, mohou zařazení do výzbroje urychlit – a otestovat v reálných válečných podmínkách.

Článek Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.