Co přesně veterán tvrdí, a co ne

Klíčová formulace z postu zní: „Mobilizovat je třeba ne lidi, ale technologické startupy.“ Výčet, který následuje, je konkrétní: rakety, bezpilotní prostředky, systémy protivzdušné obrany, útoky na průmysl a energetiku protivníka. Pozemní útoky v ukrajinském stylu prý „už nebudou potřeba“. Rozhodujícím faktorem se stane míra škod způsobených nepříteli a rychlost obnovy vlastního zázemí.

Současně ale autor dodává dvě věci, které snadno zaniknou. Za prvé: válka s Evropou „může i nenastat“, pokud Západ dojde k závěru, že ji nemá začínat. Za druhé: jaderné arzenály obou stran podle něj vylučují totální porážku kterékoli strany, a proto se rozhodování přesouvá právě k ničení infrastruktury, ekonomiky a vůle pokračovat. Nejde tedy o popis bezprostředně chystané operace, ale o směs odstrašování, nátlaku a propagandy, s reálným jádrem, které stojí za pozornost.

O identitě autora přitom víme málo. Veřejně dohledatelný je jen jako anonymní provozovatel kanálu Hard Blog; ověřitelná služební minulost chybí. Jeho relevance je mediální a vlivová, nikoli institucionální. Tvrdit, že jeho teze představují oficiální ruskou doktrínu, by bylo nepoctivé. Bezpečnější je číst je jako výrazný hlas v prokremelském prostředí, který ale opakovaně rezonuje.

Ukrajina jako laboratoř „války bez vojáků“

Teze o válce vedené přes elektřinu a logistiku není teorie. Rusko ji na Ukrajině testuje od zimy 2022. Podle společného hodnocení RDNA5 dosáhly celkové škody na Ukrajině k 31. prosinci 2025 částky přes 4,7 bilionu korun, přičemž energetika, doprava a bydlení patří mezi nejzasaženější sektory. Mezinárodní energetická agentura konstatuje, že ruské útoky na energetickou soustavu jsou systematické a způsobují rozsáhlé škody.

Jenže, a to je podstatné, ukrajinská protivzdušná obrana a schopnost oprav dokážou velkou část dopadů tlumit. Výsledkem není kolaps, ale vleklé opotřebení. Samotná kampaň proti infrastruktuře dosud nepřinesla strategický zlom a nenahradila krvavou pozemní válku. Rusko na frontě ztratilo podle odhadu londýnského IISS nejméně 300 tisíc vojáků zabitých k počátku roku 2026. Nábor zatím pokračuje, ale jeho tempo klesá a analytici mluví o rostoucích průmyslových i personálních limitech. Teze, že „nová mobilizace nebude potřeba“, je tedy spíš přání než pevný fakt.

Co to znamená pro Česko a NATO

Podstatná otázka není, zda by do střední Evropy přišla ruská pěchota. Je to, zda jsme připraveni na válku vedenou přes elektřinu, data, logistiku a drony. A odpověď zní: připravujeme se, ale máme co dohánět.

NATO provozuje integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu nepřetržitě a po ruské invazi na Ukrajinu ji dále zesiluje, zejména na východním křídle. Česká republika v létě 2025 podepsala smlouvu na posílení pozemní protivzdušné obrany systémy RBS 70 NG na obrněných vozidlech, výslovně s odkazem na zkušenosti z Ukrajiny. Ministr obrany Zuna v červnu 2026 jednal s vrchním velitelem spojeneckých sil v Evropě právě o protivzdušné obraně a odolnosti.

Na civilní straně vláda schválila Národní strategii kybernetické bezpečnosti na roky 2026–2030, která explicitně jmenuje škodlivé aktéry spojované s Ruskem. Čtvrtletní přehled NÚKIB za první kvartál 2026 eviduje přes 70 incidentů včetně vlny DDoS útoků vedených proruskými hacktivisty. „Válka o infrastrukturu“ už dnes probíhá, jen zatím v kyberprostoru a nízké intenzitě.

Propaganda, varování, nebo obojí?

Ruský vojenský blogger, který mluví o válce s Evropou, plní dvojí funkci. Domácímu publiku říká: zvládneme to bez bolestivé mobilizace, stačí technologie. Západnímu publiku vysílá signál: nebojte se tanků, bojte se raket a dronů, na které nejste připraveni. Obě sdělení jsou účelová.

Reálné jádro ale existuje. Rusko skutečně sází na drony, střely, tlak na energetiku a vyčerpávání protivníka. Evropská unie na to reaguje strategií Preparedness Union s přístupem „celá společnost, celá vláda“ a směrnicí o odolnosti kritické infrastruktury, která pokrývá energetiku, dopravu, vodu, finance i digitální služby. Česká obranná strategie z roku 2023 řadí mezi priority kritickou informační infrastrukturu, strategické zásoby a podporu obranného úsilí státu jako celku.

Podle nás by měl čtenář tvrzení z Hard Blogu číst ani jako bezprostřední hrozbu, ani jako prázdnou propagandu, ale jako signál o typu konfliktu, na který se Moskva připravuje a který chce psychologicky vnucovat Západu. Odpověď na něj neleží v panice, ale v odolnosti: funkční protivzdušné obraně, chráněné energetice, záložní konektivitě a schopnosti rychlé obnovy po zásahu. Přesně to, co veterán specnazu označuje za rozhodující, jen z druhé strany barikády.

Článek „Mobilizace nebude pro válku s Evropou potřeba,“ zhodnotil ruský veterán specnazu: „Nebude to o vojácích“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velitelé mrhali talentem speciálních jednotek

Jelikož prvotní ruské pokusy o obsazení Hostomelu nevyšly, přepravilo tam následující den zhruba 200 ruských vrtulníků další vojáky, uvádí Wikipedia. Mezi nimi i SPECNAZ, z nichž bylo mnoho zraněných, a dle informací se zotavovali v běloruských nemocnicích.

Ruským Specnaz vysekl poklonu i americký voják. Co obnáší jejich výcvik, který je dostane na hranici sil a připraví na nemožné

„Novináři objevili informace o okupantech z řad elitních ruských jednotek, které se staly oběťmi neúspěšného pokusu o dobytí Kyjeva. Z několika zdrojů identifikovali jména 898 Putinových vojáků, kteří se po invazi na Ukrajinu léčili v nemocnicích v Homelu a Khoiniki na území Běloruska,“ uvádí reportáž s odkazem na Rádio Svoboda.

I přes elitní výcvik, jakým jsou ruské speciální jednotky SPECNAZ pověstné, ovšem selhaly. Redakce Armádního Zpravodaje je nicméně názoru, že za to nemůže jejich „neschopnost“, ale velitelé, kteří je nasazovali de facto jako pěchotu. Správně by ovšem měly působit jako malá úderná komanda, ideálně v utajení – a ne se zapojovat do velkých přestřelek.

Video: Ruský vrtulník Ka-52 rozstřílel vlastní obrněná vozidla. Splést si je s nepřítelem bylo snadné

Velitelům se každopádně za dobu války podařil jeden veliký, pro SPECNAZ tragický, úspěch, a sice vymazat něco mezi 90 a 95 % jejich příslušníků. Uvedly to uniklé dokumenty americké rozvědky, které následně zhodnotily i nezávislí analytici, uvádí theWashingtonPost.

Historie SPECNAZ je dlouhá přes 100 let

Kořeny jednotek Specnaz sahají až do roku 1918, kdy vznikly pod názvem „Jednotky pro zvláštní použití“ (rusky Tschasti Osobogo Naznačenia). Jejich úkolem bylo potlačovat odpor antikomunistických dělníků a rolníků, a později se zapojovaly i do náročnějších operací, což se jim v následujících letech stalo vlastním. V roce 1921 mimochodem působily také jako tzv. protiústupové oddíly, které rozmísťovaly kulomety za liniemi Rudé armády, aby zabránily ústupům vlastních vojáků – čili „motivace“ zajištěná silou.

Španělsko vyřadilo americké F-35 jako možnou budoucnost letectva. Vybírá náhradu z Evropy, ale Eurofighter adekvátní není

Po vzniku Sovětského svazu byly tyto jednotky začleněny pod vojenskou rozvědku GRU, která je po desítky let koordinovala. V současnosti ale mohou přijímat rozkazy od ministerstva obrany, vnitra a mimořádných situací, jak uvádí Wikipedia. Je také důležité vysvětlit, že název SPECNAZ, ačkoliv je nejčastěji spojován s ruskými speciálními silami, používají k označení také další postsovětské státy, v nichž plní jednotky obdobné role.

Článek Obří ostuda SPECNAZ hned 2. den války, za níž mohou velitelé: ani 900 elitních vojáků nedokázalo dobýt ukrajinské letiště Hostomel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tradice speciálních sil má přes 100 let

Historie SPECNAZ se začala psát už v roce 1918, tehdy jako Tschasti Osobogo Nasatschenia (Jednotky pro zvláštní použití), aby bojovaly proti antikomunistickým dělníkům a rolníkům. Už tehdy se účastnily zvláštních a náročných operací, v nichž pokračovaly i v dalších letech. Roku 1921 také plnily funkci tzv. protiústupových jednotek, kdy rozmístily kulomety za vojáky Rudé armády, aby tak zvýšily jejich motivaci, resp. jim nedali na výběr.

Rusko ukradlo Ukrajině inovativní tankovou ochranu „kapuce“, která je 1,5krát účinnější než ta jeho. Není se čemu divit, na bojišti je skvělá

Po vzniku SSSR spadaly jednotky pod rozvědku GRU, ale dnes je řídí ministerstvo obrany, vnitra a mimořádných situací, potvrzuje Wikipedia. Je také na místě upozornit, že SPECNAZ je označení pro speciální jednotky v mnoha postsovětských státech, nikoliv pouze v Rusku, ačkoliv jsou s ním spojovány nejčastěji. A dle očekávání se objevily i na Ukrajině.

Naprosté plýtvání elitními jednotkami

Jenomže, jak již bylo zmíněno, velitelé ruské armády podcenili nepřítele a až příliš se spoléhali na skvělý výcvik svých speciálních jednotek, takže jim nařídili přímý boj, což potvrdilo i zjištění amerických zpravodajských služeb a nezávislých analytiků. K tomu ovšem určeny nejsou, měly by bojovat jako menší úderná komanda, a ideálně v utajení.

Rusko nasadilo vražedné komando Rubikon, které přepisuje výsledky bojů. Neexistuje ani rok a už ukázalo, jak nelítostné je

Armádní Zpravodaj nerozporuje, že příslušníci ruských SPECNAZ opravdu patřili k nejlepším bojovníkům, ale zejména ze začátku války proti Ukrajině je známo několik případů, kdy byli nasazováni de facto jako běžná pěchota. Nepochybně mohli dosahovat lepších výsledků než řadoví vojáci, ale příliš platné jim to zřejmě nebylo. Údajně působily také u Bachmutu, kde si zopakovaly mj. svou historickou úlohu protiústupových jednotek.

V únoru 2025 redakce Armádního Zpravodaje připomínala příběh, kdy vyseknul poklonu ruským SPECNAZ příslušník amerických zelených baretů, když s nimi spolupracoval na hranicích mezi Kosovem a Srbskem. Ale ani to nestačilo minimálně skupině, která se v roce 2023 střetla s ukrajinskou cizineckou legií, proti níž celá padla.

Video: Brutální střela Stugna-P zasáhla ruské BMP-2, ale pokračovalo v cestě. Byla proti němu až zbytečně silná

Nechat si zdevastovat většinu příslušníků speciálních jednotek – z některých útvarů zbylo kolem pěti procent, z jiných o trochu více – je opravdu výsledek nekompetentního jednání. Ač se Rusko snaží počty SPECNAZ doplňovat, redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že číslo nic neznamená, jelikož ty opravdu elitní absolvují i mnohaletý výcvik.

Článek Ukrajina prakticky vymazala ruské speciální jednotky SPECNAZ. Tajný dokument tvrdí, že utrpěly nejméně 95% ztráty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Specnaz je obecný pojem pro více jednotek

I když by se to mohlo zdát, Specnaz nejsou pouze jedna jednotka, ale obecný termín pro útvary speciálních sil používaný na základě historické tradice ze sovětských dob nejen v Rusku, ale i v dalších postsovětských státech, vysvětluje Wikipedia. Historie speciálních sil ruské armády se odvíjí od speciálních sil sovětského GRU; další známou ruskou jednotkou Speznaz je Alfa, která pro změnu spadá pod ruskou bezpečnostní službu FSB. Výcvik se tak může v něčem lišit, třeba Alfa má být více zaměřena na boj s terorismem.

Video: i ruská elitní jednotka SPECNAZ může být naprosto „smazána“, když čelí zahraničním dobrovolníkům a starému tanku T-64

Výcvik jednotek Specnaz je obecně znám svou tvrdostí a kladením důrazu na fyzickou zdatnost a boj zblízka, což vyžaduje mj. rychlost, sílu a vytrvalost. SuperSoldierProject popisuje, že jednou ze specialit je užívání závaží zvaných Kettlebell, která mají různé hmotnosti a vojáci s nimi provádí všemožné cviky, nosí je s sebou jako zátěž a mnoho dalšího, aby svou fyzickou sílu zvýšili. Oblíbenou metodou jsou také vytrvalostní běhy, překážkové dráhy nebo kliky, přičemž si vojáci při tréninku často musí doslova sáhnout na dno.

Specnaz ovládají mnoho disciplín

Při boji zblízka je jedním ze stylů takzvaná Systěma, kterou Incredible-Adventures popisuje jako bojové umění za využití úderů otevřenou rukou, kopů nebo obrany na zemi. Jeho smyslem je naučit člověka bránit se v jakékoliv pozici, neobvyklé situaci či místě a zneškodnit zbraně protivníka. Dalším bojovým stylem je potom ruské Sambo, v němž jde v podstatě o co nejrychlejší zneškodnění protivníka, aby se ani nezmohl na jakoukoliv akci.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Důležité je však pro vojáky ze Specnaz i ovládání různých typů zbraní, ať jde o nůž, pistoli, pušku nebo třeba výbušniny. Nehledě na to, že musí být schopni přežít v přírodě jenom s minimálním vybavením nebo se umět maskovat i v případě jakéhokoliv nepohodlí. Podobně jako jiné speciální jednotky potom mají i výcvik v seskoku padákem a slaňování se z vrtulníku, potápění nebo například specifického boje v uzavřených prostorách.

Ruští Specnaz se rádi předvádí na různých vystoupeních, ale to, co ukazují, je především atraktivní show pro diváky a nikoliv skutečné bojové dovednosti. Našel jsem, že Military popsalo zkušenosti bývalého člena amerických zelených baretů ze spolupráce s příslušníky Specnaz na hranicích mezi Kosovem a Srbskem – podle něj měli všichni skvělou fyzickou kondici, dobře stříleli, starali se o výstroj a zajímali se o taktiku. Měl vůči nim profesionální respekt.

Článek Ruským Specnaz vysekl poklonu i americký voják. Co obnáší jejich výcvik, který je dostane na hranici sil a připraví na nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cesta AKS-74U k úspěchu byla snadná

Sovětští inženýři nevymýšleli nic od začátku, ale vzali svou útočnou pušku AKM a překalibrovali ji. Délka nového náboje 5,45 mm byla stejná jako u 7,62 mm, přičemž spolehlivý mechanismus a princip fungování automatiky na odběru tlaku prachových plynů zůstával stejný, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Mi.ru / Creative Commos / CC BY-SA

Viditelnějším rozdílem je oproti starším kolegům masivní plynový nástavec na hlavni, který značně snižuje zpětný ráz, a větší použití plastu. Výroba se rozjela rychle do milionu kusů nejenom v SSSR, ale také v Německé demokratické republice (NDR), Bulharsku a Rumunsku. U nás bylo AK-74 použito jako základ pro zbrojní systém Lada firmy ČZ.

Video: i ruská elitní jednotka SPECNAZ může být naprosto „smazána“, když čelí zahraničním dobrovolníkům a starému tanku T-64

Sovětská armáda ale tehdy řešila ještě další ožehavý nedostatek. V jejím arzenálu nebyl žádný kompaktní samopal, tedy zbraň, kterou by mohly být vyzbrojeny pro případ nouze posádky letadel a tanků, ale i speciální jednotky nebo policisté, uvádí WeaponSystems. Inženýři na to šli opět od lesa – proč vyvíjet samopal s novou ráží a novými požadavky na výrobu a výcvik, když stačí použit konstrukci nové útočné pušky a výsledek bude podobný? A tak se zrodilo AKS-74U.

Malá, ale smrtící zbraň s nízkými náklady

Hlaveň AKS-74U (ukoročenyj, tedy zkrácený) se oproti standardní zbraní podařilo dvojnásobně zkrátit, a navíc mělo i skládací pažbu – délka zbraně tak byla pouhých 490 mm (s rozloženou pažbou měřila 730mm), uvádí Wikipedia, což bylo naprosto ideální pro skryté nošení. Díky použití moderních plastů a sklolaminátu šla také dolů hmotnost, která činila bez zásobníku pouhých 2,7 kg (se zásobníkem 3 kg). Vnitřní uspořádání přitom zůstalo téměř stejné jako u AK-74, ale bylo potřeba upravit pístnici a na hlavni přibyl tlumič plamene a zpětného rázu.

iZdroj fotografie: Sinodov / Creative Commos / CC BY-SA

Konstrukce brzy ukázala své výhody, ale i několik záporů. V první řadě si AKS-74U zachoval palebnou a zastavovací sílu, i když oproti samopalům má větší dostřel (500 m, efektivní však 200 až 300 m) a kadenci (725 až 750 ran v minutě). Díky zaměnitelnosti součástek, zásobníků a munice mimochodem značně poklesly náklady na výrobu. Uživatelé AKS-74U si pochvalovali i skryté nošení a skvělou manipulaci ve stísněných prostorách.

Mudžahedíni po AKS-74U prahli

AKS-74U provázely i problémy. Při intenzivní palbě kolem 180 až 240 ran (tj. 6 až 8 zásobníků po 30 ranách) se hlaveň přehřívala a místo plynulé palby „plivala“ a mohlo dojít k poškození pouzdra závěru. Později to bylo vyřešeno lepším odvětráváním, ale kvůli krátké hlavni a snížení rychlosti střely byla automatická palba nepřesná. Nedomyšlenost byla též natahovací páka na pravém boku zbraně a skládání opěrky vlevo, což snižovalo „skrytelnost“ a pohodlnost při nošení. Dodávky AKS-74U pak začaly v roce 1979, uvádí ModernFireArms.

iZdroj fotografie: Hamid Mir / Creative Commos / CC BY-SA

Prvním konfliktem, kterého se obě zbraně (AKS-74U i M16) zúčastnily, byla intervence v Afghánistánu. Američané byli z objevení sovětské útočné pušky překvapeni a CIA nabídla za první získané kusy 5 000 dolarů; cenili si ji také mudžahedíni – „kraťasy“ totiž fasovali i Specnaz a důstojníci a její vlastnictví znamenalo likvidaci „velkého bojovníka“, uvádí Safar-Publishing. Jednu měl také Usama bin Ládin a na Západě jí podle jejího údajného bulharského konstruktéra přezdívali Krinkof. Výroba AKS-74U skončila roku 1993, ve službě je však dodnes.     

Článek Menší sourozenec Kalašnikovu: AKS-74U je zbraní elity sovětské a ruské armády. Ukořistit ji od Specnaz a důstojníků bylo velkou chloubou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Inspirace RG-6 přišla z Jihoafrické republiky

První z vyvinutých modelů je produktem Centrální konstrukční a výzkumné kanceláře sportovních a loveckých zbraní. Granátomet RG-6 má revolverovou konstrukci s 6 granáty 40 milimetrů, což je konstrukce inspirovaná jihoafrickým granátometem Milkor MGL. Jeho tulský protějšek měří 690 mm (se složenou pažbou 520 mm) a váží 6,2 kilogramů.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY

Vývoj zbraně byl značně urychlen, když byly k výrobě bubnu použity hlavně z jednorázového granátometu GP-25. Mechanismus je dvojčinný revolverový a je posílen pružinou, která se natahuje při přebíjení, pro plynulejší a rychlejší chod. Díky tomu je rychlost střelby velmi vysoká, konkrétně má RG-6 kadenci 15 až 16 ran / minuta, anebo 2 výstřely za sekundu rychlopalbou. Maximální dostřel přitom dosahuje 400 metrů. Sériová výroba byla zahájena roku 1997, a od té doby se granátomet objevil třeba na Ukrajině nebo v Sýrii.   

GM-94, metla pro boj ve městě

Zcela jiného principu je pak granátomet GM-94 tulské zbrojovky KBP, přičemž se jedná vlastně o zvětšenou opakovací brokovnici („pumpu“) RMB-93. Měří 820 milimetrů (bez opěrky 545 mm) a váží 4,95 kg. V trubicovém zásobníku jsou 3 náboje nezvyklé ráže 43 mm, a čtvrtý je v komoře. Granátomet GM-94 byl navržen speciálně pro boj v městském prostředí, proto je také velmi odolný proti hrubému znečištění a prachu, a dokonce ho lze použít i pod vodou. Na bodové cíle má přesný dostřel do cca 300 m, a maximální je 800 metrů.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY

GM-94 je zkonstruován tak, aby způsobil maximální škody v omezeném prostoru a na krátkou vzdálenosti od střelce; je tedy ideální pro speciální jednotky. Navíc pro něj existuje až devět typů granátů. Termobarický lze použít pouhých 10 m od střelce se smrtící zónou 3 m, a kumulativní zase prorazí až 400 mm oceli. Existují i granáty s aerosoly (slzný plyn), pryskyřicové nebo klasické tříštivo-trhavé. Premiéru si GM-94 odbyl v roce 2011 při bojích v Libyi, a v posledním roce byl vidět například při bojích o ukrajinský Bachmut.    

Článek Ruské SPECNAZ mají výběr: granátomet RG-6 pálící i 2 granáty/s, nebo „pumpu“ GM-94 s termobarickým granátem na 10 m se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bitva o dům začala zraněním vojáka

Několik minut dlouhé video je podle autorů součástí větší bitvy zahraniční jednotky, jíž se chvíli před tím podařilo zničit ruské bojové vozidlo pěchoty; je tedy otázkou, zda ruská jednotka v domě nepatřila k němu a nesnažila se najít mezi zdmi útočiště. V zahraničních jednotkách většinou slouží bývalí vojáci, z nichž mají mnozí zkušenosti z jiných válek, takže vědí, co dělat; i když ne na vše se mohou připravit. Že je oddíl Rusů zabarikádovaný v domě, zjistili až poté, co při vstupu do něj zranila palba ruských vojáků jednoho z členů jednotky.

Ukraine 2022 🇺🇦
The first volunteers of the International Legion defending Kyiv. From the US, UK, Sweden, Mexico, India, Brazil. Meanwhile some European leader was worried about the future of his f**king Norsdtream 2 toy. Some died & many are still in Ukraine.
Heroes 🇺🇦#lviv pic.twitter.com/PC83KtV9rv

— TheLvivJournal (@LvivJournal) April 2, 2023

Záběry pochází od člena týmu bojujícího venku, zatímco další byli v domě a pokoušeli se postřílet nepřátele; boj to byl evidentně tvrdý, o čemž svědčí i samotná střelba. Ruští vojáci SPECNAZ stříleli také ven ze zabarikádovaných oken, na což se jednotka dobrovolníků snažila odpovídat, ale jednalo se spíše o střelbu k zastrašení. Byli totiž vyzbrojeni americkými karabinami M4, jejichž náboje ráže 5,56 milimetrů nejsou schopné zdi domu prorazit; alespoň to však nutilo ruské SPECNAZ nevystrkovat hlavy a celkově se mít na pozoru.

Účinné jsou granáty do oken

Účinným způsobem, jak nakonec dostat zabarikádované ruské vojáky ven, se ukázalo být použití ručních granátů. Někteří členové dobrovolnické jednotky se proto opakovaně plížili kolem domu, a zatímco je ostatní kryli, házeli je do oken. Museli se ale zkoordinovat s dalšími členy týmu uvnitř budovy, aby náhodou nehodili granáty do již vyčištěné místnosti.

Některé Rusy se podařilo eliminovat, ale protože útočící jednotka potřebovala ochránit své raněné, z budovy se nakonec stáhla a přivolala na pomoc ukrajinský tank – podle tvaru výfuku se jednalo o nějakou verzi T-64. Jeho dělu ráže 125 mm již stěny domu odolat nedokázaly a nepřátelé v něm našli smrt. Členové jednotky pak zjistili, že stáli proti elitně vycvičeným SPECNAZ. A voják zraněný při vstupu do budovy se nakonec v nemocnici zotavil.

Článek Video: i ruská elitní jednotka SPECNAZ může být naprosto „smazána“, když čelí zahraničním dobrovolníkům a starému tanku T-64 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letectvo hledá i mezi veterány ve výslužbě

Jednotku po vzoru pozemních SPECNAZ se ruské letectvo podle všeho vytvořit snaží, přičemž do ní verbuje nejlepší piloty v celém státě. Nábor probíhá nejen mezi současnými letci, ale i mezi veterány ve výslužbě. Zájem je především o piloty označované jako pilot-sniper, což jsou ti s nejvyššími dosaženými kvalifikacemi, a pokud se takových podaří najít dostatek, měli by provádět speciální úderné mise ve válce na Ukrajině. Lze tedy předpokládat, že půjde o ty nejdůležitější, a mnohdy zároveň také nejnebezpečnější.

iZdroj fotografie: Artem Katranzhi / Creative Commons / CC BY-SA

Z dostupných informací vychází, že by mohla být jednotka označována jako „Bouře“ a sestávat ze 3 letek se 14 až 18 stroji. Jedna by byla vyzbrojena stíhacími bombardéry Suchoj Su-34 Fullback, druhá nadzvukovými taktickými bombardéry Suchoj Su-24 Fencer, a třetí pak bitevními helikoptérami Mil Mi-28 Havoc. I z toho je jasné, že by jednotka sloužila k útokům na pozemní cíle, což většinou vyžaduje přiblížení se k frontě, případně je nutné vletět do ukrajinského vzdušného prostoru (což už je vzhledem k husté obraně opravdu „o život“).

I moderní Su-34 šly na Ukrajině k zemi

Nejmodernějším letounem v „Bouři“ by byl Suchoj Su-34 uzpůsobený tak, aby mohl provádět taktické údery, ale zároveň měl dostatek protiopatření na svou obranu. Tento stroj unese náklad těžký až 14 tun, jednat se může o pumy, rakety, ale i zbraně k boji proti vzdušným cílům. Pravdou ale zůstává, že Ukrajina již řadu těchto letadel sestřelila, a ani přes různá protiopatření nejsou vůči protivzdušné obraně imunní. Situaci by navíc mohlo zkomplikovat, že Ukrajina dostane letadla F-16 Fighting Falcon, s nimiž by mohla útočící stroje mnohem snáze napadat.

Velikou otázku také zůstává, v čem by měl být nový letecký pluk jiný – tedy kromě toho, že z ruského letectva vysaje ty nejzkušenější piloty a operátory – což může paradoxně vést k oslabení jiných jednotek. Stejně tak nelze předpokládat, že bude ruský průmysl schopen vyrobit dostatečný počet nových strojů a vybavení, takže hrozí, že by obojí opět pocházelo ze stávajících jednotek, z nichž jsou mnohé už tak oslabené kvůli ztrátám.

Článek V Rusku by mohla vzniknout speciální letecká jednotka jako SPECNAZ, plnit by měla „zvláštní úkoly“ třeba pomocí Su-34 a Mil Mi-28 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.