Co je Su-35S a proč na něm záleží

Suchoj Su-35S je víceúčelový bojový letoun, který sám výrobce řadí do kategorie 4++ generace, tedy na samý vrchol modernizované čtvrté generace, krok pod stroje páté generace se sníženou odrazivostí typu Su-57 nebo amerického F-35. Jde o dvoumotorový těžký letoun s maximální rychlostí kolem 2 500 km/h, bojovým doletem přes 1 500 km a schopností nést širokou paletu výzbroje, od řízených střel vzduch-vzduch s dosahem přes 300 km po přesně naváděné pumy a protilodní střely.

V ruském letectvu plní Su-35S několik klíčových úkolů:

• eskortuje úderné skupiny bombardérů Su-34,
• kryje pozemní vojska a objekty,
• loví drony a střely s plochou dráhou letu,
• provádí průzkum do hloubky za linií dotyku,
• zasahuje pozemní a hladinové cíle přesnými údery.

Ruská strana o něm mluví jako o „nejvýkonnějším bojovém letounu na světě“, to je ovšem tvrzení propagandistického charakteru, které nelze brát za prokázaný fakt. Reálně se Su-35S lépe srovnává s francouzským Rafale, evropským Eurofighterem Typhoon nebo americkým F-15EX než s kategoricky odlišným F-35 Lightning II, který staví na technologii snížené odrazivosti a síťovém boji.

Kolik jich Rusko skutečně vyrábí, a kolik Západ

Tady začíná detektivka. Před válkou byla čísla relativně průhledná. Podle studie Juliana Coopera o ruské vojenské výrobě dodal průmysl v letech 2019 a 2020 po deseti Su-35S ročně. Pak přišel propad na pouhé tři kusy v roce 2021, následovaný sedmi v roce 2022 a dvanácti v roce 2023. Od roku 2024 ale Rusko přestalo kusové počty zveřejňovat a přešlo na vágní oznámení o „dávkách“.

Co víme za rok 2025? Britský think-tank RUSI odhaduje, že Rusko v roce 2024 objednalo 12 Su-35S, ale dodalo zřejmě jen 10. Pro rok 2025 ruské vzdušně-kosmické síly (VKS) údajně mířily na převzetí 16 strojů, včetně opožděných dodávek z předchozího roku. Analytický server Air Data News napočítal za rok 2025 sedm veřejně oznámených dávek, ale „dávka“ může znamenat dva stroje stejně jako pět. Bezpečně doložitelné minimum je tedy sedm kusů, skutečný počet byl vyšší, realistický odhad se pohybuje někde mezi deseti a dvaceti.

A teď srovnání, které odhalí skutečný rozměr:

Americký F-35 je v úplně jiné lize, téměř desetinásobek i horního odhadu ruské produkce. Francouzský Rafale s 26 kusy za rok 2025 a výhledem 28 kusů za rok 2026 rovněž s vysokou pravděpodobností překonává ruský výstup Su-35S. Rusko tedy rozhodně neprodukuje bojové letouny v tempu, které by se dalo nazvat masovou výrobou.

Proč tedy Západ žasne

Překvapení nespočívá v objemu. Spočívá v odolnosti. Západní sankce měly zasáhnout dodavatelský řetězec tak tvrdě, aby se výroba pokročilých zbraňových systémů zastavila nebo alespoň dramaticky zpomalila. Nestalo se to.

Ukrajinská vojenská rozvědka GUR zmapovala síť 79 podniků, které se podílejí na výrobě Su-35S. Z nich 22 dosud nebylo sankcionováno žádnou zemí sankční koalice. Podle ArmyInform jde o firmy z druhého a třetího sledu kooperace, subdodavatele, kteří na první pohled vypadají jako běžní průmysloví výrobci.

Problém má i mezinárodní rozměr. Výroční zpráva americké kongresové komise pro americko-čínské ekonomické a bezpečnostní vztahy uvádí konkrétní případ: čínská společnost AVIC International Holding v říjnu 2022 odeslala do Ruska díly pro Su-35 v hodnotě přibližně 30 milionů korun. Studie RUSI z roku 2024 pak popisuje širší vzorec: Rusko si dál zajišťuje kritické komponenty, obráběcí stroje a materiály ze zahraničí prostřednictvím zprostředkovatelů a firem v třetích zemích.

Podle nás je jádro problému v tom, že Západ dlouho podcenil, jak rychle dokáže Rusko přepnout na náhradní dodavatele a jak pomalý a roztříštěný je sankční proces na straně koalice. RUSI to říká bez obalu: dosavadní úsilí nemělo materiální dopad dostatečný k zastavení ruské obranné výroby.

Co to znamená pro Ukrajinu a NATO

Každý nový Su-35S v řadách VKS prodlužuje ruskou schopnost vést operace na dálku: eskortovat bombardéry, lovit drony, tlačit na ukrajinskou protivzdušnou obranu. Neznamená to automaticky rostoucí ruskou vzdušnou převahu. Rusko o tyto stroje také přichází, otevřené zdroje dál evidují vizuálně potvrzené ztráty Su-35S nad Ukrajinou. Efekt je spíš v tom, že Moskva dokáže ztráty průběžně doplňovat a udržovat tlak.

Pro Ukrajinu to znamená rostoucí potřebu vrstvené protivzdušné obrany, nejen stíhaček, ale hlavně radarů, interceptorů, senzorů a odolného velení. NATO samo na svých stránkách zdůrazňuje, že ruské vzdušné a raketové útoky potvrzují význam robustní integrované protivzdušné a protiraketové obrany a Aliance podporuje návrh ukrajinské architektury IAMD.

V krátkém a středním horizontu je udržení ruské výroby Su-35S v jednotkách až nižších desítkách ročně pravděpodobné. Skokové navýšení už méně, i malé nárůsty narážejí na úzká místa v kooperaci a závislost na importech. Pokud ale Západ nesankcionuje zbývajících 22 firem a nezpřísní kontrolu třetích zemí, bude Rusko dál schopné vyrábět dost strojů na to, aby válku ve vzduchu vedlo ještě dlouho.

Ruská výroba Su-35S není zázrak ani masová produkce. Je to důkaz, že sankce fungují pomalu, a že v leteckém průmyslu může i deset letounů ročně stačit k tomu, aby protivník zůstal nebezpečný.

Článek Západ nechápe, jak může Rusko pořád vyrábět v takovém tempu. Letectvo dostalo nové Suchoje Su-35S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se nad Sumskou oblastí stalo

Su-35S vstoupil do ukrajinského vzdušného prostoru v oblasti Myropillja, přeletěl nad obcemi Turja a Uhrojdy a v prostoru Sumské oblasti odpálil střelu označovanou jako Ch-59/69. Přesný podtyp střely není z veřejných zdrojů jednoznačně potvrzen, ale technicky nejbližší oficiálně popsanou variantou z této rodiny je exportní Ch-59MK2, řízená střela vzduch-země s doletem až 285 km, rychlostí 900 až 1 050 km/h a bojovou hlavicí o hmotnosti do 320 kg. Letí v malé výšce 50 až 300 metrů nad terénem, což ji činí obtížně zachytitelnou.

Monitoring uvádí, že střela dopadla v oblasti města Sumy. Konkrétní zasažený objekt z otevřených zdrojů nevyplývá. Letoun se po odpalu obrátil a bez problémů se vrátil na ruskou stranu hranice. Nad Sumskou oblastí v tu chvíli podle AMK Mapping nebyla žádná ukrajinská taktická letadla.

Sumy přitom nejsou pro ruské útoky žádnou novinkou. Ještě 10. srpna město zasáhlo pět klouzavých pum KAB, po nichž bylo zraněno 14 lidí včetně dítěte a poškozeny obytné domy i infrastruktura. Rozdíl je v tom, jak útok přišel. Klouzavé pumy Su-34 a Su-35 typicky vypouštějí ze vzdálenosti 35 až 50 kilometrů od fronty, aniž by musely překročit hranici, uvádí to analýza JAPCC. Tentokrát pilot letěl přímo nad ukrajinským územím. To je zásadní odchylka.

Proč se Rusové nemuseli bát, lokálně

Formulace o tom, že se Rusové nemají čeho bát, drží, ale s jedním klíčovým upřesněním: platí lokálně, ne nad celou Ukrajinou. Sumské příhraničí je oblast, kde Rusko zjevně vyhodnotilo riziko zásahu jako výrazně nižší než jinde. A mělo k tomu důvod.

Ukrajinská protivzdušná obrana existuje a funguje, stále se opírá o systémy NASAMS, IRIS-T, SAMP/T a Patriot, doplněné o stíhačky F-16 a Mirage 2000-5. Problém není v tom, že by Ukrajina neměla žádné prostředky. Problém je v munici. Britský think-tank RUSI ve své srpnové analýze označuje doplňování interceptorů za primární slabinu ukrajinského protivzdušného deštníku v roce 2026. Prezident Zelenskyj v srpnu uvedl, že dodávky protiletadlových střel v letošním roce spadly na třetinu úrovně roku 2025. Třetina. To je číslo, které vysvětluje, proč nad sumským příhraničím bylo ticho.

Patriot je přitom jedinou zbraní v ukrajinském arzenálu schopnou efektivně sestřelovat ruské balistické střely. Vysouvat ho blízko fronty je pro Ukrajinu riskantní a drahé; systémy jsou vzácné a při podobných předsunutých misích už byly odhalovány a ničeny. Ukrajina proto logicky drží tyto systémy tam, kde hrozí největší strategické škody: u Kyjeva a kritické infrastruktury. Sumské příhraničí tím ale zůstává odkryté.

Su-35S: co umí a kde má limity

Suchoj Su-35S je jednomístný víceúčelový bojový letoun generace 4++, který Rusko řadí mezi své nejschopnější sériově vyráběné stroje. Podle oficiálních exportních materiálů Rosoboronexportu dosahuje maximální rychlosti Mach 2,25 (zhruba 2 390 km/h), má praktický dostup 18 000 metrů, maximální vzletovou hmotnost 34 500 kg a užitečné zatížení 8 000 kg rozložené na 12 závěsnících. Disponuje radarem Irbis-E s dosahem přes 350 km a vektorováním tahu motorů AL-41F1S, které mu dávají výjimečnou obratnost.

Pro srovnání: americký F-16 Block 70, který Ukrajina provozuje, má maximální rychlost Mach 2,0, užitečné zatížení kolem 7 700 kg a radar AN/APG-83 SABR s aktivním elektronickým skenováním. Su-35S je těžší, výkonnější platforma s větším doletem, ale také s větším radiovým a infračerveným podpisem, tedy snadněji detekovatelný, pokud proti němu stojí funkční protivzdušná obrana.

A právě tady je důležitá protiváha. Su-35S není nedotknutelný. Ukrajinské letectvo 8. července 2026 oznámilo sestřel jiného ruského Su-35 na východním směru. Letoun tedy lze zasáhnout, pokud je v dosahu a pokud je k dispozici prostředek, který to dokáže. Nad sumským příhraničím v daný okamžik zjevně nebyl.

Varovný signál, ne zlomový moment

Jeden veřejně zachycený průnik sám o sobě nedokazuje novou plošnou doktrínu. Nedokazuje, že Rusko získalo vzdušnou převahu nad Ukrajinou. Ale dokazuje něco jiného: že po více než čtyřech letech války Rusko aktivně hledá místa, kde se mu znovu otevírá prostor pro pilotované letectvo. A nachází je.

Pokud bude přetrvávat nedostatek interceptorů a Ukrajina bude muset dál šetřit Patriot i jiné prostředky dlouhého dosahu, podobné „zkusmé“ průlety mohou přibývat, především nad příhraničními a frontovými sektory. RUSI výslovně upozorňuje, že ukrajinské F-16 s raketami AIM-120C a Mirage 2000-5 s raketami MICA mají problém prakticky dosáhnout na ruské letouny letící vysoko a rychle 60 až 70 kilometrů za linií kontaktu. Rusko to ví. A testuje to.

Pro civilisty v Sumské oblasti to znamená kratší reakční dobu a větší ohrožení. Od začátku roku 2026 bylo z příhraničí evakuováno téměř 3 000 lidí a plně vyklizeno 83 obcí. Čím blíž k hranici, tím menší prostor na varování.

Co by muselo přijít, aby se to změnilo

Obrana proti takovým průletům není o jednom zázračném systému. Z veřejných analýz vyplývá několik směrů, které by musely fungovat současně:

• Doplnit interceptory pro Patriot a další systémy středního a dlouhého dosahu; Zelenskyj o to opakovaně žádá, naposledy v červnu a srpnu 2026.
• Udržet schopnost předsunutých přepadových rozmístění PVO, i když jsou riziková a drahá.
• Rozvíjet elektronický boj proti klouzavým pumám a naváděným střelám.
• Posílit schopnost stíhačů útočit na nosiče na větší vzdálenost.
• Ničit „lukostřelce“, tedy letiště, odpalovací platformy a logistiku, ne jen samotné střely.

Pro Českou republiku z toho plyne nepřímé, ale reálné poučení. Ministerstvo obrany při nákupu systémů RBS 70 NG výslovně odkazovalo na zkušenosti z války na Ukrajině. Česko samo dodalo Ukrajině 16 kusů protiletadlového systému 2K12 Kub včetně raket a stovky protiletadlových střel, ale nosným dodavatelem ochrany patriotové třídy není. Hlavní česká role zůstává v dělostřelecké munici.

Sumský incident je varování, ne rozsudek. Ale varování, které říká jasně: tam, kde chybí střely do systémů protivzdušné obrany, si ruské letectvo začíná brát zpět prostor, o který přišlo v prvních měsících války.

Článek Rusové mění taktiku a létají přímo nad Ukrajinou, protože se nemají čeho bát. Su-35S odpálil raketu a v klidu se vrátil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co víme jistě a co je ruské tvrzení

Pevných faktů je málo. Ukrajina přišla o MiG-29, pilot je naživu, místo incidentu leží v Poltavské oblasti. Tečka. Vše ostatní (typ útočícího letounu, použitá střela, vzdálenost odpalu) pochází ze sekundárních zdrojů, které samy pracují s formulacemi jako „možná“ a „pokud se potvrdí“. Portál Vojennyje Dělo, přebírající Military Watch, výslovně píše o „zhruba 190 kilometrech“ a odvolává se na blíže neurčené analytiky otevřených zdrojů. Žádná veřejná telemetrie, žádný záznam z kamery letounu, žádné ukrajinské potvrzení příčiny.

Tentýž den navíc ruské ministerstvo obrany tvrdilo, že zničilo další dva MiGy-29 na zemi úderem na letiště Voznesensk. I to je třeba brát jako ruský nárok: Moskva podobná prohlášení vydává pravidelně a řada z nich se později ukázala jako přehnaná nebo vykonstruovaná.

Proč „neměl šanci“ není jen fráze

I bez potvrzení konkrétního incidentu existuje důvod, proč formulace o mizivé šanci ukrajinského pilota fakticky obstojí. Vysvětlil to sám ukrajinský pilot MiGu-29 s volacím znakem Juice v rozhovoru pro The War Zone. Popsal profil, který se opakuje: ruský Su-35S nebo MiG-31BM hlídkuje blízko hranice, kryje ho vlastní protivzdušná obrana i pozemní radarový obraz. Odpálí R-37M (střelu s udávaným dosahem přes 300 kilometrů) a zůstane v bezpečí. Ukrajinský pilot v tu chvíli řeší jediné: přežít.

„Když o odpalu nevíte včas, jste mrtvý,“ shrnul Juice. A i když se vyhne zásahu, manévrování spolkne energii, čas a munici. Mise je rozbita. Není to dogfight dvou stíhaček kroužících kolem sebe. Je to přepad ze systémové výhody: lepší radar, delší střela, krytí vlastní PVO.

Studie britského think-tanku RUSI tento vzorec popisuje podrobně: Su-35S a Su-30SM ukrajinské MiGy-29 i Su-27 v radarovém dosahu a v boji za hranicí vizuálního kontaktu jednoznačně převyšují. Nejde o symetrický souboj. Su-35S má podle výrobce UAC radar s detekcí cílů do 350 kilometrů, dokáže současně sledovat 30 cílů a pálit na osm. Ukrajinský MiG-29 patří ke starší sovětské generaci a v tomto typu střetnutí tahá za kratší konec.

Co to znamená pro F-16 a budoucnost ukrajinského nebe

Debata se po takovém incidentu přirozeně stáčí k F-16, které už jsou součástí ukrajinského letectva; prezident Zelenskyj jejich přítomnost veřejně potvrdil 4. srpna 2024. F-16 s raketami AIM-120 situaci zlepšují, ale samy o sobě ruskou výhodu v dosahu zcela nemažou. The War Zone uvádí dosah AIM-120C-8 kolem 120 až 160 kilometrů, zatímco R-37M operuje ještě dál. Nejzajímavější protiváhou se jeví evropská střela Meteor s dosahem přes 200 kilometrů a výrazně lepší energií v koncové fázi letu; právě ta by mohla přinutit ruské hlídky držet větší odstup od hranice.

Jenže samotná střela nestačí. RUSI opakovaně varuje, že klíčem je celý řetězec:

• Pozemní PVO s dostatkem munice – pokud Ukrajině dojdou střely do systémů S-300 nebo Buk, situace se rapidně zhorší.
• Včasné radarové varování – pilot musí o odpalu vědět dřív, než je pozdě.
• Disperze letišť – aby úder na jednu základnu nezničil víc strojů najednou.
• Elektronický boj – rušení navedení střel.
• Dostatek letounů a střel – aby ukrajinské stíhačky mohly ruské hlídky aktivně odtlačovat.

Každý ztracený MiG-29 tuto rovnici zhoršuje. Ukrajinské letectvo provozuje mix starších sovětských a novějších západních platforem a rezerva není nekonečná.

Rekord, nebo propaganda?

Ruské zdroje slaví tři věci najednou: údajný zásah bez vstupu do ukrajinského prostoru, použití R-37M jako zbraně extrémního dosahu a číslo 190 kilometrů jako kandidáta na historický rekord. V rešerši se nám nepodařilo dohledat autoritativní veřejnou databázi, která by 190 kilometrů definitivně uzavřela jako nejdelší bojový sestřel vzduch-vzduch. Samy sekundární texty, které údaj přebírají, mluví opatrně.

To ale neznamená, že je celý příběh bezcenný. I kdyby skutečná vzdálenost byla o desítky kilometrů kratší, trend je jasný: Rusko systematicky buduje schopnost ničit ukrajinské letouny z vlastního vzdušného prostoru, aniž by riskovalo střet s ukrajinskou protivzdušnou obranou. Podle nás právě tohle je skutečná změna pravidel: ne jedno konkrétní číslo, ale celý koncept boje na dálku, který nutí Ukrajinu řešit problém dřív, než ruský pilot stiskne spoušť.

Cena obrany proti takovému stylu boje nespočívá v jednom typu stíhačky. Spočívá v systému, kde radar vidí včas, střela doletí dost daleko a pilot ví, že za ním stojí víc než jen jeho vlastní motor.

Článek Ukrajinský MiG-29 neměl šanci, ruský Su-35S ho sestřelil ze 190 km, jásají Rusové. Rekord mění pravidla vzdušného boje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co APG-83 mění oproti současnému stavu

Ukrajinské F-16A/B MLU létají s radarem APG-66(V)2 – inkrementálním vylepšením původního mechanicky vychylovaného radaru z osmdesátých let. Upgrade na verzi V2 přidal zhruba 25 % detekčního a sledovacího dosahu a vyšší spolehlivost, ale generační skok to není.

AN/APG-83 SABR je jiná liga. Podle produktové stránky Northrop Grumman jde o radar s aktivní elektronicky řízenou anténou (AESA) s technologickým základem převzatým z radarů F-22 a F-35. Klíčové rozdíly:

• Rychlejší akvizice cíle – elektronické řízení paprsku místo mechanického vychylování antény.
• Detekce menších cílů – lepší energetický rozpočet a citlivost přijímače.
• Sledování více cílů – schopnost držet kvalitní stopy na více cílech současně.
• Elektronická ochrana – výrazně vyšší odolnost v rušeném prostředí.
• Lepší identifikace cílů – přesnější rozlišení přítel/nepřítel pro souboje za hranicí vizuálního dosahu.

Americký DOT&E ve výroční zprávě za rok 2023 výslovně uvádí, že APG-83 umožňuje navádění střel vzduch-vzduch z větší vzdálenosti a podporuje datové propojení pro kooperativní boj. Nejde tedy jen o „delší ruku“. Jde o úplně jinou kvalitu první minuty souboje.

Proč to nestačí samo o sobě

Su-35S není snadný protivník. Radar Irbis-E je výkonný systém s pasivní elektronicky řízenou anténou (PESA) s enormním energetickým výkonem a schopností detekovat velké cíle na vzdálenosti přes 300 km. K tomu kinematika – Su-35S je rychlejší, výše létající a nese více paliva i zbraní. A za ním stojí ruská integrovaná protivzdušná síť.

Samotný radar válku nerozhodne. DOT&E zároveň upozorňuje, že plný potenciál APG-83 na F-16 brzdí stárnoucí palubní počítače a zastaralá datová architektura letounu. Radar vidí víc, než co dokáže starší avionika zpracovat a předat. To je reálný limit.

Druhý limit je provozní. Norská vláda v dubnu 2026 potvrdila, že všech šest jejích darovaných F-16 bylo formálně převedeno Ukrajině, ale část strojů vyžaduje rozsáhlé zprovoznění. Opravy běží přes belgickou firmu Sabena a americký mechanismus JUMPSTART. Bez funkční opravárenské vrstvy nedává radarový upgrade praktický smysl.

Síť jako násobič – švédský kousek skládačky

Švédsko v květnu 2024 oznámilo dodávku letounů ASC 890 – vzdušných platforem včasné výstrahy a řízení. Švédská vláda je popsala jako schopnost, která Ukrajině umožní identifikovat a ničit cíle na dlouhou vzdálenost. Ukrajinsko-švédská bezpečnostní dohoda mluví o „výrazném posílení vzdušného průzkumu a velení a řízení“.

ASC 890 a APG-83 řeší stejný problém z opačných konců. Jeden rozšiřuje oči celé sítě, druhý oči samotného letounu. V kombinaci je efekt větší než součet obou položek. S externím navedením od letounu včasné výstrahy může F-16 s AESA radarem zahájit vlastní vyhledávání v úzkém sektoru, potvrdit stopu a odpálit střelu dřív, než Su-35S vůbec zaregistruje ohrožení. Bez takové podpory musí pilot prohledávat celý prostor sám – a to i s APG-83 stojí čas.

Kdy a jak by to mohlo nastat

Přesný termín instalace APG-83 na ukrajinské F-16 veřejně uveden není. Existuje ale rámec: americká agentura DSCA v květnu 2025 schválila pro Ukrajinu balík F-16 Training and Sustainment, který výslovně zahrnuje „úpravy a modernizace letounů“. AN/APG-83 je dlouhodobě veden v americkém exportním systému jako standardizovaná položka přímého vojenského prodeje. Technicky i administrativně cesta existuje.

Praktická brzda je pořadí priorit. Koalice nejdřív musela vybudovat provozuschopnou kapacitu F-16 jako celek – výcvik pilotů a techniků, infrastrukturu, náhradní díly, zbraně. Nizozemsko odeslalo všech 24 darovaných strojů, Belgie slibuje až 30 kusů do roku 2028, ale zatím mluví o „pozdějším převodu“. Radarový upgrade naráží na stejnou logistickou realitu jako samotné letouny.

Co to znamená pro ruské „okno beztrestnosti“

Su-35S dnes operují poblíž fronty s relativním komfortem. Jejich piloti vědí, že starší radar protivníka je zachytí později, s menší přesností a v horší kvalitě stopy. To jim dává čas – čas na první výstřel, čas na úhybný manévr, čas na návrat pod deštník vlastní protivzdušné obrany.

APG-83 v kombinaci s letounem včasné výstrahy a kvalitním datovým spojem tohle okno dramaticky zužuje. Neznamená to neporazitelnost F-16. Znamená to, že Su-35S přestanou mít jistotu prvního tahu nad částmi bojiště, kde dříve dominovaly. A v souboji za hranicí vizuálního dosahu, kde rozhodují sekundy mezi detekcí a odpalem, je ztráta této jistoty strategická změna.

Rusko si hodnotu svých pokročilých platforem uvědomuje – Su-57 drží daleko od fronty mimo jiné proto, aby neriskoval reputační škodu a kompromitaci technologií. Pokud by i Su-35S začaly nad určitými sektory narážet na protivníka, který je vidí stejně brzy jako ony jeho, kalkulace nasazení se změní. Ne ze dne na den. Ale změní se.

Článek Ukrajinské F-16 mají šanci deklasovat ruské Su-35S. Nový radar může úplně přepsat pravidla soubojů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě čísla, jeden letoun, nulová transparentnost

Prosinec 2025: bmpd/CAST publikuje odhad 135 sériových Su-35S dodaných do konce roku 2024 a pro samotný rok 2024 uvádí 15 předaných kusů. Duben 2026: tentýž zdroj posunuje kumulativní součet na 155 kusů do konce roku 2025. Implikovaných +20 strojů za jediný rok by bylo historicky nadprůměrné tempo.

Proti tomu stojí studie RUSI z listopadu 2025, která čerpá z jiného typu dat, konkrétně z interních dokumentů výrobce, státního obranného zadání a porovnání s oznámenými dodávkami. Její závěr je střízlivější:

• V roce 2024 bylo objednáno 12 Su-35S, reálně dodáno zřejmě jen 10.
• Pro rok 2025 činí cíl 16 kusů, a to včetně zpožděných dodávek z předchozího roku.

Pokud vezmeme prosincový základ 135 kusů a přičteme konzervativnější odhad RUSI pro rok 2025, dostaneme se na interval zhruba 146–151 strojů. Ne 155. Rozdíl čtyř až devíti letounů může znít akademicky, ale u programu, jehož roční produkce se pohybuje v jednotkách kusů, představuje odchylku 25–60 % ročního výstupu.

Proč OAK mlčí a bmpd mluví

Od roku 2022 OAK systematicky tají počty dodaných letounů. Trupová čísla na fotografiích retušuje. Tiskové zprávy jsou formulovány tak, aby potvrdily událost, nikdy však neprozradily rozsah. Vzniká tím informační vakuum, které vyplňují právě zdroje jako bmpd/CAST.

Bmpd přitom není nezávislý analytik v západním slova smyslu. Jde o blog propojený s Centrem pro analýzu strategií a technologií, moskevským think-tankem, který se pohybuje na pomezí expertízy a loajality vůči ruskému obrannému průmyslu. Jeho odhady nejsou lži v pravém slova smyslu, spíš optimistické extrapolace z neúplných dat, které nikdo nemůže ověřit, protože primární zdroj mlčí.

Výsledek je paradoxní. Rusko chce světu ukázat, že jeho letecký průmysl funguje na plné obrátky. Jenže samo si znemožňuje, aby mu kdokoli věřil. Ani prokremelský analytik nedokáže svá čísla podložit auditovatelným řetězcem, protože výrobce mu ho nedá.

Průmyslové limity za propagandistickou fasádou

Studie RUSI nejde jen po číslech. Popisuje konkrétní průmyslové problémy, které tempo výroby Su-35S brzdí. Systém elektronického boje Chibiny, klíčový pro přežití letounu v moderním prostředí, se dodává se zpožděním. Výroba závisí na zahraničních obráběcích strojích a měřicí technice, k nimž je po sankcích přístup omezený. Subdodavatelský řetězec trpí stejnými neduhy jako zbytek ruského obranného průmyslu, tedy nedostatkem kvalifikované pracovní síly, opotřebovaným strojním parkem a improvizovanými náhradami za západní komponenty.

Pro srovnání: Lockheed Martin v roce 2025 dodal 191 kusů F-35. I kdyby platila optimistická ruská verze dvaceti Su-35S za rok, jde o necelou desetinu amerického tempa. Při konzervativnějším odhadu RUSI, tedy 10 až 16 kusů ročně, je poměr ještě výraznější. Česká republika, která pořizuje 24 strojů F-35 právě s argumentem schopnosti obstát na budoucím bojišti společně se spojenci, si tak kupuje platformu z programu, jehož výrobní kapacita je řádově jinde.

Hrozba neklesá, důvěryhodnost ano

Bylo by chybou číst výrobní problémy Su-35S jako důkaz, že ruské letectvo nepředstavuje hrozbu. RUSI v lednovém briefingu 2026 upozorňuje, že počty moderních ruských stíhacích a úderných letounů od začátku invaze mírně vzrostly. Su-35S v kombinaci se střelou R-37M dlouhého dosahu a lepší koordinací s pozemní protivzdušnou obranou vytváří pro ukrajinské i potenciálně alianční piloty reálné nebezpečí. Analytici CNA popisují, že R-37M funguje jako nástroj trvalého odstrašení: i když sestřelí jen hrstku cílů, samotné varování donutí pilota přerušit misi a jít do úhybného manévru. Efekt je „měkký zásah“: úkol nesplněn, aniž by padla jediná střela.

Jenže právě proto je neschopnost Kremlu předložit konzistentní výrobní bilanci tak výmluvná. Nejde o to, že by Su-35S byl bezcenný stroj. Jde o to, že země, která ho staví, nedokáže ani u své prestižní stíhačky generace 4++ nabídnout věrohodný, ověřitelný a vnitřně bezrozporný přehled o tom, kolik jich vlastně má.

Kreml chtěl světu ukázat průmyslovou sílu. Místo toho ukázal, že jeho vlastní čísla si protiřečí dřív, než je stihne kdokoli zvenčí zpochybnit.

Článek Kreml hlásí 150 vyrobených Su-35S, ale počty nesedí. Skutečná čísla ukazují, jak Rusko lže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Náročná výroba, kterou nelze nahradit

Suchoj Su-57 je chloubou ruského letectva, i když jde částečně o pozlátko. Ono samo ho sice označuje za letoun páté generace, což v řadě směrů opravdu splňuje, jenomže v tom klíčovém nikoliv – úroveň stealth je žalostná, dle odborníků dokonce tisíckrát nižší než u F-35, které má přitom konkurovat. A 100% si to uvědomují i Rusové, protože ho nenasazují.

Video: naprostý odpad a nulový respekt. Rusové na velikonoční příměří plivou, vyhodili do vzduchu raněné ukrajinské vojáky

Wikipedia potvrzuje, že vznikl, aby pronikal nepřátelskou protivzdušnou obranu a zničil ji, aby tak otevřel nebe pro letouny nižší generace, které by nesly zbraně a stealth nepotřebovaly. Že je u Su-57 velmi chabá dokazuje i jeho absence v bojích na Ukrajině, kterou v rámci testování maximálně bombardoval z uctivé vzdálenosti, což je pro něj jinak podřadná role.

Su-57 nicméně nebude v tuto chvíli pro Putina prioritou, pokud jde o válku, potřebuje hlavně bombardéry, protože se k Ukrajině stejně žádný pilot pro její hustou PVO neodváží. A Su-57 je zkrátka moc drahý a neschopný plnit svůj původní záměr – což neznamená, že by byl k ničemu, rozhodně má řadu vlastností, které ho dělají velmi nebezpečným.

Odzbrojený Krym: Ukrajinci nejdříve oslepili, a poté demilitarizovali celý poloostrov. A Rusové nic nezmohou

Ukázalo se přitom, že v roce 2025 možná nevznikl ani jeden Su-57 pro ruské letectvo. Dva mělo ale dostat Alžírsko, jeden z velmi mála uchazečů, který si myslel, že tím získá dominanci nad Marokem, s nímž má spory, ale tomu Američané v reakci prodali F-35. Asi jakýkoliv letoun nižší generace by přitom měl Su-57 už teď porazit, i když to nikdy nezkusil.

I tak je každopádně zásah požárem do jeho výroby pro Rusy problém – už jenom proto, že nebudou schopni plnit závazky vůči zákazníkům. Analytici ze CyberBoroshno identifikovali, že požár vypukl v dílně č. 46, která se specializuje na výrobu polymerových kompozitních dílů pro Su-57, a stěžejní je také pro Su-35S, což je dnes páteř ruského letectva.

Ruská armáda v troskách, naráží na úplné dno svých rezerv. Za jeden vyrobený tank jich na frontě ztratí více než pět

V dílně vzniká zhruba 300 komponentů, z nichž je asi 100 velkých, například panely křidélek, nasávání vzduchu, klapky, podlahy a koncovky křídel. Výroba přitom probíhá převážně ručně, i když byla v roce 2016 zavedena částečná automatizace. Su-57 se spoléhá na kompozitní díly mnohem více než Su-30MK2 a Su-35S, takže je to komplikace hlavně u něj.

Výroba kompletní sady kompozitních dílů pro Su-57 v této dílně přitom vyžaduje osmkrát více práce než u Su-35S. Rozsah poškození sice není možné určit, ale z dílny stoupal velice hustý dým a šlehaly plameny, což ji mohlo poškodit z velké části – včetně vybavení, které nemusí jít kvůli západním sankcím tak jednoduše nahradit, i když je Rusko obchází.

Článek Průser, který sráží největší pýchu i páteř ruského letectva. Továrnu na Su-35S a Su-57 zachvátil požár se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinský pilot se ani nepokusil R-37M bránit

MiG-29 je letitý, ve výzbroji se objevil v roce 1983, tehdy ještě sovětského letectva, uvádí Wikipedia, takže je jasné, že nebyl uzpůsoben pro západní zbraně. O to se postarali před pár lety až Ukrajinci, kteří dokázali integrovat zejména klouzavé pumy, hlavně francouzské AASM Hammer s raketovým motorem a americké klouzavé GBU-62 různých velikostí.

Video: důležitý ruský vlak na frontu nedojel. Ukrajinci ho napadli na hlavní tepně, když se dal do pohybu

Omezením letounu je však nosnost závěsníků, kterých má celkově 7, pod každým křídlem tři a jeden pod trupem, ale nejvyšší zatížení jednoho – pouze vnitřního – může být 500 kg, zatímco středové nebo vnější vydrží maximálně 350 kg. Ukrajinské letectvo využívá MiG-29 hlavně frontový bombardér, v čemž se osvědčuje a páchá opravdu velké škody.

V tomto případě se však jednalo o jeho poslední let, jelikož ho měla sestřelit střela R-37M, která je pověstná hlavně svým dosahem až 400 km. Wikipedia uvádí, že ji odpaluje Suchoj Su-57, ale ten blízko Ukrajiny neoperuje, MiG-31, pro nějž je to z důvodu zastaralosti riskantní, a zbývá páteř ruského letectva, a sice Suchoj Su-35S. Je však možné, že v tom nebyl sám.

Orešnik dal Ukrajincům ochutnat, co dokáže. Sdílené záběry ukazují mnohonásobný úder 60 km od Polska

Ani jeden z ruských letounů totiž neumí využít plného potenciálu střely R-37M, jelikož mají slabé radary, obvykle s max. polovičním dosahem, tedy 200 km. Na druhou stranu, i to by na starý MiG-29 bohatě stačilo, jelikož ten má detekční schopnosti ještě horší. Možností je pak také, že byl zaměřen nějakým pozemním radarem, který informace předal.

Článek Video: ukrajinský MiG-29 se přiblížil až moc blízko. Ruský soupeř ho sestřelil svou nejlepší střelou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-35S zasahoval proti Neptunu

Poslední obětí přátelské palby ruské protivzdušné obrany se měl stát Su-35S letící nad Krymem. GeekWeekInteria uvádí, že ho střela zasáhla v okamžiku, kdy se podílel na obraně proti útoku ukrajinských střel R-360 Neptun, případně se mohlo jednat o Dlouhý Neptun s delším doletem. V podstatě lze říci, že se opakovala situace z října 2025, kdy opět nad Krymem protiletadlovci sundali vlastní Suchoj Su-30SM Flanker-H.

Ukrajinci se přizpůsobili změně ruské taktiky. Drtí je fragmentační municí, která je totální masakr

Suchoj Su-35S se měl konkrétně stát obětí systému S-400, i když to nelze potvrdit, protože Rusko o podobných situacích mlčí. Ten je přitom páteří ruské protivzdušné obrany dlouhého dosahu a bývá označován za jeden z nejlepších svého druhu na světě. Vzdušné cíle dokáže sestřelovat na vzdálenost až 380 kilometrů, uvádí Wikipedia, ale co přesně se v daný okamžik stalo, lze jenom obtížně odhadovat. Armádní Zpravodaj předpokládá, že se obsluha systému spletla, případně nefungoval systém identifikace přátelských letounů.

Rusko systém identifikace má, ale…

S-400 by měl umět vlastní a nepřátelské letouny, případně i střely, rozeznávat. Twz uvádí, že Rusko mělo dokonce do S-400 dodaných do Turecka implementovat systémy identifikace podle západních standardů. Lze tedy předpokládat, že by v něm měly být i ruské identifikační prvky, i když není veřejně známé, jakým způsobem pracují. ArmadaInternational uvádí, že by měl být v provozu identifikační systém Parol, jehož základy pochází z doby SSSR.

Video: Ukrajinci se pochlubili, jak F-16 sestřeluje jednu z nejlepších ruských střel, kterou odpalují pouze 2 bombardéry na světě

Je nicméně otázkou, proč tento nebo ekvivalentní systém nepracoval. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že vysílač letadla nefungoval nebo byla chyba na straně přijímače a obsluha zkrátka nevěděla, že míří na ruské letadlo a ne na ukrajinskou střelu. To může svědčit o opotřebení ruské PVO či letectva, kdy technici určité systémy zkrátka nestíhají udržovat v perfektní kondici. Ale vyloučena není ani lidská chyba, neboť o odpálení střely PVO rozhoduje člověk.

Článek Ruská PVO selhala a sestřelila vlastní Su-35S. Škodu za 1,5 miliardy má na svědomí vychvalovaný S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-35S je moderní, ale v něčem zkrátka zaostrává

I když je obvykle uváděno, kolik letounů je dodáváno, tentokrát to UAC (United Aircraft Corporation), která za výrobou stojí, nesdělila. Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že to budou dva nebo tři kusy, jelikož tempo v posledních letech zásadně nestouplo. I nadále tedy zřejmě zůstává na dvou, maximálně třech letounech za 2 měsíce, větší várky nebývají.

Video: Houfnici Mstu-S, která je páteří ruského dělostřelectva, odpálil dron skrze otevřený poklop

Taková dodávka proběhla naposledy v květnu 2025, a de facto všechny předchozí byly stejné, přičemž jde v tomto roce již o čtvrtou. Tempo lze stále hodnotit jako nízké, navíc s ohledem na současné potřeby ruského letectva a ztrátu mnoha jednotek v boji. Oryx uvádí, že Rusko přišlo o nejméně 8 letounů Su-35S. Navíc se jedná také o exportní artikl.

Suchoj Su-35S je veden jako víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy, takže je vesměs univerzální. Jeho původní konstrukce přitom pochází z roku 1991, ale „esko“ vstoupilo do služby teprve v roce 2014. Tato modernizace posunula Su-35 ne generaci 4++, která se vyrovná mnohým západním protějškům, ale v některých směrech za nimi zaostává.

Německo investuje do zbrojení 8,5 bilionů, aby znovu povstalo. Do 16 let chce nejsilnější armádu v Evropě. Možná samo překoná i tu ruskou

Za největší handicap je považován radar N035 Irbis-E, který ačkoliv má mít dosah až 400 km proti vzdušným cílům, jichž dokáže sledovat současně až 30, uvádí Wikipedia, není tak vyspělý jako AESA, což je standard u posledních modernizací americké F-16, evropského Eurofighter Typhoon, stejně jako francouzského Rafale nebo švédského Gripenu. Navíc se ukázalo, že ruská Su-35S prohrála proti letité verzi F-16 MLU, která ji poslala k zemi.

V čem nicméně ruský letoun jednoznačně dominuje, je raketa R-37 s dosahem až 400 km, uvádí Wikipedia, která nemá na světě obdobu. Nejlepší evropská je MBDA Meteor se zhruba poloviční hodnotu, potvrzuje MBDA, ale ruské letectvo prakticky nemůže využít její plný potenciál právě z důvodu, že neumí detekovat vzdušné cíle na takovou dálku.

Su-57 měl být ruskou odpovědí na F-22, ale je mnoho důvodů, proč stále zůstává jenom v jeho stínu a neporazí ho

Je však zdůraznit, že se nejedná o jediný aspekt, který by o výsledku vzdušného souboje rozhodoval. Stejně jako v jiných případech, i ruská Su-35S přijímá informace z pozemních systémů, díky čemuž může být její boj efektivnější – například na jejich základě odpálí střelu tak, aby byla ve správný čas tam, kde být má, jako se to povedlo zmíněné F-16, nebo také čínské J-10C ve službách Pákistánu, když sestřelila francouzský Rafale indického letectva.

Navíc stále platí, že pokud Suchoje Su-35S působí v blízkosti fronty poseté systémy protivzdušné obrany, prakticky se k ní nemůže přiblížit. A nejde zrovna o letoun, který by měl velké šance ji zničit – k tomu má ruské letectvo Su-57, ale ten je stále spíše neschopný operačního nasazení – sice nedávno začal bombardovat, ale to jeho primární role není.

Článek Rusko posílilo letectvo o nové Su-35S, což jsou sice moderní, ale spíše průměrné letouny, které nic nezmění se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jediná F-35 byla lepší než celá ruská letka

Velmi často dochází k provokacím ze strany Ruska od Kaliningradské oblasti, z níž vysílá letouny k evropským zemím NATO, ale ty tentokrát zamířily přes Sibiř a Beringovo moře k americké Aljašce, k níž absolvovaly 15hodinovou cestu. Během ní došlo k tankování za letu, což bylo nezbytné, jelikož by letouny jinak tak dlouhou cestu nezvládly.

15 ruských letounů zamířilo na hranice NATO, a všech 15 to raději vzdalo. Vyprovázelo je britské taktické letectvo

Tupolev Tu-95MS je přitom modernizace zaváděná od roku 1981, vysvětluje Wikipedia s tím, že má dvě verze – šestku a šestnáctku. Ta první unese šest střelu Ch-55, Ch-55SM nebo Ch-555 na rotačním závěsníku ve vnitřní šachtě, zatímco druhá jich navíc unese na vnějších závěsnících dalších deset, pakliže je o Ch-55, nebo osm, jedná-li se o Ch-55SM.

Letoun Su-35S, který ho doprovázel, je podstatně mladší. Jeho první let se uskutečnil teprve v roce 2008, ačkoliv do služby vstoupil o něco později. Veden je jako víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy, a má tvořit páteř ruského letectva, ale vznikl jenom v počtu přesahujícím o pár jednotek 150 kusů. V současné době je jejich počet těžké dohadovat, navíc když jich bylo dle českých analytiků z Oryxu v posledních letech nejméně osm zničených.

Kterak F-16 nešťastně zničila sama sebe. Nejdříve rozstřílela druhé letadlo, poté došlo k mohutné explozi

Jejich předností je nejenom skvělá manévrovatelnost a vysoká max. rychlost Mach 2,25, i když cestovní bývá méně než poloviční (v případě doprovodu Tu-95MS pochopitelně ještě menší), ale také silné zbraně, včetně střel R-37 s dosahem až 400 km, nebo R-74 určených naopak na krátkou vzdálenost, potvrzuje Wikipedia. Slabinou má být však radar N035 Irbis-E-

O bezpečnost Tu-95 se měl starat ještě Suchoj Su-30SM, což je víceúčelový stíhací letoun pro vzdušnou převahu vyráběný od roku 1991, potvrzuje Wikipedia. Oproti Su-35S vnikl v počtu větším než 630 kusů, takže je v ruském letectvu silným zástupcem, ale pochopitelně není tak schopný. V modernizaci SM2 má nést dokonce i střelu R-37M, jinak zvládne třeba R-73, a k bombardování pozemních cílů pak Ch-59 nebo Ch-29, ale i řadu dalších.

Ruská drzost stále stoupá: 4krát během 7 dní vyprovodily ruská letadla britské Eurofightery, aby ochránily hranice NATO

Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že se ruská Su-35S může v některých směrech rovnat americké F-16, která se účastnila vyprovázení jí i dalších letounů, ale zejména radarem typu AESA ji ve verzi Block 70/72 značně překonává. O F-35 nemluvě, neboť jde o letoun páté generace, který by je dokázal všechny sestřelit, aniž by o tom piloti věděli.

O to se zasluhuje zejména schopnost stealth, díky níž ho nemají šanci svými nesrovnatelně slabšími radary zaměřit. Záběry z akce zveřejnil letecký inženýr Fahad Naim s odkazem na ruské ministerstvo obrany, a je na něm vidět nejenom tankování, ale také některé letouny jak ruské strany, tak NATO. Incident se obešel bez jakékoliv eskalace.

🚨Russian Tu-95MS strategic bombers conducted a 15+ hour flight over the Bering Sea, approaching Alaska's Air Defense Identification Zone (ADIZ). The mission included aerial refueling and was supported by Su-35S and Su-30SM fighter escorts. In response, the North American… pic.twitter.com/NKpEtHMrHP

— Fahad Naim (@Fahadnaimb) July 24, 2025

Ruský strategický bombardér Tu-95MS v doprovodu svých Su-35S a Su-30SM, po jejichž boku jsou vidět dvě F-16

Článek Video: ruský bombardér Tu-95MS v doprovodu Su-35S a Su-30SM slídil u hranic NATO. Zahnaly je dvě F-16 a F-35, zničily by je všechny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střelu vhodnou i pro Su-57 zřejmě Su-35S testuje

Historie střely R-77 sahá do roku 1994, kdy byla zavedena její základní verze s dosahem 80 km, která byla následně vylepšena na R-77-1 s dosahem 110 km, a nakonec i, přes finanční a jiné potíže, na verzi R-77M, s níž lze zasahovat cíle do vzdálenosti 193 km, uvádí Wikipedia. Její rychlost letu je potom Mach 4, a v případě K-77PD dokonce Mach 5.

Ukrajinská armáda je nezastavitelná. Za 15 minut smontuje primitivní plastový most dlouhý i 30 m a přepraví lehkou techniku

Obrázek výše i níže ukazuje střelu v podvěsu na Suchoji Su-35S, jednat se má o tu napravo vedle levého zadního kola; dalšími jsou R-77-1 a R-73/74. „Emko“ má mít nový dvoustupňový motor, novou ocasní část a aktivní radarový naváděcí systém, a vizuálně se od předchozí verze liší hlavně proto, aby mohla být nesena ve vnitřním prostoru Su-57.

O to se zasluhují řídicí ploutve, které zároveň snižují aerodynamický odpor střely a radarový průřez. Testování na Su-35S dává dle Armádního Zpravodaje smysl hlavně proto, že kdyby se poblíž bojové linie objevil Suchoj Su-57 a došlo k jeho sestřelení, znamenalo by to pro ruský zbrojní průmysl další hřebík do rakve, jelikož už teď dost trpí.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Su-35S je přitom nejvyšší modernizací letounu, který byl zaveden teprve roku 2014 jako náhrada za Suchoj Su-27, z něhož přímo vychází, uvádí Wikipedia. Vyniká přitom vysokou manévrovatelností, která je lepší než u spousty západních letounů, ale dnes bohužel skoro zbytečná – vzdušné souboje probíhají převážně na vzdálenost, kdy se piloti nemají šanci vidět.

Video: Zdálo se, že ruský tank T-80 střele Javelin odolal, ale vteřinu poté vybouchl. Zasáhla ho s naprostou přesností

To bude také nejspíše důvod, proč Rusko s vývojem střely R-77M nepřestalo. Jelikož se o však o jejím nasazení objevují zmínky až nyní, Armádní Zpravodaj soudí, že bude nejdříve testována, než dojde k jejímu hromadnému zavedení, případně vyzbrojení Su-57.

Článek Fotografie prozrazuje, že se ruským inženýrům podařilo vyvinout raketu R-77M a otestovat ji na Su-35S. Určena je také pro Su-57 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ne všechny norské F-16 musí být letuschopné

Rozbor, kolik F-16 mohlo Norsko poskytnout Ukrajině, prováděl Armádní Zpravodaj už v květnu 2025, a s rozdílem jednoho letounu se s nově zveřejněným počtem shoduje. Původně jich měla severská země 57, z čehož ale koupilo 32 rumunské letectvo, jak potvrdilo norské ministerstvo obrany, a ve stejném roce oznámilo také prodej až 12 letounů F-16 americké výcvikové službě Draken International. Zbývat jich tedy mělo až 13 dle odhadů Armádního Zpravodaje.

Záběry ukazují precizní úder MiG-29 na ruské velitelské centrum, a jako bonus to odnesl i sklad munice a paliva

Nakonec ale některý ze zájemců evidentně koupil o jeden letoun méně – pravděpodobně výcviková služba Dranken International, jelikož Norsko dodalo Ukrajině čtrnáct F-16. Zajímavé je, jak se informace rozchází – zpráva totiž zmiňuje, že jich původně mělo být pouze šest, ačkoliv se tamní politici nechali nejednou slyšet, že uvolní všechny zbývající.

Krok by to byl logický, jelikož Norsko nahradilo F-16 letouny F-35, a dokonce jako první partnerská země obdržela všechny objednané. Armádní Zpravodaj v dubnu 2025 informoval, že na její letecké základně přistály poslední z 52 objednaných. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že zpráva nespecifikuje stav zbylých osmi letounů, takže je možné, že nejsou letuschopné.

Sloužit by mohly na náhradní díly, což by korespondovalo s tajnou dodávku draků a dalších komponent F-16 na Ukrajinu ze strany amerického letectva. Ale těžko soudit, jaká je realita, neboť ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už v listopadu 2023 žádal modernizaci letounů, které chtějí západní spojenci dodat – jinak by měly hodně omezené schopnosti. Ve hře je tedy i varianta, že byly alespoň některé z osmi nadbytečných F-16 opraveny.

Potupa ruského vojenského průmyslu: Su-34 a Su-35S mají zásadní podíl západních dílů, odhalila studie

Norské F-16, ačkoliv není jejich počet zanedbatelný, však zdaleka nejsou jediné. Dokonce 30 se jich rozhodla Ukrajině věnovat Belgie, která to redakci Armádního Zpravodaje potvrdila v květnu 2025 s tím, že bude moci přesun uskutečnit, jakmile obdrží náhradu v podobě objednaných F-35; což už se možná blíží, jelikož by měla brzy dostat první z nich.

Článek Odtajněno: Norsko poskytlo Ukrajině více než dvojnásobek F-16. Velké posílení jí hodně pomohlo, zvládají i ruské Su-35S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva skvělé letouny, které nejsou tak ruské

Zpráva nazvaná „ČÁSTI PROBLÉMU: Sledování západních technologií v nejnebezpečnějších tryskových letadlech Ruska“, kterou připravilo Mezinárodní partnerství pro lidská práva (IPHR) ve spolupráci s Nezávislou protikorupční komisí (NAKO) a Hunterbrook Media, identifikovala a vystopovala původ 1 115 z 1 119 elektronických součástek použitých v těchto letadlech, tedy ve stíhacích bombardérech Suchoj Su-34 a stíhacích letounech Su-35S.

Na truc ruským obdivovatelům. Americké zbraně budou proudit na Ukrajinu více, než kdy dříve, oznámil Trump

Armádní Zpravodaj připomíná, že jde v obou případech o chloubu ruského letectva, v druhém pak dokonce o jeho páteř. Jedná se o nejvyšší modernizaci letounu z roku 2007, která vstoupila do služby o sedm let později. Díky své konstrukci s dvěma silným motorům vyniká vysokou manévrovatelností, uvádí Wikipedia, což je nebezpečné zejména pro boje na blízko – k těm ale dnes nedochází, naopak jsou vedeny na vzdálenost desítek, ale i přes 100 km.

K tomu má nicméně Su-35S střelu R-37M, jejíž dosah je 400 km, tedy na světě ze všech největší, ale v praxi to nikdy potvrzeno nebylo. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že letoun ani nemůže její potenciál využít, jelikož nemá dostatečně výkonný radar, a zejména stealth soupeře nedokáže dostatečně rychle zaměřit. Su-35S je ale budoucností, neboť slouží jako přemosťovací platforma na letouny 5. generace (ne, že by se Rusku s jeho Su-57 zatím moc dařilo, byť ho nedávno opět vylepšilo, a to včetně stealth).

NATO došla trpělivost. F-35 budou startovat z Polska proti Rusku, aby mu připomnělo hranice. To nemá adekvátní odpověď

Suchoj Su-34 je potom stíhací bombardér a útočný stíhač, což je světový unikát, ale jeho hybridní konstrukce má řadu nevýhod. Na druhou stranu nabízí vysokou nosnost zbraní, což se poblíž fronty hodí. Na 12 závěsnících jich totiž unese 12 až 14 tun, přičemž nejtěžší munice může vážit až 4 000 kg, potvrzuje Wikipedia, což jiný letoun v ruském letectvu aktuálně nenabízí. O to horší je zjištění, že by, stejně jako Su-35S, bez Západu nelétal.

Elektronika v něm pochází ze společností jako Texas Instruments, Analog Devices, Intel, Murata, Maxim, OnSemi, Vicor a dalších, přičemž hlavní dodavatelé pochází ze Spojených států amerických, Německa, Japonska, Tchaj-wanu a Jižní Koreje:

• v Su-34 je 68 % elektroniky z USA, 16,2 % z Japonska, 7 % ze zemí Evropské unie, 4,4 % ze Švýcarska, 3,1 % z Tchaj-wanu, 0,9 % z Jižní Koreje, a 0,9 % z ostatních zemí
• v Su-35S je potom 62,3 % z USA, 18,4 % z Japonska, 7,7 % ze zemí Evropské unie, 4,7 % ze Švýcarska, 1,8 % z Velké Británie, 1,6 % z Číny, a 3,5 % z ostatních zemí

Rozhovor: prezident Pavel si nemyslí, že Rusko vyhrává válku. Jeho argumentům coby bývalý generál vůbec nevěří

Je zřejmé, že nebýt západních komponent, Su3-35S ani Su-34 by dosahovaly horších výsledků, a je velmi pravděpodobné, že tomu tak u nových šarží skutečně je. Rusko sice může díly pašovat nebo kupovat přes prostředníky, ale stejně tak je nahrazovat alternativami z Číny a jiných zemí. Ty však na takové úrovni nejsou, což dokazuje už to, že si Rusko původně zvolilo komponenty ze Západu. Jeho průmysl tím každopádně opět utrpěl.

Článek Potupa ruského vojenského průmyslu: Su-34 a Su-35S mají zásadní podíl západních dílů, odhalila studie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nerovný souboj pro ruský Suchoj Su-35S

Jak by dopadl letecký souboj mezi F-16 a Su-35S, bylo (a vlastně stále je) dlouho tajemstvím, a mnozí – včetně redakce Armádního Zpravodaje – se domnívali, že k němu spíše nedojde, neboť je na obou stranách silná protivzdušná obrana, kvůli níž se letouny ani nepřibližují k hranicím, ale útočí ze vzdálenosti nejméně několika desítek kilometrů.

Rusové už jsou zoufalí, ale Putin to zřejmě neví. Ukrajinci potvrzují, že opět nasazují zakázané chemické zbraně, které je rychle zabíjí

K tomuto incidentu došlo X. června 2025 v ukrajinské Sumské oblasti, která na severu sousedí s ruskou Kurskou oblastí, a v posledních měsících je dějištěm mnoha bitev. Koncem května tohoto roku upozorňoval Armádní Zpravodaj, jak v ní ukrajinský MiG-29 rozmetal náletem základnu dronů včetně jejich operátorů, což není zdaleka jediný případ.

Letecký souboj by možná ani neproběhl, pokud by se ruský pilot nenechal vlákat do pasti. Jak ale uvedl Bild, tak ukrajinské letectvo bombardovalo během sobotního boje ruské pozice ve své zemi, a taktéž v nedaleké ruské Kurské oblasti, načež Rusko vyslalo high-tech stíhačku pro vzdušnou převahu, tedy Suchoj Su-35, aby nepřátelské letouny sestřelila.

Vletěl ale do léčky, kdy Ukrajina nasadila již zmíněný švédský Saab 340 AEW&C, což je letoun včasné výstrahy a řízení s dalekým detekčním dosahem. Ten měl ruský Suchoj Su-35S sledovat, a když byl dostatečně blízko, odpálil ukrajinský pilot F-16 raketu AIM-120 AMRAAM. Ta má podle verze dosah až 160 km, uvádí Wikipedia, což stačilo na odpal dříve, než se vůbec dostala ukrajinská F-16 na dohled ruského Su-35S, který tak nemohl útok opětovat.

Ukrajinci ochromili ruské letiště plné Su-30SM. Rázem nemohly útočit

Kdyby došlo pouze na střet mezi stíhačkami, záleželo by na mnoha dalších faktorech. Armádní Zpravodaj srovnával F-16 MLU, tedy verzi, kterou má Ukrajina rovněž k dispozici, se Suchojem Su-35S, a v mnoha směrech jsou si letouny rovny. Ten ruský by měl mít sice trochu navrch, ale ne nutně. Jak by dopadl střet, lze tedy nadále pouze odhadovat.

Článek Nové informace: ruský Su-35S vletěl do léčky, pak ho F-16 sestřelila. Souboj to byl hodně nerovný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-35S je mnohem větší než J-10C

Už první pohled na oba letouny prozrazuje, že mají zcela rozdílné konstrukce. Ačkoliv se oba řadí do 4,5. generace, Armádní Zpravodaj je názoru, že budou mít jiné vlastnosti. Wikipedia popisuje Su-35S jako těžký dvoumotorový letoun se supermanévrovatelností, a naopak J-10C je jenom jednomotorový středně těžký s delta křídlem, uvádí Wikipedia. Rozdílná je také jejich dálka – 21,9 m u ruského letadla je dokonce o 5 m více než u čínského.

iZdroj fotografie: Toshi Aoki – JP Spotters / Creative Commons / CC BY-SA

V čem ruský letoun ještě vyniká, je nosnost zbraní, protože jich může mít až 8 tun, zatímco čínský jenom 5,6 tun. To by hrálo roli hlavně v okamžiku, kdy by sloužily k bombardování, přičemž oba zvládají naváděné a klouzavé pumy, ale Su-35S by jich mohl svrhnout při jednom letu více. Rusko pro něj má také mnoho druhů střel proti pozemním, námořním a dalším cílům; u čínského letounu uváděny nejsou, i když to nemusí znamenat, že neexistují.

Čínský letoun má lepší radar než ruský

Zajímavý by byl ovšem souboj obou letadel. Su-35S je stavěný na boj na blízkou vzdálenost, kdy by mohl mít výhodu, ale zase by k tomu vůbec nemuselo dojít. ArmyRecognition uvádí, že může používat střely R-37M s doletem až 400 kilometrů, a že disponuje radarem typu PESA. J-10C má ovšem radar typu AESA, tedy lepší než PESA, upozorňuje redakce Armádního Zpravodaje, takže by zřejmě větší ruský letoun zachytil dříve než on jeho, což je veliká výhoda.

Chengdu J-10 už se nikdo nesměje. Kdysi nevyspělá stíhačka pokořila pýchu Francie a stojí jenom 1/4 toho, co Rafale

Útočit by pak mohl čínskými střelami PL-15, které používá, uvádí TheGuardian, s dosahem až 300 km. Nutno dodat, že hodnoty platí pro verze užívané Čínou a Ruskem, exportní verze jsou ořezané a s menším doletem, takže by se hodnoty měnily podle toho. V případě samotného střetu Ruska a Číny by asijská velmoc měla ale jinou výhodu, a to vlastnictví 24 letounů Su-35, které koupila. Není pochyb, že by čínští piloti proti nim měli natrénováno.

Článek J-10C vs. Su-35S: čínský letoun má nad ruským obrovskou výhodu a dík lepšímu radaru by ho viděl dříve. Ale má i nedostatky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Levnější, výkonná, a rychle dostupná J-10C

Výrobce čínských letounů Chengdu J-10C nemohl dostat lepší reklamu než pákistánsko-indické střety, z nichž vyšla po sestřelení několika francouzských Rafale vítězně. Jejich koupi začala obratem zvažovat Kolumbie, která byla do té doby rozhodnutá pro švédské JAS-39 Gripen verze E, tedy té současně nejlepší, a podle všeho by je rád získal také Írán.

Satelitní snímky ukazují, že se Rusko chystá postavit více bombardérů Tu-160M. Nahradí tím ztracené Tu-95 a Tu-22M

Ten už měl s Čínou o nákupu víceúčelových stíhaček Chengdu J-10C zintenzivnit rozhovory, jelikož chce své letectvo modernizovat co nejdříve. Armádní Zpravodaj připomíná, že má dnes nejmodernější ruské MiG-29, americké Grumman F-14 Tomcat, nebo americké Northrop F-5 a z nich vyvinuté HESA Saeqeh, uvádí Wikipedia. Ve všech případech jsou letouny nedostačující na dnešní 4. a 4,5. generaci, o páté pak nemluvě; modernizace je tedy na místě.

Je zjevné, že se k ní Írán rozhodl poté, co bylo jeho letectvo proti izraelskému zcela bezmocné, a de facto ani nemohlo poslat do vzduchu žádný letoun. Chengdu J-10C je však 4,5. generace, která má velmi vyspělý radar i zbraně – proti jiným letounům hlavně střelu, resp. dvoupulzní raketu na tuhé palivo PL-15, která má v neexportní verzi dosah až 300 km, zatímco v exportní až 145 km, a létá rychlostí vyšší než Mach 5, potvrzuje Wikipedia.

Video: ukrajinské útočné komando rozprášilo nic netušící ruské obránce v lese. Nasadilo proti nim i lehký kulomet

Ta totiž měla sestřelit Rafale na více než 180 km, což je světový rekord v případě zničení cíle střelou vzduch-vzduch. Ruské letouny mají sice k dispozici výkonnější R-37M s dosahem možná i přes 400 km, ale zejména pokud chce Írán modernizovat rychle a co nejlevněji, nemá ruský průmysl co nabídnout. Produkce nových letounů, včetně Su-35S, je totiž zdlouhavá už jenom proto, že je potřebuje domácí letectvo, které nějaké průběžně ztrácí.

Cenu čínské J-10C odhaduje BulgarianMilitary mezi 40 a 50 miliony dolarů, což je v přepočtu zhruba 860 milionů až 1,075 miliardy, zatímco ruský Suchoj Su-35 může stát dle diskutujících na Quora kolem 85 milionů dolarů, tedy asi 1,827 miliardy korun.

Článek Čínská J-10C vyšachovala ruský Su-35. Írán ji zvažuje jako hlavní sílu svého letectva, sráží tak ruský vojenský průmysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je více možností, co Su-35S sestřelilo

K události je prakticky nula informací – ukrajinské letectvo sdělilo, že v důsledku jeho úspěšné operace došlo k sestřelení ruského Suchoje Su-35S. Ten je přitom páteří ruského letectva, do něhož byl zaveden v roce 2015, potvrzuje Wikipedia, ale předchůdce Su-35 už roku 1991. Jde o jeho nejpočetnější stroj, který je veden jako víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy.

„Evropa nenechá Ukrajinu padnout. Zbraně jí dokáže dodat sama i bez Ameriky,“ tvrdí německý generálmajor

Využíván může být nejenom ke vzdušnému souboji, ale také k útokům na pozemní cíle, pro což slouží ve válce na Ukrajině výhradně. Ve výzbroji by přitom mělo mít ruské letectvo přes 150 kusů, a ačkoliv jsou mnohem lepší než všechno, co měla Ukrajina dříve k dispozici – podle Wikipedie šlo o MiG-29, Suchoj Su-27 nebo Suchoj Su-25. Ovšem F-16 je úplně jiný kalibr.

Americký letecký veterán sice už v červnu 2023 tvrdil, že je velmi zranitelná ze strany Su-35S, což sice pravda je, ale konkrétně verze F-16 MLU dodávaná na Ukrajinu je jí velice vyrovnaná. Ale vzhledem k absenci informací nelze určit, zda stojí skutečně za sestřelem F-16. Defence-UA totiž připouští, a redakce Armádního Zpravodaje souhlasí, že to mohl být i Mirage 2000.

Belgie brzy dostane první z devíti vyrobených F-35. Může tak urychlit přesun F-16 na Ukrajinu

F-16 k tomu mohl použít střelu AIM-120 AMRAAM s dosahem až 160 km, potvrzuje Wikipedia, zatímco Mirage 2000 zase MBDA MICA s dostřelem až 60 km, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj se proto přiklání k první z možností, ačkoliv je možné, že stojí za sestřelem Su-35S i pozemní systém, třeba již zmíněný MIM-104 Patriot, jehož střela PAC-3 dosáhne až 160 km, potvrzuje výrobce Lockheed Martin. Ale mnoho zdrojů se domnívá, že jde o práci F-16.

Záběry níže ukazují, co mělo z ruského Suchoje Su-35S zbýt – prakticky jenom ohořelé trosky, a není jasné, zda se pilotovi podařilo katapultovat – pokud ne, přežít nemohl.

Článek Ruská Su-35S drtivě prohrála. Zřejmě ji sestřelila F-16 – bylo by to poprvé v historii. Záběry ukazují, co z ní zbylo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-35 je pro ruské letectvo zcela stěžejní

Výrobce označuje letouny Su-35 za generaci 4++, u níž Wikipedia charakterizuje, že je vybavena pokročilou integrovanou avionikou, všeobecně vylepšenými schopnostmi, a rovněž nějakou mírou nižší odhalitelnosti, ačkoliv nejde o stealth. Kromě „es-účka“ spadá do této kategorie také francouzský Dassault Rafale, ruský MiG-35 nebo čínský J-16.

Velký vzkaz Rusku: britské F-35 jsou schopné plného nasazení, které potvrzuje sílu královského letectva i NATO. Z lodí i země

„Letoun generace 4++ prošel celým cyklem továrních testů, byl testován v různých provozních režimech a odletěl na domovské letiště. Piloti ruských vzdušných sil poznamenávají, že stíhačky Su-35S mají vynikající letové vlastnosti. Charakteristiky letounu a jeho výzbroj plně vyhovují požadavkům, které jsou nezbytné pro plnění bojových úkolů krytí a získání vzdušné nadvlády,“ stojí v prohlášení společnosti PJSC United Aircraft Corporation.

Armádní Zpravodaj ověřil, že se jedná o druhou várku v roce 2025; tu první oznámil Rostec na konci března tohoto roku, takže neuplynuly mezi dodávkami ani dva měsíce. Wikipedie vysvětluje, že jde o jednomístné, dvoumotorové a supermanévrovatelné stíhačky 4,5. generace, což není nutně v rozporu s tvrzením výše, že jsou generace 4++, jelikož jde jenom o jiné rozdělení (někdo dokonce neuznává mezistupně, ale pouze ty celé, např. tedy 4., 5., 6. generaci apod.).

Armáda Velká Británie upadá do hluboké krize, ročně ji opustí tisíce vojáků. Na boj s Ruskem nemůže pomyslet

Letoun je přitom výsledkem hluboké modernizace Suchoje Su-27 poprvé zavedené do výzbroje v roce 1983 a dnes tvoří páteř ruského letectva, jak Armádní Zpravodaj hodnotil v březnu 2025 s tím, že patří mezi tři nejlepší stíhačky v jeho výzbroji. O některé letouny pak ve válce na Ukrajině přišlo – čeští analytici z Oryx uvádí 7 potvrzených zničení.

Ve skutečnosti jich ovšem může být více, jelikož ne všechny sestřely nebo zničení lze věrohodně ověřit, jelikož k nim prostě neexistují veřejné informace. V polovině března 2025 měla Ukrajina například sestřelit ruský Suchoj Su, ale neuvedla k tomu žádné informace, dokonce ani jeho typ. V tomto roce pak dostalo ruské letectvo i Suchoje Su-34, a jak vyšlo najevo v březnu 2025, podařilo se Su-35 dokonce exportovat do Alžírska, jak bylo nečekaně vyzrazeno.

Článek Malé velké posílení ruského letectva – dostává nové Su-35S, ale úplné potřeby nepokrývá. Mnohé navíc ztratilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MiG-31BM, jediná čistokrevná stíhačka

Mikoyan MiG-31 Foxhound lze asi jako jediný označit za čistokrevný stíhací letoun ruského letectva. Jeho rychlost je Mach 2,83, takže je nejrychlejším vojenským letadlem v činné službě, a pochází z roku 1982, uvádí AirForce-Technology. Jeho úlohou bylo tehdy stíhat letadla v rozlehlém prostoru SSSR. BM je pootm modernizovaná verze s novým počítačem a hlavně možností používat ruské střely vzduch-vzduch R-37M s dosahem až 400 km.

iZdroj fotografie: Fedor Leukhin / Creative Commons / CC BY-SA

Západní letectva obdobu takového stroje nemají, i když by se mu mohl blížit třeba Boeing F-15EX Eagle II řadící se mezi nejlepší stíhačky NATO. Je sice pomalejší než MiG-31BM, ale i tak dosahuje rychlosti až Mach 2,5. Jeho střely AIM-120 AMRAAM navíc nemají takový dosah jako střely ruského letoun, ale zase má mnohem výkonnější radar typu AESA.

Su-35S, páteř ruského letectva

Nejmodernějším strojem 4,5 generace je v ruském letectvu Suchoj Su-35S Flanker-M, který Armádní Zpravodaj hodnotil v dubnu 2024 jako přemosťovací platformu na letouny 4,5. generace. Jinak má mít skvělou manévrovatelnost, solidní rychlost až Mach 2,25 a schopnosti používat moderní ruské střely včetně R-37M, uvádí Wikipedia, což mu může dávat výhodu v boji na dlouhou vzdálenost. Na druhou stranu má slabší typ radaru typu PESA, což může být jeho slabina, protože ho moderní letadla zákonitě uvidí dříve než on je.

iZdroj fotografie: GoodFon

Za ekvivalent by se dal označit francouzský Dassault Rafale; oba stroje se ostatně několikrát utkaly o přízeň letectev v několika zemích, přičemž vyhrává zásadně první z nich. Sice není tak manévrovatelný, ale má lepší radar typu AESA a schopnost používat nejlepší západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor. Oba pak zvládají i zbraně pro útoky na pozemní a námořní cíle.

Su-57, největší ruská pýcha

Suchoj Su-57 Felon je letoun 5. generace, i když v některých ohledech panují o jeho schopnostech jisté pochybnosti, hlavně pak o úrovni jeho stealth. Wikipedia uvádí, že je dobře manévrovatelný a dosahuje rychlosti až Mach 2, přičemž disponuje moderním radarem typu AESA i schopností používat nejmodernější ruské zbraně včetně R-37M nebo řízené střely Ch-59 MK2, ale i dalších. Je to tedy bezpochyby vyspělý víceúčelový letoun.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Jeho ekvivalentem je americký Lockheed Martin F-22 Raptor, což byl původně stíhací letoun, ale dostal schopnosti používat i jiné zbraně. Nad Su-57 má nicméně výhodu v úrovni stealth, podle čehož Armádní Zpravodaj soudí, že ho uvidí na svém radaru AESA mnohem dříve než on jeho. Jeho střely AIM-120 AMRAAM mají sice dosah max. 180 km, uvádí ArmyRecognition, ale ve spojení se stealth by to mělo být na zničení Su-57 dostatečné

Článek 3 nejlepší ruské stíhačky, které vlastně nejsou tak dobré. S letectvem NATO se absolutně nemohou rovnat, ale přesto jsou nebezpečné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-35S ve světě moc úspěchu nesklidil

Zmíněný letoun je poslední odvozeninou sovětského Suchoje Su-27 Flanker. Jeho první let se uskutečnil v roce 2008 a o dva roky později začala jeho sériová výroba, uvádí Airforce-Technology. Bylo to v době, kdy již USA měly letouny 5. generace a intenzivně na nich pracovala Čína, ale i Rusko. A ačkoliv se americkým protějškům 5. generace Su-35S nevyrovnal, mohl se postavit těm generace 4., které tvořily základ výzbroje letectev po světě a je tomu tak dodnes.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Ruská agentura Rostec označuje Su-35S za extrémně nebezpečný, a údajně je schopný čelit hrozbám v podobě jiných letounů se stealth, čímž může myslet jedině letouny páté generace. Není pochyb, že jde o vyspělý stroj, který se stal díky svým počtům a schopnostem páteří ruského letectva, a dokonce je určen i k exportu, i když nejspíše není tak skvělý. Zájem o něj měl třeba Egypt a v testech, v nichž dle TheAviationGeekClub pohořel, ho postavil proti francouzskému Dassault Rafale. Jako slabinou se ukázal hlavně radar.

Skvěle manévruje a je velmi univerzální

Jednou z předností letounu Su-35S je jeho obratnost, jíž zajišťuje tvar trupu a hlavně dva motory s trojsměrným vektorováním tahu, uvádí NationalInterest. Hnací jednotky zároveň mají schopnost supercruise, tedy dosahovat nadzvukové rychlosti bez přídavného spalování. Maximální rychlost Su-35S je Mach 2,25 a dosah až 4 500 kilometrů, pakliže jsou použity dvě externí palivové nádrže. Kabina je jednomístná a vybavená digitálními přístroji.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Letoun Su-35S má 12 závěsných bodů a je schopný nést až 8 tun výzbroje. Má být také schopen využívat různé typy ruských střel vzduch-vzduch, a to včetně nejlepší střely na světě Vympel R-37M, i když zrovna u ní panují v případě Su-35S pochybnosti hlavně vzhledem k radaru Irbis-E. Kromě toho může nést různé typy pum či střel k zasahování pozemních či námořních cílů, a výzbroj zakončuje kanon ráže 30 mm, což letadlo dělá velmi univerzálním.

Článek Suchoj Su-35S je „přemosťovací platforma“ na letouny 5. generace a je nepostradatelný, ačkoliv ve světě pohořel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.