Co přesně PMS znamená a jak funguje

Systém PMS zahrnuje nový palubní misijní počítač napojený na letové systémy letounu, taktické konzole umístěné přímo v nákladovém prostoru a integraci optronického senzoru. Klíčová schopnost: operátoři na palubě budou moci připojovat další senzory a komunikační moduly, řídit spolupracující drony a koordinovat vypouštění řízených střel z nákladové rampy.

Nejde o trvalou přestavbu. PMS funguje jako přenositelný kit; dvacet upravených letounů ho dokáže přijmout, ale samotných sad je šest. Podle potřeby se přesouvají mezi draky. Letoun si zachovává všechny transportní schopnosti: přepravu vojáků, techniky, zdravotnickou evakuaci i tankování jiných strojů za letu. Jednoho dne nese 37 tun nákladu do Mali, druhého dne vypouští efektory nad Baltem.

Konkrétní typ střely Francie zatím veřejně nepojmenovala; tisková zpráva Airbusu hovoří obecně o „střelách vypouštěných z nákladového prostoru“. Jako evropskou referenci lze použít Taurus KEPD 350: stand-off řízená střela s doletem přes 500 km, hmotností 1 400 kg, délkou 5 metrů a 481kilogramovou penetrační hlavicí určenou proti silně chráněným cílům. Pokud by A400M nesl právě tento typ, jeho bojový dosah by se skládal z doletu nosiče plus půl tisíce kilometrů navíc.

Devět tisíc kilometrů: co ta čísla skutečně znamenají

Oficiální brožura Airbusu uvádí přeletový dolet A400M bez nákladu 8 900 km. Se zátěží 20 tun klesá na 6 300 km, s maximálním nákladem 37 tun na 3 300 km. A400M navíc umí tankovat za letu (sám je příjemcem i poskytovatelem paliva), což operační rádius dále prodlužuje.

V praxi to znamená následující: z domovské základny BA 123 Orléans-Bricy ve střední Francii A400M bez mezipřistání dosáhne kamkoli v Evropě i daleko za ni. Přidejte dopředné rozmístění na aliančních základnách v Pobaltí, Polsku nebo Rumunsku a geometrie se mění dramaticky. Ruská evropská část se ocitá v dosahu i bez extrémních přeletů. A pokud k doletu nosiče připočtete dosah stand-off střely, vzniká kombinace, kterou ruská protivzdušná obrana nemůže jednoduše pokrýt jedním obranným pásmem.

Důležité upřesnění: A400M není stealth letoun. Letí rychlostí kolem 780 km/h, tedy výrazně pomaleji než nadzvukový stíhací bombardér. Jeho přežití nestojí na průniku hustou protivzdušnou obranou typu S-300 nebo S-400. Stojí na tom, že do ní vůbec nevlétne. Vypustí efektory ze vzdálenosti stovek kilometrů od cíle, v nízkém letu, s podporou síťového boje a elektronické ochrany.

Není to bombardér. Je to něco jiného, a možná nebezpečnějšího

Srovnání s klasickým strategickým bombardérem pomůže zasadit projekt do kontextu. Americký B-52H Stratofortress má bojový dolet přes 14 080 km, rychlost kolem Mach 0,84 (přibližně 1 000 km/h), zbraňový náklad 31,5 tuny a kapacitu až 20 řízených střel. Je to stroj navržený od první čáry na rýsovacím prkně jako bombardér. A400M nic z toho není.

Jenže právě v tom spočívá jeho síla. Francie nepotřebuje druhý B-52. Potřebuje levně a rychle znásobit počet platforem, z nichž lze v krizi vypouštět stand-off zbraně a řídit spolupracující boj. Jeden strategický bombardér stojí miliardy a trvá desetiletí ho vyvinout. Modulární kit do existujícího transportního letounu je řádově levnější a rychlejší cesta. A pro protivníka znamená víc cílů ke sledování, víc nejistoty ohledně toho, který A400M zrovna nese střely a který vojáky.

Tento přístup není improvizace ze dne na den. Již v říjnu 2024 Airbus s OCCAR podepsal takzvaný Block Upgrade 0 pro nové schopnosti A400M. V červnu 2025 Francie a Španělsko společně potvrdily budoucí rozvoj platformy včetně role mateřské lodi pro vzdálené nosiče. Válka na Ukrajině, trvající již více než čtyři roky, projekt politicky urychlila, ale technická a akviziční stopa začala dříve.

Co to znamená pro NATO a pro Česko

7. července 2026 NATO oznámilo nový mnohonárodní projekt A400M založený na principu sdílení kapacit. Francie není sama; více víceúčelových platforem pro přepravu, tankování, průzkum a případně stand-off údery zvyšuje alianční pružnost na celém evropském bojišti.

Česká armáda provozuje čtyři letouny CASA C-295M s maximální nosností 9 tun a doletem bez nákladu 5 750 km. Platforma existuje i ve vyzbrojených a zpravodajských variantách, ale pro francouzský koncept těžkého salvového nosiče je příliš malá; A400M unese čtyřikrát víc a doletí o třetinu dál. Česko nicméně posiluje transportní letectvo: v roce 2026 očekává přílet nových strojů Embraer C-390. A v systému sdíleného tankování MRTT je Česko už dnes.

Pro Moskvu není nepříjemný samotný drak A400M. Nepříjemná je kombinace: evropská geografie, alianční zázemí rozprostřené od Norska po Rumunsko, rostoucí počet nosičů a stand-off zbraně, které nemusí překonávat nejhustší pásma protivzdušné obrany. Každý další letoun schopný nést efektory komplikuje ruské obranné plánování exponenciálně.

Harmonogram a limity

První instalace PMS na francouzský A400M má proběhnout v roce 2027, letové zkoušky v roce 2028, operační způsobilost realisticky na přelomu let 2028 a 2029. Na vojenský certifikační program to není sprint, ale ani neobvykle pomalé tempo. Francouzské parlamentní dokumenty zároveň počítají s růstem flotily na nejméně 41 strojů A400M do roku 2030, oproti současným 24 kusům.

Limity jsou zřejmé. Šest kitů pro dvacet letounů znamená, že v jednom okamžiku může v úderné roli operovat maximálně šest strojů. A400M zůstává pomalý, pro radar neviditelný není a bez stand-off profilu by nad moderním bojištěm nepřežil. Typ střely není veřejně znám, takže skutečný bojový účinek závisí na tom, co přesně bude z nákladového prostoru létat.

Francie nesází na to, že z A400M udělá náhradu strategického bombardéru. Sází na to, že v krizi bude mít víc platforem, víc flexibility a víc nejistoty pro protivníka, za zlomek ceny nového bombardéru. A právě to může být pro ruské plánovače ten nejnepříjemnější scénář.

Článek Rusko bude v dosahu odkudkoli. Francie promění 20 transportních obrů A400M v nosiče řízených střel s doletem 9 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rapid Dragon chce využít transportní letadla

Cílem programu Rapid Dragon je vytvořit jednorázový modul na bázi jakési palety, z něhož by bylo možné odpalovat zbraně dalekého dosahu. Tím jsou nejčastěji myšleny řízené střely, vysvětluje Wikipedia, a v podstatě jde o snahu vytvořit paletu se střelami, která bude shozena z transportního letounu na padáku. Během cesty k zemi by střely odstartovaly a zamířily k cíli podobným způsobem, jako když jsou odpáleny z bombardéru. Armádní Zpravodaj vyzdvihuje výhodu, že nějaké transportní letouny mají téměř všechna letectva.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Zamýšlenou střelou pro tuto paletu byla dříve AGM-158 JASSM nebo její verze ER s dosahem až 1 900 kilometrů, ale Lockheed Martin na svých stránkách uvádí, že vyvíjí speciálně pro program Rapid Dragon vzdušné vozidlo CMMT. To by mělo být navíc modulární a s otevřenou architekturou, aby se dalo měnit dle požadavků mise. Z popisu však není jasné, zda by se jednalo o řízenou střelu nebo nějaký hybrid mezi střelou a sebevražedným dronem, jaký je ukrajinské „Peklo“. Střelu by letouny odpalovaly z dálky, takže by zůstaly mimo dosah nepřítele.

CMMT by byla pro letadla i vrtulníky

Střela CMMT by měla v základu existovat ve dvou verzích, které by se nejspíše lišily velikostí. Armádní Zpravodaj našel materiály Twz, jehož redaktoři se dle dostupných informací a kreseb domnívají, že by větší typ sloužil ke shazování z palet z transportních letadel, třeba Lockheed C-130 Hercules, nebo k odpalování z bojových letounů jako General Dynamics F-16. Menší verzi by potom mohly používat vrtulníky, např. Sikorsky UH-60 Black Hawk.

Severní Korea by měla krotit vášně, americké bombardéry B-1B Lancer by ji roznesly, aniž by věděla, odkud útoky přichází

Zatím nejsou k dispozici žádné informace o tom, jak by byla střela veliká, rychlá nebo jaký by měla typ navádění, i když by určitě minimálně využívala GPS, soudí Armádní Zpravodaj. Nejedná se mimochodem o první podobnou iniciativu. Strategické bombardéry může z transportních letounů udělat i vyvíjená střela Black Arrow. Systém se střelami shazovanými na paletě se pak snaží vyvinout i Japonsko pro své transportní letouny Kawasaki C-2.

Článek Bombardování nové úrovně a z letounů, od nichž by to čekal málokdo. Americký program „Rapid Dragon“ přepisuje možnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Black Arrow má být levná a malá

Využít transportní letouny k bombardování za pomoci řízených střel vlastně není úplně originální nápad, podobné testy již nějakou dobu probíhají. ArmyRecognition uvádí, že jednou z posledních zbraní, o níž se uvažuje, je střela Black Arrow, která by měla být menšího typu s menší hlavicí a schopná kinetických i nekinetických úderů. Zatím ale není známo, jak přesně by měla být veliká, ani jaký dosah by střela mohla mít – má být každopádně velmi levná.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

V první řadě by ji měl nosit letoun Lockheed AC-130J přezdívaný také Gunship. Wikipedia uvádí, že jde o upravený Lockheed C-130 Herkules tak, že do něj jsou instalované rychlopalné kanóny a houfnice, takže může podporovat jednotky na zemi. Nová střela by mu však dala možnost útočit i na cíle mnohem vzdálenější, a to buď při odpálení za pomoci kolejnice, případně by ji šlo shodit v kontejneru na padáku, z něhož by ve správnou chvíli vylétla. Podobný systém by bylo teoreticky možné instalovat na každý větší transportní letoun.

Střely JAASM je možné shazovat z C-130

Americké letectvo se snaží přeměnit své transportní letouny na případné strategické bombardéry s raketami již delší dobu. Na svých stránkách uvádí, že otestovalo systém Rapid Dragon, který tvoří jakási paleta se střelami AGM-158 JAASM, která je vyhozena na padáku z transportního letounu a následně z něj střely odstartují. Jejich nejnovější typ označovaný jako JAASM-ER má přitom dosah 1 000 kilometrů. Podobný systém se pokouší vyvinout i Japonsko, které by chtělo udělat malé strategické bombardéry z letounů Kawasaki C2.

Čínský letoun „Baculatá dívka“ se vyrovnává americkému i ruskému monstru. A nabídl by více než Českem pořizovaný C-390

Jestli se podaří podobné systémy dotáhnout do konce, mohly by teoreticky mít bombardéry mnohé země, a to včetně České republiky. Ta kupuje transportní letouny Embraer C-390, které by určitě šlo ke shazování podobných palet upravit. A pokud by takových letounů měly země NATO více, mohlo by to znamenat pořádné odstrašení pro Rusko, jelikož by vědělo, že ho v případě konfliktu může kdykoliv doslova zasypat příval střel.

Článek Strategické bombardéry z dopravních letounů by mohla mít i AČR a v případě války se tak podílet na bombardování Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čína se chtěla vyrovnat Rusku a Americe

Projekt velkého transportního letounu spustila Čína v roce 2007 a první let se uskutečnil v roce 2013, uvádí Wikipedia. Jeho cílem bylo vytvořit letoun, který se vyrovná americkému Boeingu C-17 Globemaster III nebo ruskému Iljušinu Il-76 Candid, s nimiž oběma je možné Xi’an Y-20 srovnávat. Mimochodem, také české letectvo bude pořizovat transportní letouny, a to brazilské Embraer C-390 Millennium, jak uvádí české ministerstvo obrany na svých stránkách. Y-20 ale spadá do kategorie velkých letadel, kdežto C-390 je pouze středně velké.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace

Nosnost čínského transportního letounu je 60 až 65 tun nákladu a vzletovou hmotnost má 220 tun, uvádí ArmyRecognition. Vejde se do něj celá řada vojenského vybavení včetně tanků, obrněných vozidel, bojových vrtulníků jako Changhe Z-10, a lze v něm přepravovat i vojáky nebo náklad určený ke shození na padácích. Aby se vše do trupu dobře vešlo, má bachratý tvar a proto mu také někdy přezdívají Baculatá dívka.

Dolet Y-20 je solidních až 10 tisíc km

Na délku měří letoun Xi’an Y-20 Kunpeng 47 metrů a rozpětí jeho křídel je 50 metrů, takže je o něco málo menší než americký Globmaster III. Pohání ho přitom čtveřice motorů WS-20,s nimiž dosahuje cestovní rychlosti 630 km/h a pohybuje se ve výšce do 13 km. Náklad o hmotnosti 16,5 tuny dokáže s plnými nádržemi přepravit na vzdálenost až 10 tisíc kilometrů, těžší náklad však dolet pochopitelně snižuje, ale i to lze označit za velice solidní výkon.

Čína vyvíjí hypersonické letadlo 3krát rychlejší než Concord. Model motoru již údajně funguje, létání by netrvalo déle než 2 hodiny

Čína má pro letoun jistě řadu využití. Umím si představit, že by s jeho pomocí dokonce mohla přepravit výsadkáře a jejich zásoby při útoku na Tchaj-wan. Existuje navíc i ve formě leteckého tankeru, což čínskému letectvu poskytuje schopnost operovat i hluboko v Pacifiku, a další variantou je letoun včasného varování. Čína se také netají snahou prorazit s ním na světových trzích a být konkurentem hlavně amerických, ruských a evropských protějšků.

Článek Čínský letoun „Baculatá dívka“ se vyrovnává americkému i ruskému monstru. A nabídl by více než Českem pořizovaný C-390 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zajistil přepravu pacienta ve špatném počasí

Jedním z uživatelů transportních letounů C-27J Spartan je bulharské vojenské letectvo a jedna z jeho posledních operací ukazuje, jak mohou být tato jinak vojenská letadla užitečná v civilní oblasti. Jeden ze tří letounů, jimiž Bulharsko disponuje, totiž dostal za úkol dopravit do nemocnice v Sofii těžce nemocného pacienta z Varny, uvedlo bulharské ministerstvo obrany. Akce byla úspěšná, i když ji doprovázelo velmi špatné počasí.

iZdroj fotografie: Petr Bakema / Public Domain / CC BY-SA

C-27J Spartan je dvoumotorové vrtulové letadlo vyráběné v současnosti společností Leonardo, ale v minulosti se jednalo o firmu Alenia. Do výzbroje vstoupilo v roce 2006 a Wikipedia uvádí, že jde o pokročilý derivát dřívějšího G.222 od Alenia Aeronautica známého také pod označením C-27A Spartan. Kromě přepravní role je používán i na námořní hlídkování, pátrací a záchranné mise, pro elektronický boj i jako centrum velení, řízení a komunikace.

C-27J Spartan má motory jako Hercules

Letoun C-27J Spartan je poháněn dvojicí turbovrtulových motorů Rolls-Royce AE 2100, tedy stejnými, jaké má známý transportní letoun Lockheed Martin C-130J Super Hercules. Díky nim se může pohybovat rychlostí až 602 km/h a vystoupat do výšky přes 9 kilometrů. Jeho dolet je pak 5 852 kilometrů, při maximálním zatížení klesá na 1 759 kilometrů. Letoun může mít doplňování paliva za letu, vlastní obranu, ale rovněž balistickou ochranu, což mu umožňuje operovat ve vysoce ohrožených (válečných) oblastech.

Nejdéle vyráběný vojenský letoun světa, C-130 Hercules, sloužil v 67 zemích; legendu dnes ale nahrazují jiní giganti

Spartan je 22,7 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel činí 28,7 metrů. Společnost Leonardo na svých internetových stránkách uvádí, že má největší nákladový prostor ve své kategorii – unese náklad o hmotnosti až 11,3 tun, přičemž se do jeho vnitřního prostoru vejde 46 výsadkářů nebo až 60 vojáků. Letadlu přitom stačí k přistání i vzletu jenom velice krátká dráha a jeho robustní konstrukce umožňuje přistání i na neupravených plochách, písku a sněhu.

Článek Bulharský vojenský letoun C-27J Spartan je mimořádný stroj: přistát dokáže dokonce na písku, ve své třídě je zjevně nejlepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Technologie zůstaly Ukrajincům

Podle portálu MilIn mohl být velikým problémem ruských konstruktérů fakt, že transportní letouny s turbovrtulovým pohonem (ovšem i samotné motory) byly v době SSSR vyráběny na Ukrajině, a stála za nimi kancelář Antonov. Po rozpadu SSSR tak Rusko o mnohé know-how přišlo, i když země samozřejmě stále nějakým leteckým průmyslem stále disponuje. Když ale v roce 2004 začala soutěž na stavbu domácího transportního letounu, který by An-26 nahradil, padla volba na Aviation Complex pojmenovaný po konstruktéru Iljušinovi.

iZdroj fotografie: Uživatel MilborneOne / Creative Commons / CC BY-SA

Ten přišel s letounem, který se znatelně podobal italskému Alenia C-27J Spartan, i když ruský Il-112 byl se svou délkou 24,15 metrů o zhruba 1,5 metru delší. Pohon mu pak měly zajišťovat motory Klimov TV7-117ST, ty ovšem mají poměrně malý výkon, což se projevilo na plánované nosnosti 5 tun, zatímco italský letoun má i přes menší délku nosnost 9 tun. Jenomže problémem se ukázala i spolehlivost, v roce 2021 havaroval jediný létající prototyp poté, co mu začal jeden z motorů hořet, načež jeho tříčlenná osádka zahynula.

Rusko původně chtělo ukrajinský letoun

Je pravděpodobné, že Ruská federace na projekt Il-112 velmi spěchala, protože původním plánem nebylo postavit domácí letadla, ale koupit ukrajinské turbovrtulové Antonov An-140. Do služby v ruském letectvu a námořnictvu jich dokonce už několik vstoupilo, ale vše skončilo v roce 2014 po anexi Krymu a ruskému angažmá v konfliktu na Donbase. Rusko se proto vrátilo k projektu Il-112, a Na papíře vypadal dobře – letoun měl mít podle Aerospace-Technology rychlost až 580 km/h, dostup 9 kilometrů, a s 2 tunami nákladu doletět až 5 tisíc km.

Transportní letoun CASA C-295MW nahradil v AČR sovětské dědictví Antonov An-26. Je všestranný a schopný, ale nestačí na vše

I přes to, že se o problémech s motory vědělo, pokusilo se Rusko projekt Il-112 dokončit, ale nakonec nenašlo dostatečně kvalitní pohonnou jednotku. V říjnu 2023 byl proto definitivně zrušen. Zkonstruovat vlastní lehký transportní letoun však federace stále chce, a nyní sází na projekt Iljušin Il-212. Konstrukce by měla vycházet z Il-112, ale má dostat vyzkoušené proudové motory PD-8 a některá další vylepšení.

Článek Bez Ukrajiny to nejde a potřebný ruský letoun Il-112V končí neúspěchem i smrtí; ambice Ruska tím však rozhodně nekončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Startující Il-76 zradila pneumatika

Poslední zaznamenanou ztrátu ruského Iljušin Il-76MD, což je modernizovaná verze, má na svědomí nehoda. Podle MilIn jeden z ruských stroj havaroval na letišti poblíž Dušanbe v Tádžikistánu poté, co ho pravděpodobně zradila pneumatika, která explodovala v okamžiku, kdy startoval. Jeden z motorů pak vzplanul, když do něj kusy pneumatiky vletěly, načež sjel letoun z dráhy a shořel. Všem 8 lidem z paluby se ale podařilo uniknout.

Havárie amerického stíhacího letounu F-16: Pilot se katapultoval jen několik sekund před nehodou

Podobná nehoda může teoreticky potkat jakýkoli letoun, předejít jí ale lze hlavně lepší údržbou. Zrovna mnohé ruské stroje jsou však proslulé svou nedokonalostí i zanedbanou péčí, což mělo na svědomí třeba havárii MiG-31 při zcela rutinním letu, jak jsem na ArmádnímZpravodaji informovali, a stejně tomu bylo i v druhém případě pádu MiG-31, kdy ale pilot dokázal nějakou dobu letět s „plameny v zádech“ a letoun nakonec navést pustit v neobydlené oblasti.

Russian Air Force Ilyushin IL-76 (ID unknown) crashed and burned to destruction during an aborted take-off at Dushanbe-Hisar Air Base, Tajikistan. The IL-76 came to rest outside the runway. All 8 crewmembers safely escaped. Acc to preliminary information a tire burst sending… pic.twitter.com/9XIykSskbX

— JACDEC (@JacdecNew) October 21, 2023

Letouny Il-76 jsou rovněž vítaným cílem ukrajinských vojáků, v srpnu 2023 tak např. zničili pomocí sebevražedných dronů 4 letouny na letišti u Pskovu; ničení je jako vždy vzájemné, takže Ukrajinci přišli třeba v září 2022 o dvě transportní letadla na letišti v Melitipolu. Nejznámější ztráta Il-76 se pak datuje na konec září 2023 na letišti Gao v Mali, kdy přetížený letoun s cca 140 vojáky přejel dráhu a havaroval, a všichni na palubě nejspíše zahynuli. Dodnes není jasné, zda v letounu byli i ruští žoldnéři a zda byl ruský, běloruský nebo malijský.

50letá konstrukce prochází modernizací

Konstrukce letadla Il-76 pochází ze 70. let 20 století, a do sovětského letectva bylo zařazeno v roce 1974. Jak uvádí třeba Airforce-Technology, je čtyřmotorové a má nosnost až 47 tun, modernizovaná verze Il-76MD-90A pak o několik tun více. Letoun je 46,6 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel činí 50,5 metrů, pohybovat se přitom dokáže maximální rychlostí 900 km/h, a jeho dolet je při plném zatížení 4 400 kilometrů.

Ruský tanker Iljušin Il-78 může u hranic NATO maximálně provokovat, ale nic víc. Vlastním letounům přitom dává „neomezený“ dolet

Ačkoliv je letoun transportní, je i vyzbrojený, u paty ocasu má dvě děla ráže 23 milimetrů a některé vojenské modely mají mít i 2 hardpointy, na něž lze zavěsit půltunovou bombu. SSSR a Rusko prodalo Il-76 do mnoha zemí světa a patří mezi nejrozšířenější transportních letouny. Modifikací z něj pak vznikly například i letouny pro tankování paliva za letu nebo letadla včasného varování, ta jsou označována Beriev A-50. Velikostí lze Il-76 přirovnat k americkému transportnímu letounu Boeing C-17 Globemaster III, ale ten má o něco větší nosnost.

Článek Tak málo stačí, aby ruské letadlo Iljušin Il-76 shořelo na prach. Není sice špatné, ale zanedbanou údržbou si ho Rusové oddělají i sami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportní letoun, který lze využít i jinak

Společnost CASA začala s vývojem nového transportního letounu v 90. letech 20. století, a to na základě svého předchozího stroje CASA/IPTN CN-235. K jeho pohonu přitom využila dvojici turbovrtulových motorů. Jeho nosnost dosahuje 7 tun nákladu, a v případě nutnosti přetížení až 9,25 tun, takže unese například 3 lehká vojenské vozidla, ale naopak opravdu těžká se do něj už nevejdou. Byl však koncipovaný jako víceúčelový, letectva v různých zemích ho používají i v jiných než transportních úlohách, a to včetně bojových.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Polska

Letoun C-295 je 24,46 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel vychází na 25,81 metrů – nákladový prostor má pak rozměry 12,69 x 1,90 x 2,70 metrů. Na jeho palubu se tak vejde 71 vojáků, a v případe použití v roli výsadkového letounu z něj může seskočit až 48 výsadkářů. Slouží ale i k přepravě zraněných, kdy se do jeho prostoru vtěsná až 24 nosítek a 7 zdravotníků. Dosahuje cestovní rychlosti 482 km/h a dolet je při běžném zatížení 1 555 kilometrů – modernizovaná verze MW (AČR má k dispozici dva tyto stroje) má pak dosah o něco delší.

Letoun C-295 může i bojovat

CASA C-295 může sloužit například i jako zpravodajský a průzkumný, případně hlídkový a bojový. Existuje například verze C-295 MPA/Persuader v roli hlídkového a protiponorkového letounu, takže nese i příslušnou výzbroj. Tou může být třeba italská protilodní střela Marte s hlavicí o hmotnosti 70 kilogramů. Vedle toho lze C-295 vybavit i jako tankovací letoun nebo létající bojový křižník s kanony na palubě, aby podpořil pozemní operace.

Největší britské armádní letadlo, C-17 Globemaster III, je opravdu obří, pojme i přes 800 lidí; ale na ukrajinský Antonov An-225 dost ztrácí

Ačkoliv je C-295 vcelku moderní letoun, je omezen nosností a doletem. I proto české letectvo uvažuje například o tom, že by si pořídilo i transportní letouny střední třídy, které mají v obou směrech lepší parametry. Nejčastěji se mluví o Lockheed C-130J Super Hercules nebo Embraer C-390 Millennium. Mají větší dolet a do jejich prostoru lze naložit i větší vozidlo, v případě české armády třeba obrněný transportér Pandur II a houfnice CAESAR.

Článek Transportní letoun CASA C-295MW nahradil v AČR sovětské dědictví Antonov An-26. Je všestranný a schopný, ale nestačí na vše se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.