Operace, která přepsala pravidla

Dne 28. února 2026 v 1:15 východního času zahájily americké a spojenecké síly operaci Epic Fury. Prvními cíli byla velitelství Íránských revolučních gard, systémy protivzdušné obrany, raketové a dronové odpalovací pozice a vojenská letiště. Prezident Donald Trump schválil úder po kolapsu jaderných rozhovorů a Írán odpověděl masivní odvetou.

Ta odveta nebyla symbolická. Podle bývalého velitele amerických vzdušných sil pro Střední východ, generálporučíka Dereka C. France, vypálil Írán v průběhu širšího konfliktu více než 1 500 balistických střel a nasadil přes 6 000 útočných dronů. Terčem se staly základny Al Udeid v Kataru, Ali Al Salem v Kuvajtu, Al Dhafra ve Spojených arabských emirátech, Muwaffaq Al Salti v Jordánsku i námořní základna v Bahrajnu. Hlavní bojová fáze trvala od konce února do počátku dubna 2026, oněch 38 dní, během nichž koaliční letadla zasáhla přes 13 000 vojenských cílů a uskutečnila zhruba 10 000 bojových vzletů. To je průměrně 250 denně.

Pro srovnání: operace Desert Storm v roce 1991 přinesla za šest týdnů přes 116 000 bojových vzletů, Iraqi Freedom v roce 2003 pak více než 40 000 za čtyři týdny. Epic Fury je v absolutních číslech menší, ale americké letectvo ji označuje za nejintenzivnější leteckou kampaň od roku 2003, a to především kvůli souběhu ofenzivních úderů s nutností bránit vlastní základny pod přímou palbou.

Uvězněni v bunkru

Jeden z nejdrsnějších momentů Wilsbach popsal krok za krokem. Při vyhlášení stavu Alarm Red, signálu bezprostředního raketového útoku, vběhli letci na jedné z amerických základen v regionu do ochranného bunkru. Nedaleký zásah zapálil letoun v hangáru. Tlaková vlna zdeformovala dveře krytu natolik, že nešly otevřít.

Uvnitř byli uvězněni. Poddůstojník bezpečnostních sil se pokusil dveře vypáčit páčidlem a částečně se mu to podařilo. Pak ale explodovala vystřelovací sedačka hořícího letounu a rozeslala střepiny do okolí. Teprve poté se dveře podařilo uvolnit a letci vyběhli do dalšího krytu. Minuty dělily přežití od tragédie.

Tato epizoda nebyla ojedinělá. Za 38 dní zaznamenaly americké základny 1 200 stavů Alarm Red, pyrotechnici absolvovali 420 samostatných průzkumů nevybuchlé munice a ženisté provedli 48 oprav letištních ploch. Piloti víceúčelových F-15E Strike Eagle startovali v režimu „launch to survive“, tedy vzlétali pod palbou, aby zachránili stroje před zničením na zemi.

Padesát hodin na íránském území

Nejdramatičtější příběh celé kampaně nese kódové označení DUDE 44. Dvoumístný F-15E Strike Eagle, víceúčelový stíhací bombardér s doletem přes 3 700 km, bojovým dostupem 18 000 metrů a schopností nést přes osm tun výzbroje, zasáhla íránská protiletadlová řízená střela s infračerveným navedením. Oba členové posádky se katapultovali nad nepřátelským územím.

Pilota vyzvedla záchranná skupina už první den. Nasazeny byly bitevníky A-10 Thunderbolt II, transportní HC-130J Combat King II, vrtulníky HH-60W Jolly Green II, drony i speciální síly, to vše pod blízkou nepřátelskou střelbou. Navigátor zbraňových systémů ale dopadl asi osm kilometrů od pilota. S poškozeným padákem tvrdě narazil na zem, zlomil si záda, ruku i rameno a podvrtnul kotník. Přesto vystoupal na hřeben ve výšce přes 2 100 metrů a vydržel do vyzvednutí následující den.

Celá záchranná operace trvala přes 50 hodin a koordinovala 176 letadel různých typů. Wilsbach na konferenci oznámil mimořádná bojová povýšení deseti letců, kteří se na záchraně DUDE 44 podíleli. Je to jeden z největších záchranných podniků amerického letectva za poslední dvě dekády.

Co Epic Fury odhalila

Síla operace nespočívá jen v hrdinství jednotlivců. Epic Fury veřejně odkryla zranitelnost i těch nejmocnějších amerických základen proti kombinaci balistických střel a levných útočných dronů. Sám Wilsbach přiznal, že s robustnější obranou by základny možná neutrpěly takové škody. Klíčové systémy protivzdušné obrany typu Patriot PAC-3, s dosahem kolem 70 km a schopností ničit balistické cíle, patří pozemní armádě a není jich dost pro každou leteckou základnu.

Americké letectvo proto po Epic Fury rozjíždí zásadní změny:

• Vznik nového odborného směru pro obranu základen a zřizování takzvaných Point Defense Flights na každé základně.
• Tlak na pořízení systémů protivzdušné obrany přímo pod velením letectva.
• Hledání nástupce pro bezpilotní MQ-9A Reaper, který se v kampani osvědčil (Wilsbach mu připsal přes 800 přímo zasažených cílů), ale je zranitelný a jeho výroba skončila. Reaper s výdrží přes 27 hodin, rychlostí kolem 440 km/h a nosností 1 750 kg byl v Epic Fury nepostradatelný pro průzkum i údery, ale letectvo nyní hledá levnější a masověji vyrobitelnou náhradu.

Do operace se zapojili i spojenci. Británie po íránském útoku na svou základnu na Kypru umožnila americkým bombardérům využít základnu RAF Fairford a podílela se na omezených obranných akcích. Australský letoun včasné výstrahy E-7 Wedgetail poskytoval vzdušné velení. Přímá česká účast se ve veřejných zdrojích neobjevuje, ale útok na britskou základnu na Kypru ukázal, že íránský dosah se může dotknout i evropského prostoru, a debata o ochraně základen proti dronům je dnes relevantní pro celou alianci.

Konflikt nekončí

Na konci září 2026 mluvil generálporučík France o konfliktu, který vstoupil do sedmého měsíce. Írán pokračoval v útocích na lodní dopravu v Hormuzském průlivu. Americké základny v regionu zůstávají v dosahu íránských střel. Veřejně potvrzených je třináct padlých amerických vojáků v širším konfliktu k červnu 2026, a skutečné číslo může být vyšší.

Wilsbachův projev na zářijové konferenci AFA nebyl jen vzpomínkou na hrdinství. Byl varováním. Éra, kdy americké letectvo operovalo z nedotknutelných základen daleko za frontovou linií, skončila někdy mezi prvním Alarm Red a 1 200. dalším.

Článek Íránské rakety zasypaly americké základny, letci zůstali uvězněni v bunkru. Šéf letectva popsal 38 dní pekla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva dny mezi explozí a odletem

Posloupnost událostí, jak ji v září 2026 na konferenci Asociace amerického letectva popsal velitel Velitelství vzdušné mobility (AMC) generál John Tulley, zní jako scénář, který by filmový štáb zavrhl jako přehnaný. Alarm Red. Raketový poplach. Posádky a údržbáři běží do bunkrů. Po dopadu salvy se vracejí na plochu a před nimi stojí KC-135, kouří, má v trupu díry a v nádržích zhruba 90 000 kilogramů leteckého petroleje JP-8.

První na místě byli production superintendent a expediter, tedy lidé z běžné údržby. Jejich okamžitým úkolem nebylo opravovat, ale zachytit unikající palivo a zabránit požáru. Teprve po odčerpání desítek tun JP-8 přišla na řadu práce týmu pro opravu bojových poškození, Aircraft Battle Damage Repair (ABDR). Zalepování otvorů, provizorní záplatování trupu, postupné oživování poškozených systémů. Cílem nebylo vrátit stroj do plné bojové kondice. Cílem bylo dostat ho do stavu, ve kterém bezpečně přeletí přes Atlantik na základnu Tinker v Oklahomě, kde na něj čekala hluboká depotní oprava.

Co je KC-135 a proč je tak důležitý

Boeing KC-135 Stratotanker je páteří amerického tankování ve vzduchu už od konce padesátých let. Čtyřmotorový proudový letoun s maximální rychlostí kolem 850 km/h a doletem přes 17 700 kilometrů dokáže přenést až 90 tun paliva a předat je jiným strojům za letu pomocí výsuvného tankovacího ramene (boom). Bez tankerů nedoletí stíhačky, bombardéry ani průzkumné drony tam, kam potřebují. Zásah pěti KC-135 na jedné základně proto nebyl náhodný, byl to úder na samotnou vytrvalost americké vzdušné kampaně.

Pro srovnání: novější tanker KC-46A Pegasus unese zhruba 96 tun paliva a dosahuje podobné rychlosti, ale proti střepinám na stojánce by neměl žádnou magickou výhodu. Poškození stojícího letounu na ploše je jiný problém než vzdušný souboj generací.

Írán zasáhl citlivé místo, ale nezlomil systém

Operace Epic Fury začala 28. února 2026 jako rozsáhlá americká a koaliční kampaň proti íránské vojenské infrastruktuře. Podle oficiálního přehledu CENTCOMu bylo během prvních 13 dnů zasaženo přibližně 6 000 cílů; do konce pátého týdne bilance přesáhla 13 000 cílů včetně velitelských stanovišť, protivzdušné obrany, odpalovacích pozic raket a vojenských letišť.

Íránská odveta přišla v polovině března a mířila přesně tam, kde to bolí nejvíc. Generál Ken Wilsbach v červnovém svědectví před americkým Senátem potvrdil, že šest KC-135 bylo poškozeno a dopad na tankerové operace byl reálný, ale jen krátkodobý. AMC rychle přisunulo do regionu náhradní stroje a tempo vzletů se obnovilo. Některé poškozené tankery se už vrátily do služby, jiné zvládly pouze jednorázový přelet na opravu a ty nejhůře zasažené mohou být mimo provoz rok až dva.

Přesně tady leží jádro příběhu. Útok byl takticky účinný. Pět vyřazených tankerů naráz je citelná rána. Ale americké letectvo má institucionalizovanou kulturu, které říká „readiness in contact“, tedy schopnost obnovovat bojeschopnost ještě během probíhajícího útoku. Nejde o improvizaci, ale o formalizovaný program ABDRE, který počítá s tím, že poškozený stroj nemusí být „jako nový“; stačí, když bezpečně odletí na lepší opravnu nebo zvládne omezenou misi.

Opravna se přesunula do Evropy

Standardní postup by znamenal stáhnout poškozené letouny tisíce kilometrů zpět do státních dep v Oklahomě nebo Georgii. Během Epic Fury ale americké letectvo udělalo něco jiného, posunulo část opravárenských kapacit dopředu, na britskou základnu RAF Mildenhall. Tam se podle Air & Space Forces otočilo přibližně 30 tankovacích ramen KC-135 bez nutnosti návratu do USA. Brigádní generálka Kelly Hurryová to shrnula jednou větou: oprava „nemusí být 11 250 km (7 000 mil) daleko.“

Na základně Tinker pak expediční tým z 76. skupiny údržby letounů provedl přes 200 oprav na poškozených tankerech během pouhých tří týdnů. Celý řetězec (provizorní záplata na místě, přelet do Evropy nebo přímo do USA, hluboká oprava v depotu) fungoval jako vícevrstvý systém, ne jako jednorázový hrdinský výkon.

Pro NATO i pro evropské spojence včetně České republiky je to důležitý signál. Aliance už podobné scénáře cvičí, například cvičení Razorback ve Francii zaměřené na obnovu letišť po útoku. Česká armáda má vlastní opravárenské kapacity přes Aero Vodochody a LOM Praha, ale veřejně doložená expediční jednotka srovnatelná s americkým ABDR týmem v jejím arzenálu chybí. V případě většího konfliktu by byla významně závislá na spojenecké logistice.

Lekce pro příští válku

Čtyři závěry, které z Epic Fury opakovaně zaznívají na amerických konferencích i v senátních slyšeních:

• Opravovat pod palbou. Nečekat na klid zbraní, ale generovat bojeschopnost i během útoku.
• Posouvat dílny blíž k frontě. Depotní kapacity na Mildenhall ušetřily dny a tisíce kilometrů.
• Víc náhradních dílů, víc zdrojů. Zásoby kritických součástek musí být předsunuté, ne skladované na druhé straně oceánu.
• Bránit základny aktivně. Bodová obrana letišť a odolnost infrastruktury nejsou luxus, ale nutnost.

Podle redakčního úsudku The War Zone budou přesně tyto principy „nesmírně důležité“ v případném konfliktu s Čínou, kde by vzdálenosti a logistické řetězce byly ještě náročnější.

Kouřící KC-135 na Prince Sultan Air Base nebyl důkazem americké nezranitelnosti. Byl důkazem toho, že zranitelnost nemusí znamenat vyřazení, pokud máte lidi, kteří vylezou z bunkru a místo paniky začnou chytat unikající palivo.

Článek Američané dokázali nemožné: 48 h po íránském útoku záplatovali poškozený KC-135 a odletěl, jako by se nic nestalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě sedm bombardérů a čtrnáct bomb

Americké letectvo provozuje pouhých dvacet kusů B-2 Spirit, z toho jeden slouží jako testovací stroj. Nasadit sedm bombardérů na jednu misi znamenalo poslat do akce více než třetinu celé flotily, rozhodnutí, které samo o sobě ukazuje, jak vysoko Pentagon prioritu úderu nastavil.

Aritmetika mise je přitom jednoduchá. Nosnost B-2 činí podle oficiálního factsheet USAF 27 200 kg (60 000 liber). Jedna puma GBU-57 Massive Ordnance Penetrator váží 13 600 kg (30 000 liber). Každý bombardér tak nesl dvě, a sedm strojů po dvou dává přesně čtrnáct kusů. Nešlo o náhodné číslo, ale o maximum, které tato konfigurace dovolovala.

Samotná GBU-57 je přesně naváděná penetrační puma o délce přes šest metrů, navržená výhradně k ničení hluboko uložených a zodolněných podzemních cílů. Její vývoj trval přibližně patnáct let a podle Pentagonu vznikala právě pro scénář typu Fordow, zařízení zabudované pod desítkami metrů skály. Operace Midnight Hammer byla jejím prvním bojovým nasazením v historii.

Třicet šest hodin bez mezipřistání

Bombardéry odstartovaly ze základny Whiteman v Missouri a letěly východním směrem přes Atlantik. Bez předsunuté základny, bez mezipřistání. Opakované tankování za letu zajistily tankery pod velením Air Mobility Command, celková vzdálenost přesáhla 21 000 km (13 000 mil) tam i zpět. Materiál AMC a AFGSC z léta 2025 výslovně potvrzuje, že mise trvala třicet šest hodin od vzletu po dosednutí zpět v Missouri.

Osmnáct hodin letěl úderný balík do cílové oblasti s minimální radiovou komunikací. Současně jiná skupina B-2 zamířila opačným směrem, na západ, nad Pacifik. Šlo o záměrnou klamnou větev, která měla odvést pozornost zpravodajských služeb od skutečného úderného směru. Bezprostředně před vstupem do íránského vzdušného prostoru navíc letěly před bombardéry doprovodné stíhačky čtvrté a páté generace ve vysoké rychlosti a výšce, vybavené prostředky pro potlačení protivzdušné obrany a elektronický boj.

Celkem se operace účastnilo přes sto dvacet pět letounů. Pentagon hovořil o přibližně sedmdesáti pěti přesně naváděných zbraních a více než dvou desítkách střel Tomahawk mířících na další cíle v Isfahánu. Midnight Hammer nebyla chirurgická operace jednoho bombardéru, byla to koordinovaná vlna.

Co znamená, že Íránci bombardéry „neviděli“

Írán provozuje jednu z nejhustších sítí protivzdušné obrany na Blízkém východě, včetně ruských systémů řady S-300. Přesto podle amerického vyhodnocení žádná íránská stíhačka nevzlétla a žádný systém země-vzduch na úderný balík nestřílel.

Neznamená to nutně, že se na radarových obrazovkách neobjevilo vůbec nic. Znamená to, že kombinace stealth konstrukce B-2 (navržené k minimalizaci radarového, infračerveného i akustického odrazu) s nočním časem zásahu, minimální komunikací, klamnou pacifickou větví a aktivním potlačením hrozeb PVO vytvořila situaci, ve které Írán nedokázal identifikovat, lokalizovat a napadnout skutečný úderný balík dříve, než bomby dopadly.

Přesnější rozdělení na „selhání radarů“ versus „účinné rušení“ Pentagon v otevřených materiálech nezveřejnil. Podle nás ale právě tato nerozlišitelnost je pointou: americký systém fungoval jako celek, nikoli jako součet jednotlivých triků.

Škody, které potvrdila i IAEA

Americká strana bezprostředně po útoku mluvila o mimořádně těžkém poškození všech tří zasažených lokalit a o odhození íránského jaderného programu o roky zpět. Nezávislé potvrzení přišlo v září 2025, kdy IAEA ve verifikační zprávě GOV/2025/50 uvedla, že Fordow podle satelitních snímků utrpěl velmi významné škody, v Natanzu byly patrné přímé zásahy do podzemních hal a poškozeny byly i další části jaderného komplexu v Isfahánu.

Současně ale agentura zdůraznila zásadní problém: od začátku července 2025 Írán přerušil spolupráci s inspektory, IAEA ztratila přístup k většině zařízení a úplná nezávislá inventura materiálu a technologií nebyla možná. Krátkodobě šlo o velmi těžký zásah. Dlouhodobá míra nevratnosti ale bez obnovených inspekcí zůstává neověřená.

Odvetná reakce Íránu na sebe nenechala dlouho čekat. Už dva dny po útoku CENTCOM oznámil, že americké a katarské síly odrazily íránský balistický útok na základnu Al Udeid v Kataru, bez amerických i katarských ztrát. Eskalace tedy nebyla hypotetická.

Proč je Midnight Hammer referenčním bodem i v roce 2026

Operaci dnes americké letectvo používá jako měřítko vlastních schopností. Materiál 509. bombardovacího křídla z června 2026 potvrzuje, že plánování mise probíhalo v horizontu týdnů, nikoli let, a přesto šlo o nejsložitější dálkový stealth úder v dějinách USAF. Křídlo za ni obdrželo druhou po sobě jdoucí Omaha Trophy.

Mezitím se malá flotila B-2 pomalu obnovuje. V červenci 2026 se po depotní údržbě vrátil do služby stroj Spirit of Ohio, připomínka toho, jak cenný je každý jednotlivý kus. Budoucnost amerického stealth bombardování ale leží jinde: v programu B-21 Raider, stroji nové generace s otevřenou architekturou, schopností pilotovaného i nepilotovaného režimu a potvrzenou dvoupilotní osádkou. Právě B-21 má postupně převzít roli, kterou B-2 nad Fordow a Natanzem splnil možná naposledy v tak masivním měřítku.

NATO v osobě generálního tajemníka Marka Rutteho útok označilo za ospravedlnitelný. Česká republika samostatné explicitní stanovisko k operaci veřejně nevydala, ale ministr Lipavský íránský jaderný program dlouhodobě označuje za hrozbu nejen pro Blízký východ, ale i pro Evropu. Postoj Prahy byl aliančně loajální, byť tišší.

Midnight Hammer ukázala jednu věc nade vší pochybnost: neexistuje na světě podzemní objekt, který by byl mimo dosah amerického konvenčního úderu. A to je zpráva, kterou nečetl jen Teherán.

Článek 7 bombardérů B-2 letělo 36 hodin do Íránu, kde shodily 14 bomb, které nebyly nikdy předtím použity. Íránci je neviděli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Veřejná a neveřejná verze téhož Pentagonu

Generál Dan Caine ještě v březnu 2026 před kamerami prohlásil, že Spojené státy mají „dostatečnou munici pro aktuální úkol“. Jenže tentýž měsíc The Washington Post popsal, že americká armáda od začátku konfliktu vystřílela stovky špičkových střel, Patriotů PAC-3 MSE, interceptorů THAAD a řízených střel Tomahawk. Soukromě úředníci přiznávali, že zásoby jsou tak tenké, že delší kampaň proti Íránu by nenechala téměř žádnou rezervu pro jiná válčiště.

Ministr obrany Pete Hegseth pak v dubnu při slyšení v Senátu připustil, že doplnění spotřebované munice potrvá „měsíce a roky“, podle typu zbraně. Senátor Mark Kelly ho konfrontoval s konkrétními čísly spotřeby a výrobních kapacit. Odpovědi nebyly uklidňující.

Rozpor mezi oběma verzemi je přitom logický. Veřejná linka slouží k odstrašení protivníka, neveřejná k přesvědčení Kongresu, aby uvolnil peníze. A peněz je třeba hodně.

Raketová matematika, která nevychází

Dne 24. června 2026 poslal Bílý dům dopis předsedovi Sněmovny reprezentantů Miku Johnsonovi s žádostí o mimořádných 87,6 miliardy dolarů, tedy přes dva biliony korun. Z toho 67,1 miliardy směřuje na ministerstvo obrany a 21 miliard výhradně na munici. Pentagon mezitím přesouvá peníze z výcviku a údržby, aby pokryl akutní potřeby, což znamená, že se zadlužuje vůči vlastní budoucí bojeschopnosti.

Analytici z washingtonského think-tanku CSIS spočítali, jak dlouho bude trvat návrat na předválečnou úroveň zásob po pouhých 39 dnech intenzivní kampaně:

• Tomahawk – tři roky a více. Průměrný roční nákup za poslední dekádu činil pouhých 86 kusů. Výrobce RTX teprve v únoru 2026 podepsal rámcovou dohodu na zvýšení kapacity nad tisíc střel ročně, ale první velké dodávky dorazí nejdříve v letech 2029–2030.
• THAAD interceptory – rovněž tři roky a více. Výrobní linka Lockheed Martin se teprve rozjíždí.
• Patriot PAC-3 MSE – podobný horizont. Americká armáda v dubnu 2026 oznámila akceleraci výroby, ale nové střely nepřijdou ze dne na den.
• JASSM – nejrychlejší obnova, v řádu měsíců až zhruba roku, díky existující výrobní kapacitě.

Tomahawk, symbol americké projekce síly, je podzvuková řízená střela s doletem kolem 1 600 km a bojovou hlavicí o hmotnosti přibližně 450 kg. Jedna střela stojí zhruba dva miliony dolarů. Pro srovnání: po invazi do Iráku v roce 2003 americké námořnictvo vystřílelo téměř 800 Tomahawků a podle zprávy vládního kontrolního úřadu GAO trvalo doplnění zásob až do let 2005–2006. Po operaci v Libyi v roce 2011 se 221 vystřílených kusů doplňovalo přes kontrakt podepsaný až v červnu 2012. Tentokrát je spotřeba vyšší a výchozí stav skladů horší.

Hormuz, ropa a česká pumpa

Válka s Íránem není jen o raketách. Hormuzský průliv, kterým před konfliktem proudilo asi 20 % světové ropy, se stal epicentrem červencové reeskalace. Příměří podepsané 17. června se rozpadlo do tří týdnů, podle americké strany kvůli „nekontrolované jednotce“ v Íránských revolučních gardách, podle Teheránu kvůli americkým podmínkám tranzitu.

Důsledky pocítili řidiči po obou stranách Atlantiku. V USA průměrná cena benzínu ke konci července vyšplhala na 4,11 dolaru za galon (3,785 litru), tedy zhruba 29 korun za litr. V Česku průměrná cena benzínu podle CCS vzrostla z 33,25 koruny za litr v lednu na 38,22 koruny v červnu 2026, a ministerstvo financí k 1. červenci vyhlásilo maximální ceny pohonných hmot. Ropa Brent se v červenci vyšplhala nad 100 dolarů za barel, než klesla k 96 dolarům poté, co Donald Trump naznačil návrat k diplomacii.

Zpravodajské odhady citované The Washington Post přitom uvádějí, že Írán by americkou námořní blokádu mohl ekonomicky přežít nejméně tři až čtyři měsíce. Každý další měsíc zavřeného nebo omezeného Hormuzu znamená vyšší pojistné, dražší přepravu a nervóznější trhy.

Válka bez konce a bez komfortní zásoby

Americká zpravodajská komunita podle červencových úniků nečeká, že další údery Írán rychle zlomí. Analytik Jonathan Panikoff popsal pravděpodobnější scénář: opakovaná vzplanutí, období klidu, nové vlny bojů. Žádné čisté vítězství, žádná rychlá kapitulace. Trump sám 24. července osciloval mezi „tvrdší vojenskou dávkou“ a návratem k jednacímu stolu.

Podle průzkumu Washington Post a Ipsos z července 2026 považuje válku za „hodnou boje“ pouhých 28 % Američanů. Zbylých 68 % říká, že ne. Každý dolar utracený za Tomahawk nad Íránem je dolar, který neletí na Ukrajinu a nestojí v Tichomoří proti Číně.

A právě tady se problém stává i evropským. Generální tajemník NATO Mark Rutte v červenci uvedl, že mechanismus PURL dodává zhruba 75 % všech střel pro ukrajinské baterie Patriot. Česká republika sice Patriot ani THAAD neprovozuje, armáda sází u vyšší vrstvy protivzdušné obrany na izraelský systém SPYDER, ale je součástí aliančního deštníku, který stojí a padá s americkými zásobami. Když Pentagon přesouvá interceptory na Blízký východ, ztenčuje se ochranná vrstva nad celou Evropou.

Historická lekce, kterou Washington ignoroval

Problém není nový. Po každém konfliktu (Irák 1991, Irák 2003, Libye 2011) americký Kongres řešil totéž: jak rychle doplnit vystřílené přesné zbraně. Pokaždé to trvalo roky. A pokaždé se po skončení akutní fáze rozpočty vrátily k mírovému tempu nákupů. Výsledkem je průmyslová základna dimenzovaná na desítky střel ročně, ne na stovky měsíčně.

Všechny velmoci narážejí u přesné munice na průmyslové limity. Rusko to bolestně poznalo na Ukrajině, kde po více než čtyřech letech války sahá po severokorejských granátech a íránských dronech. U Číny veřejná data chybí, ale samotný fakt, že americké velení označuje vyčerpávání zásob jako hrozbu pro odstrašení v Indo-Pacifiku, vypovídá dost.

Celkové náklady americké kampaně proti Íránu dosáhly podle odhadu Bílého domu nejméně 30 miliard dolarů, přes 720 miliard korun, a nezahrnují obnovu poškozených základen. Spojené státy mají stále čím vést současnou omezenou kampaň. Nemají ale komfortní zásobu pro dlouhou válku a současné odstrašení ve více regionech najednou. A právě to měl na mysli anonymní činitel, jehož slova otiskl Washington Post: ne prázdný sklad, ale sklad, ze kterého už nelze brát bez bolestivých kompromisů.

Článek „Nemáme čím bojovat.“ Americký důstojník prozradil, že zásoby raket dojdou dříve, než válka s Íránem skončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je Diego Garcia tak cenná

Diego Garcia není zapomenutý korálový atol uprostřed ničeho. Je to jeden z nejstrategičtějších vojenských uzlů na planetě. Britský premiér ji v květnu 2025 označil za základ „bezpečnosti doma“ a vyjmenoval její schopnosti: hlubokovodní přístav, letiště pro těžké bombardéry, rychlé nasazení do Blízkého východu, východní Afriky i jižní Asie, sledování objektů na oběžné dráze a podporu navigačního systému GPS. Podle amerického námořnictva na základně působí přibližně 2 500 osob a sídlí zde jak námořní a letecké prvky, tak předsunuté zásoby pro rychlé nasazení.

Právě proto byl už samotný pokus o zásah tak citlivý. Diego Garcia patřila mezi uzly, odkud se čeká projekce síly, ne nutnost obranného zachycení přilétající balistické střely.

Průlom v dosahu: pád dvoutisícového limitu

Írán po léta veřejně deklaroval, že jeho balistické rakety mají maximální dolet kolem 2 000 kilometrů. Analytici sice upozorňovali, že jde spíš o politické sebeomezení než o tvrdý technický strop, ale nikdo neměl důkaz o bojovém použití na větší vzdálenost. Do 21. března.

Izraelský náčelník generálního štábu Ejal Zamir podle agentury Reuters hovořil o dvou raketách s doletem okolo 4 000 kilometrů. Critical Threats Project označil útok za nejvzdálenější pokus o íránský raketový úder v historii. Analytici z Rádia Svobodná Evropa to čtou jako zhroucení dosavadního dvoutisícového limitu a jako signál směrem k Evropě, protože v dosahu 4 000 kilometrů od Íránu se ocitá podstatná část starého kontinentu.

Co přesně Írán odpálil, zůstává předmětem debaty. Rodina střel Chorramšahr, vyvíjená od roku 2017 na základě severokorejské technologie, je v otevřených zdrojích vedena s doletem 2 000 až 3 000 kilometrů. Varianta Chorramšahr-4, představená v roce 2023 pod názvem Chejbar, nese bojovou hlavici o hmotnosti 1 500 kilogramů a má být připravena k odpalu za 12 minut. Někteří analytici ale pracují i s hypotézou, že šlo o derivát kosmického nosiče Ghaem-100 nebo jiné vícestupňové řešení. Bezpečné je říct: pravděpodobně upravená střela z rodiny Chorramšahr nebo jiný dlouhodosahový derivát. Oficiální potvrzení typu chybí.

Pro srovnání: čínská DF-26, standardizovaná dvoustupňová balistická raketa středního doletu s tuhým palivem, má dolet rovněž kolem 4 000 kilometrů a nosnost 1 200 až 1 800 kilogramů. Čína ji ale provozuje sériově a otevřeně. Íránský výkon zatím vypadá spíš jako průlomový demonstrátor než jako doložená standardní schopnost. To ovšem neznamená, že je méně nebezpečný, právě naopak. Nepředvídatelnost je horší než známá hrozba.

Jak obrana fungovala, a kde má limity

Zachycení druhé střely s největší pravděpodobností zajistila vrstva Aegis se střelou SM-3, operující z torpédoborce třídy Arleigh Burke. Tento systém je navržený pro takzvanou středovou fázi letu, tedy zachycení balistické střely mimo atmosféru, vysoko nad zemí a daleko od cíle. Oproti tomu systém THAAD pracuje v terminální fázi, ale umí zasahovat uvnitř i vně atmosféry, a Patriot je nejnižší vrstva pro bodovou obranu základen. Zjednodušeně: SM-3 loví výš a dřív, THAAD výš a později, Patriot níž a nejblíž cíli.

Obrana tentokrát fungovala. Jenže zpráva DOT&E z roku 2025 upozorňuje, že klíčové jsou zásoby interceptorů, testování proti složitějším scénářům a odolnost proti větším salvám. Dvě rakety jsou jedna věc. Saturační útok desítkami střel je věc zcela jiná. A právě to je otázka, kterou si Pentagon po 21. březnu musí klást nahlas.

Trumpova rétorika versus realita na zemi

Načasování útoku má i pikantní politický rozměr. Pouhý den předtím, 20. března, prezident Trump na sociální síti Truth Social naznačoval, že USA zvažují utlumení operace Epic Fury po splnění cílů proti íránským raketám, námořnictvu a vojenskému průmyslu. Zároveň ale Pentagon ve stejných hodinách přesouvával do regionu až 2 500 mariňáků a další lodě. Rétorika o „útlumu“ narazila na realitu, ve které se bojiště právě rozšířilo o tisíce kilometrů.

Po útoku Bílý dům citoval admirála Coopera z velitelství CENTCOM slovy, že USA „pokračují podle plánu“ a dál ničí íránskou schopnost projekce síly. Žádná změna doktríny, žádná eskalace rétoriky o pozemní invazi, jen pokračování kampaně proti raketovým zásobám, odpalovacím zařízením, výrobním kapacitám a námořním prostředkům.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Přímé oslabení amerických bezpečnostních závazků vůči NATO z jednoho útoku neplyne. Americká protiraketová obrana má podle Kongresové výzkumné služby (CRS) mimo jiné právě ujistit spojence, že USA nebudou odrazeny od plnění globálních závazků. Washingtonská deklarace NATO z července 2024 navíc zdůrazňuje posilování evropské protiraketové a protivzdušné obrany.

Praktický dopad pro Českou republiku je ale nepřímý a reálný: vyšší tlak na zásoby interceptorů, plánování protivzdušné obrany v širším prostoru než jen nad Levantou či Perským zálivem a nutnost počítat s tím, že americká pozornost se dělí mezi stále více regionů. Přesun mariňáků z Okinawy na Blízký východ už vytvořil mezeru v indo-pacifickém prostoru. Každý další požár americké síly dál natahuje.

Psychologický efekt útoku na Diego Garcia je nakonec větší než jeho fyzický výsledek. Írán nedokázal základnu zasáhnout, ale dokázal něco jiného: přinutil nejmocnější armádu světa bránit místo, o kterém se dosud předpokládalo, že obranu nepotřebuje. A právě v tom spočívá šok, který v Bílém domě ještě dlouho neopadne.

Článek To asi Trump nečekal ani v nejhorším snu: Írán vypálil balistické rakety na základnu Diego Garcia vzdálenou 3 800 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Palivový článek místo baterií

Srdcem Foxtrotu je vodíkový palivový článek napájený kapalným vodíkem. V pomalém patrolním režimu (čtyři uzly, zhruba 7 km/h) deklaruje výrobce výdrž 16 týdnů a dojezd kolem 14 816 km (8 000 námořních mil). Při operační rychlosti deset uzlů se výdrž smrskne na přibližně pět dní a 2 037 km (1 100 námořních mil). Rozdíl je zásadní a vysvětluje, proč šestnáctitýdenní číslo platí jen pro pomalé, hlídkové nasazení.

I tak je to skok. Bateriová verze Bravo, kterou Euroatlas už dodává dvěma nejmenovaným evropským vládám, zvládne při stejných čtyřech uzlech 1 019 km (550 námořních mil) za pět a půl dne. Etablované západní protějšky jsou na tom podobně nebo hůř: americký REMUS 600 uvádí necelých 70 hodin a 530 km (286 námořních mil), novější REMUS 620 až 110 hodin a 509 km (275 námořních mil), norský HUGIN se pohybuje mezi 24 a 72 hodinami podle konfigurace. Greyshark Foxtrot tedy neslibuje hodiny, ale týdny. Pokud se parametry potvrdí v ostrém provozu, je to jiná kategorie.

Co přesně ten žralok dělá s minou

Důležité upřesnění: Greyshark miny hledá, klasifikuje a mapuje. Neničí je. V oficiální brožuře z března 2026 je výčet sedmnácti senzorů (syntetický aperturní sonar, vícepaprskový echolot, dopředný sonar, elektromagnetický senzorový modul, optika), ale žádná neutralizační nálož ani jiný „zabíjecí“ efektor. Foxtrot je stealth senzorový pracovník o hmotnosti 4,5 tuny a délce necelých osmi metrů. Minu najde, označí, pošle data operátorovi. Likvidaci musí provést jiný prostředek v navazujícím řetězci.

Srovnejte to s klasickou minolovkou třídy Avenger amerického námořnictva: hladinová loď s posádkou přes 80 lidí, která miny nachází, klasifikuje i ničí. Greyshark ji nenahrazuje, přebírá tu nejnebezpečnější a nejzdlouhavější část práce: být pod vodou, hledat a čekat.

Proč právě Hormuz

Hormuzský průliv je v nejužším místě široký 54 km (29 námořních mil), reálné plavební koridory jsou ještě těsnější. Podle Mezinárodní energetické agentury tudy v roce 2025 proudilo přes 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně, zhruba čtvrtina světového námořního obchodu s ropou a téměř pětina globálního LNG. Alternativní obchvatné kapacity pokryjí jen 3,5 až 5,5 milionu barelů. Delší narušení by podle IEA nevyhnutelně vedlo k významnému růstu cen a fyzickým nedostatkům.

Jedna mina v takovém hrdlu okamžitě znamená problém pro světový trh s energiemi. A právě tady přichází firemní teze Euroatlasu: šest jednotek Foxtrot řízených jedním operátorem by podle odhadu firmy dokázalo zmapovat celý průliv za méně než 24 hodin. Roje si autonomně dělí úseky, sdílejí situační povědomí v reálném čase a přesměrovávají jednotky na podezřelé objekty. Operátor nezasahuje do každého manévru, dohlíží na síť a rozhoduje v kritických momentech.

Tvrzení o šesti kusech a jednom dni je zatím firemní odhad prezentovaný na konferenci UDT 2026, ne nezávisle ověřený výkon. Technická logika ale dává smysl: úzký koridor, koordinovaný roj, sedmnáct senzorů na každém kusu. Otázkou není, jestli to zní dobře na papíře, ale jestli to funguje v kalné vodě s proudy a hustým lodním provozem.

Od epizodických výjezdů k trvalému dohledu

Nejzajímavější na Greysharku není samotný stroj, ale model nasazení, který navrhuje. Dnešní minový boj funguje reaktivně: někdo nahlásí minu, vypluje loď, hledá hodiny až dny, vrátí se. Foxtrot nabízí opak, trvalou přítomnost pod hladinou. Patrolní režim na 16 týdnů znamená, že dron může hlídat úžinu, kabelovou trasu nebo plynovod měsíce bez návratu k mateřské lodi, protože žádnou mateřskou loď nepotřebuje.

NATO po poškození podmořských kabelů v Baltu spustilo v lednu 2025 operaci Baltic Sentry a výslovně posílilo spolupráci s průmyslem na ochraně podmořské infrastruktury. Greyshark do tohoto trendu zapadá přesně: dlouhovýdržný, síťový, podhladinový senzorový uzel. Pro Česko je to relevantní nepřímo, ale reálně: česká ekonomika i datová konektivita závisí na spojenecké podmořské infrastruktuře, i když vlastní pobřeží nemáme.

Co zatím chybí

Euroatlas má za sebou osmnáct měsíců od prvního podání ruky k první zákaznické objednávce, tempo v obranném průmyslu neobvyklé. Bravo se testuje v otevřených vodách od května 2025, Foxtrot od dubna 2026. Firma ale zatím nezveřejnila nezávislá data o přesnosti klasifikace, chybovosti rozpoznávání objektů ani výsledky z ostrého minového prostředí. Firemní materiály se navíc rozcházejí v maximálním dojezdu Foxtrotu: brožura uvádí 14 816 km (8 000 námořních mil), webová stránka 19 816 km (10 700 námořních mil). Takové nesrovnalosti v éře, kdy každý parametr projde veřejnou kontrolou, nepomáhají důvěryhodnosti.

Vodíkový žralok zatím plave hlavně na papíře a v testovacích vodách. Ale pokud Euroatlas dodá to, co slibuje, minový boj se změní z nárazové akce na trvalou službu, tichou, levnou a bez lidí v poli. Hormuz ukázal, proč to svět potřebuje. Teď je na řadě důkaz, že to funguje.

Článek Vodíkový žralok loví miny 16 týdnů v kuse a bez posádky. Šest jich zmapuje Hormuzský průliv za jediný den se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je potvrzené: záchrana v horách Isfahánu

Tvrdá fakta operace stojí na několika nezávislých zdrojích. AP popsala, že Bravo byl nalezen téměř dva dny po sestřelení. Reuters lokalizoval záchrannou akci na jih provincie Isfahán a doplnil, že minimálně jeden americký stroj musel být po poruše zničen přímo na místě, aby se citlivé vybavení nedostalo do íránských rukou. Trump na briefingu přiznal ztrátu dvou letadel, která uvízla v měkkém, mokrém terénu a nemohla vzlétnout.

Operace nebyla izolovaná epizoda. Podle oficiálního factsheetu CENTCOM měla operace Epic Fury k 1. dubnu 2026 za sebou přes 13 000 bojových letů s nasazením F-15, A-10, C-130, MQ-9 a dalších platforem, včetně „speciálních schopností“, které factsheet výslovně odmítl uvést. Írán po Bravovi pátral současně; CIA podle Ratcliffa vedla paralelní klamací operaci, která měla íránské síly odsunout jinam, a íránská hlášení skutečně zmiňovala pátrání hned ve čtyřech provinciích.

Ghost Murmur: kde končí briefing a začíná spekulace

Název Ghost Murmur se v oficiálních materiálech Bílého domu, CIA ani Pentagonu veřejně neobjevuje. Do oběhu ho dostaly sekundární zprávy ze 7. a 8. dubna 2026, opřené o anonymní zdroje. S nimi přišel i technický příběh: údajně jde o kvantově-magnetometrický senzor vyvinutý v divizi Skunk Works, schopný zachytit magnetické pole lidského srdce na vzdálenost až 64 km (čtyřicet mil). V mediální verzi tedy „šla přímo za srdcem“ není metafora, ale popis magnetokardiografie na dálku.

Jenže právě tady příběh naráží na zeď. Lidské srdce generuje magnetické pole řádově v desítkách pikotesla. To je asi stomilionkrát slabší než magnetické pole Země. Současné experimenty s NV-diamond magnetometry, nejpokročilejší veřejně popsanou technologií v oboru, zachycují srdeční signál v bezprostřední blízkosti hrudníku, typicky na milimetry až centimetry, a často s průměrováním stovek tepů. Lednový preprint z roku 2026 demonstroval měření lidského srdce diamantovým magnetometrem, ale v kontaktním režimu. Experiment s živými potkany publikovaný v Communications Physics pracoval na milimetrové vzdálenosti.

Scientific American nechal veřejně popsanou verzi Ghost Murmur posoudit fyziky a biomagnetiky. Závěr byl jednoznačný: tvrzení o detekci na desítky mil je v rozporu se známými limity oboru. Problém není jen vzdálenost, v reálném terénu přibývá elektromagnetický šum, geologické anomálie a biologické zdroje od zvířat. 64 km (čtyřicet mil) v íránských horách je jiný svět než stíněná laboratoř.

Reálný základ: kvantové senzory nejsou sci-fi, jen nedělají to, co se tvrdí

Důležité je neodmítnout celý příběh jako výmysl. Kvantová magnetometrie je skutečný a rychle se rozvíjející obor. NIST popisuje NV-center magnetometry jako senzory využívající spinové stavy elektronů v defektech syntetického diamantu, reagují na magnetické pole, dají se číst opticky a nabízejí vyšší citlivost i vektorové měření. DARPA financuje hned dva relevantní programy: AMBIIENT, zaměřený na snímání biologických signálů v přirozeném magnetickém šumu Země, a QuIVER, cílený na přesnou lokalizaci magnetických objektů.

Vojenský zájem je tedy reálný. NATO má od roku 2023 vlastní Quantum Technologies Strategy, provozuje Transatlantic Quantum Community a pracuje na Rapid Adoption Action Plan, který má dostat nové technologie do alianční praxe do 24 měsíců. Česko je mezi účastníky NATO Innovation Fund.

Rozdíl je v tom, co tyto programy veřejně slibují a co tvrdí příběh Ghost Murmur. DARPA mluví o lepší citlivosti, robustnosti a schopnosti pracovat mimo laboratoř. Nikde nemluví o dálkové detekci srdečního tepu konkrétní osoby v horském terénu. Skok od kontaktní biomagnetiky k operačnímu dosahu desítek mil je řádový a veřejně nedoložený.

Co tedy CIA skutečně použila?

Standardní výbava izolovaného letce zahrnuje systém CSEL, Combat Survivor Evader Locator. Je to nouzový maják se šifrovanou obousměrnou komunikací přes satelit, GPS lokací a UHF/VHF režimy. Aktivní prostředek: voják ho musí zapnout a musí fungovat. Pokud byl Bravo zraněný a mimo rádiový kontakt, CSEL sám o sobě nestačil. Ratcliffe explicitně zmínil kombinaci „human assets“ a technologií, tedy lidské zpravodajské zdroje na zemi plus něco dalšího.

Podle nás je nejpravděpodobnější vysvětlení směs tří vrstev: skutečná záchranná operace s nasazením speciálních sil a zpravodajských zdrojů, reálný, ale veřejně nepopsaný senzorický systém, který mohl zahrnovat pokročilou variantu kvantové nebo jiné detekční technologie, a informační mlha záměrně živená Washingtonem. Ratcliffe neřekl „Ghost Murmur“. Neřekl „srdce na 64 km“. Řekl „exquisite technologies“ a nechal zbytek na anonymní úniky a mediální imaginaci. V situaci, kdy chcete, aby protivník nevěděl, co přesně umíte, je přehnané tvrzení stejně užitečné jako pravdivé.

Budoucnost, která zatím nemá důkaz

Ghost Murmur nemusí být hotová revoluce v záchranných misích. Ale ukazuje směr, kterým se příští generace průzkumných a záchranných senzorů politicky i technologicky tlačí: menší závislost na aktivním vysílání, kratší fáze hledání, vyšší šance najít zraněného i v rádiovém tichu. Pokud něco z toho jednou přejde z utajené vrstvy CIA do standardního aliančního vybavení, cesta povede přes americké programy a NATO interoperabilitu, ne přes tiskovou konferenci.

Dva fakty zatím stojí vedle sebe bez mostu: Bravo byl nalezen živý v íránských horách a současná veřejná věda neumí detekovat lidské srdce na desítky mil. Mezi nimi leží buď utajený průlom, nebo velmi dobře vyprávěný příběh. Možná obojí.

Článek CIA vytáhla tajnou technologii z budoucnosti, aby našla ztraceného pilota F-15 v íránské poušti. Šla přímo za srdcem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Doktrína zrozená z porážky

Klíčový moment nastal v dubnu 1988. Během operace Praying Mantis americké námořnictvo za jediný den potopilo nebo vyřadilo polovinu íránské flotily nasazené v Perském zálivu. Teherán si z debaklu odnesl poučení, které dodnes formuje jeho námořní myšlení: v přímém střetu loď proti lodi nemá šanci. Jak popisuje syntéza íránské vojenské doktríny USIP, Írán po roce 1988 přešel k asymetrickému modelu, zahrnujícímu přepady, hit-and-run taktiku, kladení min a vrstvenou obranu opřenou o geografii.

Hormuzský průliv je pro takovou strategii ideální terén. V nejužším místě měří přibližně 54 km (29 námořních mil), plavební koridory jsou ještě těsnější a severní pobřeží s ostrovy poskytuje úkryty pro krátké výpady. IRGCN je rozčleněna do pěti námořních distriktů rozmístěných právě kolem těchto vod. Nejde o klasickou flotilu, ale o teritoriální síť, stovky člunů roztroušených v přístavech, zátokách a na ostrovech, připravených vyrazit na krátký, blízký a rušivý boj.

Jak „komáří lodě“ štípou

Efekt íránských člunů nespočívá v ničivé palebné síle jednotlivce. Spočívá v množství, rychlosti a v tom, co jejich přítomnost dělá s rozhodováním protivníka. Americká Defense Intelligence Agency rozlišuje dvě kategorie: větší FAC nesoucí protilodní střely nebo torpéda a menší FIAC vyzbrojené obvykle jen kulomety a raketami. Dohromady tvoří roj, který má zahlcovat senzory, vynucovat manévry a vytvářet chaos v hustém provozu průlivu.

Konkrétní incidenty ukazují, že to není teorie:

• Květen 2023: Dvanáct íránských rychlých člunů obklíčilo řecký tanker Niovi a donutilo ho změnit kurz do íránských vod. Klasický nátlak na obchodní loď, proti které se tanker bez eskorty nemá jak bránit.
• Červen 2022: Íránský člun se přiblížil k americké válečné lodi USS Sirocco na pouhých 46 metrů (50 yardů), vzdálenost, při které stačí vteřina špatného vyhodnocení k fatální chybě.

K tomu přidejte miny, pobřežní protilodní střely a miniponorky. Výsledkem je vrstvená hrozba, kde samotné čluny tvoří jen jednu, byť nejviditelnější, složku.

Proč to nestačí na americké námořnictvo

Tady začínají ty zásadní rozdíly. Írán optimalizoval svou flotilu na krátký výpad v pobřežních vodách. Americké námořnictvo optimalizovalo svou obranu na to, aby právě takový výpad zastavilo, a posun za poslední dekádu je markantní.

V roce 2011 Pentagon urgentně přikupoval průzkumné drony ScanEagle pro lodě v oblasti, protože jim chyběla schopnost včas detekovat rojící se čluny. Dnes vypadá situace jinak. Oficiální konfigurace amerických litorálních bojových lodí (LCS) pro povrchový boj zahrnuje:

• 24 řízených střel Longbow Hellfire v odpalovacím systému SSMM
• Dva 30mm kanony
• Vrtulník MH-60R s vlastními střelami Hellfire
• Bezpilotník MQ-8 Fire Scout pro nepřetržitý průzkum
• Prvky obrany proti bezpilotním prostředkům

Rozpočtové dokumenty námořnictva navíc zmiňují systémy I-Stalker a NSSMS/SSDS přímo určené proti FAC/FIAC a asymetrickým hrozbám. Z improvizace se stala instituce.

A pak je tu to, co žádný počet rychlých člunů nevyrovná: americké letectvo operující z letadlových lodí, satelitní a síťové zpravodajství, logistický řetězec schopný udržet operaci měsíce a globální alianční zázemí. Íránské FIAC jsou stavěné na sprint. Americká námořní architektura je stavěná na maraton.

Skutečná zbraň je chokepoint, ne člun

Podle nás je nejpřesnější číst íránskou strategii nikoli jako plán na porážku amerického námořnictva, ale jako nástroj na zdražení světa. A tady funguje.

Přes Hormuzský průliv proudilo v roce 2025 podle IEA zhruba 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně, asi čtvrtina veškerého světového námořního obchodu s ropou a 19 % globálního LNG. Obejít průliv umožňují ropovody s kapacitou jen 3,5 až 5,5 milionu barelů denně. Každá disrupce se okamžitě promítá do cen.

Od zahájení americké operace Epic Fury 28. února 2026 se tento scénář stal realitou. EIA ve svém dubnovém výhledu popsala de facto uzávěru průlivu, Brent 7. dubna vystřelil na 138 dolarů za barel a CENTCOM 12. dubna vyhlásil blokádu íránských přístavů. Pro Česko to neznamená přímý výpadek dodávek, do Evropy mířilo přes Hormuz jen asi 600 tisíc barelů denně. Znamená to ale dražší benzín, vyšší rafinerské marže a nervózní trhy.

Paralela ze Severní Koreje

Írán není jediný stát, který sází na asymetrii na moři. DIA popisuje Severní Koreu podobně: převážně pobřežní námořnictvo s množstvím malých hlídkových člunů nesoucích střely, torpéda a děla, doplněné minami a ponorkami. V roce 2010 severokorejské torpédo potopilo jihokorejskou korvetu Čchŏnan, bolestivý důkaz, že asymetrický zásah dokáže změnit politické kalkuly, i když nevyhraje námořní válku.

Írán tuto logiku posouvá dál díky geografii. Hormuz není Žluté moře. Je to globální tepna, jejíž přerušení okamžitě cítí celý svět. „Komáří lodě“ samy o sobě americkou letadlovou loď nepotopí. Ale stačí, aby několik z nich zaútočilo na tanker nebo položilo minu do plavebního koridoru, a pojistné sazby, futures kontrakty a politická rozhodnutí se změní během hodin.

Íránská sázka na „komáří lodě“ je racionální v tom, co si klade za cíl: odstrašit, zdržet, zdražit. Přestává být racionální ve chvíli, kdy má nahradit skutečné námořnictvo schopné kontrolovat moře. Únor 2026 ukázal obojí najednou.

Článek Trump tvrdil, že Írán na moři padl. Ten vytáhl eso z rukávu a proplouvá kolem amerických lodí jako by nic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se skutečně odehrálo v Hormuzském průlivu

Operace Project Freedom odstartovala 3. května 2026 jako prezidentsky nařízená mise s cílem otevřít bezpečný koridor pro obchodní lodě skrz nejužší místo světového ropného obchodu. CENTCOM nasadil více než 100 letounů a 15 000 vojáků; průjezdu předcházelo několikatýdenní odminování, které začalo už 11. dubna.

Následující ráno místního času Írán odpověděl. Podle přepisu Cooperova brífinku šlo o kombinovaný útok malými čluny, drony a řízenými střelami proti obchodním plavidlům v průlivu a jeho okolí. Vrtulníky Apache a Seahawk zasáhly šest člunů a všechny potopily. Cooper odmítl upřesnit typ munice ani přesné souřadnice střetu.

Důležitý kontext: ještě 3. května britské UKMTO varovalo po zásahu tankeru přibližně 145 km (78 námořních mil) severně od přístavu Fudžajra. A 7. května CENTCOM hlásil další íránské střely, drony i čluny mířící tentokrát přímo na americké torpédoborce. Šest potopených člunů tedy nebylo tečkou, ale jednou epizodou v sérii.

Příměří, které existuje jen na papíře

Formálně jsou Spojené státy a Írán od 8. dubna 2026 v příměří. Bílý dům tehdy v rámci operace Epic Fury oznámil zničení 150 íránských válečných plavidel, potopení všech íránských ponorek a odstranění 97 % námořních min. Slovo „obliterated“ padlo přímo v oficiálním prohlášení.

Cooper 4. května volil střízlivější jazyk. Na přímý dotaz, zda je příměří po nové přestřelce u konce, odpověď odmítl. AP ještě 6. května psala, že obě strany jsou oficiálně v příměří. Realita v průlivu ovšem vypadá jinak:

• 4. května – potopení šesti člunů, íránské drony a střely proti obchodním lodím.
• 4.–5. května – SAE oznámily útok 15 střelami a čtyřmi drony z íránského území; ve Fudžajře hořelo ropné zařízení.
• 7. května – nový íránský útok na americké torpédoborce v Hormuzu.

Příměří nebylo oficiálně odvoláno. Fakticky je ale mrtvé.

Proč je Hormuz problém i pro Česko

Hormuzským průlivem v první polovině roku 2025 procházelo podle americké EIA 20,9 milionu barelů ropy denně, zhruba pětina světové spotřeby, a přes 20 % globálního obchodu se zkapalněným zemním plynem (LNG). Pro Evropskou unii to znamená přímou expozici: státy Perského zálivu dodávaly v roce 2025 asi 7 % unijního dovozu ropy a Katar samotný pokrýval 8,9 % dovozu LNG do EU.

Česko není na Hormuzu fyzicky závislé, ropovod IKL/TAL zajišťuje alternativní zásobování mimo trasu Družba. Jenže ceny ropy se tvoří globálně. Brent během prvních květnových dnů vyskočil nad 115 dolarů za barel, než 6. května po zprávách o průjezdu prvních lodí koridorem spadl na 101,27 USD. Taková volatilita se do českých čerpacích stanic promítne během dnů.

A ropa není jediný kanál. EASA 8. května vydala bezpečnostní bulletin upozorňující, že krize v Perském zálivu narušila dodávky leteckého paliva Jet A-1 do Evropy. Aerolinky dostaly pokyn k posouzení bezpečnosti alternativního paliva Jet A. Konflikt v úzkém průlivu tisíce kilometrů od Prahy tak už reálně zasahuje evropskou leteckou infrastrukturu.

Jak se Project Freedom liší od operací v Rudém moři

Srovnání s operací Prosperity Guardian proti Húsíům v Rudém moři nabízí důležitý kontrast. Tam šlo o mnohonárodní koalici 22 zemí pod Combined Maritime Forces s modelem plošné obrany oblasti. Project Freedom je čistě americká operace s jasně vymezeným koridorem, předchozím odminováním a vícevrstvou obranou formou deštníku, nikoli eskortami jednotlivých lodí.

Hrozba se liší i kvalitativně. Húsíové kombinovali protilodní balistické střely, drony a řízené střely na velké vzdálenosti. Írán v Hormuzu sází na asymetrické prostředky v extrémně stísněném prostoru, malé čluny, drony a řízené střely na krátkou vzdálenost. Po předchozí degradaci klasické flotily mu podle všeho nic jiného nezbývá. Ale i šest malých člunů v průlivu širokém přibližně 33 km dokáže zastavit tanker.

Co bude dál stát pozornost

Klíčová otázka nejbližších dnů není, zda Írán ztratil námořnictvo, to v konvenčním smyslu z velké části ano. Otázka zní, jak dlouho dokáže CENTCOM udržet koridor otevřený proti asymetrickým útokům, které nevyžadují flotilu, ale jen pár rychlých člunů s odhodlanou posádkou. EASA prodloužila varování pro vzdušný prostor jedenácti států regionu do 12. května. Pojistné sazby pro tankery v Hormuzu porostou. A evropské ceny energií budou reagovat na každou další zprávu z průlivu dřív, než ji stihne přečíst český řidič u pumpy.

Článek Íránské námořnictvo v troskách. Americké vrtulníky AH-64 Apache a MH-60 Seahawk poslaly ke dnu šest plavidel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtyři odhalení za tři měsíce

Íránská mediální kampaň měla jasnou dramaturgii:

• 11. 1. 2025 — Tasnim zveřejnila záběry z nového podzemního „raketového města“ s raketami Emad, Qadr a Qiam. Agentura sama uvedla, že 90 % areálu zůstalo skryto.
• 2. 2. 2025 — do provozu vstoupilo podzemní námořní raketové zařízení v Bandar Abbásu s pobřežními střelami Qadr-380 a dalšími protilodními systémy.
• 25. 3. 2025 — „megacity“ s tisíci přesně naváděných raket pěti různých typů plus střelou s plochou dráhou letu Paveh.
• Začátek března 2026 — CNN identifikovala ve zveřejněném videu podzemní tunely plné dronů Shahed.

Motiv je průhledný: Teherán reagoval na domněnku, že předchozí americko-izraelské údery jeho raketovou sílu ochromily. Kontrolované odtajnění funguje jako zbraň samo o sobě, zvyšuje nejistotu protivníka, aniž by prozradilo skutečné rozložení celé sítě.

Co z toho je ověřitelné a co propaganda

Důležité je oddělit fakta od sebeprezentace. CSIS hodnotí íránský raketový arzenál jako největší a nejrozmanitější na Blízkém východě, s věrohodnou hrozbou pro americké a partnerské síly v regionu. To není íránské tvrzení, ale západní expertní konsenzus.

Méně jisté je všechno kolem hloubky. Velitel Letecko-kosmických sil IRGC Hajizadeh v listopadu 2024 tvrdil, že raketová města leží 500 metrů pod zemí. Často citovaná hodnota „100 metrů“ se v otevřených zdrojích nepodařilo nezávisle ověřit u žádného konkrétního komplexu. Reálná hloubka se pravděpodobně liší objekt od objektu a právě tato neznámá je z vojenského hlediska klíčová.

Počet „tisíců zbraní“ je doložený pro balistické rakety v březnové megacity. U dronů Shahed-136 přesné číslo veřejné materiály neukazují. Írán navíc v dubnu 2026 prohlásil, že tempo obnovy a přebíjení odpalovačů je vyšší než před válkou, což je nutné brát jako propagandistické tvrzení, nikoli ověřený fakt.

Proč nestačí mít nejsilnější bombu

USA disponují pumou GBU-57 Massive Ordnance Penetrator, třináctitunovou zbraní určenou pro tvrdé a hluboko uložené cíle. Její veřejně popsaný účinek sahá zhruba do hloubky asi 61 metrů (200 stop). Při operaci Midnight Hammer proti íránskému jadernému komplexu Fordow americké letectvo útočilo nikoli prostým „provrtáním hory“, ale přes ventilační šachty a známé vstupy. Pentagon vysvětlil, že každá zbraň měla individuálně naprogramovanou roznětku podle konkrétní geologie a geometrie cíle.

Problém tedy není v absenci munice. Problém je v tom, že Írán provozuje více než tucet velkých podzemních zařízení rozptýlených po celé zemi. Podle Reuters měli američtí činitelé po týdnech letecké kampaně jistotu zničení asi třetiny raketového arzenálu. Další třetina byla pravděpodobně poškozena nebo zasypána v tunelech, ale její stav zůstal nejasný. Zbývající část přežila. Spolehlivě vymazat celou síť najednou vyžaduje znalost každého vstupu, každé šachty, přesnou geologii desítek lokalit a čas, který protivník nemusí poskytnout.

Co to znamená pro Česko a NATO

Přímá hrozba pro české území z íránských podzemních skladů neplyne. Nepřímá ano a je konkrétní. Rada EU v lednu 2026 označila íránskou vojenskou podporu Rusku za přímou hrozbu pro bezpečnost EU. Drony Shahed se staly klíčovým nástrojem ruské kampaně proti ukrajinským městům a energetické infrastruktuře. Každý Shahed, který přežije v íránském tunelu, je potenciální Shahed nad Charkovem.

České ministerstvo zahraničí v únoru 2026 výslovně odsoudilo íránské raketové útoky na státy regionu. Ministr Macinka potvrdil, že americko-izraelské údery cílily i na podzemní lokality napojené na balistické systémy, a vydal cestovní varování pro širší Blízký východ. NATO po zachycení íránských balistických střel mířících na Turecko zvýšilo celoalianční postoj protiraketové obrany.

Odstrašení místo rozhodnutí

Srovnání se nabízí se Severní Koreou, která provozuje obdobnou tunelovou infrastrukturu, například základnu Sakkanmol se sedmi vstupy do podzemních objektů. Rozdíl je v přístupu: Pchjongjang maximálně utajuje, Teherán naopak kontrolovaně vystavuje. Obě strategie sledují totéž, přesvědčit protivníka, že cena preventivního úderu převýší jeho přínos.

Írán buduje podzemní raketovou infrastrukturu déle než dvě dekády, od traumatu íránsko-irácké války. Výsledkem není nezničitelnost v absolutním smyslu. Výsledkem je systém, jehož úplná likvidace je tak drahá, zpravodajsky náročná a časově nejistá, že racionální protivník raději volí jiné nástroje: sankce, sabotáž, diplomacii.

Region tak čeká spíš vleklý odstrašovací souboj než rozhodnutí jedním úderem. A právě to je zpráva, kterou Teherán těmi videi posílá.

Článek Írán odhalil podzemní raketová města v hloubce 100 metrů. Skrývají tisíce zbraní, které Američané nedokáží zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Hormuz není jen bod na mapě

Čísla americké Energetické informační agentury (EIA) za první polovinu roku 2025 jsou jednoznačná: průlivem procházelo 20,9 milionu barelů ropy denně a 323 milionů kubických metrů LNG denně, tedy přes dvacet procent celosvětového obchodu se zkapalněným plynem. Alternativní ropovody v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech zvládnou obejít zhruba 4,7 milionu barelů denně. To je méně než čtvrtina normálního toku.

Pro Evropu je přímá fyzická závislost menší než pro Asii. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že do Evropy směřovalo kolem 600 tisíc barelů denně, tedy asi čtyři procenta regionálních toků surové ropy přes Hormuz. Jenže trh s ropou je globální. Když vypadne pětina nabídky, cena roste všude, bez ohledu na to, odkud konkrétní barel fyzicky dorazí.

Spor o pořadí: kdo ustoupí první

Jádro diplomatického zablokování není ideologické, ale sekvenční. Írán podle zprávy AP z 27. dubna nabídl otevření průlivu jako první krok, výměnou za ukončení americké námořní blokády íránských přístavů a zastavení vojenských operací. Jaderný program, rakety a podporu proxy sil chtěl řešit až v další fázi.

Washington to odmítl. Bílý dům trvá na tom, že nelze uzavírat dílčí dohodu, která ponechává stranou existenční bezpečnostní otázky. Írán navíc odmítl přímý kontakt s americkými vyjednavači, veškerá komunikace měla probíhat přes pákistánské prostředníky. Formát označovaný jako „Islamabad Talks 2026″ tak zůstává prázdnou nádobou.

Pákistán přitom není okrajový hráč. EU mu veřejně poděkovala za zprostředkování příměří z 8. dubna a Rada EU ho výslovně označila za potvrzeného mediátora. Problém je, že mediátor nemůže překlenout propast, pokud obě strany definují úspěch protichůdně.

Co už se děje s cenami, a co teprve přijde

Cenový šok není hypotéza. Eurostat za březen 2026 zachytil meziměsíční nárůst cen dieselu v EU o 19,1 % a benzínu o 10,6 %. V Česku byl skok ještě ostřejší: nafta +27,6 %, benzín +14,6 %. Český statistický úřad uvádí březnový průměr 42 korun za litr nafty a 38,10 korun za litr Natural 95.

Česká expozice vůči Hormuzu jde primárně přes ropu. Podle statistik MPO dovezla republika v roce 2025 přes deset procent ropy ze Saúdské Arábie. Plyn už do Česka fyzicky proudí jen z Německa, takže přímé „vypnutí“ plynu nehrozí, ale globální LNG šok se přelévá do evropských velkoobchodních cen a po expiraci kontraktů se propíše i do účtů domácností.

Evropská komise v komunikaci z 22. dubna výslovně počítá s tím, že růst cen energií se postupně přenese do potravin, hnojiv, chemie a dopravy. Brusel už přešel z monitoringu do krizové koordinace, koordinační skupiny pro plyn a ropu zasedaly 24. dubna a řešily možné uvolňování strategických zásob včetně dieselu a leteckého paliva.

Ani dohoda neznamená návrat k normálu

I kdyby se zítra podařilo podepsat příměří s otevřením průlivu, normální provoz se nevrátí ze dne na den. AP cituje americké námořní velení, podle kterého může odminování Hormuzského průlivu trvat měsíce. Miny nejsou jen fyzická hrozba, jsou signálem pro rejdaře a pojišťovny. Dokud Lloyd’s a další pojistitelé neoznačí průliv za bezpečný, tankery buď nepojedou, nebo budou účtovat válečné přirážky.

Podle expertů citovaných AP navíc Írán pod tlakem blokády čelí nutnosti omezit těžbu už v řádu dvou týdnů, nemá kam ropu skladovat ani exportovat. To zvyšuje motivaci k dohodě, ale zároveň i k zoufalým krokům. Jeden incident na moři, sestřelený dron, poškozený tanker, neidentifikovaná mina, může převést krizi z diplomatické zpět do vojenské roviny.

Proč je tohle jiné než minulé hrozby

EIA ve své dubnové prognóze poprvé pracuje s uzavřením Hormuzu nikoli jako s hypotetickým scénářem, ale jako se vstupním předpokladem. Sama agentura přiznává, že takovou situaci dosud modelovat nemusela. Rozdíl proti minulým epizodám, tankerové válce osmdesátých let a íránským hrozbám v roce 2012, spočívá v kombinaci skutečné války, aktivní námořní blokády a minového rizika současně.

Hrobem světového obchodu se Hormuz nestává jedním dramatickým zavřením na mapě. Stává se jím tím, že na šestatřiceti kilometrech vody visí zároveň energetická bezpečnost, pojistná jistota lodí, cenová očekávání trhů a důvěra, že zboží dorazí včas. Když se tři z těchto čtyř pilířů otřesou najednou, výsledek se měří v korunách na pumpě, v cenách chleba a v nervozitě průmyslu, ne v počtu výstřelů.

Článek Svět na pokraji totálního chaosu. Jednání Ameriky a Íránu ztroskotala, Hormuzský průliv se může stát hrobem světového obchodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně DPET umí

DPET, celým názvem Deployable Passive Electronic Support Measures Tracker, je pátá generace české pasivní radiolokační školy. Pracuje výhradně jako přijímač: zachycuje elektromagnetické emise okolních cílů, letadel, lodí, radarů a komunikačních systémů, a z rozdílů v čase příjmu na čtyřech anténních jednotkách vypočítává jejich polohu. Podle webu 53. pluku průzkumu a elektronického boje zvládne současně sledovat až 200 vzdušných, pozemních i námořních cílů do vzdálenosti 500 kilometrů. Sám přitom nevyzařuje jedinou vlnu. ERA o systému říká, že vidí, aniž by byl viděn.

Formulace „nejde rušit“ je ovšem zkratka, která si zaslouží upřesnění. Veřejně doložené je hlavně to, že DPET není odhalitelný klasickými prostředky elektromagnetického boje a nemůže se stát cílem protiradarových střel tak jako aktivní radar, protože prostě netvoří vyzařující terč. To je zásadní výhoda. Neznamená to ale veřejně doloženou absolutní nezranitelnost vůči jakékoli formě protiopatření. Přesněji řečeno: nelze ho rušit a zaměřovat stejným způsobem jako aktivní radar. A to je v praxi obrovský rozdíl.

Proč právě Hormuz – a proč právě teď

Hormuzský průliv se od počátku roku 2026 proměnil v jednu z nejnebezpečnějších námořních oblastí světa. Společné prohlášení desítek států z 19. března, mezi nimiž figurovalo i Česko, odsoudilo íránské útoky na obchodní plavidla, kladení min a dronové i raketové údery. Mezinárodní námořní organizace 24. dubna konstatovala, že v průlivu „není nikde bezpečný průjezd“, evidovala 29 ověřených útoků a upozornila na humanitární problém: kolem dvaceti tisíc námořníků uvězněných v oblasti.

Británie a Francie 22. dubna oznámily dvoudenní plánovací konferenci k „striktně defenzivní mnohonárodní misi“ zaměřené na ochranu obchodních lodí, obnovení svobody plavby a odminování po dosažení udržitelného příměří. Právě do tohoto rámce Babiš 17. dubna nabídl český příspěvek. Řekl, že s návrhem přišli „kolegové z ministerstva zahraničních věcí a obrany“, a dodal, že o případném vyslání bude rozhodovat Parlament. K 28. dubnu 2026 ale ve veřejně dostupných zdrojích není dohledatelné finální rozhodnutí, ani usnesení vlády, ani bezpečnostní rady státu, ani obou komor Parlamentu. Jde tedy zatím o politickou nabídku, nikoli o hotové nasazení.

Česká pasivní škola: od Tamary po DPET

DPET nestojí ve vzduchoprázdnu. Je dědicem vývojové linie, která začala systémem Ramona, pokračovala Tamarou v roce 1987, jež sledovala až 70 cílů a rozvíjela se zhruba hodinu, a vyústila ve Věru S/M se schopností sledovat kolem 200 cílů na 450 kilometrů. DPET tuto kapacitu posouvá dál: dosah narostl na 500 km, přibyla lehčí varianta pro snazší přepravu a výrazně se zlepšila mobilita celého kompletu na podvozcích Tatra 815 8×8. Klíčový je i důraz na rychlé napojení do národních a aliančních systémů velení a řízení.

Armáda dnes disponuje dvěma komplety. Smlouva z roku 2020 zněla na dva systémy, první převzal 532. prapor elektronického boje v prosinci 2023, druhý byl dodán v roce 2024. Pokud by jeden zamířil k Hormuzu, v Česku by zůstal jediný. ERA, součást skupiny OMNIPOL, přitom podle vlastních údajů instalovala přes 160 systémů ve více než 67 zemích. Mezi doloženými zakázkami je například dodávka VERA-NG pro moldavskou armádu v rámci European Peace Facility.

Není to zázračná zbraň – ale přesně to, co koalice potřebuje

Babišovo prohlášení, že „nikdo jiný ho nemá“, je politická nadsázka. Obdobnou roli pasivního sledování v zahraničí plní například německý HENSOLDT TwInvis nebo švédský Saab Sirius, byť používají odlišné technické principy a nejsou přímými konkurenty DPET v jeho armádní konfiguraci. Výjimečnost českého příspěvku nespočívá v tom, že by šlo o jedinou pasivní technologii na světě. Spočívá v tom, co Česko reálně může nabídnout: funkční, odzkoušený a mobilní systém s obsluhou, která ho umí integrovat do aliančního velení.

V prostředí Hormuzského průlivu, úzkém a přeplněném elektromagnetickými emisemi lodí, letadel, radarů a komunikačních systémů, dává pasivní senzor mimořádný smysl. Může dlouhodobě monitorovat aktivitu na moři, ve vzduchu i na pobřeží, aniž by prozradil vlastní pozici. Není to samospásný štít. Je to oči a uši, které fungují právě proto, že mlčí. A v koalici, kde Británie a Francie dodají lodě a letadla, je tichý český senzor přesně ten dílek, který do mozaiky zapadá.

Mise zatím nemá schválený mandát, velení se teprve dopracovává a Parlament o vyslání nehlasoval. Jedno je ale jasné už teď: Česko má co nabídnout, a tentokrát to není symbolický příspěvek, ale schopnost, kterou si spojenci nedokážou snadno nahradit.

Článek Český radar DPET nejde rušit ani odhalit. Babiš ho poslal k Hormuzskému průlivu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V Řecku přistál tajný stroj, nikoli B-2

Nasazení utajovaného amerického dronu Sentinel naznačují náhodné fotografie a videozáběry (níže), kdy se dron objevil na řeckém letišti Larissa. Že jde právě o RQ-180 mohu naznačovat jeho tvary. Twz upozorňuje, že by ho sice někdo mohl zaměňovat s bombardérem Northrop B-2 Spirit, ale rozdíl je jasný hlavně v zadní části, protože tam má bombardér klasickou pilovitou konstrukci. Nic takového ale zachycené snímky neukazují, a proto lze předpokládat, že jde právě o Sentinel, i když teoreticky může jít i o jiný neznámý letoun.

This aircraft seen over Larissa, Greece is not a B-2 like the local Greek news reported or an RQ-170, but is in fact best imagery ever published of the RQ-180, an undisclosed low observable drone used by the USAF. Location suggests use in the Iran conflict https://t.co/Pa9whNlQSV pic.twitter.com/UsDxy9Tc4n

— IntelWalrus (@IntelWalrus) March 18, 2026

Není ani jasné, zda dron z řeckého letiště operuje, nebo tam pouze musel nouzově přistát, uvádí Defence-Ua. Nouzovému přistání by mohlo nasvědčovat, že se událo během dne, a svědci ho tak mohli snadno zahlédnout a vyfotografovat. Logické by totiž bylo nechat utajovaný stroj na letišti přistávat v noci, aby nebyl tak snadno zachytitelný. Na druhou stranu Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by řecké letiště mohlo být výhodnou základnou. Nad Írán to není tak daleko, ale zároveň to je dost daleko, aby tam byl v bezpečí.

Sentinel je veliký a má dlouhou výdrž

Z tvaru RQ-180Sentinel jasně plyne, že půjde o dron se schopností stealth pravděpodobně určený pro operace ve vysoké výšce. Wikipedia uvádí, že odhadované rozpětí jeho křídel je kolem 40 metrů, takže jde o velice rozměrný stroj. Dostup má mít do výšky 18 kilometrů a jeho dolet bude 22 000 km; na obloze má pak vydržet po dobu 24 hodin. Při nasazení z Řecka by tedy mohl nad Íránem operovat dlouhou dobu a poskytovat zásadní výhodu.

Video: ruští vojáci chtěli proklouznout u Velké Novosilky, ale narazili nečekaně na Ukrajince. Konec byl okamžitý, ani se nebránili

Dron má být osazen moderním radarem AESA a celou řadou pasivních detekčních systémů, a pravděpodobně je vybavený i pro sběr elektronických informací a má schopnost elektronického boje. To vše by mohlo pomáhat operacím amerického a izraelského letectva nad Íránem. Předpokládá se, že Sentinel pomohl deklasovat i venezuelskou armádu, když Američané začátkem roku 2026 unesli venezuelského prezidenta.

Článek Náhoda prozradila tajný superdron, jehož existenci dosud ještě nikdo nepřiznal. Lidé si ho pletou s bombardérem B-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok zničil minimálně 5 íránských lodí

Záběry jsou pořízené pravděpodobně z izraelských letadel nebo dronů, které akci sledovaly. Ukazují, že na velké plavidlo íránského námořnictva dopadne střela nebo puma, a následně exploduje, což se později opakuje. Útok se měl uskutečnit v přístavu Bandar Anzali a být při něm zničeno minimálně 5 vojenských plavidel, uvádí Maritime-Executive. Exploze jsou tak mohutné, že není pochyb o zničení zasažených plavidel, zcela určitě šla ke dnu.

Ukrajina konečně nasazuje zabijáky východního bojiště, tanky Abrams. Udělala je skoro nezničitelné, Rusové mají výzvu

Jedním ze zničených měla být fregata IRIS Deylaman. Armádní Zpravodaj dodává, že jde o loď stejné třídy jako IRIS Dena, kterou na začátku války potopilo torpédo z americké útočné ponorky nedaleko Srí Lanky. Jedná se o moderní plavidlo o délce 95 metrů a výtlaku 1 500 tun, které dokáže dosáhnout rychlosti 30 uzlů, uvádí Wikipedia. Vyzbrojeno je dělem ráže 76 milimetrů, 8 protilodními řízenými střelami Qader a čtveřicí protiletadlových raket Mehrab nebo Sayyad-3. Zda se posádka pokusila o obranu, ale není vůbec jasné.

Dalšími potopenými cíli se měly stát dva rychlé torpédové čluny třídy Sina. Není ale známo, o jaké konkrétní se jedná, protože jich v Kaspickém moři slouží nebo sloužilo více. Například IRIS Paykan. Jedná se o 47 metrů dlouhé plavidlo o výtlaku 275 tun a maximální rychlosti 36 uzlů, uvádí Wikipedia. Jeho hlavními zbraněmi jsou protilodní střely C-802 o dosahu až 180 kilometrů, které má na palubě 2 nebo 4, údaje o tom se rozcházejí.

Rusové ztrácí páru, jejich postup zpomalil až o 50 %. Ukrajinci na mnoha místech fronty přebírají iniciativu

Izraelský úder může být velkým zadostiučinění pro Ukrajinu, jelikož přes Kaspické moře od roku 2022 proudily z Íránu do Ruska zbraně používané Kremlem k útokům na ni. Nejznámější jsou sebevražedné drony HESA Shahed 136. Naopak po útoku USA a Izraele na Írán se tok zbraní obrátil a drony v současnosti vyráběné v Rusku, jako Geran-2, by měly proudit do Íránu. I to bude hlavní důvod izraelského útoku, který možná směřoval i na transportní pravidla.

❗️Footage of Israeli Air Force strikes on Iranian Navy ships in the waters of the naval base in the city of Bandar Anzali on the Caspian Sea coast. pic.twitter.com/Prd4PVAL7V

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) March 19, 2026

Útok na íránské lodě v Kaspickém moři (zveřejněno 19. března 2026)

Článek Video: silný úder Izraelců roztrhal 5 íránských válečných lodí na kusy. Radost mají ale hlavně v Kyjevě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán zasáhl americkou základnu vícekrát

Na nových satelitních snímcích je vidět, že jsou na základně Camp Buehring zničené hangáry, zdemolovaná vojenská technika, poškozené kryty pro personál nebo opravárenské kapacity. Z toho jasně vyplývá, že ji muselo zasáhnout více raket nebo dronů, protože škody nejsou na jediném místě. Ukazuje to, že americká obrana základen na Blízkém východě není rozhodně stoprocentní, a Íránci ji mohou překonat. Na druhou stranu se velice těžko usuzuje, jak závažné škody na základně vlastně útoky způsobily.

Video: Rusové v rozpacích. Ukrajinci jediným přesným úderem na 1 200 km vyřadili z provozu jednu z nejvyspělejších rafinerií

Wikipedia uvádí, že první útok na Camp Buehring uskutečnil Írán 01. března 2026 a použil k tomu rakety. Kolik jich přesně prošlo, není známo. Ale útok si vyžádal životy 6 amerických vojáků, což byly první americké oběti války. Armádní Zpravodaj soudí, že to pravděpodobně svědčí o přímém zásahu nějakého krytu, kde se vojáci v době útoku ukryli. Dalších 38 vojáků bylo totiž hospitalizováno s různými zraněními.

Íránské drony velké škody nezpůsobí

Cílem íránských útoků se stal Camp Buehring také 05. března 2026. CriticalThreats uvádí, že v tomto případě měly být použity drony, ale není známý jejich počet ani to, jestli nějaké prošly obranou. Írán nejčastěji k takovýmto útokům používá HESA Shahed136. Ty mají hlavici o hmotnosti 50 kilogramů, uvádí Wikipedia, takže jsou méně účinné než balistické rakety. Nedá se proto předpokládat, že by dokázaly způsobit vážné škody například na krytech nebo hangárech ze železobetonu, čehož balistické rakety naopak schopné jsou.

Ukrajina konečně nasazuje zabijáky východního bojiště, tanky Abrams. Udělala je skoro nezničitelné, Rusové mají výzvu

Camp Buehring je důležitou americkou základnou v regionu. Wikipedia uvádí, že byla založena v roce 2003 a jsou tam umístěny síly a materiál sloužící hlavně k operacím v Iráku. Podle dostupných informací tam může působit až 15 000 vojáků a být uskladněna technika, munice pohonné hmoty a mnoho dalšího. Není jasné, jak závažně mohly íránské útoky narušit bojové schopnosti základny. I když jsou škody evidentní, mnohé nejspíše stále funguje.

🛰‼️A ruin called Al-Udairi Base!

New satellite images show the state of Udairi base in Kuwait before/after #Iran's missile & drone attacks.

Iranians have destroyed hangars, equipment, military personnel shelters, maintenance hangars, warehouses of the #US army at this base. pic.twitter.com/TA1K3tcl2z

— IWN (@A7_Mirza) March 31, 2026

Satelitní snímek ukazuje škody na americké základně Camp Buehring v Kuvajtu po íránském útoku (zveřejněno 31. března 2026)

Článek Satelitní snímky: velká komplikace pro Trumpa. Írán raketami a drony z části vymazal americkou základnu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bomby shozené na balistické rakety

Nasazení protibunkrové pumy GBU-72 je stoprocentně potvrzené. Vertex uvádí, že americké letectvo s jejich pomocí zaútočilo na základnu Hadžiábád v provincii Hormozgán v Íránu, a na úderu se podílely strategické bombardéry Rockwell B-1B Lancer. Za pomoci pum Američané útočili na sklady a odpalovací zařízení balistických raket, jimiž Írán odstřeluje Izrael a americké spojence v Perském zálivu. Zbraň byly nasazena proto, aby překonala opevnění základny. Bombardéry jich svrhly hned několik, vidět jsou mohutné exploze.

Ukrajina jásá, Rusko ztratilo stíhací bombardér Su-34. Ten nejlepší, jaký může na frontě nasadit

GBU-72 je druhá nejsilnější protibunkrová zbraň ve výzbroji USA. Wikipedia uvádí, že její úvodní testovací fáze skončila v roce 2021, kdy začala vstupovat do výzbroje. Lze proto předpokládat že ji americké letectvo nemá ve významném počtu. Přesto jde ve válce o důležitou zbraň o hmotnosti 2,3 tuny, protože má být schopná prorazit až 46 metrů zeminy nebo 4,6 metru železobetonu. Silnější je pouze puma GBU-57 MOP. Armádní Zpravodaj připomíná, že ji Američané v roce 2025 nasadili proti íránskému jadernému programu.

Nejnovější protibunkrová americká zbraň využívá přesné navádění založené na systému JDAM, tedy klouzavé pumě naváděné za pomoci satelitní navigace. V nerušeném prostředí je takovéto navádění velice přesné. Výhodou GBU-72 má být také skutečnost, že ji nemusí nést pouze strategické bombardéry, což je v případě silnější GBU-57 MOP nezbytné. Američané, ale i Izraelci, ji mohou shazovat za pomoci bojových letounů McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle, ale nosí ji i výše zmíněný nadzvukový bombardér B-1B.

„Dejte nám Donbas bez boje a válka skončí. Neuděláte to a bude hůře.“ Rusové zase blouzní, protože jsou bezradní

F-15E je relativně dostatek, ve výzbroji je má americké i izraelské letectvo. Jde to výkonný dvoumotorový letoun dosahující rychlosti až Mach 2,5, uvádí Wikipedia, který unese náklad o hmotnosti 10,4 tun. Je velice schopný jak v boji s nepřátelskými letouny, tak zároveň díky nosnosti i při útocích na pozemní cíle. Jeho provoz je významně levnější než u bombardérů B-1B, a v mnoha případech je dokáže úspěšně zastoupit.

❗️Footage of strikes by penetrating aviation bombs 🇺🇸GBU-72 on the tunnel entrances of the 🇮🇷Hajiabad missile base in Hormozgan Province, captured using the AN/AAQ-33 Sniper targeting pod of a U.S. Air Force B-1B Lancer strategic bomber. pic.twitter.com/xzulG3uF4Y

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) March 20, 2026

Použití GBU-72 v Íránu (zveřejněno 20. března 2026)

Článek Video: Amerika shodila zcela nové bomby na íránský podzemní sklad balistických raket. Provrtají až 46 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán dostává drony, léky a potraviny

Rusko má Íránu pomáhat s jeho obranou, a to dodávkami dronů, léků a potravin. Independent uvádí, že intenzivní jednání o této pomoci začala již krátce po zahájení amerických a izraelských útoků, a dodávky začaly téměř vzápětí. Měly by probíhat až do konce března, i když není vyloučeno, že budou pokračovat i poté, což záleží na vývoji války. V případě léků a potravin by pravděpodobně nebyl žádný problém, ale drony používá Írán k útokům nejen na americké a izraelské cíle, ale i země v Perském zálivu, které s ním neválčí.

Video: perfektní reakce pilota. Ruský voják zaútočil pomocí MANPADS na ukrajinský vrtulník, když letěl pár metrů nad zemí

Podle dostupných informací mají do Íránu putovat drony Geran-2. Jde vlastně o původně íránskou konstrukci dronu HESA Shahed 136, uvádí Wikipedia, kterou začal Írán dodávat Rusku k útokům na Ukrajinu, a poté mu je umožnil v licenci vyrábět přímo na svém území. Geran-2 je přitom upravený, jelikož využívá některé ruské technologie, ale v základu se od íránské konstrukce moc neliší. Dokáže doletět do vzdálenosti až 2 500 kilometrů a zaznamenány byly i varianty s hlavicí o hmotnosti 90 kilogramů, i když standardně má 50 kg.

Cenné jsou zpravodajské informace

Rusko ale pomáhá Íránu podle všeho i jinak, a to poskytováním zpravodajských informací. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to může být ještě důležitější než dodávky samotných dronů, protože mu to umožňuje přesně zacílit na různé důležité cíle. Mezi dodávkami mají být například data z ruských satelitů, uvádí News. Úroveň této pomoci je však obtížné posoudit, protože o ní nejsou k dispozici patřičné údaje – jde o utajenou komunikaci.

Video: Ukrajinci překvapili ruský tank T-72 modernizovanou Stugnou. Stačil jediný zásah a byl minulostí

Írán by měl nicméně zájem také o systémy protivzdušné obrany, i když nelze předpokládat, že by mu jich Rusko mohlo moc poskytnout. Pravděpodobně by se jednalo hlavně o přenosné systémy, jakým může být 9K333 Verba, zkrátka MANPADS. Navíc jsou si Američané a Izraelci dodávek vojenského materiálu z Ruska vědomi. UnderstandingWar uvádí, že izraelské letectvo zaútočilo na desítky lodí v přístavech v Kaspickém moři, které slouží k přepravě materiálu z Ruska do Íránu. Důvodem byly podle všeho právě vojenské dodávky.

Článek Rusko se (ne)oficiálně zapojilo od války. Dodalo Íránu zbraně, aby mohl útočit, ale i něco mnohem důležitějšího se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K Íránu míří elitní americké posily

Americký prezident Donald Trump sice vylučuje, že by proti Íránu zahájil pozemní operaci, ale některé informace naznačují, že i tato varianta může být ve hře, i když se o ní nemluví. CbsNews s odvoláním na zdroje v americké administrativě uvádí, že tyto plány určitě připravuje. Jejich součástí má být přesun některých částí 82. výsadkové divize do Perského zálivu, a navíc z USA vyplul svaz výsadkových plavidel, který posílí podobný svaz v oblasti již operující.

Video: „Čekáme na dalšího a zabijeme ho taky.“ Rus zamával vlajkou, aby potvrdil dobytí vesnice. Ukrajinci mu to vysvětlili

Jedním z cílů operace může být obsazení až 5 ostrovů, což by značně omezilo možnosti Íránu blokovat Hormuzský průliv, jímž prochází asi pětina světové produkce ropy a dalších významných surovin, což se dnes projevuje na prudkém růstu cen paliv, a značně to dopadá na světovou ekonomiku. Armádní Zpravodaj ale nevylučuje, že by mohly být cílem operace i zásoby obohaceného uranu. Irán by ho měl vlastnit 440 kilogramů, uvádí TheNationalNews, z čehož lze relativně snadno vyrobit několik jaderných pum.

K dispozici bude 5 tisíc mariňáků

V oblasti Perského zálivu má být v současné době útočná výsadková loď USS Tripoli doprovázená dvěma dalšími výsadkovými plavidly se zhruba 2 500 mariňáky. Twz uvádí, že pak ze Spojených států vyplul další svaz vedený útočnou výsadkovou lodí USS Boxer a dvěma dalšími výsadkovými plavidly se zhruba stejným počtem mariňáků. Svazy by mohly stačit na obsazení ostrovů, případně dočasné obsazení místa, kde se nachází obohacený uran.

iZdroj fotografie: Armáda USA

Síly ale rozhodně nejsou dostatečné k tomu, aby se mohly vylodit na pevnině a zahájit nějakou rozsáhlou operaci proti íránské armádě a revolučním gardám, jakkoliv jsou oslabené již více než 3 týdny trvajícím bombardováním. Aa uvádí, že revoluční gardy mají mít v aktivní službě 190 000 členů a armáda 350 000 vojáků. Írán je navíc schopen mobilizovat více než milion záložníků, proto jsou americké síly nedostatečné. Američané vědí, že by operaci v hornaté zemi, jakou je Írán, zaplatili vysokými ztrátami, což je pro americkou veřejnost nepřijatelné.

Článek Trump to na oko odmítl, přesto pozemní invazi do Íránu zvažuje. Vyslal k němu svaz vojenských lodí i nejvyšší elitu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané proti dronu nezasáhli

Více než 2 minuty dlouhé video je natočené kamerou dronu, takže poskytuje na celou akci dobrý pohled. Je z něj jasné, že se pohyboval celou dobu nad oblastí základny Victory, a ani jednou na něj nikdo nevystřelil. Z toho vyplývá, že proti němu Američané zřejmě nemají v oblasti žádnou obranu. Zároveň na záběrech není vidět jediný člověk. Lze tedy předpokládat, že bylo reakcí personálu základny schovat se do míst, kam na ně dron nemůže.

„Krize, jakou Rusko nezažilo“. Rusům se už do armády nechce, neláká je ani odměna 90 průměrných platů

K útoku se přihlásila Íránem podporovaná milice Kgataib Hizballáh, uvádí Forbes. Ze záběru se zdá, že se operátor dronu rozhodl po dvouminutovém letu nad základnou zaútočit na jednu z budov, i když minul i vozidla včetně cisteren. Během exploze hlavice, kterou dron nesl, se nikomu z osazenstva nic nestalo. Armádní Zpravodaj se domnívá, že byla budova dle svého tvaru postavena ze železobetonu, takže podobným útokům odolá.

Velice zajímavé je, že byl k útoku použit dron, podle charakteristik letu nějaká kvadrokoptéra, naváděný po optickém kabelu. Wikipedia uvádí, že takové drony hojně slouží na Ukrajině, kde s tím začalo Rusko, protože je nelze žádným způsobem rušit, což byla jedna z nejpoužívanějších obran. Ty nejlepší optické drony dnes dokáží uletět vzdálenost až 50 km, a není vyloučené, že má takovou technologii Írán a jím podporované milice právě díky Rusku.

„Prestiž Ameriky utrpěla.“ Írán ukázal sestřelený stealth bombardér B-2 v ulicích. Zkouší oklamat svět, skočila mu na to i Čína

Případ také odhaluje, že Američané mají v ochraně svých základen v oblasti Perského zálivu, ale pravděpodobně i na jiných místech světa, velké mezery. Nelze vyloučit, že by Írán mohl aktivovat některé své buňky v zahraničí a na nějakou podobnou základnu tam zaútočit. Je totiž vysoce pravděpodobné, že takovéto hybridní nebo různé teroristické útoky jsou jednou z mála možností, jak může oplácet americké údery na své území.

Článek Video: Američané neměli vůbec žádnou odpověď. Islamisté jim napadli základnu v Iráku, ani na ně nevystřelili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Íránci odpalovali drony na Ukrajinu

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský obvinil Írán oficiálně z toho, že jeho vojáci útočili na území Ukrajiny v roce 2022, tady na začátku ruské invaze. GeekWeek uvádí, že to je vůbec poprvé, co něco takového prohlásil. Podle něj totiž nebyly první útoky ze strany Ruska za pomoci íránských dronů HESA Shahed 136 provedené ruskými vojáky, ale těmi íránskými. Rusové v té době údajně neuměli tyto drony používat, protože se to teprve učili.

iZdroj fotografie: Rawpixel (Public Domain)

Informace o tom, že se íránský vojenský personál podílí na útocích proti Ukrajině, není rozhodně nová. TodayLorientleJour ji přinesl již v říjnu roku 2022, a to s odvoláním na Bílý dům, který vycházel ze zpravodajských informací. Íránci poskytli Rusům minimálně stovky, spíše tisíce dronů, které útočily na ukrajinské území. Wikipedia uvádí, že se Shahed 136 pohybuje rychlostí až 185 km/h, má hlavici o hmotnosti 50 kilogramů, a jeho dolet je 2 500 kilometrů. Rusko si ho také samo vyrábí v licenci pod označením Geran-2.

Ukrajina může být íránským cílem

Až paradoxní je, že Íránu nyní vadí poskytnutí útočných dronů schopných levně a efektivně ničit jeho drony typu Shahed americké armádě a zemím Perského zálivu. EuroNews citoval předsedu íránského parlamentního výboru pro národní bezpečnost a zahraniční politiku, Ebrahima Aziziho, podle něhož se tak Ukrajina zapojila do války. Má být proto legitimním cílem pro íránské útoky, i když dosud pravděpodobně na žádný nedošlo.

„Víkendová salva přímo proti Moskvě“. Ukrajinci zasypali centrum ruské moci největším útokem od začátku války

Armádní Zpravodaj se domnívá, že jsou podobná tvrzení nesmysl, a opak je pravdou. Zapojením vojenského personálu do útoku na Ukrajinu se Írán zapojil do války, kterou Rusko rozpoutalo proti Ukrajině. Ukrajinští specialisté jsou však vysláni do Perského zálivu, aby pomáhali s obranou proti dronům, v žádném případě na Írán neútočí. Mají předávat zkušenosti a personál učit drony obsluhovat, a i kdyby drony řídili, pouze by sestřelovali útočící íránské letouny, ale nijak neohrožovali území Íránu nebo životy jeho obyvatel, což naopak Írán udělal.

Článek Silné obvinění Zelenského: „Írán zaútočil na Ukrajinu stovkami dronů ve jménu Ruska“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Íránci se chvástají, že sestřelili B-2

Tvrzení proíránské propagandy o katastrofálních ztrátách jsou šokující. Pokud by byla pravdivá, pro Američany a Izraelce by jistě znamenala ztrátu prestiže. WioNews uvádí, že jednou z takových zpráv je údajné sestřelení strategického stealth bombardéru Northrop B-2 Spirit. Existují dokonce fotografie a videa, na nichž má být událost zaznamenána. Je to samozřejmě lež, nic takového se Íránu nepodařilo, ale pokud ano, šlo by o významnou ztrátu. TheDefensePost uvádí, že americké letectvo má v činné službě jenom 19 těchto strojů.

Iran shot down an American B-2 bomber and kidnapped the entire crew.

Iran is winning completely. pic.twitter.com/vhDASrVFAv

— Ali Deliklitaş (@Ali1765D) March 8, 2026

Sestřelením bombardéru ovšem zázračné úspěchy íránské obrany nekončí. Opakovaně se například objevily zprávy o zasažení letadlové lodi USS Abraham Lincoln operující u Íránu. NewsWeek uvádí, že informace o útoku několika raketami kolovaly i po čínských sociálních sítích. Nejde tedy pouze o propagandu zaměřenou na Íránce nebo muslimy. Zprávy íránských revolučních gard o zásahu lodi měla dokonce přinášet čínská státní televize.

Cílem Teheránu je zřejmě vytvořit chaos

Podobné zveřejňování nesmyslů o údajných ztrátách však nemusí být jenom kontraproduktivní, ale Armádní Zpravodaj soudí, že z hlediska autoritářských režimů, jakým je íránský (ale ve světě jich je mnoho), může podobná lež dávat smysl. Snaží se prostě vnést do informačního prostoru chaos a vyvolat dojem, že v podstatě nic není pravda. TheGuardian uvádí, že jedinou možnou obranou proti takovýmto manipulacím je věřit odborníkům a seriózním médiím, která zprávy ověřují, protože některé manipulace mohou být těžko rozpoznatelné.

Americká armáda přitvrzuje. Zasypala Írán salvou balistických raket ATACMS. Jedna zničila sovětskou ponorku (video)

Záleží každopádně na tom, jakým způsobem je falešná fotografie nebo video vyrobené. Problémem ale je, že se schopnosti umělé inteligence velice zlepšují. Ve spojení s tím, že lidé nemají čas jít do hloubky a neznají například vojenské schopnosti aktérů konfliktu či parametry zbraní nemusí při kvalitním zpracování falešné fotografie pravdu rozeznat. A lze předpokládat, že se situace bude jenom zhoršovat. Zvláště v okamžiku, kdy správci sociálních sítí proti takovýmto manipulacím nemají povinnost nebo motivaci zasahovat.

Breaking News. Allahu Akbar is the greatest. Live footage of the destruction of the USS Abraham Lincoln ship by Iranian ballistic missiles in Benghazi, the debris piled up in the sea, must watch this video and then comment. No channel will show you these scenes. pic.twitter.com/5jd2JK9Au3

— DR.Muhammad Ismail Kalwar (@is72455_ismail) March 13, 2026

Údajné zasažení americké letadlové lodě

Článek „Prestiž Ameriky utrpěla.“ Írán ukázal sestřelený stealth bombardér B-2 v ulicích. Zkouší oklamat svět, skočila mu na to i Čína se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Korvetu zničila silná exploze

Ze záběru není přesně poznat, jakou zbraní byla korveta zasažena, protože začíná explozí. S největší pravděpodobností se však jednalo o nějakou řízenou střelu nebo pumu shozenou z letadla. Exploze je mohutná, pročež lze předpokládat, že musela jít loď i s osádkou ke dnu. Kolik lidí při útoku zahynulo a kolik se jich podařilo zachránit, je neznámý údaj. Jediné, co se ví, je, že k útoku došlo u íránského přístavu Bandar Abbas.

„Víkendová salva přímo proti Moskvě“. Ukrajinci zasypali centrum ruské moci největším útokem od začátku války

Napadenou lodí je podle jejího tvaru jedna z dvoutrupových korvet třídy Shahid Soleimani. Ty měl Írán před začátkem konfliktu čtyři, a všechna už mají být v současné době zničena, uvádí Wikipedia. Není jasné, o jakou loď konkrétně se jedná, protože Američané a Izraelci podrobnosti k těmto útokům prozatím neodtajnili. Útok na korvetu je nicméně celkem pochopitelný, protože se jedná o moderní plavidlo s mohutnou výzbrojí. V případě útoku by tedy mohla napáchat veliké škody, kdyby si vzala za cíl obchodní, ale i vojenské plavidlo.

Korveta je na svou délku pouhých 65 metrů silně vyzbrojená, jejími hlavními zbraněmi jsou protilodní střely různého typu. ArmyRecognition uvádí, že jich nese šest a jejich dosah je 200 až 750 kilometrů. V roce 2025 měla také být na korvetě ozkoušena nová íránská protilodní střela Ghadr-474, jejíž deklarovaný dosah je 2 000 kilometrů, ale je samozřejmě otázkou, zda se nejedná o výplod íránské propagandy, protože to je téměř neuvěřitelná hodnota. Neznámou zůstává i to, jaký má střela typ navádění a velikost hlavice.

Video: ruský voják nasadil bajonet a vyrazil do boje. Jeho konec přišel dříve, než stihl zaútočit

Plavidlo mělo mít rovněž dobré schopnosti protivzdušné obrany, a to za pomoci rychlopalných kanonů, ale hlavně 16 buněk vertikálního odpalovacího systému. V nich měly být střely Navvab a Sayyad-3. Wikipedia uvádí, že uváděný dosah druhé z nich se pohybuje od 120 do 200 kilometrů, i když mnohé podrobnosti o ní nelze dohledat. Každopádně se zdá, že střely nedokázaly korvetu ochránit. Buď nejsou tak dobré, jak o nich Íránci tvrdili, případně velmi dobře fungují americká a izraelská opatření na matení protivzdušné obrany.

Destruction of an Iranian naval ship in the port of Bandar Abbas
by u/RoyU16 in CombatFootage

Zničení íránské korvety (zveřejněné 9. března 2026)

Článek Video: mohutná exploze, potom klid. Íránská válečná loď měla ničit na 2 000 km, ale šla ke dnu i s posádkou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán dopravu průlivem téměř zablokoval

Hormuzský průliv je silnou kartou Íránu, protože tudy prochází zhruba pětina vytěžené ropy na světě, a důležitý je i pro export plynu, hnojiv a dalších komodit, ale nejenom těch. Wikipedia uvádí, že v nejužším místě má 39 kilometrů, a jelikož Írán hrozí lodím útoky, naprostá většina z nich se zastavila a ve světě rostou ceny paliv. Írán leží na jedné straně průlivu, ale navíc ovládá několik ostrovů, které jsou v něm nebo u jeho vstupu. Právě ty by se teoreticky mohly stát klíčem k tomu, jak ho otevřít, pokud by se je Američané rozhodli obsadit.

iZdroj fotografie: Uživatel ninara / Creactive Commons / CC BY-SA

Armádní Zpravodaj soudí, že v případě takové akce by mohli zaútočit až na pět ostrovů, které lze rozdělit do dvou skupin. Do první patří tři – Lesser Tunb, Grerater Tunb a Abu Musa u vstupu do průlivu ze strany Perského zálivu. Druhou pak veliký ostrov Kešm ležící v sousedství nejužšího místa průlivu, případně ještě vedle něj ležící malý ostrov Hengam. Pokud by se je podařilo americkým ozbrojeným silám získat, případně ještě nějaké další menší ostrůvky, dokázaly by eliminovat velkou část schopností Íránu útočit na tankery.

Američané vyslali do oblasti mariňáky

Spojené státy americké se na takovou operaci skutečně mohou chystat. MilitaryTimes uvádí, že do oblasti vyslali expediční sbor námořní pěchoty, který může mít až 5 000 členů. Základem je výsadková útočná loď USS Tripoli, což je 257 metrů dlouhé plavidlo s přistávací palubou, z níž mohou odstartovat vrtulníky, konvertoplány či letouny s krátkým vzletem a kolmým přistáním, uvádí Wikipedia. V oblasti mají být také dvě obojživelné transportní lodě třídy San Antonio umožňující start vrtulníků, vyloďovacích plavidel nebo vznášedel.

„Víkendová salva přímo proti Moskvě“. Ukrajinci zasypali centrum ruské moci největším útokem od začátku války

Američané ale mohou hrozbou klamat. Armádní Zpravodaj soudí, že obsazení ostrovů není bez rizika. Írán má totiž několik typů protilodních střel. Jedním z nich je Qader. Wikipedia, uvádí, že má dolet 300 kilometrů a hlavici o hmotnosti 200 kilogramů, a Američané jich nezvládli zničit všechna jejich postavení. Pokud by se tedy výsadkové lodě přiblížily k ostrovům, byly by v dosahu, a i jediný zásah by mohl způsobit nemalé škody na nich nebo doprovodných plavidlech. Je otázkou, zda to Američané budou chtít riskovat.

Ostrovy jsou opevněné a připravené

Bez problémů by nebyl ani útok na samotné ostrovy, mnohé z nich jsou totiž opevněné a s něčím podobným počítají. Z výsadkových lodí by startovaly například konvertoplány Boeing V-22 Osprey či vrtulníky Sikorsky CH-53K King Stallion, které jsou hlavně v okamžiku přistávání v cílovém prostoru zranitelné, například kulometnou palbou nebo zbraněmi, jakou je RPG-7. Wikipedia uvádí, že na palubě Osprey může být až 36 vojáků a členů osádky, takže by sestřelení jediného znamenalo nejspíše větší ztráty, než dosud Američané utrpěli.

iZdroj fotografie: Uživatel Airwolfhound / Creative Commons / CC BY-SA

USA mají sílu ostrovy obsadit, i kdyby se Íránci tvrdě bránili, ale i poté by byla jejich dalším problémem bezpečnost vojáků na těchto ostrovech. Mohli by se stát cílem dělostřeleckého a raketového odstřelování z pevniny, k níž jsou ostrovy blízko. Problém by nebyl ostrovy vojensky udržet, Írán by sílu na jejich obsazení neměl, ale mohl by odstřelováním způsobit tak vysoké ztráty na americkém personálu, že by to pro Bílý dům nakonec bylo politicky neúnosné. Válku by tak prohrál, jako již v minulosti podobným způsobem jiné konflikty.

Článek Riskantní plán s obrovskými ztrátami, ale možná jediná spása Donalda Trumpa. Cenu ropy může srazit obsazením 5 ostrovů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán odstřelovaný raketomety HIMARS

Využití těžkých raketometů k odstřelování íránských cílů je vhodným doplněním leteckých a námořních útoků. Video (níže) ukazuje odpálení balistických raket MGM-140 ATACMS z několika M142 HIMARS, což jsou raketomety na podvozku nákladního automobilu, a každý může odpálit 1 raketu, uvádí Wikipedia. Američané evidentně používají salvu několika raketometů najednou – vidět jsou jen tři, ale nad nimi se ještě mihnou další tři rakety.

Írán dává zabrat americkému letectvu. Balistickými raketami mu zasáhl hned pět obrů. Washington volá po odvetě

Raketa ATACMS se k útokům na Írán hodí. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že nejspíše míří na cíle blíže pobřeží, jelikož mají novější verze max. dolet 300 km, uvádí Wikipedia. Rakety jsou podle všeho odpalované ze stanoviště nějakého amerického spojence v Perském zálivu, takže je jasné, že hluboko do nitra země proniknout nemohou. Díky navádění pomocí GPS jsou velice přesné a mají několik typů hlavic včetně kazetové; penetrační explozivní má mít pak hmotnost 247 kilogramů, což se zhruba vyrovná letecké pumě.

ATACMS zničila ponorku třídy Kilo

Cíle raket ATACMS v Íránu nejsou známé, ale Twz uvádí, že jedna z nich měla zničit íránskou ponorku třídy Kilo. Musela být zakotvená v přístavu, pravděpodobně v Bandar Abbásu, protože rakety nemají schopnost útočit na pohyblivé cíle. Ztráta ponorky je pro íránské námořnictvo citlivá. Na začátku války mělo ve výzbroji jenom tři. Jde o sovětskou konstrukci s dieselelektrickým pohonem vyzbrojenou šesti torpédy ráže 533 milimetrů, uvádí Wikipedia.

Stahují se mračna, Amerika přitvrdila. Přes 2 000 mariňáků míří k Íránu až z Pacifiku

Bránit se proti balistickým raketám íránská protivzdušná obrana nejspíše nemůže. Měla sice systémy S-300, které v některých verzích tuto schopnost mají, i když velmi limitovanou a diskutabilní. Hlavní ale je, že podle dostupných informací jsou všechny tyto systémy zničené. Balistické rakety má sice umět zachytávat ještě íránský systém dlouhého dosahu Bavar-373, uvádí Wikipedia, což je údajně obdoba ruského S-400, ale jde o tvrzení Íránu a nelze ho ověřit. I tyto systémy navíc měli Američané a Izraelci v prvních dnech války zničit.

Footage of U.S. Army HIMARS systems conducting a mass ATACMS tactical ballistic missile launch at Iran.

At least 6x launches can be seen. pic.twitter.com/tLixdlJPfg

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) March 12, 2026

Odpálení raket ATACMS na Írán (zveřejněno 12. března 2026)

Článek Americká armáda přitvrzuje. Zasypala Írán salvou balistických raket ATACMS. Jedna zničila sovětskou ponorku (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony ničí Američanům drahé radary

Situace v tažení proti Íránu podle všeho není tak dobrá, i když to v žádném případě neznamená, že by Američané prohrávali. Na druhou stranu jim nepřátelé umí působit významné škody. Příkladem může být zničení drahého a velmi vzácného radaru AN/TPY-2 v Jordánsku a poškození fázovacího radaru AN/FPS-132 v Kataru. Twz uvádí, že se ukázaly být zranitelné právě útoky dronů, s nimiž si Američané a jejich spojenci nedokáží dostatečně poradit.

iZdroj fotografie: Bílý dům

Na Blízký východ měli proto odcestovat ukrajinští specialisté, aby tam obráncům předávali své zkušenosti, uvádí Militarnyi. Zvláště pro Američany a prezidenta Donalda Trumpa musí být taková žádost hořkou pilulkou, jelikož se na konci února roku 2025 v Bílém domě vůči prezidentovi Ukrajiny, Volodymyru Zelenskému, choval neurvale. Wikipedia uvádí, že se schůzka konala před televizními kamerami a Trump ho z Bílého domu v podstatě vyhodil. V mnoha jednáních pak nadbíhal Putinovi, ačkoliv je to on, kdo napadl Ukrajinu.

Ukrajina čelí dronům dronů každý den

Americká administrativa ani státy na Blízkém východě v současné době nemají jinou možnost, než se na Ukrajinu obrátit. Armádní Zpravodaj připomíná, že nikdo nemá takové zkušenosti v boji s drony jako ona, neb musí jejich útokům čelit každý den, často po stovkách. Rusko přitom využívá hlavně drony typu Shahed, což je íránská konstrukce, kterou v licenci produkuje jako Geran. Jde tedy o ty samé, jimž Američané na Blízkém východě čelí.

Češi pořád tvrdí, že je Írán oběť. Ten mezitím už podruhé zaútočil na evropského člena NATO balistickou raketou

Ukrajinci mohou nabídnout zkušenosti s jejich detekcí, a také jejich levné a účinné ničení. Dotčené státy mají především zájem o takzvané útočné drony, jejichž úlohou je srazit bezpilotní letouny z oblohy. Spojené arabské emiráty jich údajně chtějí 5 000, a Katar 2 000, ale zájem mají i další. Ukrajina může nabídnout například interceptor Sting. Defenence-Blog uvádí, že se jedná o dron se čtyřmi vrtulemi startující kolmo a dosahující rychlosti 160 km/h. Cíl zasahuje až do výšky přes 3 km, takže si poradí i s drony s raketovým pohonem.

Článek Američané nezvládají íránské odvety. Trump žádá Ukrajince o rychlou pomoc v boji. „Jsou největší naděje“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

8 kg trhaviny v rukách teroristů

Teroristické útoky v Ázerbájdžánu měla plánovat síť napojená na íránské Revoluční gardy patřící k mocenské opoře teheránského režimu. NewsDay uvádí, že mezi jejich cíle patřila izraelská ambasáda, ropovod nebo židovské menšiny žijící v zemi. Bezpečnostní komando přitom skupinu zatklo na poslední chvíli – k útokům měla k dispozici téměř 8 kilogramů plastické trhaviny C4, což by byly velké škody. Ačkoli Ázerbájdžán není s Íránem v konfliktu, má s Izraelem úzké vztahy. V Íránu také žije azerská menšina, která není s režimem spokojena.

iZdroj fotografie: Public Domain

Různé íránské proxy operace ale mohou napadat kohokoliv. Armádní Zpravodaj soudí, že o některých napojeních veřejnost ani neví. Z těch známých lze však vypíchnout Hútíe působící v Jemenu. Íránci je podporují dodávkami zbraní, s nimiž opakovaně zaútočili na území Izraele. Cfr uvádí, že jsou také nebezpečím pro mezinárodní lodní přepravu, protože opakovaně útočili na plavidla plující směrem k Suezskému průplavu, čímž vážně narušují mezinárodní obchod. Cílem se staly lodě různých zemí, a někdy se zdá, že si Hútíové ani nevybírají.

Hamás podporovaný Íránem napadal Izrael

Hlavní důvod podpory teroristických hnutí je boj proti Izraeli. Těmi nejznámějšími jsou Hizballáh, a poslední dobou známější Hamás. Wikipedia uvádí, že podle odhadu Írán poskytl v roce 2023 tomuto palestinskému hnutí ovládajícímu Gazu 350 milionů dolarů (7,4 miliardy Kč). Známé je různými útoky proti Izraeli, ale k tomu nejbrutálnějšímu došlo 07. října 2023, kdy proniklo na území židovského státu a zabilo asi 1 200 lidí a 251 unesli. Izrael reagoval útokem na Gazu a později napadl i Hizballáh v Libanonu, neb odstřeloval jeho území.

Ukrajinci zahájili mohutnou protiofenzivu a jsou blízko prolomení obrany. Rusové se museli stáhnout od Pokrovsku

V Iráku zase působí šíitské milice jako Katáib Hizballáh podporované íránskými Revolučními gardami. Ty zase zaútočily na americké základny, uvádí TheGuardian. Není vyloučeno, že má Írán různé teroristické buňky i v dalších zemích, pravděpodobně i v Evropě, kde se odehrály různé útoky na židovské cíle, a nelze vůbec vyloučit, že mohou za některými být organizace napojené na Teherán. Wikipedia uvádí, že například australská vláda oznámila íránské napojení na pachatele žhářského útoku na synagogu v Melbourne v roce 2024.

Článek Komando zasáhlo za pět 12: Ázerbájdžán rozbil síť íránských teroristů. Opět ukazují, co jsou opravdu zač se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skvělý průzkum zachytil íránské rakety včas

Íránské balistické rakety představují pro Izrael a arabské sousedy existenční hrozbu kvůli svému obrovskému dosahu a ničivé síle. Teokratický režim v Teheránu má zdaleka největší arzenál v regionu, přičemž dokáže zasáhnout jakékoliv místo v okruhu 2 000 km. Tato schopnost umožňuje Íránu vydírat okolní státy a šířit svůj vliv skrze strach, případně tvrdě udeřit.

„Co Írán světu udělal?,“ nechápou Češi. Je toho hodně. Válka jenom tak neskončí, Američané jsou připraveni útočit na Írán půl roku

A to nejenom na vojenské a strategické cíle. Nezřídkakdy totiž napadá i civilní objekty ve městech a kritickou infrastrukturu, potvrzuje BBC. Velké nebezpečí přitom znamenají rakety na mobilních odpalovačích, jelikož mohou neustále měnit svou pozici, skrývat se v podzemních tunelech nebo civilní zástavbě, což extrémně ztěžuje jejich včasné odhalení.

Přesto se to ale izraelské rozvědce a americkým ozbrojeným silám velice dobře daří, jelikož k tomu využívají kombinaci všemožných prostředků. To bude také důvod, proč se podařilo provést několik velice přesných úderů (nejsou první ani poslední) na odpalovače balistických raket, z nichž byly některé viditelně na palebných pozicích, zatímco jiné v „klidovém režimu“.

Video: tak tvrdou odplatu Rusové nečekali. Ukrajinci zasypali doněcké letiště balistickými raketami ATACMS a střelami Storm Shadow

Mezi nejnebezpečnější íránské balistické rakety patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4 s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.

Velmi schopná je též balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze ale považovat hypersonickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.

Video: modernizovaný ukrajinský MiG-29MU1 udeřil na ruské vojáky u obranné linie. Jedna rána stačila, konec nastal okamžitě

Jelikož je íránská protivzdušná obrana v troskách, a ani na vrcholu své síly nebyla schopna sestřelovat vyspělé letouny 5. generace z výzbroje Izraele a Ameriky, mají útočníci nad nebem totální nadvládu. Jakmile F-35 zničily systémy PVO, mohou bez většího rizika operovat i letouny nižší generace – v případě Izraele to je například F-15, potvrzuje Wikipedia.

Není jasné, jakými střelami americké letouny zasahovaly íránské mobilní odpalovače, ale nabízí se kupříkladu AGM-88 HARM. Původně byla určena proti radarům, ale nejnovější verze G AARGM-ER na ně umí útočit i tehdy, jsou-li vypnuté, uvádí Wikipedia, a dokonce si poradí s cíli v pohybu. Navíc je velmi rychlá, takže nemá obsluha odpalovačů raket ani čas na útek.

Video: Ukrajinci naložili okupantům na jižní frontě. Zdevastovali jim protivzdušnou obranu v klíčových oblastech

Levnější, ale stále dostačující úder potom nabízí GBU-53/B StormBreaker, což je malá chytrá puma, kterou může nést F-35 ve velkém počtu. Má unikátní trojité navádění (radar, IR, laser) a dokáže autonomně vyhledat a zničit pohybující se vozidla i v kouři nebo za deště na vzdálenost přes 70 km, uvádí Wikipedia, což je v prostředí bez PVO zcela dostačující.

Článek Video: američtí piloti rozmetali íránské balistické rakety dříve, než je stihli odpálit. Přesné údery je proměnily v trosky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané zničili 3 cíle velmi přesně

Útoky amerického letectva na hangáry nebo různá skladiště lze vidět na videu (níže). Odtajnil ho Pentagon, ačkoliv původně nebylo veřejnosti určeno. Není přesně jasné, kde se zasažené objekty nachází, ale evidentně byly proti nim použity přesně naváděné zbraně, což dokazují zásahy do míst, na něž míří zaměřovací systém letadel. Výsledkem tří úderů byla hromada trosek.

Video: Zelenský se dojel vysmát Putinovi. „Rusové připravují ofenzivu v Doněcké oblasti,“ varoval s jasným vzkazem Kremlu

Američané dle názoru Armádního zpravodaje použili nějaký typ laserově naváděné pumy, jedna se mohlo například o GBU-12 Paveway II. Wikipedia ji popisuje jako upravenou pumu Mk 82 o hmotnosti 230 kg, v jejímž nose je umístěn naváděcí systém reagující na laserový paprsek, zatímco v zadní části jsou ploutve sloužící k řízení. Po odhození dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti téměř 15 kilometrů a je velice přesná. Dopadne tam, kam míří laser.

Bombardování zajišťují letouny F-15E

Incidenty ukazují, že se americkému a izraelskému letectvu podařilo ve vzduchu získat absolutní nadvládu, protože vzdálenost dosahu pumy ukazuje operace letadel přímo nad cílem. K takovému bombardování americké letectvo v Íránu často používá letouny McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle. Wikipedia uvádí, že unese náklad těžký až 10,4 tun a používá i střely vzduch-vzduch, takže je v případě napadení nepřítelem schopný se účinně bránit.

Video: Rusové dostali pořádně na frak. Ukrajinci roznesli mechanizovaný útok u klíčové křižovatky na jihovýchodní frontě

Protože míří útoky amerického letectva na budovy, nelze říci, co přesně v nich je. V hangárech se ale mohly nacházet některé z letounů íránského letectva. Wikipedia uvádí, že před zahájením útoku Izraele a Ameriky byly těmi nejpočetnějšími McDonnell Douglas F-4 Phantom II. Za velmi schopný letoun lze pak považovat Grumman F-14 Tomcat. V obou případech jsou americké a Íránci je mají z dob, kdy tam ještě nevládl režim ajatolláhů.

US Airstrikes on Iranian Aircraft & Munitions Storage Facilities (March 6, 2026)
by u/Nestagon in CombatFootage

Americké bombardování cílů v Íránu

Článek Odtajněné záběry ukazují totální vzdušnou dominanci. Američtí piloti zničili íránská vojenská letadla a „muničáky“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tomahawky proletěly kolem lodi

Střely s plochou dráhou letu Tomahawk odpalují Američané z moře, i když existuje i systém určený pro jejich odpalování ze země. Ten je však nový a vzácný. Je tedy logické, že záběry ukazují dvojici střel letící nad hladinou moře a pravděpodobně mířící směrem nad pevninu, tedy na Írán. Kameraman ji zaznamená velice detailně, protože se při cestě nad hladinou pohybují zhruba ve výšce 10 až 15 metrů. Loď měla navíc štěstí, že vedla zvolená trasa přímo kolem ní, takže si mohli námořníci americké zbraně dobře prohlédnout.

Video: tak tvrdou odplatu Rusové nečekali. Ukrajinci zasypali doněcké letiště balistickými raketami ATACMS a střelami Storm Shadow

Tomahawk je osvědčená zbraň, do výzbroje byla zařazena v roce 1986, uvádí Wikipedia, a Američané ji použili v celé řadě konfliktů. Za ty dekády ji přitom několikrát vylepšili. V současné době jsou užívány verze Block IV a Block V, které mají vylepšené navádění – jedná se nejenom o satelitní navigaci, ale též o terénní mapování nebo například radar. Tomahawk se pak pohybuje rychlostí Mach 0,74 a dosah má více než 1 600 km, zatímco hlavice má hmotnost 310 kg, a vzhledem k téměř absolutní přesnosti dokáže zničit vše, na co je střela odpálena.

Loděmi používanými k odpalování Tomahawku jsou buď raketové křižníky třídy Ticonderoga nebo torpédoborce třídy Arleigh Burke, kterých by mohlo být v oblasti bojů až 15. Wikipedia uvádí, že torpédoborce mají střely umístěné ve vertikálním odpalovacím systému Mk 41, který má podle verze 90 nebo 96 odpalovacích buněk, což je maximální počet střel, jaké může torpédoborec nést. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že větší část buněk je však určena pro střely protivzdušné obrany a další zbraně, Tomahawků bude reálně asi 20 až 40.

Video: Ukrajinci naložili okupantům na jižní frontě. Zdevastovali jim protivzdušnou obranu v klíčových oblastech

Americké námořnictvo má však schopnost odpalovat střely Tomahawk i z hlubin oceánu. Nést je mohou útočné ponorky třídy Los Angeles a Virginia, a rovněž čtveřice ponorek třídy Ohio, která byla přestavěna, aby místo balistických raket Trident II s jadernými hlavicemi používala 154 Tomahawků, uvádí Wikipedia. Výhodou ponorek je, že se k nepříteli mohou přiblížit nepozorovaně, kdežto on vůbec nemusí tušit, že se nějaký úder chystá. Salva 154 střel se navíc vyrovná salvě, jakou dokáže odpálit několik torpédoborců.

A cargo ship crew in the Persian Gulf watches US BGM-109 Tomahawk cruise missiles fly by them heading towards Iran
by u/broforwin in CombatFootage

Dvě střely Tomahawk s plochou dráhou letu proletí kolem lodi (zveřejněno 04. března 2026)

Článek Video: námořníci si z těsné blízkosti prohlédli přilétající spoušť. Střely Tomahawk se prohnaly těsně nad mořem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Exploze torpéda fregatu doslova rozlomí

Moderní torpéda jsou nastavena tak, aby explodovala pod kýlem lodi a způsobila co největší škody. Detailní záběry ukazují, že výbuch fregatu íránského námořnictva IRIS Dena doslova nadzvedl nad hladinu a zlomil ji, a není pochyb, že byly škody po takovém útoku fatální a loď šla rychle ke dnu. Zabránit jejímu potopení nemohou ani různé vodotěsné přepážky, a je jasné, že musel být výbuch tak silný, že již ten samotný usmrtil nemalou část posádky.

Izrael jako nedotknutelný stát? Kritika jeho nekompromisní politiky není antisemitismus. Pochopte ale, že bojuje o přežití

IRIS Dena je fregata, jejímž úkolem je i boj proti ponorkám. Má 6 lehkých protiponorkových torpéd ráže 324 mm, uvádí Wikipedia, která doplňuje protiponorkový vrtulník Bell 212. Mělo by jít o moderní plavidlo s výkonnými detekčními přístroji, protože bylo uvedeno do služby v roce 2021. Jeho délka je 95 m a výtlak 1 500 t, na jeho palubě pak působí 140 námořníků. Je i relativně rychlé, pluje rychlostí až 30 uzlů. A přesto to jeho zničení nezabránilo.

Lovcem fregaty byla americká ponorka USS Charlotte třídy Los Angeles. Útočné jaderné ponorky této třídy jsou ještě produktem studené války, do služby začaly vstupovat v roce 1976. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že i přes to patří k velmi schopným plavidlům, která vynikají moderními detekčními systémy a jsou také velice tichá, díky čemuž je mohla mít íránská fregata problém detekovat. Wikipedia uvádí že mají 4 torpédomety ráže 533 milimetrů, z nichž dokáží odpalovat těžká torpéda Mk 48, střely Tomahawk nebo protilodní Harpoon.

Video: Rusové jsou v koncích, Ukrajinci je zuřivě vyhání z Krymu. Ve velkém je devastují na zemi i na moři

Fregata byla zničena jediným torpédem Mk 48, což je standardní zbraň amerických ponorek. Wikipedia uvádí že je 5,8 m dlouhé, obsahuje hlavici o hmotnosti 293 kg a pohybuje se rychlostí až 65 uzlů, při níž dokáže zasahovat cíl na vzdálenost 27,4 km; při nižší rychlosti však dosah stoupá. Torpédo je buď naváděno za pomoci drátu přímo z ponorky, případně má i vlastní pasivní nebo aktivní navádění, a dokáže se na zvolený cíl tedy navést i samo.

US submarine torpedos Iranian IRIS Dena warship near Sri Lanka
by u/Ylllllllll in CombatFootage

Torpédování íránské fregaty IRIS Dena poblíž Srí Lanky americkou útočnou ponorkou USS Charlotte třídy Los Angeles (zveřejněno 04. března 2026)

Článek Video: torpédování z blízka. Íránská válečná loď neměla proti americké ponorce šanci. Na potopení stačilo 1 torpédo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Škody nejsou na první pohled veliké

Vojenský analytik Brady Africk zveřejnil 22. června 2025 satelitní snímky od Maxaru, na nichž je vidět konkrétně Fordó, tedy pevnost zakopaná až 90 metrů pod zemí, kde je chráněná nejenom vnitřním „sarkofágem“ ze železobetonu, ale zejména zvenčí skalním masivem. K jejímu zničení ale neměl Izrael dostatečně silné bomby, a tak se vložila Amerika.

iZdroj fotografie: Maxar Technologies

Ta má jako jediná na světě bombu dostatečně silnou, aby se zavrtala desítky metrů do země, a teprve tam explodovala. Jedná se o GBU-57A/B pronikající až 60 m hluboko (pozor, nejde o matku všech bomb, to je GBU-43/B a funguje úplně jinak), ale v případě tvrdého povrchu, jakým je skála nebo beton, účinnost klesá na max. desítky metrů, potvrzuje Wikipedia.

Analýza, která vyráží dech: Rusko vyrobí překvapivě až 300 tanků T-90M ročně. A to jich mělo zvládnout sotva pár desítek

Američané měli svrhnout na Fordó nejméně 6 těchto bomb, ačkoliv některé zdroje uvádí vyšší číslo. Důležité jsou každopádně následky – ze satelitních snímků vypadá krajina de facto stejně, jenom pokrytá obrovským množstvím „prachu a sutě“ po nárazu GBU-57A/B, které zanechaly ve skále šest otvorů. Zda bylo zařízení zničeni, není jasné, ale redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala vyjádření odborníků, kteří si dle NPR myslí, že nikoliv.

Íránci měli navíc zásoby uranu obohaceného na 60 %, kterého mají údajně kolem 400 kg, odvézt do jiných zařízení, kde by mohli v procesu pokračovat, aby dosáhli 90% obohacení, což je třeba k výrobě vysoce ničivých jaderných hlavic – množství by mělo vystačit na 10 z nich. Zajímavé je, že může nést tyto bomby jenom jediný bombardér světa.

Jedná se o B-2 Spirit, který disponuje stealth konstrukcí, takže je velmi obtížné ho zachytit radarem. Podle Wikipedie má nosnost 27 000 kg, a GBU-57A/B, z nichž každá váží 12 304 kg, unese dvě. I při plných nádržích ho však musí na dlouhé vzdálenosti doprovázet tanker, aby mohl tankovat za letu – k Íránu mu to trvalo 37 hodin bez jediného přistání.

Článek Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letounů B-2 Spirit vzniklo jenom 21

První let bombardéru se datuje do roku 1989, tedy ještě do studené války, ale do služby v americkém letectvu se dostal až později a navíc Airforce-Technology uvádí, že plné operační schopnosti dosáhl teprve v roce 2003. B-2 Spiritů bylo vyrobeno 21, a jeden z nich byl zničen při nehodě v roce 2008, zatímco další byl vyřazen po nehodě v roce 2022. Na první pohled má letoun charakteristické rysy – pro schopnosti stealth má totiž tvar létajícího křídla.

Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo

V jeho vnitřku jsou umístěny čtyři motory General Electric F118 -GE-100, uvádí Wikipedia, a zjímavostí je, že nemají přídavné spalování jako klasické bojové letouny. Bombardér ho totiž nepotřebuje, jelikož je podzvukový – jeho maximální rychlost je Mach 0,95. Motory jsou přitom hluboko zapuštěné, což eliminuje infračervenou stopu letounu, a také z tohoto důvodu postrádá přídavné spalování produkující vysoké teploty, které by ho prozradily.

iZdroj fotografie: GoodFon

Letadlo má dvě vnitřní pumovnice, a pokud nese zbraně pouze v nich, je zachováno stealth – v každé může oficiálně nést 9 000 kg, i když některé zdroje připouští více. Je známo, že při použití protibunkrových pum GBU-57A/B neslo dvě, přičemž jedna váží 13 600 kg. Z toho vyplývá, že je nosnost v pumovnicích vyšší než deklarovaná, i když Armádní Zpravodaj nevylučuje, že bombardér startoval s menším množstvím paliva, aby byl lehčí, a častěji ho tak musel při letu doplňovat. Celková nosnost B-2 je jinak 27 000 kg, ale to nese výzbroj i zavěšenou.

Obří nosnost B-2, ale stísněná posádka

Osádku letounu B-2 tvoří standardně pilot a velitel letu, i když zde může být i třetí člen osádky. Na videu níže prozrazuje jeden z pilotů některé detaily o vnitřku kokpitu – podle něj je tam relativně málo místa a osádka se příliš nemůže pohybovat. Má však možnost rozložení malého provizorního lůžka, na němž si může jeden z osádky zdřímnout – což je i potřeba, nejdelší let bombardéru měl trval 44 hodin. K dispozici je pak také toaleta.

CV90 pro ČR jsou extrémně drahá, armáda mohla ušetřit 45 milionů na každém BVP, kdyby zvolila ASCOD. Byl ovšem horší

Kokpit je pro laika složitý, podobně jako u mnoha velkých letadel. TheaviAtionist uvádí, že každý ze dvou členů osádky má řídící páku, takže se mohou v pilotáži střídat, a před každým je pak trojice multifunkčních displejů. Pochopitelně nechybí ani komunikační přístroje a systémy pro zaměřování zbraní a další vysoce pokročilé technologie. Protože je z letounu špatný výhled, osádka často používá data z přístrojů, třeba z radaru schopného mapovat terén.

iZdroj fotografie: pxHere

Velkou část letounu tvoří i nádrže na palivo – na jedno tankování je schopen uletět vzdálenost až 9 600 km, prozrazuje americké letectvo. Během dálkových akcí tak B-2 Spirit opakovaně čerpá nové palivo z tankovacích letadel, bez nichž se strategické bombardování neobejde. Americké letectvo ale plánuje letouny B-2 pomalu nahradit, a to modernějšími Northrop Grumman B-21 Raider podobného tvaru, které však budou o něco menší.

Článek Video: pilot poskytl detailní pohled na vnitřek bombardéru B-2 Spirit. Zajímavá je ovšem i samotná konstrukce (fotografie) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

B-2 Spirit je unikátní, ale extrémně náročný

Northrop Grumman B-2 Spirit je strategický bombardér 5. generace s technologií stealth, který byl zařazen do výzbroje v roce 1997, potvrzuje Wikipedia. Navržen byl pro hluboké průniky na nepřátelské území, aniž by byl detekován radarovými systémy, resp. je to díky jeho tvaru velmi obtížné, takže se může stát, že ho zachytí až tehdy, kdy je několik kilometrů od nich, případně také vůbec – ale to záleží na mnoha faktorech, mj. i na počasí.

Írán sestřelil izraelské F-35 pomocí 60 let staré čínské taktiky, kdy je „přepadl zezadu“. Zní to věrohodně, má to ovšem velké „ale“

Má charakteristický design létajícího křídla, který zůstal dodnes nepřekonán. Svým působením mění pravidla vedení vzdušné války, což už několikrát potvrdil – ačkoliv zrovna v Íránu podle redakce Armádního Zpravodaje nikoliv, protože tam pro něj de facto neexistuje hrozba, a byl zřejmě nasazen jenom proto, že jako jediný na světě unese bombu GBU-57A/B.

V počtu 5 nebo 6 kusů ji měl shodit na íránský jaderný komplex Fordó zakopaný až 90 metrů pod zemí, a zdá se, že byl zničen. B-2 Spirit byl přitom vyvíjen už během studené války s cílem nést jak konvenční, tak jaderné zbraně, a eliminovat klíčové cíle na nepřátelském území bez varování. Klíčovou předností je kombinace stealth, přesnosti zásahu a strategického doletu až do 11 000 km, aniž by musel doplňovat palivo. Agentura Anadolu nicméně už před několika dny upozornila, že Američané posílají na Blízký východ desítky tankerů.

Existuje jenom jeden důvod, proč Izrael zaútočil na Írán a vyvolal válku. Slabý režim ho dříve neohrozil, ale do budoucna mohl

Je tedy zřejmé, že doplňovaly palivo právě bombardérům B-2, ale jistě i dalším letounům, které je doprovázely. Součástí strategického bombardéru je pochopitelně vysoce pokročilá avionika, i navigační a zbraňové systémy, včetně těch schopných zasahovat cíle naváděnou municí JDAM, či svrhávat termonukleární pumy B61 a B83. Jeho provoz probíhá v absolutní tichosti, často za použití vysoké úrovně kybernetického zabezpečení a komunikace prostřednictvím šifrovaných datových kanálů, a Írán de facto nemá způsob, jak je narušit.

Z hlediska taktického a technologického vývoje zůstává B-2 Spirit i po třech dekádách služby jedním z nejpokročilejších bombardérů světa. Ovšem nutno zdůraznit, že to má svou cenu, a to hodně vysokou – koncem minulého století sahala až k 2,2 miliardám dolarů, což je v přepočtu zhruba 48,4 miliard korun. Ale vzhledem k tomu, že už není od roku 2000 vyráběn, bude dnes v podstatě nevyčíslitelná, jelikož ho nelze adekvátně nahradit.

GBU-57A/B: jediný „louskáček“ světa, který zničí íránský bunkr 90 m pod zemí. Nepleťte si ji s matkou všech bomb, funguje jinak

Cena pochopitelně odráží nejenom náklady na stavbu, ale i extrémní nároky na výzkum, materiály a utajení. Ačkoliv byl původně plánován ve stovkách kusů, zůstalo americké letectvo u pouhých u 21 kusů, jelikož později zjistilo, že jich více nepotřebuje. Armádní Zpravodaj provedl srovnání cen, a B-2 Spirit je zdaleka nejdražším v historii. Druhý je rovněž americký F-22 Raptor s cenou 370 milionů dolarů (8,14 miliard korun), uvádí SlashGear.

Článek B-2 Spirit je nejdražší letadlo světa, cenu druhého překonává bezmála 6krát. Američané s ním zaútočili na Írán, jiným to nešlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Íránská jaderná zařízení jsou minulostí

Cílem amerických bombardérů se stala jaderná zařízení Fordó, Natanzu a Isfahán, z nichž první je považováno za de facto nedobytnou podzemní pevnost. Armádní Zpravodaj už na začátku izraelsko-íránské války upozorňoval, že proti ní židovská země žádá nejsilnější bombu s nejadernou hlavicí na světě, a sice matku všech bomb, která by zničila přístupové tunely, i když by nedokázala proniknout do jejího nitra chráněného skálou.

Umístění íránských jaderných zařízení – Fordó (nahoře), Natanz (napravo) a Isfahán (dole)

K tomu je určena GBU-57A/B se speciálně navrženou hlavicí, jejíž řízená detonace účinkuje v jednom směru, a nikoliv plošně jako matka všech bomb (jinak označována GBU-43/B). Čím byl vlastně útok veden, bylo upřesněno Donaldem Trumpem v rozhovoru pro FoxNews s tím, že mělo být odpáleno několik bomb GBU-57A/B, konkrétně pět nebo šest,

Írán sestřelil izraelské F-35 pomocí 60 let staré čínské taktiky, kdy je „přepadl zezadu“. Zní to věrohodně, má to ovšem velké „ale“

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že váží 13 600 kg, z čehož připadá 2 082 kg na průbojnou hlavici. Výbušnin má tedy několikrát méně než matka všech bomb (8,5 tun), ovšem disponuje pláštěm z ocelové slitiny Eglin s vysokou hustotou, která je navržena tak, aby vydržela extrémní namáhání při hlubokém průniku před detonací, uvádí Wikipedia.

V případě, že bylo jenom na Fordó svrženo 5 nebo 6 bomb, znamená to, že bylo odolnější, než se předpokládalo, anebo GBU-57A/B není tak průrazná. Původní odhady totiž uváděly, že pronikne nespecifikovaným materiálem do hloubky 60 m, než exploduje, případně do 18 m betonu. Íránská pevnost Fordó byla nicméně 80 až 90 metrů pod zemí, kdy ji kromě skalního masivu chránila zemina a několik metrů železobetonu zevnitř.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

GBU-57A/B může přitom nést jediný letoun světa, a to těžký strategický bombardér B-2 Spirit se stealth konstrukcí. Vzhledem k hmotnosti může nést bomby pouze dvě, takže je patrné, že musely bombardéry útočit nejméně tři – zásoby GBU-57A/B jsou navíc velmi omezené, ale je možné, že Američané vyrobili další, aniž by o tom veřejně informovali.

B-2 Spirit je přitom mimořádně vzácný, jelikož vznikl pouze v počtu 21 kusů. Do výzbroje byl začazen v roce 1997 a jeho výroba skončila po 13 letech v roce 2000. Jediný kus by měl vycházet až na 2,2 miliardy dolarů, tedy v přepočtu na 48,4 miliard korun, uvádí Wikipedia, ale tento údaj je platný k roku 1998, takže je dle Armádního Zpravodaje jeho dnešní hodnota výrazně vyšší. Už jenom proto, že není ve výrobě, a tedy ho nelze ničím nahradit.

Existuje jenom jeden důvod, proč Izrael zaútočil na Írán a vyvolal válku. Slabý režim ho dříve neohrozil, ale do budoucna mohl

Vedle toho ale Donald Trump sdělil, že americké ponorky odpálily ještě 30 raket Tomahawk proti jaderným zařízením Natanzu a Isfahánu. Jedná se o podzvukovou střelu s plochou dráhou letu zavedenou do výzbroje už v roce 1983, ale pro své schopnosti je užívána dodnes. Váží 1 300 kg, z čehož tvoří 450 kg konvenční hlavice, uvádí Wikipedia, ale též může nést jadernou s výtěžností od 5 do 200 kilotun TNT (ta však použita nebyla).

Nejlepší varianta BGM-109 Tomahawk, tedy Blok II TLAM-N, doletí do vzdálenosti až 2 500 km, ta horší, Blok III TLAM-C, pak zasahuje do 1 700 km. Není jasné, kde se americké ponorky nacházely, ale i kdyby nevpluly do Perského zálivu a zůstaly v Arabském moři, mohly použít i variantu s kratším dosahem, jelikož by zdolávala cca 1 500 km.

Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem

Donald Trump uvedl, že byly jaderné komplex zcela zničeny, ale zároveň by neměla v okolí unikat radiace, což by znamenalo, že byly údery vedeny velmi přesně a tak, aby nezpůsobily větší katastrofu. Íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi nicméně dle CNN uvedl, že budou mít tyto údery „věčné následky“, a že si není jistý, kolik prostoru ještě zbývá na diplomacii. Zdůraznil přitom, že byl íránský jaderný program mírový a neměl za cíl vyrábět zbraně.

Americký prezident rovněž varoval před jakýmkoliv pokusem o odvetu s tím, že v Íránu ještě zbývá „mnoho cílů“. Zda budou útoky pokračovat, nelze v tuto chvíli odhadovat – íránská administrativa je zcela zatlačena do kouta a nemůže se jakkoliv bránit. Sice dříve vyhrožovala, že „donutí Američany odejít z regionu“, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že kdyby cokoliv zkusila, sklidila by bídu, jakou si neumí představit (a raději by ani neměla chtít).

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

Íránský ministr obrany, brigádní generál Aziz Nasirzadeh, již na začátku války uvedl, že pokud se Amerika vloží, mohou to odnést její základny na Blízkém východě, kterých je 19, jak uváděl Armádní Zpravodaj. A netrvalo ani týden od jeho prohlášení, než mu odpověděla tak, jak to umí – ultimátní silou. Je však na místě připomenout, že Spojené státy americké bombardují mnohonásobně slabšího nepřítele, který se nemá jak bránit.

Článek Američané zaútočili na Írán B-2 Spirit, bombardováním mu zcela zničili 3 jaderná zařízení. Použili 6 nejsilnějších bomb světa GBU-57A/B se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hlavním důvodem války jsou íránské atomovky

Mezi židovským Izraelem a muslimským Íránem to vře od revoluce roku 1979, kdy se v Íránu chopil moci ajatolláh Rúholláh Chomejní – šíitský duchovní, který se stal vůdcem hnutí proti šáhovi. Když zburcoval obyvatele k islámské revoluci, bylo výsledkem svržení tehdejšího monarchistického režimu šáha Mohammada Rezy Pahlavího, uvádí Wikipedia. Jeho syn, Reza Pahlaví, se snaží podle BBC obnovit moc své dynastie a burcuje ke svržení ajatolláha.

Američané zaútočili na Írán B-2 Spirit, bombardováním mu zcela zničili 3 jaderná zařízení. Použili 6 nejsilnějších bomb světa GBU-57A/B

Zda se mu to podaří, není jasné, ale údajně má plán na prvních 100 dní po pádu současného režimu, stejně jako na stabilizaci země a její vedení k demokracii a prosperitě. Redakce Armádního Zpravodaje tuto možnost nezavrhuje, jelikož je Írán dlouhodobě nepřátelský ke všemu „západnímu“ a ideologie jeho duchovního vůdce je z velké části založena na nenávisti vůči židovskému světu – nutno zdůraznit, že její rozsah my nepochopíme.

Země se každopádně změnila v roce 1979 z monarchie na teokratický režim (náboženský stát), kde drží hlavní moc nejvyšší duchovní vůdce (Velký vůdce) – tehdy Chomejní. Jeho nástup k moci poté inspiroval řadu dalších islamistických hnutí na Blízkém východě. Nechme teď stranou, že se režim zbavil jakéhokoliv vlivu Spojených států amerických, které udělaly v regionu řadu neodpustitelných tahů, například invazi do Iráku v roce 2003.

Simulace: 26tunová izraelská balistická raketa Jericho II by v íránském Teheránu zdevastovala přes 6 milionů lidí

O mnoho let později přiznal britský ex-ministr, že to byla jedna z největších chyb Západu, jelikož byl vpád neoprávněný. Redakce Armádního Zpravodaje má za to, že zejména zavedení práva šaría a omezování lidských svobod, hlavně u žen, je pro tamní obyvatelstvo mnohem horší než dřívější režim. Současné chování tamních představitelů každopádně není tím důvodem, proč Izrael na Írán zaútočil – je jím nekontrolovaný jaderný program.

Spojené státy americké se několikrát pokoušely s íránskými vůdci dohodnout, aby nevyráběli jaderné zbraně a omezili program zejména na civilní sféru, např. výstavbu elektráren, potvrzuje CFR, i když by nejspíše nevadilo ani využití v sektoru vojenském, pokud by šlo třeba o pohon plavidel. To však tamní režim opakovaně odmítl a cítil se být vojensky dostatečně silný, aby ho nikdo nemohl nutit k ústupkům – nehledě na to, že to Západ nechtěl znovu riskovat.

GBU-57A/B: jediný „louskáček“ světa, který zničí íránský bunkr 90 m pod zemí. Nepleťte si ji s matkou všech bomb, funguje jinak

Armádní Zpravodaj je názoru, že pokud by znovu vpadl do nějaké země Blízkého východu bez závažného důvodu, například aniž by docházelo k páchání zvěrstev na civilním obyvatelstvu ve velkém měřítku, nedokázal by si to obhájit. Na pomoc by navíc nemohl jenom tak přijít ani Izraeli, pokud by byl napaden, jelikož není součástí NATO. Zřejmě jediný, kdo toho je schopen a má k tomu důvody, je Amerika, s níž je dlouhodobým spojencem.

Ovšem nejenom politickým, na izraelských inženýrech přímo závisí i vývoj nejlepších zbraní světa, které mají ve výzbroji USA. Jejich ztráta by tedy byla naprosto fatální, pročež je redakce Armádního Zpravodaje názoru, že nenechají Izrael padnout. Ostatně už se mají připravovat k úderům na Írán, k čemuž dal podle všeho svolení Donald Trump už před několika dny. Zda k tomu skutečně dojde, není jasné – sám řekl, že nikdo neví, co udělá.

Írán má spojence mocnější, než se může zdát: Hamás a Hizballáh jsou jenom „hrstka“, ale vojensky mu nepomohou

Íránský jaderný program chce každopádně zničit Izrael i Amerika z jednoho prostého důvodu, a sice kvůli již zmíněné hrozbě výroby jaderných hlavic. Aktuálně je totiž schopen vyrábět tzv. obohacený uran na několika úrovních, vysvětluje Wikipedia:

• 3–5 %: pro jaderné elektrárny (běžné civilní použití)
• 20 %: pro lékařské izotopy (výzkumné a zdravotnické účely)
• 60 % a více: velmi blízko ke zbrojní úrovni

První dvě úrovně by byly zcela v pořádku, ale není žádný technický důvod obohacovat uran na 60 %, pokud nejde o zbraňové použití, i když Írán tvrdí, že to dělá pro mírové účely.

Írán mohutně zbrojil, ale stejně byl slabý

Ajatolláh, vůdce íránského lidu, vyhrožuje židovskému lidu dlouhodobě, ale nikdy neměl prostředky ho významněji ohrozit. To se sice začalo měnit s rozšiřujícím programem balistických raket (za zmínku stojí i dalekonosné drony Shahed), z nichž má být třeba Qasem Basir opravdu vyspělá, ale z toho si Izrael „nesedl“, protože byl stále násobně silnější.

Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle

To ostatně prokazuje i od úderů od 13. června 2025, kdy zcela ovládá nebe a provádí téměř beztrestně útoky kdekoliv se mu zlíbí. O síle Izraele a Íránu vypovídá nejlépe srovnání, které redakce Armádního Zpravodaje provedla za účelem nastínění, kdo má jakou šanci:

• Izraelská armáda vs. íránská armáda
• Izraelské letectvo vs. íránské letectvo
• Americká námořní pěchota vs. íránská armáda

Samozřejmě nelze počítat, že by do útoku vstoupily celé ozbrojené složky daných zemí, jelikož musí zajišťovat úkoly na mnoha jiných místech, a konkrétně izraelská armáda má stále plné ruce práce s Hamásem a jeho podporovateli. Vedle toho by to nejspíše ani nebylo potřeba, jelikož je Írán mnohonásobně slabší než Izrael, natož pak, pomůže-li ho Amerika.

Článek Existuje jenom jeden důvod, proč Izrael zaútočil na Írán a vyvolal válku. Slabý režim ho dříve neohrozil, ale do budoucna mohl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Matka všech bomb (GBU-43/B) funguje jinak

Některé zdroje se zmiňují o této bombě jakožto o matce všech bomb, ale to je zcela chybné označení – tou je totiž GBU-43B MOAB (zkratka pro Massive Ordnance Air Blast bomb, ale též by šlo použít „Mother of All Bombs“), která je nejsilnější nejadernou bombou světa. Její hmotnost je 9,5 tun, z čehož připadá 8,5 tun na výbušnou náplň.

AČR ihned stahuje 1 500 balistických vest, údajně v polovině životnosti. Jdou prostřelit, ale podle armády je to normální

Wikipedia s odkazem na výzkumnou laboratoř Letectva Spojených států amerických uvádí, že existuje dokonce i 14tunová verze, ale o té moc zmínek není. GBU-43/B má přitom poloměr výbuchu 137,61 m, ale masivní tlaková vlna vytvořená výbuchem je schopná zničit oblast o velikosti 9 městských bloků (zhruba 15 fotbalových hřišť).

Z toho je patrné, že ničí zejména plošně (do stran), a nikoliv do hloubky, takže není v pronikání do odolných bunkrů vhodná. Izrael by ji sice použít chtěl, ale ke zničení přístupových tunelů a větracích šachet, čímž by Fordó de facto zasypal a jaderný program v ní uvěznil.

K proniknutí do hloubky poslouží GBU-57A/B

Jestliže by chtěl Izrael, respektive Amerika zničit íránský jaderný program úplně včetně všeho vybavení, musel by svrhnout bombu GBU-57A/B MOP (zkratka pro Massive Ordnance Penetrator, v překladu jako „Masivní penetrační munice“), která je těžší – váží 13,6 t, ale váha výbušné výplně je pouze 2 082 kg, uvádí Wikipedia – ano, i přesto je v pronikání do hloubky lepší.

Záběry: 2 rakety izraelské PVO při startu bouchly, ale přesto vzlétly. Po chvíli však spadly blízko letecké základny s F-35 a F-16

Hlavice je totiž navržena tak, aby vydržela extrémní nárazové síly při průrazu, a je plná vysoce účinných výbušnin optimalizovaných pro řízenou detonaci ve stísněných prostorách. Jediný letoun, který ji dokáže nést, je mimochodem těžký bombardér B-2 Spirit, který vlastní jedině americké letectvo – právě ono by ji tedy muselo odpálit, ale pravděpodobně by jenom jedna nestačila – redakce Armádního Zpravodaje soudí, že alespoň dvě.

Článek GBU-57A/B: jediný „louskáček“ světa, který zničí íránský bunkr 90 m pod zemí. Nepleťte si ji s matkou všech bomb, funguje jinak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obří dron primárně zajišťuje průzkum

Elbit Systems Hermes 900 Kochav je izraelský bezpilotní letoun operující ve výšce až 9 000 m, a to až po dobu 36 hodin. Slouží především k průzkumným, monitorovacím a zpravodajským účelům, ale rovněž může být vyzbrojen protitankovými a protipěchotními raketami Spike, jak uvádí Wikipedia. Jejich nejnovější verze NLOS by měla při odpalování ze vzduchu zasahovat cíle vzdálené až 50 km, tvrdí Rafael, ale není potvrzeno, že je má Hermes 900.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Rozpětí křídel Hermesu 900 je 15 metrů a na délku měří 8,3 metrů, zatímco jeho užitečné zatížení je až 450 kg. Vzhledem k jeho velikosti ho lze tedy přirovnat k letadlu, i když nosností pochopitelně ne. Íránská protivzdušná obrana by k tomu mohla použít třeba domácí systém Bavar-373, ačkoliv má i jiné, které v omezené míře používá.

Trosky jsou značně poničené dopadem letounu na zem, každopádně nejeví známky po zásahu šrapnely, ale redakce Armádního Zpravodaje zjistila, že Ozbrojené síly Izraele později potvrdily sestřelení neupřesněného bezpilotního letounu Íránem, uvádí TimesOfIsrael, který k tomu měl použít raketu země-vzduch, což znamená, že má některé systémy PVO stále funkční.

Izrael ho každopádně silně bombarduje a například už mu zničil mnoho platforem pro odpalování balistických raket, ale i jednu z jejich největších výroben. K už tak vyhrávajícímu Izraeli by se přitom mohli brzy přidat Američané, kteří přesouvají k Íránu vojenské kapacity, a Donald Trump údajně schválil plány útoku, který by mohl proběhnout o víkendu.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Ve hře je také zničení íránského jaderného programu soustředěného v pevnosti Fordó desítky metrů pod zemí, k čemuž by židovská země ráda použila nejsilnější nejadernou bombu světa známou jako „matku všech bomb“ (jinak GBU-43B). Ta by ho přitom měla de facto zasypat, ale kdyby měl být zničen úplně, bylo by potřeba proniknout až cca 80 pod zem, k čemu má Amerika speciální penetrační bombu známou jako HBU-57A/B.

Iranian state television has broadcast footage of the wreckage of a Hermes 900 unmanned combat aerial vehicle (UCAV) reportedly shot down over Esfahan last night. pic.twitter.com/QcXFJHgnbT

— NOELREPORTS 🇪🇺 🇺🇦 (@NOELreports) June 18, 2025

Trosky sestřeleného izraelského dronu Hermes 900

Článek Záběry: Írán si připsal malé vítězství, sestřelil supermoderní izraelský dron velikosti letadla, který může útočit raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Khojir vyrábí to nejlepší, čím Írán disponuje

Ačkoliv je mnoho balistických raket ve výzbroji íránských revolučních gard zastaralých, stejně tak v něm lze najít ty opravdu moderní – jmenovitě jde o Qasem Basir, které vznikají právě v zasažené továrně v Khojiru. Jedná se nejspíše o nejlepší a nejpřesnější, jakou aktuálně má, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že nikoliv ve vysokých počtech.

Zasahovat má s přesností 1 metru, zatímco Shahab-3 se trefí s odchylkou až 2,5 km – může však sloužit k terorizování měst, pokud mu je prakticky jedno, kam dopadne. Za zmínku pak stojí také rodina balistických raket Sejil, která má přesnost 50 m a hlavici těžkou 1 500 kg. Nedávno navíc Írán vydal prohlášení, že vyvinul 2tunovou bojovou hlavici instalovatelnou na současné rakety. Pro Izrael je proto důležité zničit vše, co s nimi jakkoliv souvisí.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Záběry výše ukazují mohutný požár vycházející dle svědků od výrobního komplexu Khojir, což komentuje theTimesOfIsrael s tím, že nebyl útok přímo potvrzen, ačkoliv právě pro tuto oblast vydaly izraelské ozbrojené síly varování k evakuaci. Redakce Armádního Zpravodaje našla na internetu záběry, podle nichž jenom izraelští agenti pálí pneumatiky, ale věrohodnost tohoto tvrzení ověřit nelze. Írán navíc válku nezpochybnitelně prohrává.

طهران: عملاء الموساد يعمدون إلى إحراق اطارات بكثافة لاظهار أن تعرضت لغارات إسرائيلية! pic.twitter.com/W2CwWz4iP6

— Leb Now (@leb_now) June 17, 2025

Záběry mají ukazovat, jak agenti Izraele pálí pneumatiky, přičemž požár vydávají za úder na zařízení související s vojenskou výrobou

Článek Záběry ukazují, jak obří íránská výrobna balistických raket shořela poté, co na ni zaútočilo izraelské letectvo. Údajně jde o podvrh se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejsilnější letouny světa Írán neodrazí

Včera 18. června 2025 informoval Armádní Zpravodaj, že Spojené státy americké přesouvají letadlovou loď USS Nimitz do Arabského moře na jih Íránu, a že Donald Trump připustil, že by se mohla Amerika přidat na stranu Izraele, jelikož íránský jaderný program „nesmí“ produkovat bojové hlavice (elektrárny a jiné projekty nikdo zakazovat nechtěl).

Bývalý plukovník NATO schválil útok na Írán, podle něj byl „žádoucí“. Jaderná válka ale nehrozí, tvrdí Mark Rutte

A jak se zdá, americký úder je skutečně blíže, než se zdálo, o čemž ale musely ozbrojené složky vědět mnohem dříve; už 17. června 2025 se totiž začaly objevovat zprávy o hromadném přesunu amerických vojenských letounů z Evropy na Blízký východ, o čemž informoval analytik „OSINTdefender“ s tím, že jde o tankery doprovázené F-15, F-16, F-22 a F-35.

Bloomberg upozornil, že by mohlo dojít k americkému útoku na Írán o víkendu, ale zdůraznil, že se to také může změnit, jelikož oficiálně (veřejně) nic potvrzeno nebylo. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že pokud se to stane, íránský režim bude nucen kapitulovat. V opačném případě se stane neživotaschopným během několika dní. Ve hře je také odpálení nejsilnější nejaderné bomby světa na pevnost Fordó, v níž je jaderný program země.

Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že působí plošně a není určena k pronikání do hloubky – na to má americká armáda jinou bombu, a sice GBU-57A/B, jejíž ničivost ukazují i záběry. Když byl Donald Trump ve středu dotázán novináři, odpověděl typicky po svém: „To nemohu říct. Možná to udělám, možná ne. Nikdo neví, co udělám.“

Na druhou stranu už měl schválit plány útoku na Írán, což naznačuje, že jenom sbírá čas pro tak náhlý přesun armádních sil, jelikož o akci Izraele údajně nevěděl. Amerika má každopádně důvod na Írán zaútočit – vedle jaderného programu, kdy se odmítal vzdát vývoje bojových hlavic, je to také možnost ukázat sílu americké armády, jelikož íránský ministr obrany v prvních dnech války pohrozil, že pokud se Amerika zapojí, donutí ji „odejít z regionu“.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Když redakce Armádního Zpravodaje porovnala jenom sílu americké námořní pěchoty, která by byla první údernou silou, pakliže by chtěli Američané podniknout i pozemní invazi, je jasné, že by to byl pro Írán nerovný souboj. To ale platí i pro Izrael, jelikož je technologicky mnohem vyspělejší a proti jeho letectvu de facto nemá šanci. Pokud se k němu tedy připojí ještě to americké, skončí hlavní město i vojenské cíle naprosto zdevastované.

Jestliže americké letectvo skutečně přesouvá do oblasti hned dva letouny páté generace, jimž budou sekundovat letouny generace čtvrté, půjde o rychlý proces. Íránské letectvo nemá ani na to, aby se rovnalo izraelskému, natož pak, bude-li podpořeno americkým:

F-35 Lightning II

F-35 je víceúčelový stíhací letoun páté generace vyvinutý firmou Lockheed Martin s důrazem na stealth technologii, síťové propojení a pokročilé senzory. Vyráběna je ve třech variantách (A, B a C) pro potřeby pozemního letectva i námořnictva. Pilotům poskytuje výraznou informační převahu a schopnosti, a v její výzbroji pochopitelně nechybí pokročilé zbraňové systémy.

F-22 Raptor

F-22 je stíhací letoun páté generace vyvinutý firmou Lockheed Martin ve spolupráci s Boeingem. Navržený byl pro vybojování vzdušné nadvlády, přičemž kombinuje stealth technologii, nadzvukovou rychlost bez přídavného spalování (supercruise), extrémní manévrovatelnost a pokročilé senzory. I když je jeho výroba již ukončena, zůstává jedním z nejvýkonnějších stíhacích letounů světa, a vedle vzdušných soubojů dokáže útočit i na pozemní cíle.

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

F-16 Fighting Falcon

F-16 je jednomotorový víceúčelový stíhací letoun čtvrté generace vyvinutý General Dynamics (nyní Lockheed Martin). Na nebi se sice prohání od roku 1974, ale díky své obratnosti, nízké ceně a neustálé modernizaci se stal jedním z nejrozšířenějších na světě. Je určen jak pro vzdušné souboje, tak pro útoky na pozemní cíle, a nechybí mu moderní avionika ani široká výzbroj.

F-15 Eagle

F-15 je dvoumotorový stíhací letoun vyvinutý firmou McDonell Douglas (nyní Boeing) určený k získání vzdušné nadvlády. Jeho první let se uskutečnil v roce 1972, a díky své výjimečné rychlosti, doletu a schopnostem v boji vzduch-vzduch se stal legendou. Verze F-15E Strike Eagle přidává schopnosti pro údery na pozemní cíle, což z něj dělá univerzální platformu.

Článek Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Balistické rakety neničí Iron Dome

Video, které můžete vidět níže, ukazuje útok z Íránu odpálených balistických raket na Izrael a též snahu obrany o jejich likvidaci. V tomto případě je prezentován jako činnost izraelského systému Iron Dome, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že jde o omyl. BBC uvádí, že je určený k likvidaci raket krátkého doletu či granátů s dosahem od 4 do 70 km, ale vzhledem k tomu, že z Íránu je to do Izraele více než 1 000 km, jde o balistické rakety středního doletu, k jejichž eliminaci tedy není Iron Dome určen – k tomu existují Arrow a THAAD.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Írán mohl použít k útoku zachycenému na videu celou škálu balistických raket, jichž má s potřebným dosahem hned několik. Wikipedia uvádí, že jde například o raketu Shahab-3 s doletem kolem 1 300 kilometrů, která má pohon na kapalné palivo a je zastaralá a nepřesná, ale rozhodně zůstává nebezpečná – hlavně proti městům plným civilistů. Třeba moderní raketa Sejil-2 má potom dolet dokonce 2 000 kilometrů a používá tuhé raketové palivo, přičemž je i přesná a může zničit nebo alespoň poškodit i nějaký zvolený strategický cíl.

Obranu zajišťuje Arrow a THAAD

Izrael si je nebezpečí útoku balistickými raketami vědom, a proto od 80. let 20. století pracoval na obraně. Výsledkem je systém Arrow, k němuž Wikipedia uvádí, že je určen proti raketám delšího doletu, tedy přesně zbraním, jakými může útočit Írán. Skládá se z radarů schopných zachytit nepřátelské hrozby na vzdálenost zhruba 500 kilometrů a používá dva typy protistřel označovaných jako Arrow-2 a Arrow-3, právě ty proti balistickým raketám nejspíše startují.

Zbraně budoucnosti: íránské drony Shahed vs. izraelské Harop – hrubá síla proti preciznosti, kdy obojí vyhrává úplně jinak

Arrow-2 je starší typ protistřely – létá rychlostí až Mach 9 a cíl ničí ve vzdálenosti asi 100 km výbuchem hlavice o hmotnosti 150 kg. Arrow 3 je potom větší a rychlejší, je schopen zničit rakety s ještě delším dosahem, a to v oblastech mimo zemskou atmosféru. Oba typy interceptorů mají radarové navádění, ale mnohé informace o nich jsou pochopitelně klasifikované.

Spojené státy americké navíc Izraeli poskytují baterii systému THAAD, aby protiraketovou obranu svého spojence vyztužily. Lockheed Martin ho popisuje jako systém určený na boj s balistickými raketami krátkého a středního doletu a také jeho střely jsou schopné lokalizované nepřátelské rakety zničit mimo zemskou atmosféru na vzdálenost zhruba 150 až 200 km.

Článek Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok na Írán byl oprávněný a „žádoucí“

Ne každý by asi čekal, že se Izrael pustí do války s Íránem, když se do té doby soustředil na boj proti teroristům z Hamásu, Hizballáhu a dalším podporovatelům. Měl k tomu však podle tamních představitelů vážný důvod, a sice íránský jaderný program, který byl blízko k produkci zbraní. Než to riskovat, rozhodla se židovská země, že udeří preventivně.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Silné výhrůžky ze strany íránských představitelů byly ovšem hodně vzdálené realitě, jelikož jejich země mohutně prohrává. Izrael ji díky letecké převaze zcela rozdrtil a ovládá celé nebe, z něhož provádí převážně strategické bombardování vojenských cílů a objektů souvisejících s íránským jaderným programem. Aktuálně se dokonce plaví k jihu Íránu druhá americká letadlová loď USS Nimitz, a D. Trump pronesl, že je „úder velmi blízko“.

A ačkoliv mnozí izraelský preventivní útok odsuzují, například zmíněný Darius Jauniškis s ním nemá moc problém: „Zjevně nebyla jiná možnost než zasáhnout íránská jaderná vývojová zařízení, protože bylo nutné je zastavit,“ řekl dle LRT v rozhovoru v úterý 17. června 2025. „Nepochybně to není na nás, abychom rozhodli. Jejich zpravodajské služby pravděpodobně měly určité informace, které vedly k těmto rozhodnutím,“ dodal.

Redakce Armádního Zpravodaje informovala již před několika týdny, že k tomu může dojít, jelikož americké rozvědce unikly tajné dokumenty, podle nichž Izrael tento útok připravoval již delší dobu. Jiného názoru, než že je útok Izraele oprávněný, je však generálního tajemník NATO, Mark Rutte: „Byla to jednostranná akce Izraele. Takže si myslím, že je zásadní, aby mnoho spojenců, včetně Spojených států, pracovalo, zatímco zde hovoříme, na deeskalaci. Vím, že to dělají,“ řekl podle agentury Anadolu, a vyvrátil riziko jaderné války.

Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády

Izrael de facto nemá důvod použít atomovky, když nepřítele naprosto „zválcoval“ konvenčně, a pokud je nepoužije nikdo jiný, podle Armádního Zpravodaje to tak téměř jistě i zůstane. Sice Pákistán, který je spojencem Íránu, pohrozil, že pokud Izrael odpálí jaderné zbraně na Írán, odpálí je Pákistán na Izrael, ale k tomu nejenom nedojde, ale zároveň je zřejmé, že by se tím tamní režim ohrozil, jelikož má co dělat s hrozbou střetu s Indií.

Článek Bývalý plukovník NATO schválil útok na Írán, podle něj byl „žádoucí“. Jaderná válka ale nehrozí, tvrdí Mark Rutte se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nebezpečím jsou íránské balistické rakety

Izrael ovládá vzdušný prostor nad Íránem v podstatě od prvních hodin, a není jasné, zda se vůbec letectvo napadené země pokusilo o nějaké souboje. Ale redakce Armádního Zpravodaje hodnotí, že i kdyby ano, bylo by to k ničemu, jelikož disponuje maximálně MiG-29 a F-14, tedy již značně zastaralými konstrukcemi, které se nemohou s izraelským F-35.

Židovská země má sice i F-16 a starší F-15, ale ty slouží primárně k bombardování a létají až v druhé vlně, kdy jim nehrozí nebezpečí ani ze strany protivzdušné obrany. Vysloužilý americký generál Steve Anderson zhodnotil, že největším nebezpečím zůstávají pro Izrael balistické rakety Šaháb-3, kterých může mít Írán kolem 2 000, ale jisté to není.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Armádní Zpravodaj připomíná, že je íránský program balistických raket velmi rozsáhlý, a určitě má i několik takových, které by mohly proniknout izraelskou PVO. Na druhou stranu už v pondělí 16. června 2025 informoval theJerusalemPost s odkazem na izraelskou armádu, že se podařilo zničit 1/3 íránských odpalovacích ramp pro balistické rakety.

Údery přitom pokračují, takže je zcela reálné, že i kdyby Írán zásoby měl, ani je nestihne využít. Balistická raketa Šaháb-3 je podle Wikipedie ve výzbroji asi od roku 1998, a existuje ve třech verzích – Šaháb-3A s doletem 1 300 km, Šaháb-3B s doletem 2 000km, a Šaháb-3C s doletem dokonce 2 200 km – všechny jsou tedy schopné zasáhnout izraelské území.

Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády

V závěrečné fázi letu dosahuje rychlosti Mach 7 a na cíl udeří hlavicí těžkou až 1 200 kg, nebo místo ní pět hlavic s kazetovou municí, kdy může být každý zaměřena na jiný cíl. Její přesnost je ovšem 2 500 metrů, takže je de facto nemožné, aby trefila opravdu přesně požadovaný cíl, ale na druhou stranu může sloužit k terorizování měst a zahlcení PVO.

Boj na Blízkém východě není podle Steva Andersona vůbec vyrovnaný, Izrael má podle něj jasně navrch, což ostatně dokazuje od počátku války s Hamásem, do níž se pokoušel vstoupit také Írán, ale po pár odvetných úderech si to velmi rychle rozmyslel. Aktuálně navíc pluje do Arabského moře druhá americká letadlová loď USS Nimitz, která má údajně bránit Izrael před hrozbami, ale zároveň Donald Trump připustil, že je úder na Írán „blízko“.

Nejtěžší kalibr ukazuje video: skutečný zabiják íránských bunkrů je americká GBU-57A/B, kterou nosí jediný bombardér světa

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že má Izrael kupříkladu přesně zmapovaný íránský bunkr Fordó, v němž je soustředěn jaderný program, který je také důvodem, proč vlastně k válce došlo. Zpravodajské informace jsou ve válce klíčové, a Izrael opakovaně dokazuje, že v jejich shromažďování vyniká. Ostatně i proto se mu podařilo zabít již několikátého nejvyššího generála íránských ozbrojených sil, který byl ve funkci teprve 4 dny.

Srovnání izraelské a íránské pozemní armády

Ačkoliv je íránská armáda o dost početnější a může se spolehnout i na organizace, jakou je třeba polovojenský Basij, na tu izraelskou ztrácí i přesto, že je aktuálně ve válce s Hamásem, a ještě se věnuje eliminaci hrozeb v Talibanu a Sýrii. Izraelci jsou špičkově vycvičení, jelikož musí odolávat arabskému světu po mnoho desetiletí, a de facto jim nic jiného nezbývalo.

Izraelská armáda má nesrovnatelně lepší a odolnější tanky, které patří k nejlepším na světě, zatímco Írán má nejmodernější modernizované T-72 Karrar, které Armádní Zpravodaj hodnotil, a potom M60 Zulfiqar, jejichž základem je tank z roku 1959, potvrzuje Wikipedia.

Srovnání izraelského a íránského letectva

V oblasti letectva má Írán nejmodernější MiG-29, ale to už je hodně stará konstrukce, která se nemůže rovnat ani s F-16 Sufa ve výzbroji Izraele, natož pak s F-35. Írán sice zveřejnil údajné autentické záběry, na nichž má být sestřelení dvou těchto letounů páté generace, ale redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala, že pochází z českého herního simulátoru.

Článek „Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V Arabském moři vznikne obří síla

Americká letadlová loď USS Nimitz spolu se svými devíti letkami a doprovodnými silami, tedy včetně pěti torpédoborců opouští Jihočínské moře, aby se připojila k úderné skupině v Arabském moři vedené první „letadlovkou“ v oblasti, a sice USS Carl Vinson. Americký ministr obrany, Pete Hegseth, to sice neupřesnil, ale Reuters má údajně informace od vysokých úředníků s tím, že na Blízký východ míří také tankovací letouny.

Nejtěžší kalibr ukazuje video: skutečný zabiják íránských bunkrů je americká GBU-57A/B, kterou nosí jediný bombardér světa

Vedle nich se mají přesouvat k Íránu další americké ozbrojené síly, ale jaké nebo kolik, známo není. USS Nimitz, označovaný též jako CVN-68, je každopádně poměrně stará letadlová loď, která působí ve službách amerického námořnictva od roku 1975, a je dnes nejstarší svého druhu ve výzbroji. Díky jadernému pohonu má však skoro neomezený dosah.

Nést přitom může až 90 letadel a vrtulníků, konkrétně víceúčelové stíhací F/A-18E/F Super Hornet určené k vybojování vzdušné nadvlády, útokům na pozemní cíle, potlačení PVO a průzkumu, ale také E-2D Advanced Hawkeye pro včasné varování a řízení vzdušných operací. Z vrtulníků je to MH-60R Seahawk na protiponorkový a protilodní boj, a víceúčelový MH-60S Seahawk. Hlavními letouny jsou však Super Hornety, potvrzuje Wikipedia.

Írán vyhrožuje Americe, že jí zničí 19 vojenských základen, když podpoří Izrael. Neuvědomuje si, co by na sebe přivolal

USS Carl Vinson, k níž se má USS Nimitz v Arabském moři jižně od Íránu připojit, je pak rovněž třídy Nimitz, ale do služby vstoupila o sedm let později v roce 1982. Její kapacita je shodná, ale kromě letounů F/A-18E/F Super Hornet nese také mnohem modernější F-35C páté generace, potvrzuje F-35. Vedle toho potom EA-18G Growler pro zjištění elektronického boje a letoun včasné výstrahy a řízení E-2D Hawkeye, stejně jako vrtulníky MH-60R/S.

Američané skutečně mohou na Írán udeřit

Zda k útoku na íránský režim, jehož země se po několikadenním bombardování izraelským letectvem zmítá v chaosu, dojde, není jasné, ale redakce Armádního Zpravodaje to v žádném případě nevylučuje. Ostatně i Donald Trump dle theEconomist nedávno připustil, že je úder na Írán „blízko“. Izrael nedávno žádal, aby se Američané připojili s „matkou všech bomb“, která dokáže coby jediná nejaderná bomba světa zničit íránský jaderný bunkr.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Redakce Armádního Zpravodaje také zhodnotila sílu íránské armády a americké námořní pěchoty, která by nesla hlavní tíhu bojů v případě, že by došlo k vylodění jednotek na pobřeží. Zatím se ale oficiálně zdá, že dojde „pouze“ k eliminaci vzdušných hrozeb. Z těch největších jde o balistické rakety, z nichž Armádní Zpravodaj vybral tři, které jsou schopné proniknout izraelskou PVO. Írán mimochodem také vyvinul raketu s 2tunovou hlavicí.

Článek Americký útok na Írán je blízko, připouští Trump: vyslal k němu obří letadlovou loď USS Nimitz – údajně zatím na obranu Izraele se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořní pěchota silnější než celý Írán

Situace se mění několikrát denně, a s ní i postoj Američanů. Některé zdroje naznačují, že by mohli poslat do Izraele 10tunovou matku všech bomb, aby definitivně zničili podzemní bunkr Fordó (Fordow) umístěný asi 90 metrů hluboko, v němž je soustředěn íránský jaderný program. Právě ten je hlavním důvodem, proč Izrael na zemi zaútočil – údajně totiž byla blízko vyrobení asi 15 jaderných hlavic, což zkrátka nechtěl riskovat. Jiné zdroje zase říkají, že Donald Trump nechce válku eskalovat, ale zároveň požaduje kapitulaci Íránu.

Redakce Armádního Zpravodaje připravila lehké srovnání íránské armády a americké námořní pěchoty, která ačkoliv má násobně méně členů, disponuje nesrovnatelnou technologickou převahou. Padla by na ni počáteční tíha bojů, kdy by musela dobýt a zajistit íránské pobřeží, aby se na něm mohla následně vylodit klasická armáda, která je schopnější v provádění pozemních operací. Pochopitelně by následně mohli nastoupit i výsadkáři a další.

Útoku by se nejspíše nezúčastnila ani polovina americké námořní pěchoty, ale ani tak by íránská armáda v podstatě neměla šanci – a nutno připočítat, že by Američané jistě využili také bombardéry a další prostředky, které mohou rozmístit v Izraeli a na svých základnách na Blízkém východě. Právě obrovská technologická převaha by byla hlavní výhodou, díky níž by ani nemuselo docházet k tolika pozemním střetům mezi vojáky.

Jak dlouho by takový prvotní útok na pobřeží Íránu trval, lze těžko odhadovat, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že by došlo k obsazení hlavních míst nejpozději do 48 hodin, některých 100% v řádech jednotek hodin. Neznamenalo by to však úplnou výhru s možností zemi obsadit – to by bylo mnohem komplikovanější a vzhledem ke smýšlení tamního obyvatelstva, které se může rychle zformovat do radikálních uskupení, skoro nemožné. Ale to Armádní Zpravodaj rozebíral už dříve, včetně potencionálních možností a hrozeb.

Nutno zdůraznit, že by se námořní pěchota pochopitelně nepokoušela hned vylodit, aniž by si pobřeží „nepřipravila“. K ničení íránských obranných systémů, zbraní, ale i pozemních stanovišť a jednotek, by využila primárně své silné letectvo, případně i palbu z plavidel, z nichž dokáže udeřit i na cíle vzdálené až 1 600 km, ale to už by nešlo o zajištění pobřeží.

Článek Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velikostně jsou si drony docela podobné

Už na první pohled jsou Shahed a Harop tvarově v mnoha ohledech odlišné, ačkoliv velikostně tolik ne. Wikipedia uvádí, že íránský dron má na délku 3,5 metru a rozpětí jeho křídel činí 2,5 metru, kdežto izraelský dron má délku 2,5 metru, je tedy kratší, ale má zase větší rozpětí křídel, a to 3 metry. Oba jsou přitom shodně poháněné tlačnou vrtulí.

Rozdílů je však mnohem více, a tím prvním je hmotnost bojové hlavice. Wikipedia ji u Haropu udává 16 kg, i když v jiných zdrojích lze najít i údaj 23 kg. Shahed ji má o dost větší, a to 52 kg, nebo dokonce až 90 kg, má-li zkrácený dolet. Na druhou stranu je přesnost izraelského dronu lepší než 1 metr, čehož íránský dron hlavně při rušení satelitní navigace nemůže dosáhnout. Při precizním zaměření tak menší nálož může napáchat zásadnější škodu.

Dolet má lepší Shahed, rychlost Harop

V čem se mohou drony opět lišit, je dolet. U Haropu jde o zhruba 1 000 kilometrů, což znamená, že z Izraele nedokáže zasáhnout celé území Íránu, upozorňuje Armádní Zpravodaj, zatímco u Shahedu s menší hlavicí je udávána až 2 500 km, ale může jít o nadsazený údaj. Je však bezesporu prokázáno, že doletí do výrazně větší vzdálenosti, než je 1 000 kilometrů. Harop má pak zase výhodu vyšší rychlosti 417 km/h oproti pouhým 185 km/h u Shahedu.

„Nositel vítězství“ zvaný Fattah je první íránská hypersonická raketa v historii, třeba Evropu ale zdaleka neohrozí

Rozdílná budou také střeva obou strojů. Shahed používá inerciální a satelitní navigaci, což Harop také, ale Israel Aerospace Industries ho popisuje jako dron schopný operovat v prostředí s rušeným signálem satelitní navigace. Ovládat ho může operátor, ale dokáže i samostatně detekovat a rozpoznávat cíle, což z něj dělá velice nebezpečnou zbraň. Kvůli tomu bude pravděpodobně i výrazně dražší než Shahed, ale zase efektivnější.

Článek Zbraně budoucnosti: íránské drony Shahed vs. izraelské Harop – hrubá síla proti preciznosti, kdy obojí vyhrává úplně jinak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americké základny by mohly být cíle útoků

Íránský ministr obrany, brigádní generál Aziz Nasirzadeh, vyslal Americe vzkaz, že pokud proti jeho zemi jakkoliv zasáhne, bude to mít za následek těžké ztráty pro její síly regionu. Redakce Armádního Zpravodaje ověřila v mapování AlJazeera, že aktuálně provozuje na Blízkém východě 19 základen – osm stálých je v Bahrajnu, Egyptě, Iráku, Jordánsku, Kuvajtu, Kataru, Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Další se nachází například v Iráku, tedy sousední zemi Íránu, nebo v Kuvajtu. V Rudém moři navíc v současné době působí americké lodě zasahující proti Hútíům podporovaných Íránem, ale ani to by vojáky na základnách při nějakém větším úderu neochránilo. Na druhou stranu snad nemůže tamní režim na střet se Spojenými státy americkými ani pomýšlet.

Armádní Zpravodaj hodnotil v prosinci 2023, že by ho Amerika „sfoukla“ jako svíčku. Tehdy se zdálo, že by to nebylo tak snadné kvůli tomu, že má za spojence třeba Hamás, Hizballáh, nebo Hútíe, ale jak se ukazuje, o většinu těchto hrozeb se už postaral Izrael. Ekonomické dopady by to nicméně mělo na celý svět, jelikož by došlo k zablokování námořních tras, ale nejspíše i omezení produkce ropy. Ozbrojený konflikt tak přesto není žádoucí.

Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem

Je ale možné, že Američané pošlou do blízkosti další vojenské plavidlo, aby demonstrovalo sílu. Írán jim má každopádně předložit protinávrh na vývoj jaderného programu. Právě selhání jednání bylo důvodem, proč Izrael nakonec na režim zaútočil stovkami letounů – údajně byl totiž jenom několik dní od vyrobení 15 jaderných hlavic. Že to může nastat se přitom vědělo skoro o tři týdny dříve, kdy to vyzradily uniklé dokumenty americké rozvědky.

Článek Írán vyhrožuje Americe, že jí zničí 19 vojenských základen, když podpoří Izrael. Neuvědomuje si, co by na sebe přivolal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

„Matka všech bomb“ by Fordó rozmetala na kusy

Ještě než dojde k eskalaci konfliktu do takové míry, že se do něj vojenským způsobem vloží Spojené státy americké, chce Donald Trump řešit záležitost mírovou cestou namísto bombami, ale zároveň prý nemá náladu s Íránem o příměří vyjednávat a očekává jeho úplnou kapitulaci. Zároveň upozornil, ať si nezahrává: „Pokud (Íránci) něco udělají našim lidem, půjdeme na to tvrdě, ‚shodíme rukavice‘. Myslím, že ví, že se nemá dotýkat našich vojáků.“

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že Donald Trump dle vysokého amerického představitele považuje za klíčové zničit masivní bunkr ve Fordó, v němž je lokalizováno íránské podzemní zařízení na obohacování uranu. Byla by to podle něj páka, jak přimět režim k uzavření dohody, která vy ho zavazovala k nešíření jaderných zbraní – právě to má být totiž důvod, proč Izrael zaútočil – ostatně už týdny dopředu věděl, že je blízko k jejich vyrobení, ale spoléhal se, že dojde k uzavření uspokojivé jaderné dohody mezi Íránem a Amerikou.

I když to nebylo z oficiálních zdrojů potvrzeno, nabízí dle redakce Armádního Zpravodaje jediná možnost, jak nejaderným způsobem rozbít íránskou pevnost Fordó – GBU-43/B MOAB známá také jako matka všech bomb. Nebylo by přitom nutné rozmetat celou skálu. Jak podle theGuardian uvedl americký fyzik David Albright, prezident Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost, Izrael má bunkr Fordó velmi dobře zmapovaný, takže ví, kam udeřit.

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

Stačilo by podle něj zničit přístupové tunely a systémy ventilace, aby bylo zařízení vyřazeno z provozu. GBU-43/B (MOAB) má podle Wikipedie hmotnost 9 850 kg, z čehož tvoří 8 500 kg trhavina, jejíž výtěžnost je 11 tun TNT. Jenom pro srovnání, Američané měli kdysi historicky nejmenší a nejslabší jadernou bombu W54 s výtěžností 10 až 20 tun TNT, uvádí Brookings, což je srovnatelné s matkou všech bomb GBU-43/B, ale ve výzbroji už není.

Záběry níže ukazují na začátku test matky všech bomb americkým letectvem v roce 2003, a poté její dopad na jeskynní a tunelové systémy v okrese Achin v provincii Nangarhár ve východním Afghánistánu v 19:32 tamního času 13. dubna 2017. Je nepochybné, že by několik z nich dokázalo íránský bunkr zdevastovat, ale není jasné, kolik jich existuje. GBU-43/B mohou přitom nést letouny C-130 Hercules, konkrétně varianty MC-130E Combat Talon I nebo MC-130H Combat Talon II, ale ty má pouze americké letectvo.

Článek Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael mohl využít několik střel vzduch-země

Ve funkci vydržel Alí Šadmání sotva 4 dny, jelikož byl jmenován teprve v pátek 13. května 2025, kdy byl eliminován jeho předchůdce Gholam Alí Rašíd. Izraelské ozbrojené síly v prohlášení uvádí, že zahynul při úderu v ústředí íránského režimu v centru Teheránu. Ačkoliv nebylo upřesněno, jak přesně, dle Armádního Zpravodaje šlo o letecký útok.

Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem

Právě v této oblasti má totiž Izrael jednoznačnou dominanci, a ačkoliv Írán opakovaně tvrdil, že se účinně brání a sestřelil už několik židovských F-35, redakce Armádního Zpravodaje záběry i fotografie identifikovala jako falešné. Protivzdušná obrana íránského režimu je totiž velmi slabá, a i když by měla zahrnovat také systém Bavar-373, který je schopnostmi údajně lepší než ruský S-400, nejspíše jde jenom o velmi přehnaná tvrzení.

Izraelské letouny, zejména pak F-35, provádí údery na íránské pozice de facto beztrestně, a jakmile není v oblasti PVO, mohou tam působit i starší F-16 a F-15. Ty jsou mj. nosiči řízených střel s plochou dráhou letu ICE BREAKER, které podle Rafaelu doletí až 300 km a jsou určeny proti vysoce hodnotným cílům, které drzí hlavicí těžkou 113,3 kg. Ale nejspíše je odpalovala F-35, která může díky stealth pronikat blíže k místu odpalu.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Armádní Zpravodaj připouští, že mohla být teoreticky použita i raketa Paveway, jejíž nejsilnější varianta vyvinutá z průbojné pumy s volným pádem BLU-109 má hlavici těžkou 250 kg, potvrzuje Wikipedia, případně raketa Rampage s hlavicí o hmotnosti 150 kg. Její přesnost je ale dle Wikipedie pouze 10 m, což se pro přesný úder moc nehodí. Lepší by proto byla střela Popeye, u níž výrobce udává přesnost 1 až 3 metry, ale podrobnosti úderu zůstávají utajeny, takže lze jenom odhadovat, čím vlastně Izrael na ústředí udeřil.

Článek Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Katastrofa, o jakou nikdo nestojí (doufejme)

Důvod, proč Izrael zaútočil na Írán, měly být právě jaderné zbraně – islámská země byla údajně jenom několik dní od postavení 15 atomových hlavic – a to je hrozba, jakou nechtěli mít židé „za dveřmi“ zejména poté, co na ně íránský režim neváhal na podporu Hamásu zaútočit. Kdyby totiž dopadla, byť jediná jaderná zbraň na území Izraele, následky by to byly na několik desetiletí, jelikož se zamoření de facto nejde zbavit.

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

Tento problém ovšem zdánlivě přetrvává, jelikož pákistánští představitelé nejenom, že vyjadřují podporu svému „bratrskému íránskému lidu“, jak sdílelo tamní ministerstvo obrany, ale také vyzývají k jednotě islámského světa proti tomu židovskému. Tato tvrzení podpořili výhrůžkami, že pokud Izrael odpálí na Írán atomové zbraně, může očekávat totéž od nich.

Redakce Armádního Zpravodaje je ale přesvědčena, že by Izrael nic takového neudělal, i kdyby mu Pákistán nevyhrožoval. Jednalo by se totiž o následky, z nichž by byl viněn ještě dlouho, a už teď mnozí západní politici odsuzují jednání izraelských ozbrojených sil. Navíc má Izrael obrovskou technologickou a konvenční převahu, takže nepotřebuje používat atomovky.

Akcie výrobce F-35 silně klesají poté, co Írán oznámil jejich sestřelení. Je to krásná ukázka, jak lidé věří dezinformacím

„Pákistán nám řekl, že pokud Izrael použije jaderné rakety, zaútočíme na něj také jadernými zbraněmi,“ sdělil podle EconomicTimes generál Mohsen Rezaee, vysoký důstojník íránských Islámských revolučních gard (IRGC) a člen Rady národní bezpečnosti.

O jaké přesně by se jednalo, upřesněno nebylo, ale Armádní Zpravodaj ověřil, že má dle různých zdrojů ve výzbroji kolem 170 jaderných hlavic. Wikipedia doplňuje, že nejsilnější z nich zaznamenaná měla výtěžnost 40 kilotun, a to už v roce 1974, ale není známo, že by Pákistán prováděl testování i silnějších hlavic. K jejich dopravě ovšem potřebuje nosiče.

Analýza: íránský systém PVO Bavar-373 údajně vidí stealth letoun F-35 až na 120 km. Vyvinutý byl jako lepší náhrada ruského S-400

Těmi by byly pravděpodobně balistické rakety, i když nad nimi zůstává otazník. Ze seznamu pákistánského arzenálu se totiž nezdá, že by měl ve výzbroji lepší nosič než Šahín III, který dosáhne 2 750 km, ale z Pákistánu do Izraele je to zhruba 3 200 km, takže by tam nedoletěla. Je však možné, že by došlo k přisunutí balistických raket do Íránu.

Článek Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.