Od JF-17 k J-10CE: jak Baku staví nové letectvo

Základem příběhu není jedna maketa na výstavě, ale řetězec kroků, které Ázerbájdžán podnikl od roku 2024. Dne 25. září 2024 byl prezidentu Alijevovi oficiálně představen víceúčelový bojový letoun JF-17C Block III, lehký stroj čínsko-pákistánské výroby, který byl tehdy označen za již zařazený do výzbroje. V červenci 2026 ázerbájdžánské ministerstvo obrany zveřejnilo záběry z výcvikových letů s těmito stroji. JF-17C tedy není jen slavnostně převzatý exponát. Létá, cvičí, slouží.

A právě tady vstupuje na scénu J-10CE, exportní verze čínského jednomotorového víceúčelového bojového letounu generace 4,5. Stroj o maximální rychlosti kolem 2,2 Machu (přibližně 2 700 km/h), s bojovým doletem přibližně 550 kilometrů a hmotností prázdného letounu kolem 9,8 tuny. Klíčová je avionika: radar s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA), střely PL-15 pro boj za hranicí vizuálního kontaktu s odhadovaným dostřelem přes 150 kilometrů a manévrovací střely PL-10 pro blízký vzdušný souboj. Veřejné oficiální potvrzení kontraktu na J-10CE pro Baku zatím chybí, část zahraničních zdrojů o něm hovoří, ale ázerbájdžánská strana jej dosud neoznámila. Logika celého kroku je nicméně zřejmá: J-10CE by do ázerbájdžánského letectva přidal vyšší vrstvu nad JF-17C, a to v rámci téhož čínsko-pákistánského průmyslového a logistického okruhu. Vznikl by klasický model „low-high mix“: JF-17 pro počet a běžné mise, J-10CE pro nejnáročnější vzdušné souboje a odstrašení.

Politický rámec tomu odpovídá. Dne 23. dubna 2025 podepsaly Baku a Peking společné prohlášení o navázání komplexního strategického partnerství. Čína tedy nejen prodává letouny, ale buduje dlouhodobou vazbu zahrnující výcvik, servis, výzbroj a politickou oporu.

Proti komu: arménské Su-30SM a íránské Su-35

Dva konkrétní referenční protivníci si zaslouží pečlivý rozbor.

Arménie provozuje čtyři kusy Su-30SM, těžkého dvouměstného víceúčelového bojového letounu ruské výroby s radarem BARS (PESA, tedy s pasivním elektronickým řízením paprsku), maximální rychlostí 2,0 Machu (přibližně 2 450 km/h) a bojovým doletem kolem 1 500 kilometrů. Arménské ministerstvo obrany samo v březnu 2022 potvrdilo, že všechny čtyři stroje byly na domácí základně. Čtyři kusy. To je celá arménská flotila pro vzdušný boj. Proti ní by Ázerbájdžán s JF-17C a případnými J-10CE disponoval nejen početní, ale i kvalitativní převahou: modernější AESA radar proti staršímu PESA, střely PL-15 s větším dostřelem než arménské R-77, a hlavně schopnost síťového boje, kde jeden stroj sdílí data s celou formací.

Írán je jiná kategorie. Teherán v lednu 2025 poprvé oficiálně potvrdil nákup ruských Su-35S, jednomístných těžkých víceúčelových bojových letounů s radarem Irbis-E (PESA, ale s mimořádným výkonem a dosahem), maximální rychlostí 2,25 Machu (přibližně 2 750 km/h) a supermanévrovatelností díky vektorování tahu. Su-35S je na papíře výkonnější platforma než J-10CE, těžší, s větším doletem a větší zásobou paliva. Jenže veřejně průhledný je zatím hlavně samotný nákup. Počet objednaných strojů, jejich konfigurace ani stav dodávek Teherán nezveřejnil. Převahu J-10CE nad íránským Su-35 proto nelze rámovat jako absolutní. Spíš jde o situační výhodu: ve scénáři prvního dálkového zásahu (takzvaný „first-shot BVR“), kde rozhoduje kvalita radaru, dosah střely a taktické propojení, by AESA radar J-10CE a střela PL-15 mohly dát ázerbájdžánskému pilotovi rozhodující náskok ještě předtím, než se Su-35 dostane do svého optimálního pásma.

Bojově ověřený příběh: květen 2025 a cvičení v Kataru

Pro Baku není J-10CE jen katalogový produkt. Má za sebou něco, co většina konkurenčních typů v regionu nemá, čerstvý bojový záznam.

V květnu 2025 vypukl krátký, ale intenzivní vzdušný střet mezi Pákistánem a Indií. Agentura Reuters s odvoláním na amerického činitele s vysokou mírou jistoty uvedla, že Pákistán v boji nasadil právě J-10. Následná rekonstrukce agentury popsala, jak kombinace J-10 a střely PL-15 vedla ke zničení nejméně jednoho indického Rafale, francouzského stroje generace 4,5, který patří ke špičce západní produkce. Indickou stranu podle rekonstrukce překvapil zejména dostřel čínské střely.

K tomu přibývá cvičení Zilzal-II v Kataru z roku 2024, kde se pákistánské J-10C utkaly v simulovaných soubojích s katarskými Eurofightery Typhoon, stroji s radarem Captor-E (AESA) a střelami Meteor s dostřelem přes 100 kilometrů. Podle Aviation Week k tomuto cvičení skutečně došlo. Čínská státní televize CCTV následně oznámila skóre 9:0 ve prospěch J-10CE. Toto tvrzení je ovšem nutné brát s rezervou: nezávislé potvrzení od katarské strany, výrobce Eurofighteru ani jiné třetí strany neexistuje. Jde o čínské státní tvrzení, které Peking využívá jako exportní argument, a právě na výstavách jako ADEX takový příběh funguje.

Co Čína získává a co ztrácí Rusko

Skutečná změna není v jednom typu letounu. Je v tom, že Ázerbájdžán poprvé v historii systematicky staví stíhací letectvo mimo ruskou osu. Rusko v regionu neztrácí všechno, zůstává přes arménské Su-30SM, íránský program Su-35 i vlastní přítomnost na ADEX. Ale přichází o to nejcennější: výsadní postavení jediného dodavatele bojových letounů na Kavkaze.

Pro Moskvu, která je od února 2022 zatížená válkou na Ukrajině trvající už přes čtyři roky, je ztráta kavkazského leteckého trhu bolestivá nejen ekonomicky, ale i strategicky. Baku diverzifikuje, a dělá to vědomě. Načasování souvisí s tím, že ruský obranný průmysl má plné ruce práce s vlastními potřebami a dodací lhůty se prodlužují.

Čína naopak získává referenčního uživatele stíhací techniky v geopoliticky citlivém prostoru mezi Černým a Kaspickým mořem. Pokud Ázerbájdžán skutečně přejde i na J-10CE, Peking bude mít na Kavkaze dlouhodobé servisní vazby, přítomnost svých senzorů a zbraní a silný exportní argument pro další zákazníky. Reuters po květnu 2025 zmiňuje, že bojový úspěch J-10 exportně pomohl a že například Indonésie začala nákup zvažovat.

Co to znamená pro rovnováhu na Kavkaze

Pro Arménii se čtyřmi Su-30SM je matematika krutá. Ázerbájdžán už dnes provozuje JF-17C Block III a případný J-10CE by kvalitativní propast ještě prohloubil. Nejde o to, že by jeden typ letounu sám vyhrál válku; druhou karabašskou válku v roce 2020 rozhodly hlavně drony a dělostřelectvo. Ale mění se kalkulace rizika. Baku by mělo širší a modernější vzdušnou vrstvu než Jerevan, a to v situaci, kdy Arménie nemá jasného dodavatele, který by jí nabídl rychlou odpověď.

Pro NATO je čínský stíhací ekosystém na jižním Kavkaze signál, že čínský obranný export už nevstupuje jen do Afriky nebo jihovýchodní Asie, ale i do euroasijského uzlu, kudy vedou klíčové energetické a dopravní koridory. Baku nekupuje jen letouny. Kupuje celý nový svět.

Článek Čína dobývá Ázerbájdžán: J-10C mu dají převahu nad ruskými Su-30SM i Su-35 v Íránu a Arménii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se vlastně stalo nad Indií

Během krátké, ale ostré vzdušné konfrontace mezi Indií a Pákistánem v květnu 2025, označované jako operace Sindoor, došlo ke střetům, jejichž přesný průběh dodnes není nezávisle zdokumentován. Agentura Reuters v srpnu 2025 s odkazem na americké zpravodajské činitele uvedla, že pákistánské stroje J-10 sestřelily nejméně dva indické letouny, přičemž minimálně jeden z nich byl Rafale. Indie ztrátu oficiálně nepotvrdila.

Francouzská strana reagovala neobvykle otevřeně. Oficiální odpověď zveřejněná na webu Assemblée nationale v listopadu 2025 připustila, že kolem předpokládané ztráty existuje spor, ale zároveň výslovně upozornila na dezinformační kampaň čínských a pákistánských státních aktérů. Podle zprávy agentury Associated Press z července 2025 francouzská rozvědná komunita identifikovala koordinované šíření narativu poškozujícího Rafale prostřednictvím čínských ambasád v několika zemích.

Nejbezpečnější formulace tedy zní: pravděpodobná je ztráta nejméně jednoho indického Rafale, neprokázaná zůstávají maximalistická tvrzení o několika jistě potvrzených sestřelech. A právě v této šedé zóně mezi faktem a propagandou se rodí obchodní příběhy.

J-10CE versus Rafale: dvě filozofie, dvě cenové ligy

Srovnávat oba stroje jako přímé rivaly je zavádějící, patří do odlišných hmotnostních tříd a konstrukčních filozofií. Přesto právě toto srovnání dnes rozhoduje o miliardových tendrech.

Rafale nese doloženou integraci střel Meteor s dosahem přes 100 km, MICA pro bližší boj, řízené pumy HAMMER, protilodní Exocet i strategickou střelu SCALP. K tomu systém elektronického boje SPECTRA a datové linky kompatibilní s NATO. Oficiální datasheet Dassault Aviation tyto údaje veřejně dokumentuje.

U J-10CE je situace méně transparentní. Veřejně dostupné prodejní materiály uvádějí schopnost boje na velkou vzdálenost (BVR) a tankování za letu, ale konkrétní typy integrované výzbroje a dosah radaru nejsou publikovány ve srovnatelně ověřitelné podobě. Právě tady narážíme na zásadní rozdíl: zatímco Rafale má za sebou desítky let zdokumentovaného bojového nasazení v Afghánistánu, Libyi, Mali, Iráku i Sýrii, J-10CE vstupuje na exportní scénu teprve s pákistánským nasazením.

Koncepčně nejbližším západním konkurentem J-10CE není Rafale, ale spíš americký F-16 Block 70, rovněž jednomotorový víceúčelový letoun s radarem APG-83 AESA. Těžší Eurofighter Typhoon s maximální rychlostí Mach 2,0 (cca 2 450 km/h) a tahem 180 kN patří do stejné kategorie jako Rafale.

Cena, která rozhoduje, ale není tak jednoduchá

Právě cena je hlavním tahákem čínské nabídky. Podle The Business Standard bangladéšský balík pro dvacet strojů J-10CE činí celkem 2,302 miliardy dolarů, tedy přibližně 55 miliard korun. Samotný drak je v materiálech veden na 62,7 milionu dolarů za kus, zhruba 1,5 miliardy korun. Jenže jakmile se připočtou výcvik pilotů, logistika, pojištění, stavba infrastruktury a další výdaje, vyšplhá se cena na téměř 115 milionů dolarů za letoun. To už není tak propastný rozdíl oproti některým exportním variantám Rafale.

Pro Bangladéš ale hraje roli víc než samotná cenovka. Čína je podle studie Carnegie Endowment for International Peace i dat SIPRI historicky největším dodavatelem vojenské techniky do Bangladéše. Nákup J-10CE by tuto závislost dále prohloubil, od výcviku přes servis až po budoucí modernizace. Třetím faktorem je politické financování: čínské úvěrové podmínky bývají pro rozpočtově omezené státy atraktivnější než západní nabídky.

Otřes trhem, nebo marketingový příběh?

Formulace o „otřesu zbrojním trhem“ vyžaduje kontext. Dassault Aviation měl ke konci roku 2025 v objednávkové knize 220 letounů Rafale. Francouzský program pokračuje vývojem standardů F4 a F5 s novými schopnostmi. Globální kolaps západních leteckých exportů se nekoná.

Co se ale změnilo, je vnímání. Pro státy s omezeným rozpočtem, které nestojí o alianci s NATO a nepotřebují plnou západní interoperabilitu, získal J-10CE poprvé něco, co mu dosud chybělo: alespoň částečně uvěřitelný bojový kredit proti dražšímu západnímu rivalovi. Bangladéš by se stal teprve druhým zahraničním operátorem tohoto typu po Pákistánu, a právě taková akvizice funguje jako silná referenční reklama pro další rozpočtově citlivé trhy v Asii i Africe.

Co to znamená pro region

Samotných dvacet až dvacet čtyři strojů indickou kvantitativní převahu nezlomí. Indie provozuje stovky bojových letounů a má vlastní zbrojní průmysl. Větší význam má politický signál: na obou křídlech subkontinentu, v Pákistánu i v Bangladéši, by operovala čínská letecká technika čtvrté generace s radarem AESA.

Podpis smlouvy se očekává ve fiskálním roce 2026–2027. Podle našeho odhadu by první stroje mohly být zařazeny do služby nejdříve v letech 2027 až 2028, pokud vše půjde hladce. Oficiální harmonogram ale Dháka nezveřejnila.

Skutečný příběh bangladéšského tendru není o tom, že by jeden vzdušný souboj zničil reputaci Rafale. Je o tom, že v části světa, kde rozhoduje cena, úvěr a narativ, může i nepotvrzený sestřel převážit desítky let zdokumentovaného bojového nasazení. Francie to ví, a poprvé veřejně přiznala, že proti jejímu vlajkovému exportnímu programu běží koordinovaná informační operace.

Článek Asijská země dává vale francouzským Rafale a sází na čínské J-10CE. Rozhodl sestřel, který otřásl zbrojním trhem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně CCTV tvrdí, a co už ne

Primární zdroj je reportáž CCTV ze 17. května 2026. Říká jediné: J-10CE v roce 2024 porazila Typhoon 9:0 v rámci vojenského cvičení. Žádné jméno cvičení, žádní konkrétní účastníci, žádná pravidla soubojů.

Všechno ostatní, že šlo o katarsko-pákistánské cvičení Zilzal-II v lednu 2024, že čtyři souboje proběhly na dálku mimo vizuální dohled a pět v manévrovém dogfightu, pochází až ze sekundárního řetězce. Pákistánská média to propojila s cvičením, hongkongský South China Morning Post rekonstrukci převzal a doplnil. Rozdíl mezi „CCTV potvrdila“ a „SCMP rekonstruoval“ je zásadní. Jedno je prohlášení státní televize, druhé je novinářská mozaika z neoficiálních zdrojů.

Zilzal-II: co víme o samotném cvičení

Že cvičení Zilzal-II skutečně proběhlo, potvrzuje Aviation Week už z ledna 2024. Pákistánské vzdušné síly vyslaly do Kataru své J-10CE, katarská strana nasadila Eurofightery Typhoon. Obě strany létaly společně i proti sobě v simulovaných scénářích. Aviation Week výslovně uvádí, že oba typy disponovaly radarem s aktivním elektronickým řízením paprsku a raketami vzduch-vzduch pro boj na velkou vzdálenost. Nešlo tedy o souboj moderní techniky proti muzejnímu exponátu.

A právě tady narážíme na důležitý detail. Katarské Typhoony nejsou osekaná exportní verze. Podle Janes patří Katar mezi zákazníky, kteří provozují Eurofighter s radarem AESA, tedy v konfiguraci srovnatelné s tím, co létá v evropských letectvech. Argument „prohrál zastaralý stroj“ neobstojí.

Co naopak neznáme: startovní podmínky jednotlivých duelů, konfiguraci výzbroje, pravidla zapojení, podporu pozemního velení, elektronický boj ani zkušenost konkrétních pilotů. Bez těchto parametrů je skóre 9:0 číslo bez kontextu. Cvičení dvou letectev není laboratorní srovnání dvou draků.

Proč je to přesto nepříjemné pro Evropu

Eurofighter Typhoon není okrajový typ. Program sám uvádí, že stroj nese více než 80 procent operačních misí partnerských zemí za poslední dva roky. Typhoon drží pohotovostní hlídky na východním křídle NATO, v Pobaltí, Polsku, Rumunsku. Provozují ho Velká Británie, Německo, Itálie a Španělsko, tedy čtyři z největších evropských armád. Jakýkoli veřejný údaj zpochybňující jeho výkon v souboji vzduch-vzduch zasahuje přímo do důvěryhodnosti evropské protivzdušné obrany.

Čínská strana navíc J-10CE prezentuje jako stroj s radarem AESA, infračerveným hledáčkem, systémem elektronického boje, schopností útočit na více cílů současně a nižším čelním radarovým odrazem díky konstrukci vstupů vzduchu. Je to sebecharakteristika státního zdroje, ne nezávislý audit. Ale i jako marketingový profil ukazuje, že Peking exportní J-10CE cíleně staví do role konkurenta západních strojů generace 4,5, a skóre 9:0 je toho součástí.

Co by změnil Tranche 4, a co ne

Airbus 14. července 2026 poprvé vzlétl s Eurofighterem ve verzi Quadriga, tedy Tranche 4. Nový standard přináší vylepšení Phase 3 Enhancements a modernizovaný radar E-Scan. Papírově silnější profil pro boj vzduch-vzduch i vzduch-země. Jenže katarské Typhoony už radar AESA měly. Jednoduché vysvětlení „prohrál starý radar, nová verze by vše otočila“ je příliš hrubé.

Skutečně znepokojivé není samotné číslo 9:0. Je to časový horizont. Plná vize evropského bojového letounu šesté generace FCAS počítá s nasazením kolem roku 2040. Jenže projekt je podle Reuters z května 2026 v krizi: Airbus a Dassault se přou o kontrolu nad vývojem. Šéf divize Airbus Defence sice vyloučil úplný kolaps programu, ale slovo „zasažený krizí“ v agenturní zprávě mluví jasně.

Evropa bude na Typhoon a jeho postupné upgrady odkázaná minimálně do druhé poloviny třicátých let. Každá slabina, kterou cvičení jako Zilzal-II odhalí nebo naznačí, zvyšuje tlak na rychlejší investice do radarů, elektronického boje, zbraní a softwaru. Ne na panický odpis platformy, ale na tempo modernizace.

Střední Evropa už míří jinam

Česko Eurofighter neprovozuje a nepořizuje. Armáda ČR drží pronajímané Gripeny, investuje do jejich modernizace a v roce 2024 podepsala smlouvu na 24 strojů F-35. Polsko kontraktovalo 32 letounů F-35 a první tři kusy přistály na polské půdě 22. května 2026. Rumunsko zahájilo přechod na 32 strojů F-35.

Trend východního křídla NATO je jednoznačný: stealth, fúze senzorů, síťové vedení boje. Skóre 9:0 z katarské pouště tento směr spíš potvrzuje, než aby ho zpochybňovalo. Duel dvou strojů generace 4,5 ukazuje, že v éře pokročilých radarů a raket s dlouhým dosahem rozhodují detaily (software, elektronický boj, taktika, výcvik), nikoli jen drak a motor. A právě proto země, které si to mohou dovolit, sahají po F-35, kde stealth a datová převaha mění pravidla hry zásadněji než jakýkoli upgrade čtvrté generace.

Jedno cvičení NATO neporáží. Ale ignorovat ho by bylo chybou právě proto, že Evropa nemá kam utéct: Typhoon zůstane páteří její vzdušné obrany ještě dlouho po tom, co skóre 9:0 zmizí z titulků.

Článek Děsivý výsledek pro letectva NATO, královna nebe je jasná: Čínská J-10CE porazila Eurofighter v simulovaných soubojích 9:0 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od prázdného stolu k prvnímu letu

Chengdu J-10 nevznikl na zelené louce, vznikl na louce, kde ještě nerostla tráva. Čínský letecký průmysl v polovině osmdesátých let masově vyráběl kopie sovětských strojů druhé generace a skok k plně vlastnímu letounu čtvrté generace znamenal překonat propast v aerodynamice, materiálech, avionice i řízení letu. Podle China Aerospace Studies Institute prošel J-10 více než 10 000 testy ve větrných tunelech a program nesl mimořádně vysoký podíl zcela nových technologií, včetně systému elektronického řízení letu (fly-by-wire), který Čína dosud nezvládala.

Určitou roli sehrála i zahraniční pomoc. Americká National Defense University uvádí, že program čerpal z izraelské konstrukční asistence spojené se zkušenostmi z projektu Lavi, ale výslovně dodává, že J-10 není klon Lavi. Spíš šlo o přenos know-how v oblasti avioniky a radaru, který urychlil jinak bolestně pomalý vývoj.

První prototyp se odlepil od ranveje v březnu 1998, dvanáct let po schválení programu. V roce 2003 začaly kusy proudit k armádě ještě během probíhajících zkoušek, neobvyklý krok, který ukazuje, jak naléhavě Peking nový typ potřeboval. Plný operační stav přišel v roce 2006.

Paradox ruského motoru

Tady se příběh láme do absurdity, která říká o čínském průmyslu víc než jakýkoli technický parametr. Letoun navržený s ambicí překonat ruské stíhačky poháněl ruský motor AL-31FN, derivát pohonné jednotky ze Su-27. Čína zvládla dřív navrhnout drak, vyvinout řízení letu a integrovat avioniku než postavit spolehlivý domácí proudový motor.

Původní plán počítal s motorem WS-10 Taihang. Nebyl ale včas připraven. Problémem byla především materiálová věda: výroba žáruvzdorných lopatek turbíny vyžadovala metalurgické kompetence, které čínský průmysl teprve budoval. Jak upozorňuje CSIS, motory zůstávaly dlouho nejslabším článkem čínské letecké soběstačnosti a ruská strana si toho byla dobře vědoma. V roce 2019 si představitelé Rostecu veřejně stěžovali na čínské napodobování ruské motorové technologie.

Podle nás je právě tento paradox klíčem k pochopení celého příběhu. Čína nekopírovala hotové letadlo, postavila vlastní stroj, ale na jeho srdce si musela sáhnout do kapsy protivníka.

Z dohánění k předjíždění: J-10B a J-10C

Základní J-10 z roku 2006 byl solidní stíhačka čtvrté generace, srovnatelná s ranými bloky F-16. Ale pořád to byl stroj, který teprve dorovnával laťku nastavenou MiGem-29 a Su-27 o dvě dekády dříve. Skutečný kvalitativní skok přišel s variantami B a C.

J-10B přinesl vstup vzduchu typu DSI (divertorless supersonic inlet), řešení, které zlepšuje proudění při vysokých rychlostech a snižuje radarový odraz. J-10C, který vstoupil do bojové služby 16. dubna 2018, pak dostal to podstatné:

• Radar s aktivní elektronicky řízenou anténní soustavou (AESA), standard moderních stíhaček generace 4.5
• Integrovaná sada prostředků elektronického boje (ECM), pravděpodobně vlastní čínský vývoj
• Modernizovaná zbraňová integrace, schopnost nést a řídit nejnovější čínské řízené střely

V tomto bodě se původní sovětský benchmark stal irelevantní. Základní MiG-29 a Su-27 z osmdesátých let používaly mechanicky řízené radary a analogovou avioniku. J-10C operuje v jiné technologické vrstvě. Nejde o výsledek jednoho souboje, jde o programový výsledek, kdy se referenční cíl změnil v překonaný odrazový můstek.

Důležitý detail: poznatky z J-10 nezůstaly uzavřené v jednom programu. Radarová a aerodynamická řešení z J-10 se podle CASI promítla i do vývoje stealth stíhačky J-20, která vstoupila do bojové služby v únoru 2018. Oba typy dnes létají vedle sebe: J-20 jako špička, J-10 jako početní pracant čínského letectva.

Export a strategický přesah

J-10 není jen domácí záležitost. Pákistán od roku 2020 objednal celkem 36 kusů J-10C a podle FlightGlobal měl k roku 2025 dvacet aktivních strojů a dalších pět na cestě. Pákistánská vláda při slavnostním zařazení v březnu 2022 mluvila o schopnosti zasáhnout cíl řízenou střelou za hranicí vizuálního dosahu jako první (tzv. first shot BVR capability).

Pro kontext: Česká republika provozuje švédské Gripeny C/D a počítá s nimi do roku 2035. Gripen i J-10C patří do stejné výkonnostní ligy jednomotorových víceúčelových bojových letounů generace 4/4.5. Bez přímých srovnávacích zkoušek nelze říct, který je „lepší“: Gripen staví na interoperabilitě v rámci NATO a schopnosti operovat z rozptýlených základen, J-10C na čínské avionice a ceně, která ho činí atraktivním pro země mimo západní alianci.

Fakt, že Čína dokáže exportovat vlastní stíhačku poháněnou vlastní elektronikou (byť stále s otazníky kolem plné motorové soběstačnosti), je sám o sobě strategický milník. Ještě zpráva amerického ministerstva obrany z roku 2024 zmiňovala přetrvávající čínskou závislost na ruských a ukrajinských motorech. O rok později tatáž instituce popisuje J-10 jako exportní produkt s desítkami dodaných kusů.

Co J-10 říká o čínském leteckém průmyslu

Příběh J-10 není příběhem jednoho letounu. Je to příběh průmyslové transformace, která trvala déle, než kdokoli v Pekingu plánoval, stála víc kompromisů, než se hodí přiznat, a přinesla výsledek, který v roce 1986 vypadal jako sci-fi. MiG-29 a Su-27 dnes nestojí na druhé straně pomyslného ringu jako soupeři, stojí tam jako exponáty éry, kterou J-10C nechal za sebou.

Článek Čínský J-10 měl od začátku jediný úkol: porazit ruský MiG-29 a Su-27. Nakonec je zcela deklasoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indie chce protiváhu čínských střel

Na nákup nejmodernějších evropských střel MBDA Meteor má indická vláda vynaložit přes 3,5 miliardy korun, uvádí EconomicTimes, ale jejich počet není specifikovaný. Mají se stát protiváhou čínských střel PL-15 používaných na letounech Chengdu J-10C Vigorous Dragon, které má ve výzbroji pákistánské letectvo. Indie tak dostane střely schopné zasahovat cíle na vzdálenost až 200 kilometrů, proti nimž se letadla brání jenom obtížně.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Víta Lukáše

Meteor je střela typu vzduch-vzduch poháněná ramjetovým motorem, uvádí Wikipedia, díky němuž dosahuje rychlosti až Mach 4. Používá aktivní radarové navádění a její tzv. bezúniková zóna, což je vzdálenost, kdy letoun nemůže již ze zaměření vyklouznout, má být 60 km. Navíc má inteligentní detonátor, který hlavici střely odpálí v ideální vzdálenosti tak, aby způsobila co největší škodu, a letoun, řízenou střelu nebo podobný cíl z oblohy sundala.

Jediné Rafale mohou nést Meteory

Střely Meteor bude indické letectvo využívat na letounech Rafale, které jsou pro ně v jeho výzbroji jediné certifikované. Wikipedia uvádí, že jich koupilo 36, a dále má objednávku na 26 námořních Rafale-M určených pro operace z letadlových lodí. Jaké jsou ztráty Rafale z války s Pákistánem, není jasné, ačkoliv tvrdil, že sestřelil tři, zatímco mluvčí francouzského ministerstva obrany to přímo nevyloučil, ale uvedl, že by šlo o první případ za 25 let. Armádní Zpravodaj soudí, že je situace záměrně zamlžená a pravdy se kvůli utajení nejspíše nikdo nedopátrá.

Video: Ukrajinský PT-91 Twardy zjednal pořádek. Demoralizoval ruské vojáky natolik, že se jich 10 raději vzdalo

Indie chce kromě Meteorů i střely vzduch-vzduch Astra Mk-2 v počtu 700 kusů. Wikipedia uvádí, že jsou domácího původu a mají pulzní raketový motor s dosahem 160 až 200 km a radarové navádění. Určeny jsou hlavně pro ostatní moderní indická letadla, jakými jsou například ruské Suchoje Su-30MKI, indické HAL Tejas a další. Svými schopnostmi by měly být rovnocenné PL-15E, tedy exportní verzi oficiálně užívané Pákistánem s dosahem 145 km, ačkoliv Rafale nejspíše sestřelil za pomoci neexportní verze s dosahem 300 km, uvádí Wikipedia.

Článek Rafale stáhne náskok čínských J-10C. Indie proti nim kupuje nejlepší střely NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-35S je mnohem větší než J-10C

Už první pohled na oba letouny prozrazuje, že mají zcela rozdílné konstrukce. Ačkoliv se oba řadí do 4,5. generace, Armádní Zpravodaj je názoru, že budou mít jiné vlastnosti. Wikipedia popisuje Su-35S jako těžký dvoumotorový letoun se supermanévrovatelností, a naopak J-10C je jenom jednomotorový středně těžký s delta křídlem, uvádí Wikipedia. Rozdílná je také jejich dálka – 21,9 m u ruského letadla je dokonce o 5 m více než u čínského.

iZdroj fotografie: Toshi Aoki – JP Spotters / Creative Commons / CC BY-SA

V čem ruský letoun ještě vyniká, je nosnost zbraní, protože jich může mít až 8 tun, zatímco čínský jenom 5,6 tun. To by hrálo roli hlavně v okamžiku, kdy by sloužily k bombardování, přičemž oba zvládají naváděné a klouzavé pumy, ale Su-35S by jich mohl svrhnout při jednom letu více. Rusko pro něj má také mnoho druhů střel proti pozemním, námořním a dalším cílům; u čínského letounu uváděny nejsou, i když to nemusí znamenat, že neexistují.

Čínský letoun má lepší radar než ruský

Zajímavý by byl ovšem souboj obou letadel. Su-35S je stavěný na boj na blízkou vzdálenost, kdy by mohl mít výhodu, ale zase by k tomu vůbec nemuselo dojít. ArmyRecognition uvádí, že může používat střely R-37M s doletem až 400 kilometrů, a že disponuje radarem typu PESA. J-10C má ovšem radar typu AESA, tedy lepší než PESA, upozorňuje redakce Armádního Zpravodaje, takže by zřejmě větší ruský letoun zachytil dříve než on jeho, což je veliká výhoda.

Chengdu J-10 už se nikdo nesměje. Kdysi nevyspělá stíhačka pokořila pýchu Francie a stojí jenom 1/4 toho, co Rafale

Útočit by pak mohl čínskými střelami PL-15, které používá, uvádí TheGuardian, s dosahem až 300 km. Nutno dodat, že hodnoty platí pro verze užívané Čínou a Ruskem, exportní verze jsou ořezané a s menším doletem, takže by se hodnoty měnily podle toho. V případě samotného střetu Ruska a Číny by asijská velmoc měla ale jinou výhodu, a to vlastnictví 24 letounů Su-35, které koupila. Není pochyb, že by čínští piloti proti nim měli natrénováno.

Článek J-10C vs. Su-35S: čínský letoun má nad ruským obrovskou výhodu a dík lepšímu radaru by ho viděl dříve. Ale má i nedostatky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Levnější, výkonná, a rychle dostupná J-10C

Výrobce čínských letounů Chengdu J-10C nemohl dostat lepší reklamu než pákistánsko-indické střety, z nichž vyšla po sestřelení několika francouzských Rafale vítězně. Jejich koupi začala obratem zvažovat Kolumbie, která byla do té doby rozhodnutá pro švédské JAS-39 Gripen verze E, tedy té současně nejlepší, a podle všeho by je rád získal také Írán.

Satelitní snímky ukazují, že se Rusko chystá postavit více bombardérů Tu-160M. Nahradí tím ztracené Tu-95 a Tu-22M

Ten už měl s Čínou o nákupu víceúčelových stíhaček Chengdu J-10C zintenzivnit rozhovory, jelikož chce své letectvo modernizovat co nejdříve. Armádní Zpravodaj připomíná, že má dnes nejmodernější ruské MiG-29, americké Grumman F-14 Tomcat, nebo americké Northrop F-5 a z nich vyvinuté HESA Saeqeh, uvádí Wikipedia. Ve všech případech jsou letouny nedostačující na dnešní 4. a 4,5. generaci, o páté pak nemluvě; modernizace je tedy na místě.

Je zjevné, že se k ní Írán rozhodl poté, co bylo jeho letectvo proti izraelskému zcela bezmocné, a de facto ani nemohlo poslat do vzduchu žádný letoun. Chengdu J-10C je však 4,5. generace, která má velmi vyspělý radar i zbraně – proti jiným letounům hlavně střelu, resp. dvoupulzní raketu na tuhé palivo PL-15, která má v neexportní verzi dosah až 300 km, zatímco v exportní až 145 km, a létá rychlostí vyšší než Mach 5, potvrzuje Wikipedia.

Video: ukrajinské útočné komando rozprášilo nic netušící ruské obránce v lese. Nasadilo proti nim i lehký kulomet

Ta totiž měla sestřelit Rafale na více než 180 km, což je světový rekord v případě zničení cíle střelou vzduch-vzduch. Ruské letouny mají sice k dispozici výkonnější R-37M s dosahem možná i přes 400 km, ale zejména pokud chce Írán modernizovat rychle a co nejlevněji, nemá ruský průmysl co nabídnout. Produkce nových letounů, včetně Su-35S, je totiž zdlouhavá už jenom proto, že je potřebuje domácí letectvo, které nějaké průběžně ztrácí.

Cenu čínské J-10C odhaduje BulgarianMilitary mezi 40 a 50 miliony dolarů, což je v přepočtu zhruba 860 milionů až 1,075 miliardy, zatímco ruský Suchoj Su-35 může stát dle diskutujících na Quora kolem 85 milionů dolarů, tedy asi 1,827 miliardy korun.

Článek Čínská J-10C vyšachovala ruský Su-35. Írán ji zvažuje jako hlavní sílu svého letectva, sráží tak ruský vojenský průmysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jestli šly Rafale k zemi, nelze řádně ověřit

O možném sestřelení několika letounů Rafale informoval Armádní Zpravodaj už 09. května 2025, tedy dva dny po začátku indicko-pákistánského konfliktu. V největší letecké bitvě novodobé historie měly být ztraceny nejméně dva Rafale – i když některé zdroje uvádí tři až pět – a vedle nich také, rovněž francouzský, Mirage 2000, a ruský MiG-29 a Suchoj Su-30.

Na rozdíl od Ruska nechce Bělorusko provokovat a ukazuje „vlídnou tvář“. Vojenské cvičení odsune dále od hranic s NATO

Nejméně jeden z Rafale měl být přitom sestřelen čínskou střelou PL-15 na vzdálenost 182 km, což jak Armádní Zpravodaj upozorňoval, by byl v případě zbraní vzduch-vzduch světový rekord. Na druhou stranu by měl Pákistán disponovat pouze neexportní verzí PL-15E s dosahem omezeným na 145 km, uvádí Wikipedia, takže není jasné, zda k tomu skutečně došlo.

Redakce Armádního Zpravodaje ale připouští, že mohlo pákistánské letectvo obdržet „na test“ i verzi určenou pro letectvo čínské, která má dosah až 300 km. Vzhledem ke zdrženlivosti indické i francouzské strany se zdá, že ke ztrátě alespoň jednoho Rafale došlo, ale než byly informace vypuštěny, muselo dojít k prošetření a zjištění okolností (které stále nejsou veřejně známy), a nejspíše i zaujetí správného postoje, aby utrpěla pověst co nejméně.

Velký úspěch pro Rafale: asijská země objednává dalších 18 letadel a posiluje tak na plnou šedesátku

Mluvčí francouzského ministerstva obrany, plukovník Guillaume Vernet, 27. května 2025 v rozhovoru řekl, že se francouzská strana snaží vyvodit z tohoto bojového scénáře vysoké intenzity co nejvíce ponaučení, a pokud by se zprávy o sestřelení Rafale potvrdily, jednalo by se skutečně o první operační ztrátu v jeho dvacetileté služby. Wikipedia upřesňuje, že byl poprvé zařazen do výzbroje v roce 2001, a jedná se o zřejmě nejlepší letoun ve své třídě.

Článek Francie prolomila mlčení a vůbec poprvé se vyjádřila k sestřelení Rafale čínskou J-10C – mohlo by se jednat o první případ za skoro 25 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zpočátku šlo jenom o „levnou kopii“

Vývoj J-10 začal již v roce 1988, potvrzuje Wikipedia. Čína si to značně usnadnila tím, že použila jako základ pro vývoj své vzdušné pýchy projekt zrušené izraelské stíhačky IAI Lavi. To, jak se plány dostaly do jejích rukou, je dodnes předmětem spekulací, přičemž Armádní Zpravodaj soudí, že je vedle špionáže nejpravděpodobnější tajné odprodání přímo Tel Avivem.

Ruská podomácku vyrobená obrněná vozidla vyvolávají rozpaky. Jenže v izolovaném Podněstří nemají na vybranou

Motor naopak původně pochází z Ruska. Jednalo se o Saturn AF-31 N s tahem s přídavným spalováním až 132, 5 kN, jímž byly vybaveny testovací verze A a B. Z toho čínští inženýři vyvinuli domácí motor WS-10 B s tahem až 152 kN, kterým je vyzbrojena poslední verze C, a do budoucna je počítáno se zabudováním motoru WS-10 G s vektorováním tahu.

iZdroj fotografie: mil.ru / Creative Commons / CC BY-SA

Prototyp poprvé vzlétl v roce 1998 a do výzbroje čínského letectva byla verze A zaváděna od roku 2003. Po ní následovala verze B, na které bylo provedeno mnoho desítek změn a vylepšení – například na sání vzduchu a celkové aerodynamice. Stále byla ovšem považována za levnou kopii neschopnou rovnat se západním protějškům.

Teprve céčko změnilo v roce 2018 hru

V roce 2018 se však na nebi objevila nová hvězda – J-10 C, což je víceúčelový stíhač s tzv. kachními křídly. Délka trupu je 16,9 metrů, výška 5,7 metrů a rozpětí 9,8 metrů. Maximální vzletová hmotnost potom 19 227 kilogramů a maximální rychlost Mach 1,8 (s novějšími motory by měla být až Mach 2,2), zatímco dostup dosahuje 18 000 metrů, potvrzuje Wikipedia.

F-55 má být dvoumotorové letadlo na základě F-35. Jde ale o nereálné bláboly šířené americkým prezidentem. Technicky to není možné

Dolet na vnitřní nádrž s obsahem až 4 950 litrů je 1 850 km, ale může být prodloužen jak podvěsnými nádržemi, tak tankováním za letu. Avionika je nejmodernějšího typu fly-by-wire, kokpit pak plně ve „skle“ vybavený třemi dotykovými displeji, a navíc má pilot promítání dat do štítu přilby, což mu značně usnadňuje přehled a zrychluje reakce.

iZdroj fotografie: mil.ru / Creative Commons / CC BY-SA

Co se senzorové výbavy týče, má J-10C radar s aktivní fázovou anténou s dosahem až 140 km a možností sledovat až 20 cílů. Nechybí ani opticko-satelitní systémy pro boj v pasivním módu bez radaru, ani integrované rušičky. Integrovány jsou navíc prvky technologie stealth, kdy mý stíhačka speciálně upravené tvary a je potažena speciální absorpční látkou.

Drak s ostrými zuby a nízkou cenou

Jedinou pevnou zbraní J-10 C je dvouhlavňový kanón ráže 23 mm GŠ-23, uvádí Techi, ovšem pod křídly a trupem má pak 11 pylonů. Čínští zbrojaři nabízí celou řadu velmi zajímavých produktů, které pod ně lze podvěsit. Přestože je J-10 především stíhačka, bohatá výbava z ní dělá opravdu lákavého univerzála s nosností až 7 260 kg.

Belgická fregata Louise-Marie je malý zabiják ruských lodí. Poradí si s nimi až na 250 km a problém pro ni nejsou ani ponorky

Proti pozemním cílům má řízené střely KD-88, klasické pumy a neřízené 90mm rakety. Na vybojování námořní převahy zase protilodní střely YJ-91. Nejdůležitější jsou však protiletadlové střely – skutečnou perlou jsou rakety PL-15 se středním doletem 300 km (asi 170 km pro exportní verzi) s aktivním radarem, infračerveným vyhledáváním a rychlostí až Mach 5.

iZdroj fotografie: Z3144228 / Creative Commons / CC BY-SA

A právě tyto střely mají stát za triumfem Pákistáncům, kterým se podařilo poslat k zemi tři francouzské Rafale indického letectva, uvádí Reuters s odkazem na své zdroje. Jim, Eurofigterům, Grippenům, a především poslední verzi F-16, je J-10C protějškem. V jedné věci už ovšem vítězí na plné čáře – zatímco Rafale vyjde na zhruba 130 až 200 milionů dolarů (2,9 až 4,5 miliardy Kč), tvrdí DefenseNews i další zdroje, do nichž Armádní Zpravodaj nahlédl, J-10 C na pouhých 50 milionů dolarů (1,1 miliardy Kč), uvádí SCMP. A to z něj může udělat skutečný světový trhák.

Článek Chengdu J-10 už se nikdo nesměje. Kdysi nevyspělá stíhačka pokořila pýchu Francie a stojí jenom 1/4 toho, co Rafale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Světový rekord, který nelze potvrdit

Prestiž francouzských Rafale, které jsou považovány za možná nejlepší západní letouny ve své třídě, značně utrpěla, když jich několik poslalo k zemi pákistánské letectvo. Podrobnosti o střetech se přitom objevují postupně, a ne všechny lze ověřit, ale v jednom případě mělo dojít k sestřelení na vzdálenost 182 km, což by v případě prokázání znamenalo světový rekord.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Redakce Armádního Zpravodaje se ovšem shoduje, že to nemusí být úplně pravda. Pákistánské letectvo by totiž mělo disponovat na letounech J-10C, které za tím stojí, střelami PL-15E. Značení E je důležité, neboť jde o exportní verzi PL-15 určené pouze pro čínské letectvo. Její max. dosah je omezen na 145 km, uvádí Wikipedia, takže by udávané vzdálenosti 182 km dosáhnout nemohla. Leda by Čína nechala takto otestovat domácí verzi s dosahem až 300 km.

Není však jisté, zda dojde k upřesnění informací, jelikož si je budou Pákistán i Čína pochopitelně dobře střežit, aby západním rivalům neprozradily více, než je nutné. Internetem také koluje zpráva, že se o rekord v sestřelu vzduch-vzduch dříve zasloužil ruský Suchoj Su-57, když ve válce v roce 2023 zničil na vzdálenost 217 km ukrajinský Suchoj Su-27.

Satelitní snímky potvrdilo i těžké přiznání Pákistánu: Indie bodovala, vyřadila mu high-tech švédský letoun včasné výstrahy AEW&C

Ukrajinská agentura Ukrinform nicméně toto tvrzení záhy vyvrátila s tím, že šlo o zfalšovanou zprávu, v níž ruští propagandisté dokonce odkazovali na americký magazín MilitaryWatch. Ten však žádnou takovou zprávu nikdy nevydal. Armádní Zpravodaj to ověřil a zjistil, že sice sedí vzdálenost, ale není připisována Su-57, nýbrž ruskému systému S-400.

Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3

Jeho střely mají podle Wikipedie dosah až 400 km, takže to možné je, a sestřely byly také později potvrzeny ukrajinskou stranou. V tomto směru se jedná o jeden z nejdelších sestřelů, ale země-vzduch, nikoliv vzduch-vzduch. Incident navíc potvrdilo samo Rusko. Údajný sestřel Rafale na vzdálenost 182 km během střetů s Pákistánem by tedy mohl skutečně znamenat světový rekord, ale informaci sdílí pouze tamní ministerstvo obrany a ověřit ji nelze.

Článek Nové informace o sestřelení francouzského Rafale pákistánskou J-10CE poukazují na světový rekord. Schytal to skoro na 200 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bojový úspěch a rychlé dodání letounů J-10C

Čína nabídla Kolumbii prodej dvou letek víceúčelových stíhacích letounů J-10, konkrétně tedy ve verzi CE, což je podle Wikipedia exportní verze „céčka“. Ta je zase modernizací J-10B, což obnáší třeba domácí radar pro řízení palby AESA a zobrazovací infračervený vyhledávač (IIR) PL-10, nebo také motor WS-10B[66] a střely vzduch-vzduch PL-15. Tedy ty, jimiž mělo dojít k sestřelení francouzských letounů během indicko-pákistánských leteckých střetů.

Rusko ztratilo ve válce na Ukrajině nejméně 6 000 důstojníků. Včetně mnoha generálů a téměř tisícovky kapitánů

S odvoláním na vlastní zdroje agentura Infodefensa uvedla, že měla být nabídka na prodej letounů učiněna přímo kolumbijskému prezidentovi Gustavu Petrovi v Pekingu na jednání s jeho čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Dodávka by měla zahrnovat až 24 J-10CE s balíčkem raket vzduch-vzduch, nejspíše zmíněných PL-15, s dosahem až 300 km a rychlostí Mach 5, jak upřesňuje Wikipedia, které měly sestřelit Dassault Rafale.

Rusko nepřestává provokovat a překračuje hranice NATO: jeho Su-35S vletěl do Estonska, okamžitě byl vyprovozen F-16

Cena za jeden letoun by měla být kolem 40 milionů dolarů, tedy v přepočtu asi 880 milionů korun. Kolumbijský prezident už údajně pověřil velitele kolumbijského letectva, aby vyhodnotil výkon letounů J-10CE a proveditelnost nákupu. Pokud by k němu došlo, znamenalo by to podle Armádního Zpravodaje pro SAAB velký krok zpět, jelikož je Kolumbie teprve druhou zemí na světě (krom Švédska), která o JAS-39E Gripen projevila zájem – první byla Brazílie.

Aktuálně je ale mnohem diskutovanější než dříve i z jiného důvodu – některé země ho zvažovaly jako náhradu za americké F-35, ačkoliv to je trochu nerovný souboj. Zatímco americké letouny jsou generace páté, ty švédské v nejvyšší modernizaci (tedy C/E) pize 4,5., přičemž ztrácí hlavně v oblasti stealth, ačkoliv třeba komunikační schopnosti jim lze doplnit.

Evropa povstává proti Rusku, aby suplovala strategické bombardéry. Vyvine zbraň s extrémním dosahem 2 000 km

Výrobce J-10C podle všeho slibuje jejich rychlé dodání, což by mohlo hrát při vyhodnocování kolumbijským letectvem značnou roli. Aktuálně má totiž značně přesluhující izraelské letouny Kfir, z nichž mají být mnohé uzemněné, ale některé jsou udržovány v provozu, uvádí TimesOfIsrael, aby tamní letectvo neztratilo operační schopnosti,

Článek Hrozí, že kupec odstoupí od nákupu Gripenů na úkor čínských letounů J-10, které nedávno bodovaly v boji. Jednalo by se o velký krok zpět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

J-10C se údajně podařilo sestřelit Rafale

Francouzský i čínský letoun je označován za 4,5. generaci a Armádní Zpravodaj posoudil, že mají mnoho schopností podobných, ačkoliv se v některých parametrech liší. Wikipedia uvádí, že při jejich střetu mezi mezi Indií a Pákistánem měly být nejspíše dva Rafale, považované za světovou špičku, sestřelené, kdežto o ztrátě J-10C nejsou žádné zprávy. Armádní Zpravodaj však upozorňuje, že na základě těchto skutečností nelze říci, že by byl francouzský letoun špatný, ale určitě lze konstatovat, že ten čínský se vyrovná západním protějškům.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Při pohledu na oba letouny si lze všimnout jednoho rozdílu, a to v počtu motorů. Vigorous Dragon je jednomotorový, a i proto bává někdy označován za čínskou obdobu amerického General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Oproti tomu Rafale je dvoumotorový a o něco málo těžší, ovšem s délkou 15,27 metrů, jak uvádí Wikipedia, je o více než 1,6 metru kratší. Letouny mají shodnou maximální rychlost Mach 1,8, ale francouzský má výrazně větší nosnost, což může hrát roli hlavně při útoku na pozemní cíle, i když ve vzdušném souboji tolik ne.

iZdroj fotografie: Dassault

Oba letouny mají být dobře manévrovatelné, takže by na krátkou vzdálenost byly srovnatelné. Armádní Zpravodaj však upozorňuje, že je moderní boj veden na vzdálenost mimo dohled pilotů. Zde záleží hlavně na schopnostech radaru letounu a typu a schopnosti střel vzduch-vzduch. Rafale a J-10C disponují radarem typu AESA, a obecně lze říci, že by měly mít schopnost se zachytit zhruba na stejnou vzdálenost. A jelikož nemají schopnost stealth, bude záležet i na případných schopnostech elektronického boje a jejich matení radaru.

Vyspělé střely má Rafale i J-10C

V oblasti střel jsou opět schopnosti letounů podobné. Třeba k sestřelení indického Rafale měl pákistánský J-10C použít střely P-15, uvádí ArmyRecognition, které mají radarové naváděníé a dosah až 300 kilometrů při rychlosti Mach 5, ale jejich exportní verze P-15E má dolet omezený na 145 kilometrů, uvádí Wikipedia. Naopak Rafale používá střelu MBDA Meteor s vynikající bezúnikovou zónou a dosahem až 209 kilometrů, uvádí Twz.

Smělý souboj čínského J-10 proti Eurofighteru může poskytnout nový pohled na čínské letectvo; ale těžko říci, který letoun je lepší

Z dostupných údajů lze odvodit, že bude souboj Rafale a J-10C velice vyrovnaný. Armádní Zpravodaj soudí, že může výsledek záviset třeba na tom, jaké konkrétní zbraně daný letoun v okamžiku střetu ponese, ovšem další významnou veličinou bude úroveň výcviku pilotů nebo taktika, jakou letectvo při nasazení zvolí. V obou případech ale bude platit, že se jedná o nebezpečné letouny, což se o francouzském již vědělo, zatímco o čínském prokázalo. A jelikož nejde o nejmodernější čínský letoun, bude Chengdu J-20 Mighty Dragon ještě lepší.

Článek Francouzský Rafale má být nejlepší ve své třídě, ale čínský J-10C ho dokáže uzemnit, aniž by mu dal šanci – i když má horší střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výsledek střetu je pro Rafale zdrcující

Jednoznačně se jedná pro Indii o velikou potupu, ačkoliv jedna bitva pochopitelně nevypovídá nic o celkovém (ne)úspěchu jejího válečného úsilí. Jeden z amerických představitelů pod podmínkou anonymity sdělil, že šlo s velkou pravděpodobností právě o čínský Chengdu J-10C, který sestřelil nejméně dvě stíhačky indického letectva – jedním byl zřejmě Rafale.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Pákistán má přitom ve výzbroji i americké F-16, ale ty se podle všeho bitvy vůbec neúčastnily, za čímž může stát zákaz z Washingtonu, zatímco Peking nepotřebuje „hájit mír“, pakliže ho situace neohrožuje. Armádní Zpravodaj se také přiklání k názoru, že bude naopak rád za otestování svých bojových letounů v ostrém boji, navíc zrovna proti francouzským Rafale.

Indie a Čína spolu totiž mají dlouhodobé územní spory, které nejednou vyústily v použití vojenské síly, ačkoliv se situaci vždy podařilo urovnat. Země Orientu se navíc v posledních letech snaží dostat do popředí zbrojařské scény, kdy se dokonce ambiciózně rozhodla, že nahradí alespoň v některých oblastech Rusko coby tradičního dodavatele zbraní, jak rozebíral Armádní Zpravodaj koncem dubna 2025 s tím, že má s výrobou dle jeho standardů zkušenosti.

Dassault Rafale F5 vs. F-35 Block 4: oba letouny jsou solidní, ovšem ten francouzský vyhrává pouze v jedné nevýznamné oblasti

Ztráta Rafale pak rozhodně není dobrou vizitkou indického letectva, ani francouzského letounu, jelikož je považován za jeden z nejlepších na světě ve své kategorii, ačkoliv to lze velmi těžko posuzovat, když nejsou známy podrobnosti boje. Možná jich mají více Američané, kteří pečlivě sledují účinnost bojových letadel čínské výroby, aby pochopili jejich potenciál v možném konfliktu o Tchaj-wan nebo v indo-pacifickém regionu jakožto celku.

Indie přitom ztrátu svých letadel neuznává a mlčí, ačkoliv oficiálně oznámila úspěšné údery proti tzv. teroristické infrastruktuře v Pákistánu. Tamní ministr obrany Khawaja Asif měl potom uvést, že se podařilo letectvu sestřelit hned pět indických letounů Dassault Rafale, zatímco jiné zdroje podaly informace o třech. Sestřelení potom napovídají i nalezené trosky raket.

Ruský zbrojní průmysl znovu trpí. Indie oficiálně kupuje pro letadlovou loď Rafale M, který vytlačil problémový Mig-29K

Redakce Armádního Zpravodaje objevila zmínky indických obyvatel z provincie Punjáb, kteří tam našli trosky raket PL-15E. Tedy přesně těch, jimiž jsou vyzbrojeny čínské letouny Chengdu J-10C a čínsko-pákistánské letouny JF-17 Thunder, a o jejichž dodávce Pákistánu informoval STRATCOM koncem dubna 2025. Je tedy pravděpodobné, že stojí za sestřely indických Rafale.

Článek Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Egypt chce více zbrojních dodavatelů

Hlavní silou egyptského letectva jsou letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon, často ve verzi A a B pocházející z 80. let 20. století. ArmyRecognition uvádí, že chce ovšem koupit modernější alternativy, přičemž mělo na výběr mezi americkou F-16 verze V, která je známější jako Block70/72, nebo konkurenčním čínským J-10C. Kvalitativně jde o velmi podobná letadla, ale jedním z důvodů volby toho čínského byla právě diverzifikace dodavatelů.

iZdroj fotografie: Uživatel Alert5 / Creative Commons / CC BY-SA

J-10C je nejmodernější verzí J-10, který je vyráběn od roku 2002, uvádí Wikipedia, a má mnoho společných rysů s F-16; panuje dokonce přesvědčení, že se Číňané v mnohém inspirovali a získali některé technologie z Izraele. Jde o jednomotorový letoun spíše menší velikosti – dlouhý je 16,9 metrů – s velmi dobrou manévrovatelností. Verze C má mnohá vylepšení, například výkonnější motor, moderní radar typu AESA, systémy elektronického boje či infračervený vyhledávač, což může pomoci se zaměřováním nepřátel s vlastnostmi stealth.

J-10C používá střelu PL-15 s dosahem 300 km

Kromě dobrých výkonů jako je rychlost Mach 1,8 nabízí čínský letoun i solidní možnosti vyzbrojení. Má rychlopalný kanon, ale hlavně 11 závěsných bodů na různé typy střel, pum a dalších zbraní nebo přídavné nádrže do hmotnosti 5,6 tun. Modernizovaná verze C dostala také možnost používat čínské radarem naváděné střely PL-15, uvádí NationalInterest, s dosahem až 300 km, i když Egypt pravděpodobně dostane exportní verzi, kde je omezený na 145 km. Jde tedy o zbraň srovnatelnou s americkou střelou AIM-120 AMRAAM.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Kolik přesně Egypt čínských letadel nakoupí, není jasné, ale po Pákistánu bude druhou zemí, opět muslimskou, která na ně vsadí. A jestli s ním budou mít letectva dobré zkušenosti, lze očekávat, že by Čína mohla najít další zákazníky, a to třeba u zemí na severu Afriky nebo na Blízkém východě. Mnohé z nich by mohly mít důvody, proč nechtít americké a ruské alternativy, a nelze pochybovat, že jim může Čína dát i výhodné finanční podmínky.

Článek Ztrácí Amerika svůj vliv? Egyptské letectvo nakoupí raději čínské bojové letouny J-10C, zatímco americké F-16 vyřadí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadla mají Katar a Pákistán krátce

Eurofioghter Typhhoon se dostal do výzbroje Kataru po uzavření dohody o jeho nákupu v roce 2017, a první letouny dostal v roce 2022, uvádí Wikipedia. Ve výzbroji je má i několik západoevropských zemí a jejich nejnovější verze patří ke špičkám 4,5. generace. J-10C je zase nejmodernější verzí tohoto čínského letounu a je řazena na stejnou úroveň. Pákistán ji přitom začal rovněž dostávat v roce 2022, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Geoffrey Lee / Creative Commons / OGL

Schopnosti obou letounů lze laicky těžko posuzovat. EurAsianTimes upozorňuje, že jde o velice dobře vybavená letadla, která mají třeba špičkové radary AESA a využívají moderní evropské a čínské střely vzduch-vzduch dlouhého doletu. Západní státy mohou z výsledků cvičných letů částečně zjistit, jak je na tom je čínské letectvo, protože jeho moderní letouny budou minimálně tak schopné jako pákistánské. Pro Pákistán je to zase možnost, jak alespoň trochu posoudit možný výsledek střetu s francouzskými Dassault Rafale ve výzbroji Indie.

Čínský letoun je lehčí a jednomotorový

Mezi stroji jsou pochopitelně rozdíly; J-10 je lehčí jednomotorový, uvádí Airforce-Technology, a naopak Eurofighter má motory dva. Čínský je o něco málo pomalejší, i když rychlost Mach 1,8 je stále více než dostačující, a evropský letoun pak dosahuje rychlosti Mach 2. A i když je J-10 delší než Eurofighter, má nižší vzletovou hmotnost, menší dostup a nižší nosnost zbraní. Naopak by ale jako lehčí letoun mohl být o něco mrštnější.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Oba letouny mohou nést řadu vyspělých zbraní včetně naváděných a klouzavých pum nebo střel vzduch-vzduch. Eurofighter má mimochodem možnost nést také řízené střely Taurus KEPD 350 a Storm Shadow, uvádí Airforce-Technology, a rovněž může být vyzbrojen nejvyspělejší radarově řízenou střelou NATO MBDA Meteor s dosahem až 200 kilometrů. J-10 může zase odpalovat čínský protějšek PL-15, ovšem u ořezané exportní verze PL-15E má dosah jenom 145 kilometrů kilometrů, doplňuje Wikipedia.

Článek Smělý souboj čínského J-10 proti Eurofighteru může poskytnout nový pohled na čínské letectvo; ale těžko říci, který letoun je lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská letadla bývala kopiemi sovětských

Čína v minulosti letadla také exportovala, ale většinou se jednalo o stroje založené na sovětských technologiích. Nejznámější jsou Chengdu J-7 Fishcan, tedy vlastně čínské verze Mikoyan-Gurevich MiG-21 Fishbed. Uchytily se v zemích jako Severní Korea, Tanzanie, ale i Egypt nebo Írán. Nyní ale Čína vyrábí mnohem schopnější stroje založené na domácích technologiích, které využívají i různé typy čínských střel a pum, a to včetně přesně naváděných.

iZdroj fotografie: Shimin Gu / Creative Commons / CC BY-SA

Jedním z takových letounů je jednomotorový Chengdu J-10 Vigorous Dragon považovaný za jakýsi čínský ekvivalent amerického General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Jeho nejnovější verze je vybavena radarem typu AESA, a mj. umí odpalovat i moderní střely vzduch-vzduch, ať jde o radarem naváděné PL-15 a infračervené PL-10, nebo o střely KD-88 určené k útoku na pozemní cíle s dosahem až 200 km. Další alternativou jsou pak letouny PAC JF-17 Thunder.

Pákistán staví letectvo na strojích z Číny

Čína začíná být s vlastními letadly na zahraničních trzích úspěšná, a daří se jí nahrazovat dokonce i vyspělé alternativy. Asi nejlepším zákazníkem je aktuálně Pákistán, v jehož výzbroji je 150 kusů JF-17 a 14 kusů J-10C. Stroje tak začaly tvořit páteř pákistánského letectva, a v této roli postupně nahrazují americké F-16 nebo francouzské Dassault Mirage III a Dassault Mirage 5.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Podle některých zpráv jednají o nákupu J-10C s Čínou také Egypt nebo Saudská Arábie, a zvláště v případě druhého zájemce jde o velmi solventního klienta a tradičního odběratele západních zbraní. V současnosti přitom potřebuje nahradit stárnoucí letouny Panavia Tornado. Čínská letadla jsou přitom pro řadu států atraktivní nejen cenou a nabízenými schopnostmi, ale i možností vymanit se ze závislosti na Rusku a Západu.

Konkrétně Rusko se v poslední době nejeví jako partner schopný dostát svým závazkům (třeba Indie by kvůli tomu mohla být nucena odstavit až 50 % svého letectva), a jeho zbraně evidentně nejsou tak kvalitní, jak tvrdilo. Západ zase dodávky často podmiňuje napří. dodržováním lidských práv a jiných norem, což není pro mnohé režimy příliš komfortní. Čína naopak žádné takové požadavky nemá, i když dodávkami samozřejmě posiluje svůj vliv.

Článek „Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínský letoun je trochu podobný F-16

Vývoj J-10 byl zdlouhavý a jeho první let se uskutečnil v roce 1998, ale bylo třeba udělat nějaké úpravy, až se letadlo nakonec dostala do výzbroje čínského letectva v roce 2005. Je v něm přitom jistá podobnost s americkými (a mnohem známějšími) General Dynamics F-16 Fighting Falcon, neboť má také jeden motor (což není hlavním důvodem) usazený do konstrukce, která má několik podobných rysů. Přesto ale nejde o žádnou čínskou kopii.

Firebird je postavený hlavně jako letoun pro vzdušný boj s jinými letadly, i když jde o víceúčelový stroj. Čína navíc s jeho vývojem po zavedení do výzbroje neskončila, i když pracovala i na dalších konstrukcích, a nakonec přišla v nejnovější verzí J-10C. Ta patří v mnoha ohledech mezi špičku letadel 4. generace, mj. má být vybavena pokročilým radarem typu AESA, a pilot má mít v kabině přehledné LCD displeje.

iZdroj fotografie: Uživatel Multiplication classmate / Creative Commons / CC0

Základní J-10 je jednomístný letoun a s délkou 16,1 metrů a rozpětím křídel 9,8 metrů patří mezi menší bojová letadla . Motor mu umožňuje dosáhnout rychlosti Mach 1,8 a vystoupat do výšky až 18 kilometrů, bojový dosah přitom vychází až na 2 600 kilometrů. Z výrobních linek již sjelo více než 500 strojů a ve výzbroji je má jak čínské letectvo, tak námořnictvo, a 36 strojů si dokonce objednal Pákistán, který dostal první kusy v roce 2022.

J-10 může používat i výkonnou střelu PL-15

Letoun je vyzbrojen rychlopalným kanonem ráže 23 milimetrů a disponuje 11 hardpointy na umístění různé výzbroje nebo přídavných nádrží do hmotnosti až 5 600 kilogramů. K jeho hlavním zbraním patří střely vzduch-vzduch PL-10 a PL-15, kdy ta první je tepelně naváděná a slouží k boji na krátké vzdálenosti, zatímco druhá je naváděná radarem a její dosah má být velmi dobrých 300 kilometrů, avšak u exportní verze max. 145 kilometrů. Letoun může nicméně nést i pumy a rakety, a to včetně přesně naváděných.

V poslední době dokonce po čínských letadlech „pokukuje“ turecká armáda, i když na první pohled se může zdát nákup čínských letadel jednou ze zemí NATO překvapující. Turecko je nicméně ve sporu s americkou administrativou kvůli nákupu ruského protivzdušného systému S-400, pročež ho Američané vyřadili z programu letadel Lockheed Martin F-35 Lightning II, a otazník visí i nad nejnovějším typem F-16. Čínská letadla tak mohou být pákou na Spojené státy a více než adekvátní alternativou; navíc by Turecko mohly stát méně než modernizované F-16.

Článek Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.